DO NAŠEHO VZTAHU VSTOUPILA O N A !!!

Ihihih Kamelie,to jsi me celkem pobavila :))) JInak rada pro Marianu.... sanci mas, ovsem, je ted na tobe jestli ho vubec chces zpatky... ja vim ze ted chces na 100 procent, ale uvedom si, jak se k tobe zachoval.... i kdyz k tobe byl mily, nakonec se k nemu do ytu nastehovala jina - a tebe si od tela oddrzoval tim, ze s tebou spolecne bydlet nechtel.... a ta zena ktera u neho ted bydli, urcite neni jen tak nastehovana znicehonic. On s ni nejspis udrzoval vztah zaroven s tebou, a nakonec se rozhodl pro ni. Vim jak to boli, byla jsem v podobne situaci, ale nastesti to prekonala a ted uz na "neho" ani nevzpominam.... a rozhodne bych ho zpatky nechtela.... A jinak, ta tva sance je asi v tom, ze by se ona od nej odstehovala, ze by to mezi nimi skoncilo... ale prece ty mas svou hrdost, a nebudes na neho cekat s otevrenou naruci!! Drzim pesti, a havne mej oci otevrene... nikdy nevis, koho muzes potkat treba zrovna za rohem ... :))

:-)))))Samozřejmě že:"Pro jedno kvítí slunce nesvítí..."
To jsem ale blbka zelená

Zda-li máš naději Ano.A Jak? Rozhodnout se musí již ON sám!!!
Ty se snaž nabrat sílu pro sebe,aby jsi v těchto dnech byla silná nejen pro sebe,ale především pro syna.A rada na závěr-Pro jedno slunce kvítí nesvítí.
Zlom vaz a sílu..:-)

Je mi třicet, leckdo by řekl, že bych si měla umět v životě poradit, ale bohužel. Jsem rozvedená a mám sedmiletého syna. Je to dva roky, co jsem se seznámila s mužem, který se do mne velmi zamiloval. Měla jsem ho (a mám pořád) ráda, bylo mi s ním moc fajn, začali jsme spolu žít, (ale ne bydlet, chodili jsme k sobě, jak bych to řekla, na návštěvu. Každý si zachovával svoje soukromí, a navíc nejsme ze stejného města). Přijal mého syna témeř za vlastního. Jezdil s ním na hokej, byli perfektní kamarádi, byla jsem šťastná. Píšu BYLA jsem šťastná, protože jsem se nedávno dozvěděla, že se k němu do bytu nastěhovala jiná žena, kterou znal dávno přede mnou. Mně řekl, že byli vždy jen kamarádi, ale že teď je to jinak. Vůbec nevím, co s tím, neumím si představit, že bych ho měla najednou ztratit. Tak se trápím, brečím, volám mu, píšu, ať mi řekne, co se stalo, proč mne opustil, když jsem mu nic neudělala. Přestal se mnou komunikovat. Pořád věřím, že se ke mně vrátí, že je to jen úlet, nebo jak bych to nazvala,vždyť nám bylo spolu tak dobře. Syn se po něm pořád ptá, vidí mně brečet, vůbec si nevím sama se sebou rady. V životě jsem na nikoho nežárlila, ale na NI teď hrozně. Jak ráda bych byla na jejím místě..... Myslíte si, že mám naději dostat ho zpět? JAK?