Péče o seniora

Starám se už osmým rokem o babičku, které je 86 let. Poslední dobou mám pocit, že už to nezvládnu. Poradí někdo? Je na tom někdo podobně a věděl by jak překonat krizi? Nechci dát babičku do ústavu, ale také se nechci zhroutit.

Pro ty, co tvrdi, ze to z mnoha duvodu nejde: Nekdy si to jen namlouvate.
Moje kamaradka to take tvrdila a resila to az kdyz se proti letitemu opecovavani jejiho otce postavil jeji manzel a vyhrozoval, ze od ni odejde.
Najednou to slo, najednou dokazala byt bez jeho duchodu, venovala ho na placeni dvou pecovatelek, odstehovala ho zpet do jeho bytu a vsichni jsou spokojeni.
Stari lide se chovaji jako male deti a kdyz se jimi necha clovek vlacet, tak na to muze jen sam doplatit. No a kdyz se jedna jeste o osobu vyslovene zlou, vetsinou se pozna tim, ze nema zadne kamaradky, o celem okoli mluvi s nenavisti - kazdy ji skodi, okrada, apod., tak tam uz neni co dodat.

Obávám se, že nejlepší bude se zeptat doktora, který se o vaši maminku stará...

Ono když člověk rok nevytáhne paty z baráku, vpodstatě tráví čas v jednom pokoji a dělá nepořádek, v tom žije, žije v tom jeho nemocná manželka, tak myslím, že v domově na tom bude líp. Nepotřebuje poštu, obchod, kavárnu, parčík, když rok nevyšel na ulici, tak to pro něj asi nemá smysl, ne? Stejně nákupy a poštu a důchod a všechno mu oběhávaj děti. Na posteli stejně leží 95% času, takže by to nebyla žádná změna. Aspoň by byl pod kontrolou zdravotníků.
Až na to, že není místo. Nechápu, proč do domova chodí lidi co se o sebe dokážou postarat, jezdí si po výletech a užívaj si to, a ti, co by to potřebovali, nedostanou místo. Ještě pak řeknou, že nesamostatné "pány" neberou, že jich mají hodně- to nám opravdu řekli. A ani se jim nedivím, v LDN ho už měli plné zuby, protože jim jen nadával, člověk by řekl, že k cizím se bude chovat líp než k rodině, ale ne. Stejně musel po 3 měsících domů.
Mít ho doma... Já bych z toho měla opravdový strach, nemohl by tam zůstat ani chvilku sám, protože by byl schopný třeba něco zapálit nebo nechat bouchnout plyn, ve svojí roztžitosti, a pak by možná nebyl on, ale nebyl by ani náš barák.
prostě tohle nikdo nechápe.kdo to nevidí, neuvěří tomu. Vidět mámu jak se pořád trápí, jak jí babička neuvěřitelně nadává aby "něco" dělala, ale přitom každý návrh pak odmítne. Chce abychom zavolali jeho doktorku, tak ale proč to neudělá ona, tohle nejde naplánovat, musí se to řešit operativně když je nějakej průšvih, a u toho je ona, ne máma. takže máma lítá po úřadech, doktorech, sociálkách a nakonec to bude vypadat, že se chce dědy zbavit, protože ona je furt ta jediná, která něco dělá. babička řekne "on by mi vynadal kdybych sem někoho zavolala", to je úžasnej přístup. A strejda, tomu zřejmě vyhovuje jezdit denně za ním aby mu nakoupil hory jídla, které mu pak stejně ve většině shnijou, protože to nedokáže sníst, pak to vyhází a chce volat sociálku, že nemá co jíst. A že mu za ty nákupy neplatí, i když má vysokej důchod a ještě nějakej příspěvek, taky dobrý. Hlavně že dědeček je doma, asi se v tom zas*aným (doslovně) pokoji má líp, než kdyby o něho někde pečovali.
A co je nejhorší? Leží celej den na posteli, nedokáže si ani uklidit podělaný spodky, naopak podělá ceje barák ale uklidit to "nemůže". A pak se ve sklepě najdou přerovnaný věci a hromady pilin, pěkně nemohoucí stařeček, že??
Spoustu věcí hraje, ale s tím nikdo nehne.

pak ať se nikdo nediví, že mě to někdy už štve úplně na nejvyšší míru.

Dobrý den,maminka má organický psychosyndrom smíšené etio.-vaskulární a degenerativní.Je jí 68 let.Zatím se o ní stará tatínek.Prosím o radu,co tento nález znamená a jak bude nemoc postupovat.Děkuji.

