Reklama

Kněz a žena ...

karmuska (Ne, 11. 1. 2009 - 09:01)

Mam na mysli jednoduchy dotyk, pohlazeni, objeti. Muzou se tak, zminovani, dotykat? Kdy ano, a kdy ne? Vzdyt i takovy polibek mezi prateli na tvar muze byt v ciste pratelske rovine, ale muze v nem byt i eroticke napeti mnohem vyssi, nez u klasickeho libani mileneckeho. Nevim, jestli jste nekdy videli film Milenec (patnactileta divka a Cinan prozivaji intenzivni eroticky vztah) a v jedne scene se oba dotykaji jen malicky na rukou, ale je to tak silne eroticky zazitek, ze to plne predci libani a jine intimnosti. Je preci nesmysl, aby se celibatnika nesmel nikdo dotykat, takze kdyz to mam vztahnout k onomu vztahu Mertona a M., tak do jake miry byla jejich cista laska naplnovana. Smela ho treba hladit a objimat?

karmina (Ne, 11. 1. 2009 - 09:01)

To je velice zajimavy pribeh. Zajimala by mne jedna rovina toho jejich vztahu, ale vlastne vsech podobnych vztahu mezi celibatnikem a zenou, kteri to skutecne respektuji. A to sice, co vse je z celibatu vylouceno. Je jasne, ze sex a manzelstvi. Ale jaka je hranice mezi tim, co si jeste jako cestny clovek mohu dovolit a tim, co uz presahuje onu definici celibatu. Jak je to s fyzickym kontaktem?

Josef (So, 10. 1. 2009 - 22:01)

Naplňování základní touhy duše po spojení a důvěrném vztahu bude čas od času nebezpečné. Větší nebezpečí však číhá na ty kněze i laiky, kteří se vědomě rozhodnou pro život v pseudobezpečí emocionální izolace

Josef (So, 10. 1. 2009 - 22:01)

Muka, která Merton zaznamenává, se do značné míry týkají nejdůležitějšího rozdílu mezi vztahem Jordána a Diany a vztahem Mertona a M. Jordán a Diana žijí oba věrně v celibátu. A zatímco Merton věrným celibátníkem je, M. taková samozřejmě není. Chápe, že její láska k Mertonovi je radikálně omezena jeho mnišskými sliby. Její rozumové přijetí celibátní povahy jejich lásky nelze tak snadno přeložit do jazyka touhy jejího srdce. Znalec Thomase Mertona William Shannon má za to, že vztah k M. byl pro Mertona od základu dobrou zkušeností. Merton našel v M. přítelkyni, která ho milovala jako muže, plně a se vším všudy, ne jako známého mnicha a spisovatele. Zjistil, že je schopen ji milovat v úplnosti a s horoucnosti, které mu vyrážely dech. Jiná otázka je, zda byl tento vztah nakonec pro Mertona požehnáním. To může zodpovědět jen M., a ta se rozhodla hájit si své soukromí. Dar celibátní důvěrnosti se vzpouzí nějaké přísné typologii, ale způsob, jakým se ho jednotlivcům dostává, je zanechává ve stavu úžasu a díkůvzdání.
Když vztah s M. skončil, Merton si napsal:

Josef (So, 10. 1. 2009 - 22:01)

Mertonovo trvalé přesvědčení o tom, že jeho přátelství s M. je od základu správné, vyplouvá na povrch v deníkovém záznamu z 6. srpna 1966:
Jak krásných bylo těch několik chvil, kdy jsme byli spolu. Vůbec nelituji své lásky k ní a jsem přesvědčen, že to byl skutečný dar od Boha a že je to pro mě neocenitelná pomoc. Vím, že to směřovalo k bodu, kdy to mohlo špatně dopadnout a bylo by to destruktivní. Ale to se nestalo a já vím, že v našich životech to navždy zůstane jako něco zdravého a krásného, opravdová milost, která nás bude navždy spojovat. Jsem za to tak vděčný!

