TOKOFOBIE

Vzpomínám si na gynekologa - porodníka,
který říkal na téma porodních bolestí:

Muž zažije srovnatelnou bolest jedině na bitevním poli, když mu nepřítel rozpáře břicho bajonetem.

Tolik k oprávněnostio toho strachu.

Arniko,

těmhle blbým řečičkám o hormonech už uvěřila spousta žen, které toho pak ale hodně litovaly, že si nezařídili aspoň epidurál. To jsou jenom takové hemzy dobré k tomu, jak někomu vymýt mozek, aby dobrovolně podstoupil něco, co by normálně vůbec neudělal. Nejhorší je, že tyhle lži o bezbolestných porodech šíří i doktoři. Jasně, protože pak mají míň práce, když se žena cítí sama vinná tím, že jí porod bolí a ani necekne, aby se o ní náhodou neříkalo, že je hysterka. Někdy mi přijde, že nežijeme v 21. století, ale temném středověku, podle těch misogynských postojů tady ve společnosti.
Inkontinenci po porodu trpí až 50 procent žen. Některým po čase ustane, některé se počůravají celý zbytek života. Akorát se o tom jaksi v předporodních kurzech zapomínají zmiňovat. Díky, neee.

Chorobný strach? Jaký chorobný strach? Promiň ale velmi oprávněná obava z toho, že ze mě bude celoživotní invalida, není chorobný strach.

Poslední fáze porodu, kdy je dítě vypuzované ven, je dost rychlá a protože silně tlačíte, necítíte bolest při nastřižení hráze, naopak, dítě vyklouzne a je to obrovská úleva. Ty dva, tři stehy taky necítíte. Hormóny zapůsobí, že tuto bolest opravdu nevnímáte a inkontinenci moc nerozumím- myslíte při porodu- to je běžné a vůbec to nikdo neřeší. Chorobný strach je ale nemoc.

Arniko,
strach z bolesti je jeden ze základních lidských instinktů. Jak ho proboha chceš odblokovávat?
Migréna je strašná, ale ještě jsem z ní neměla inkontinenci a nikdo při ní do mě nestřihá nůžkama.

Myslím, že to není řešení. Adopce je svízelná, a výsledek je někdy neradostný. Chce to psychoterapii a odblokovat ten strach, protože porod není nic nepřekonatelného ani nesnesitelně bolestného. Rozhodně horší je žlučníková kolika nebo migréma...

Iveto,
a ještě prosím...Moje poslední věta je napsaná jednoduše,tak pokud se bojí žena porodu opravdu až je to překážkou,byla by ta možnost adopce,nebo náhradní matky?Co myslíte?

No v dnešní době je to na povážnou. Žena musí být štíhlá, sexy, udžovaná, bezproblémová, prostě podle časopisů. Přiděláváte si zbytečné stresy, jste přecitlivělé, protože se to na vás valí ze všech stran. Když vidím tu šestinedělku jak si to širuje na in-linech s kočárkem, tak bych ji politovala. Je ve stresu, aby nepřibrala! Neberte to jako výsměch, děvčata, ale žijete jen a jen ve strachu. A k porodu: moc se o to nezajímejte, nemusíte nic vědět, porodíte a bude po všem, dá se to vydržet, všechny žijeme. Držím vám palce. Je mi šťastých 59 a nechtěla bych být ve vaší kůži....nic ve zlém.

Iveto,
a ještě prosím vysvětli, co jsi svým příspěvkem vlastně chtěla říct? Dík.

Mám 3.potomky,ale chtěla jsem jen jedno.To neznamená,že jsou nechtěné,ty dva mladší,naopak.Jsou pro mne středobodem atd...jenže se to nemá přehánět,občas pláču co mi osud vrací z doby mé puberty.Co by jste holky dělaly být indiánky(I).Taky je možnost-adopce!?

Milý Joj,
nepřinesl mě čáp, ale prozraď mi jak tento fakt logicky souvisí s tím, že je porod hnus a horor?

Milá Pro já,
nechtít postoupit mnohahodinové mučení nemá vůbec souvislost s vyzrálostí osobnosti, ale s mírou masochismu a taky mírou touhy po dětech. Jsou lidé, pro které jsou děti středobodem vesmíru a vrcholem jejich snažení a jejich biologické hodiny tikají tak, že nevidí a neslyší a biologická fakta o porodu berou jako nutné zlo na cestě za tímto cílem. Ale jsou také lidé, kteří tak silné biologické hodiny neslyší a podstoupit martyrium kolem těhotenství a porodu pro ně prostě tak lákavé není.

