Kněz a žena ...

Malý příspěveček k tématu z LN:
Mohli by se kněží ženit?
LONDÝN/PRAHA 10. listopadu 2008 | 10:47

Neexistuje žádné dogma, které by mělo zakazovat kněžím žít v manželství,

Jano, je jedno, jestli je cilibát správný nebo ne. Možná jednou dojde ke zdobrovolnění celibátu, ale zatím to tak není. Určitě mu to neříkej, jestli ho máš opravdu ráda. Pokud mu to řekneš a on to nebude opětovat, dostanete se do trapné situace. Pokud to opětovat bude, bude to ještě horší. Oba budete v tom vztahu nešťastní. On možná ještě víc, než ty. Vím, že je to těžké a chápu tě, ale chce to čas. Neboj, někoho si najdeš a budeš šťastná.

Ahoj Motýlku, díky za příspěvek, mluvíš mi z duše. Přesně tohle mám na mysli. Já přece po něm nechci, aby měl se mnou nějaký jedinečný vztah, nejsem blázen. Nechci s ním mluvit, abych ho sbalila nebo tak něco. To jsem mohla udělat kdysi a neudělala. Tak proč teď, když vím, že on je spokojený v kněžství a já v manželství. Oba jsme si svobodně vybrali a bereme to vážně. Sice vím, že obnovení přátelství by byla pro nás oba asi dobrá a užitečná věc, ale nutit ho přece nebudu. Ještě chvíli počkám, ať nevypadám jak stíhačka, promyslím to a zkusím s tím zkoncovat. a třeba z toho vznikne něco pěkného, kdo ví.
Já si myslím, že my asi existenci celibátu neovlivníme. Přijali a uzákonili ho předstvitelé církve a jen ti to mohou změnit. Určitě by tomu předcházela dlouholetá a detailní diskuze, aby i sami věřící byli srozuměni s důvody změny. Já osobně celibát ctím a myslím si, že je to záležitost těch kněží, jak oni k němu přistupují. Ale zas se mi nelíbí, jak se na něm skoro až hystericky trvá, jako by kněz nebyl člověk a nepotřeboval sociání vazby, jako by měl mít kolem fary příkop, aby se k němu nedostala ani myš ženského pohlaví. Beru to tak, že je tu určitá tradice, která se zřejmě osvědčila, ale může přijít doba, kdy bude třeba tradici pozmnit a přizpůsobit době. Jen nevím, zda zrovna tohle je něco, co by se mělo přizpůsobovat světu. Těžko říct, opravdu.

Sv. Pavla. Myslím si, že v době toho raného středověku nebylo zcela pochopeno. Jak známo sv. Pavel toto psal hodně ovlivněn myšlenkou, že konec světa přijde brzy-ještě v jeho generaci. Spíše nechápu, proč na tom církev setrvává dodnes... Bohužel lidé pak vnímají dosti často určitou faleš, kterou takovéto přikázání vyvolává. Toto je ale jen názor, sama celibát plně respektuji.

No, ono to přesněji fungovalo až do století 12., kdy byly na jednom z Lateránských koncilu kněžské sňatky oficiálně zakázány. Do té doby se sice nedoporučovali, ale byly tolerovány. Viz. třebas náš Kosmas a další... Tím nechci říci, že jsem nějak zcela vyhraněná proti celibátu. Jen bych zdůraznila, že je to speciální dar od Boha a ne vždy se shoduje s darem kněžství. Celibát jinak vychází z učení

Přesto, že jsem katolík musím ti říci, že celibát kněží je proti tomu co učil Ježíš Kristus. Kněží mají být ženatí, mají mít děti a jít ve výchově svých dětí příkladem církevní obci. Tolik slova Ježíše Krista. církev ř.k.pod záminkou duchovní čistoty ustanovila celibát, aby majetek církve nebyl rozptylován.Původně to tak fungovalo až do 4 století po Kristu.