Josef (So, 10. 1. 2009 - 22:01)

Dvě okolnosti však připomínají, že si jejich vztah zasluhuje pozornost. Zaprvé, velikost a intenzita pocitu blaženosti a konflikt v duši, které si oba prožili, odhaluje krizi identity a integrity těchto celibátních milenců. Mnich Merton a M. (žádné další údaje se o ní v deníku nedovíme), už zaměstnaná budoucí zdravotní sestra, objevují složitost, nejistoty a problémy svědomí, které otřásají základy jejich identity. Oba chápou, že skutečná pozemskost a naléhavost, s jakou si od března do konce léta 1966 dopisovali, telefonovali a domlouvali návštěvy vážně ohrozily jejich integritu. Zadruhé, Merton nám stejně jako Jordán Saský o přátelství zanechal psaný záznam. Na rozdíl od citem prostoupeného klidu Jordánových dopisů, který vyjadřuje stálost jeho přátelství s Dianou, Mertonovy záznamy vypovídají o hluboké dvojznačnosti jeho bouřlivého, krátce trvajícího vztahu s M. Dominikán píše o vznešeném jádru celibátního přátelství, trapista o jeho mučivé rozpornosti. Jordánovy dopisy ukazují k ideálu, Mertonovy deníkové záznamy k reálné, všední složitosti a zmatku, které mohou důvěrné, celibátní přátelství postihnout.

Josef (So, 10. 1. 2009 - 22:01)

Souhlas. Skepsi lze pochopit. Vše vzácné je i zranitelné často.
Thomas Merton a M.
O sedm století později zaznamenal nejoslavovanější duchovní autor Ameriky ve svém deníku muka a extázi překvapivého, důvěrného vztahu s mladou zdravotní sestrou o nějakých třicet let mladší než on. Láska Thomase Mertona k M., budoucí zdravotní sestře, která o něj pečovala po operaci zad v březnu 1966 a její láska k němu jsou příkladem toho jak mocně a silně touží srdce po spojení a důvěrném vztahu. Jejich problematické přátelství a láska je přivádějí k extatickým okamžikům důvěrnosti a transcendence. Oba prohlásili, že jejich duše a srdce se proměnily, což - alespoň pro ně samotné - odstranilo veškerou pochybnost o autentičnosti jejich lásky Opojná radost stejně jako muka, zranitelnost a žárlivost tohoto

karmuska (So, 10. 1. 2009 - 17:01)

Jenze Josefe, ikdyz je tento nazor krasny a me se velice zamlouva, tak opomina tu zralost protejsku. Co kdyz je zena slabsi nez ten knez a pokazi to? To preci cele to pracne budovane pratelstvi uplne znici. A pravdepodobnost, ze se sejnou dva stejne zrali jedinci je podstatne nizsi, nez kdyz na takove vysi bude jen jeden z nich. Asi budes argumentovat tim, ze inteligentni knez bude vkladat nadeji do zeny, o ktere bude presvedcen, ze je zrala, nebo moderne receno "v poho", ale i ta "poho" muze byt znicena chvilkovou slabosti. A duvernost v pratelstvi mezi muzem a zenou zvysuje riziko ty chvilkovy slabosti zase podstatne vic, nez je takove to ledabyle pratelstvi, kterych muze mit jedinec nekolik. Takze mi tato definice, prijde jako darem pro opravdovy zlomek "vyvolenych", mozna skoro nerealny. Omlouvam se za skepsi, jen mi to tak proste prijde, ikdyz urcite patrim k tem, ktere by si takoveto vztahy praly ze vseho nejvice.

Hedvika (So, 10. 1. 2009 - 16:01)

Líbí... Ale já asi juchám nad vším... :-)

Josef (So, 10. 1. 2009 - 15:01)

Jak se líbí tento názor?

Josef (So, 10. 1. 2009 - 15:01)

Dar a milost důvěrného vztahu v celibátu se může s největší pravděpodobností projevit u kněží, kteří jsou emocionálně zralí. A emocionální zralost zase slouží jako podloží pro autentický duchovní a intelektuální život. Zbožnost a přemýšlivost ve vzájemném podporujicím se dynamickém vztahu živí kněžskou duši do okamžiku zralosti, která vrhne jasné světlo na její potřebu hlubokého a smysluplného přátelství jak s kněžími, tak s laiky. D.Cozzens, Měnící se tvář kněžství

Josef (So, 10. 1. 2009 - 07:01)

Přeji pěkný víkend. Volný čas kněze je spíš v pondělí nebo úterý popř. pondělí a úterý. Takže společné relaxování s laiky je někdy složitější, protože většina lidí má spíš volné víkendy, kdy se chodí na výlety atd. Poslední dobou mě hodně oslovil squash. Skvělá příležitost jak dost intenzivně relaxovat. Hodně důležité je mít přátelé, kam mohu zajít na návštěvu. Jak mezi kněžími tak mezi farníky nebo lidmi se kterými mám společné zájmy.