Je to pravda,nejhorší je vždy ten,co zůstane s rodiči doma a stará se oně.Ten,kdo se na ně přijede podívat jednou za měsíc je hodný,že vůbec přijel.O dědu se staráme,jak nejlépe umíme,jen je škoda,že to nechce ocenit.Je jako dítě,umíněný,tvrdohlavý a neposlouchá...a nedá si poradit.Chápu,že ta ruka mu chybí-ať už se to týká jídla nebo oblékaní,ale vždyť může být rád,že je takový jaký je,vždyť jsou mladí lidé a jsou na tom hůř jak on...ale to ne,dává nám to pořád najevo,pořád to připomíná a když to člověk poslouchá xkrát denně,tak to je o nervy.Ještě je hrozné,že pokud ho ráne oblečeme,děda se nají a co teď?Po mrtvičce se nedokáže podepsat,nepozná písmena,takže čtení nepřipadá v úvahu.Televize ho nebaví.Venku je zima,tam se jít také nedá.Jelikož rodiče pracují doma,tak se třeba uvaří čaj a posedí se s dědou,ale celý den to být nemůže.Musí se i dělat,ale to děda nechápe.Pokud ho nehlídáme,snaží se sám vstát a jít,ale samozřejmě padá,uvázat ho nemůžeme...a on nás nechce bavit,tak nás nezavolá...Tito lidé si neuvědomují,jak moc nás toto chování jejich týrá a omezuje.Péče o dědu je jen na nás,přestože má mamka bratra.Po smrti babičky-2roky-jakoby děda přestal existovat.žádné starosti co s ním bude,kdo se o něho postará,přesně jak píšete,mamka je dcera,tak je to automatické...Když jsem si přečetla,jak se stará o svou tchýni Helena-tak ta to má snad ještě horší...

Ty hloupé pablblo,běž se učit češtinu,ta ti evidentně nejde.Jinak,mohu ti dát kontakt,vidím,že se u tebe jedná o počátek nějaké nerozkryté úchylky.Ráda pomohu!

Zdravím Dášu.Vím,jak vám je,protože nejhorší a nejnevděčnější je péče o přímého příbuzného.Všechno je špatně,vyžaduje péči 24 hodin,různé stařecké manýry,vztek,bezmoc,zlost sama na sebe.Rodina je pak unavená,podrážděná,mezi sebou rozhádaná.Bylo by dobré čas od času dát dědu do nějakého odlehčovacího centra.Sama jsem se starala o těžce nemocnou maminku,skončila jsem s podnikáním,rozpadlo se mi manželství.Devět let jsem neměla žádnou dovolenou,přišla jsem i o posledních pár známých.Mám tři bratry,tak péče zůstala automaticky na mně.Příspěvek byl tenkrát 2150korun.Skončila jsem u částky 3712korun.A to jsem si ještě ze svého kupovala měsíčník.Nikdy jsem se nedočkala žádné pochvaly.Obětovala jsem svá nejlepší léta.Vloni,když jsem tzv.po známosti musela nechat maminku hospitalizovat,poprvé v životě jsem od ní slyšela,že se mně nemůže dočkat.Mamka mi zemřela vloni,nebylo jí ani 64 let.Zanechala dopisy pro nás,pro sourozence,ale ani v jednom nebylo nějaké poděkování,určené mé osobě.Tak vám chci všem jen říci,abyste sice pomáhali a starali se o své příbuzné,ale ne na úkor svého života.Moje daň byla opravdu vysoká.

Dášo, já Vám velmi dobře rozumím. Starám se o 76 letou tchyni, která má vaskulární demenci, chronický zánět tlustého střeva, cukrovku, před rokem operovanou endoprotézu kyčle, permanentní močový katetr a organický psychosyndrom (to je psychiatrická diagnoza něco jako velká hypochondrie). Někdy bych jí zabila, její jedinou náplní práce je nás buzerovat. Má příspěvek na péči, takže její nejčastější argument je, že si naši péči platí, a proto si může dovolit, co chce. Návštěvy ji nosí věci, které kvůli komplikované dietě nemá jíst (na to přijdu až buď podle rozhašené glykemie nebo průjmu), lékařům vykládá úplné bludy, takže ji už většinou ani nevnímají. Když se jí to hodí, tak chodí, jindy předstírá, že si ani nesedne. Starám se o ni 4. rok, tak už vím co a jak, kdy to jen zkouší a kdy je opravdu zle. Na kontroly si žádá sanitku, ale návštěvě pro víno do vinotéky si klidně dojde. Tak bych mohla pokračovat...
Přeji Vám hodně sil a hlavně si vždy uvědomte, že když budete nevyspalí a nahromadě, tak se o dědu nepostaráte. Požádejte o příspěvek na péči a najměte si aspoň na část dne pomoc.

Ještě něco,opravdu se někdy ani nedivím násilí na seniorech:kdo to má pořád poslouchat,že jsme to a ono udělali špatně??