Ahoj Kačko.. pokud si dobře pamatuji, tak ses ptala, zda se "svému" knězi máš ozvat, abyste si promluvili, jak to tehdy po křtu bylo a tak....
Jak to vidím já?... Káti pokud jsi za ním nedávno byla, a on na Tebe koukal a pak jste spolu byli na obědě a pěkně si pokecali, tak bych do toho šla.... asi divné by bylo, kdybys jen tak cinkla na faru a hned to s ním chtěla řešit, bez připravené půdy... Tím, že jsi za ním byla jednou (nedávno), tak si myslím, že máš připravenou půdu na hlubší rozhovor....
Ale viděla bych to tak, že si o tom s ním popovídám, ale v paměti na to, že On je Boží, ty jsi vdaná... ale s myšlenkou už konečně si vyříkat to, co tě štve, ale pak tomu dát už vale. Nevěnovat se tomu již dále... byla bys jako Janča, pořád na to myslela a tím i možná byla časem nevěrná manželovi ( v myšlenkách?).
Myslím, že jste oba již dost dospělí a vyspělí, on ustálený v tom, že miluje Boha a Ty ustálená v tom,že miluješ svého manžela, takže cokoliv si řeknete by vás mělo posunout dál v kamarádství...
Snad bych tomu knězi na počátku řekla, že miluješ svého manžela, že ho jako kamaráda si vážíš... Tak ti přeji hodně zdaru a síly....
Pokud jsem kamarádovi-knězi dávala nějaký dárek, tak to bylo něco tématického, co má rád, nebo zas nějakou prkotinku (čepici dost veselou, nebo papuče plyšové s tím zvířátkem..ať je taky nějaká sranda)... nebo něco praktického - jako krabičku první pomoci, když rád jezdí na výlety.... a tak.
Mějte se. M.

Jestli se vyznate ve vunich, tak Jungle od Kenza je naprosto ohromujici zazitek, hlavne pro nas - damy. Je to hrozne muzna vune, zkuste si ji ocichat.

Já právě nic tajně dělat nechci. Vím, že svět je malý. Možná prostě za ním zajedu s tím, že se půjdu rozloučit. Ani s ním nemusím mluvit, prostě to vezmu jako to ukončení, které mělo být dávno.
Máte pravdu, pro chlapy se nakupuje velmi těžko. Můj muž dostane určitě něco z hudby, asi i něco k počítači (asi novou flešku), pak příslušenství na fondue (je mlsný a docela rád vaří a tohle je takový pánský styl vaření), kuchařku z Biopotravin (začal se o to zajímat a kupuje víc bio než já a vaříme rádi spolu), pak nějakou kosmetiku (samotného ho to nebaví kupovat a ani se v tom nevyzná), něco od oblečení (to ho taky nebaví, tak je vždycky rád, když něco dostane), no a dál nevím. Ale my si stejně moc dárků nedáváme, vánoce jsou o něčem jiném a aspoň máme čas na pohádky.

A to je ten problém-problém, když se lidé znají už dlouho....
Do divadla chodí zadarmo - po známosti, obraz jsem mu dala, solnou lampičku taky i s knížkou o nich, knih má krom toho takové hafo, že je skladuje v krabicích, na DVD/Tv věčně nemá čas, vína jsem dovezla nedávno zásobu z Francie a Itálie.Houpací křeslo by už nebylo kam dát, povlečení je takové, no, ehm spíš pro ženskou - aspoň chlapi to tak berou.

Ale ty nože mne zaujaly, strašně rád vaří a krájí a celkem připravuje jídlo a umí to skvěle, takže nějaká fajná souprava by se šikla. Tak se teď rozhoduji mezi noži a svetrem s norským vzorem - svetry taky miluje...

A ty cestopisy koupím taťkovi - tomu jsem taky nevěděla co. On je teď aktivní důchodce - cestovatel...

No ještě vymyslet něco pro přítele od sestry. Toho vidím tak na tu kvalitní kosmetiku, ale...

Jo a taky se mi libi solne lampicky, nebo vubec nejake lampicky.

Tak muzes mu treba nechat vyrobil ex libris do knih, muzi take mivaji radi noze, soubor nejakych DVD (pro milovniky Bonda bondovky, pro cestovatele cestopisy - podle zaliby), nejaky tematicky obraz, vstupenku do divadla/muzikal, lahev velmi kvalitniho vina, povleceni na luzko, houpaci kreslo... napady bych mela, ale nevim, jak moc pouzitelne...