Jana (Pá, 9. 1. 2009 - 16:01)

To nejsem já co tady píše o té dietě jo? jen aby bylo jasno:)

Aha, "kněz"asi nebude pravý kněz ...

Přeju všem pěkný víkend:)

kněz (Pá, 9. 1. 2009 - 15:01)

Jano ničeho se neboj,Bára ti závidí, žádná hloupá situace, když stojí pták, tak je putna jestli v kaťÍch nebo v kutně. Přijď za mnou dám ti rozhřešení.

Kačka (Pá, 9. 1. 2009 - 14:01)

Někdo nerad jezdí domů, zvlášť, když tam má pak víc práce než ve svém působišti. Asi víte, jak to dopadá, když se lidem vrátí rodák, kněz. Tak on radši jezdí za kamarády všude možně. A mobil taky vypíná. Taky potřebuje oddech a být sám, nebo jen s jedním člověkem mimo faru. Přiznávám, že když se mě poprvé zeptal, jestli bychom si nevyšli do čajovny, tak jsem na něj hleděla jak tele. Nakonec jsme skončili v kině a teď už mi vůbec nepřijde divné, když řekne:" No, mohli bychom si někam vyrazit, třeba na výlet nebo do kina." Taky potřebuje vypadnout.Ten současný ke kterému chodím nevím, spíš má činnosti spjaté s povoláním. Ale on je starší a navíc je kromě kněze i řádový bratr. Sice v tom asi není souvislost, ale jsou prostě každý jiný, no.

Jana (Pá, 9. 1. 2009 - 12:01)

Poradíme Vám jak zdravě, bezpečně a dlouhodobě zhubnout. Přizpůsobíme se Vašim potřebám i životnímu stylu. Garantujeme Vám dosažení cíle, veškeré informace, 7 denní kurz hubnutí zdarma, registrace na: www.snama.cz/dieta :-)

karmuska (Pá, 9. 1. 2009 - 08:01)

Hedviko, Hedviko, s panem fararem na konci sveta, prochazky v lese, zadna mobilni "kontrola"... aach!

Hedvika (Čt, 8. 1. 2009 - 12:01)

Tak ten můj se nejčastěji zašije u příbuzných na Valašsku v horách, kde není mobilní signál-lepší relax než u trapistu. Okopává zahradu, chodí na houby i na hory. Je to skvěle... Teda mě se tam moooc líbilo...

Hedvika (Čt, 8. 1. 2009 - 12:01)

Hm, fakt nevím, co to přesně bylo. Problém v naší rodině bude v tom, že jsme tak typicky multikulturní-každý z jiného konce a to nejen naší republiky... Jak tam člověk nežije, tak ani neví přesně, co to ještě je a popravdě se v tom moc nevýznam...

Kačka (Čt, 8. 1. 2009 - 12:01)

Jani, já znám tedy blížeji dva faráře a ti mají tedy práce víc než dost. Jedí většinou na faře, jednomu vaří maminka, ale je už stará, tak spíš si vaří sami (jsou na faře dva), plus tam přes den pracuje pastorační asistent a vlastně vždycky tam někdo je, kdo se vaření ujme. Někdy jedí mimo, když tam mají práci. Tomu druhému vařily sestřičky boromejky z vedlejšího kláštera a přiznávám, občas jedl i se mnou v restauraci. Když měl volno setkával se s přáteli, rád jezdil na kole, klidně zašel do kina, do čajovny, do divadla, hodně četl, taky studoval. Ale té práce je vážně dost i toho papírování, nezávidím jim to. no a na dovolenou jezdí buď domů, nebo jinam, ten ke kterému chodím teď třeba strávil 14 dní u trapistů. Část léta taky tráví na táborech, poutích a podobných aktivitách farnosti nebo diecéze.

Reklama

Přidat komentář