Ty bys vůbec ani mít děti neměla.Nejsi vyzrálá a už vůbec nejsi ta máma co má být.Prvně máš na mysli svou postavu,dítě co tě omezuje a ještě se o něj musíš starat.Chudinko malá.Více ale lituji těch tvých dětí.
Já rodila dvykrát a za své děti bych dýchala. Postavu mám zase pěknou a jsem ten nejšťastnější člověk na zemi,že mi dal možnost ty děti mít. Porod pro mě byl tou nejkrásnější věcí na světě. Ten pocit,když jsem to dítě poprvé uviděla se nedá ničím nahradit. Pokud se bojíš už dopředu bolesti,tak si ten porod opravdu protrpíš.To ti nepřeji,ale bude to tak.

Zuzko,
souhlas. Takový ty................a přijde mi to naprostá hnusárna, ponížení a horor.
A tebe snad přinesl čáp?

Zuzko,
souhlas. Takový ty...Mám za sebou dva porody před lety. Nejen,že jsem se bála zvláště druhého porodu,ale i oprávněně.Ponížení, horor a zničení těla..Těhotenství bylo pokaždé hnusné a já vůbec nechápu, co je to dnes za modu psát a všude říkat,jak je porod úžasný.Pro mně není, nebyl a souhlasím s tím, že to ženu ničí. Jenže jsme bláznivé a děti chceme. Ted takzvaně nejsem sama,ale za jakou cenu? Zivot jsem vlastně objetovala z velké části jiným. Pokud některá žena se rozhodne děti nemít,plně jí chápu.

Dobrý den,

ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi.
Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.
Vše naprosto anonymně. Nikdy mi nemusíte říct své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky.

V případě zájmu napiště na mail: [email protected].

Zuzko,
souhlas. Takový ty řeči, že čím víc se toho o porodu dozvíš, tím méně se budeš bát, jsou podle mě pěkná blbost. Já se bojím ZEJMÉNA proto, že vím moc dobře, jak to probíhá a přijde mi to naprostá hnusárna, ponížení a horor. A to nemluvím o tom, co můžeš mít za následky jako např. fekální inkontinenci. To je teprve chuťovka.

Na fobie je dobrá...Mně to tohle sledování porodů a čtení o nich fobii naopak dost silně zhoršilo. Podotýkám, že videa nebyla nikterak brutální, v jednom dokonce i ta maminka vypadala celkem spokojeně, ale mě to od té doby straší někdy i v noci, když nemůžu spát. Nemůžu vymazat záběr, jak jí doktor nastřihával hráz. Prostě mi to přijde strašně brutální a nechutný... :o((

Taky jsem trpela tokofobii. Pri pouhem vypraveni kamaradek o porodu se mi delalo fyzicky zle, studeny pot, motani hlavy, mzitky pred ocima, podlomena kolena, myslela jsem, ze to nikdy nezvladnu. V tehotenstvi, v ramci predporodniho kurzu jsme navstivili porodnici,pri vypraveni porodni asistentky se mi udelalo tak zle, ze jsem se jim tam slozila a videla porodni sal vleze z luzka kde jsem mela za par mesicu rodit. Miminko jsme si hrozne prali a tesili se na nej, ale porod pro me byl cerna nocni mura. Nicmene se nam narodil zdravy chlapecek, porod i kdyz bolel, tak se dal prezit, nastesti se jednalo o prirozeny porod bez komplikaci a tisicich prostredku. Strach z neznama-porodu byl obrovsky, ale myslim, ze jsem se tim, ze jsem mela milujiciho partnera, ktery byl pri me, vylecila a verte, ten zivy uzlicek pak smaze vsechnu bolet a utrpeni. Preji vam kdo s tokofobii bojujete pevne nervy a silnou vuli, ale skocte do toho po hlave, preci si kvuli strachu nenechate ujit ten nejvetsi dar na svete - svoje zdrave dite.

Zrovna dneska jsem o tom cetla, ze kdyz uz ma nekdo tokofobii, a nepomuze ani po pul roce psychiatr, pristoupi se pote na cisarsky rez, ale dopredu to prej ma byt domluvene s pojistovnou, protoze je to mnohem drazsi, ale uz to tak funguje. Já nemam ani tak strach z bolesti, ale z toho, ze mi dite budou vytahovat klestemi, nebo ze v prostred porodu uz nebudu mit sil a dite zadusim...

Tokofobie není o snášení bolesti, ale o STRACHU z bolesti. Je bolí ten strach.

Myslíte, že kdo má tokofobii, má i nějak snížený práh proti bolesti, že bolest, kterou většina běžně zvládne ho děsí? Nemyslím větší bolesti, ale naražení, malé pořezání, píchnutí jehlou a pod.