No, zpět k těm dárkům, u kterých jsme začali. Co budete těm svým a nejen svým mužům dávat. Mi přijde vždycky nejhorší vymyslet dárek pro chlapa-jakéhokoliv. Tak psací soupravu jsem mu už dala, kniha je hezká, ale příliš všední, kosmetika bez nápadu, svetr, hodiny, hodinky, šálky na maté, hrnek, čaje, šálu, ornát jsem mu už dala. Chtěla bych něco originálního, ale vůbec nevím co... Poraďte prosím

Jj, kdyz neni nazbyt, udelej to, co radi Hedvika, jen musis pocitat s necim, co se ti treba nebude zamlouvat. Ale chudak tvuj manzel. Asi bych byla velice nestastna, kdyby muj muz mel nejake nevyjasnene pocity k zene z minulosti, tak hlavne jednej tak, aby mu to pokud mozno co nejmen ublizilo. Nenech se zmast tim, ze to lze udelat tajne. Pokud muzskej chce, dopatra se vseho a nevyrovnana a smutna zenska je vzdycky v podezreni...

Nevím, co Ti na to říct... Udělej, co Ti říká srdce, hlavně to udělej a neplácej se v tom pořád. Nemá cenu o něčem jen přemýšlet. Co by, kdyby... Když Ti to teda nedá spát, zajeď za ním, zeptej se a uvidíš. Vždyť on je taky jen člověk, co má srdce. Zkus to přátelství znovu navázat, omluvit se, pokud se něco stalo atd. atd.

karmusko, pěkně napsáno, opravdu.
Hedvika: já vím, že to vypadá podivně, ale prostě to tak je. Vy asi nemáte v životě bolavé neuchopené místo, ke kterému nedokážete samy zaujmout jasné stanovisko a hodit ho za hlavu. To buďte rády, není to jednoduché.
Platonických i jiných lásek jsem měla víc, jenže žádná neskončila takhle podovně, vlastně z nedorozumnění a nebyla tak zvláštní. U všech mám jasno v tom, co on co já, jak a proč a hotovo. Ale tady ne. Je to i o tom, že jsem v něm ztratila blízkého člověka, přítele, který mi pak strašně chyběl a nebyl nahrazen. To je jako by vám sebrali kus srdce a nechali vás ho léta hledat.

V pohodě. Teda karmusko, obdivuju jaks to hezky vyjádřila. Přijde mi docela divné, když je někdo šťastně vdaný, miluje svého manžela a přesto se snaží řešit nějakou-jakoukoliv svou bývalou platonickou lásku... Nějak mi to nedává smysl-něco v tom nehraje a asi by bylo dobré vyřešit první ve svém srdci vztah k manželovi.

Díky holky za názory. Já o tom ořád přemýšlím, ze všech stran a stejně nevím co a jak. Tuším, že by "mlžil", přece jen je to stará věc, i když mě hodně ovlivnila, ale jinak spolu můžeme mluvit o všem. Asi to nechám na náhodě, jestli na to někdy bude vhodný okamžik.
No, tehdy jsem to jako hřích ani necítila, jednak jsem byla moc mladá a blbá a nezkušená a jednak jsem se v otázkách co se smí a co ne ještě nevyznala. Ráda bych k tomu dneska zaujala nějaké definitivní stanovisko a nechala to za sebou jednou provždy, ale jak, když neznám názor druhé strany. Kdyby to byl normální kluk, tak se ho normáně zeptám. Kolikrát jsem sama někomu po čase přiznala, že jsem do něj byla zamilovaná, kdyby se mě dneska někdo ptal tak mu to taky řeknu. Kamarádství tím nikdy neutrpěla, prostě jsme si vyříkali jak a co bylo a hotovo. Jenže tohle je jaksi jiná situace.
Zpovědníka mám, kterému důvěřuju, jenže ten ho zná taky a já se bojím, že bych řekla něco, co by mu ublížilo, prostě se i stydím no. Sama se sebou to řeším už 7 let a je to čím dál zmatenější.

Hm, tak jsem četla ten odkaz... No, myslím, že u nás není takový problém s tím, že by bylo moc kněží s homosexuální orientaci... Nevím, za ty roky jsem poznala jen jednoho a ještě si u něj nejsem jistá...

Kači, já Ti nevím. Tak jsem si tu diskusi pročetla dozadu a myslím, že by sis měla najít dobrého zpovědníka a vyřešit si to sama se sebou. Cítilas to jako hřích? Asi bych s ním o tom nemluvila. Může to dnes brát třebas jako úlet a mohlo by to narušit vaše přátelství. Mohla bys více uškodit než-li pomoct. Ono někdy nemá cenu otevírat staré rány...