Máme doma dědu(75),je po dvou mrtvičkách,dalo by se říct,že je ochrnutý na levou část těla-nedokáže zvednout levou nohu a levá ruka je úplně mrtvá.Samozřejmě má plenky,podložku do postele..sám nechodí,jen velmi těžko,a to s holí a s někým,jelikož nezvedá nohu,tak pořád zakopává a padá...Každé ráno je úplně počůraný(byl na operaci kýly),nepomáhají ani plenky,ani podložky do postele.Takže každé ráno sprchování a nedej bože,když má průjem.Pokud je počůraný,je to samozřejmě naše vina,pokud zakopne,je to naše vina....staráme se o něho,protože je to přeci náš děda,sami nevíme,jak dopadneme,ale kolikrát je to opravdu na nervy,jenom se kvůli němu hádáme,mamka má nervy v .... jsme nevyspalí,protože nás samozřejmě v noci budí,protože se mu chce jít na záchod,jelikož jeho pohyblivost je velmi omezená,tak to samozřejmě málokdy stihneme,takže za to můžeme my!Opravdu nevím,jak dlouho to tak vydržíme...

Lenko, i Vám krásný den a díky za reakci. Pokud by Vás to příliš neobtěžovalo, ráda bych se s Vámi spojila i po e-mailu. Zveřejňuji tedy svou mailovou adresu: jipama"seznam.cz Ještě jednou veliký dík a máte-li chvilku, ozvěte se mi prosím.

Dobrý den,paní,nebo slečno Jitko.Zřejmě jste terénní asistentkou,s touto prací mám bohaté zkušenosti.V současné době dělám pečovatelku,ale u lidí postižených Alzheimerovou chorobou.Stav,který popisujete u svého klienta,je stav demence.Musíte si uvědomit,že vy jste tou osobou,která zodpovídá za hygienu klienta.Musíte být přísná,použít psychologii.Vzít hadry,vyhodit,nediskutovat.Jinak tomu muži pohrozit odmítnutím péče o jeho osobu.Dobře víte,že jsou standarty a postupy ohledně péče o seniora.Z vlastní zkušenosti Vám mohu napsat,že jsem měla v terénu dost lidí a většina z nich si myslela,že pečovatelka-služka.Ptali se,kdy budu mýt okna,apod.Vlastní rodiny raději zaplatily hříšné peníze,příbuzného měli z krku.Tito staří lidé si dobře uvědomovali nezájem rodiny a svou zlost si ventilovali právě na pečovatelkách.Podle toho,co píšete o tom muži,jedná se o stejný případ.Jistě máte na jeho rodinu kontakt-spojte se v první řadě s ní.Péče v domácnosti o jednoho klienta-je pro pečovatelku nejsnažší cestou na psychiatrii.Utíkejte jinam,pokud to jde.

Dobrý den, starám se o 65letého pána s dg. ALS. ( Nejde o příbuzného.) Má zavedenou PEG sondu, komunikuje již jen písemně. Jistě je ve velmi obtížné situaci a já se snažím vcítit. Co mě však velmi zaráží, je jeho postup ohledně problému zahlenění. Vykašlává s velkou námahou hleny, a to do hadru, který má stále po ruce. Když usoudí, že je hadr dost poplivaný, dá jej sušit na topení, vezme další a takto tyto dva hadry třeba po dva dny střídá. Pak teprve mi dovolí je odnést do prádla. Použití těchto hadrů je pro něj mnohostranné - hadr slouží jak utírání rukou, tak k případnému čištění uší ( ač mu naléhavě nabízím vatové tyčinky ), dokonce i k utírání jeho kočičího mazlíčka. Navíc vykašlaný hlen po tomto hadru ukazováčkem roztírá a ověřuje tak jeho hustotu. Od počátku se snažím na něj působit, že tyto praktity nejsou hygienické, ale bohužel nápravy docílit nemohu. Pán má po opakovaných pneumoniích stíny na plících. Ráda bych znala objektivní pohled někoho dalšího na tento problém. Jak situaci řešit? Už se sama začínám obávat o vlastní zdraví. K dotyčnému nedocházejí ani vlastní děti, ani známí - domnívala jsem se, že důvodem je obtížná komunikace, ale možná je problém i v těchto jeho návycích? Velice děkuji za odpověď.

Prcat.

Velice důležitý je odpočinek pečovatelů,pokud to jde, předat péči někomu jinému a vysadit, udržet si trochu i jiné zájmy. Jinak to nezvládnete, je potřeba přijít na jiné myšlenky.

Lado, napište mi na mail. Na bércové vředy mám vynikající léčbu, mamince se brzy výrazně uleví a vřed časem zahojí. alpraha"seznam.cz

Přeju to tomy, co tady psal něco škaredého o starých lidech. Už nechci hledat co.

Milá Petro,
vím o čem píšete.Starám se o maminku,které je 86 let a má velké bolesti (obrovský bercový vřed na noze).Trpí,je moc hodná a já se jí snažím co nejvíc pomáhat.Stejně jako Vás mě potěší,když mi okolí říká,že se vzorně o maminku starám a já osobně mám čisté svědomí! Myslím,že tím dávám příklad i svým dětem.Ale je to opravdu namáhavé jak fyzicky i psychicky.Někdy mám krizi,že musím chvíli do přírody nabrat sílu a pak je zase všechno v pořádku.Přes všechnu obrovskou bolest se dokáže radovat ze života a když ji na jaře vezmu na vozík a jedu ven - jen jí oči září.A to je pro mě odměna největší!