znásilnění

Pisateli pod jménem Martina zamyslete se nad sebou, ne že by se to nemohlo udát, ale v tomto případě jsou to prostě fabulace...

byla jsem znásylněná desti mužy moc se mi to libylo chtěla bych ten pocit bezmoci aponížení zažívat deně nádhera zažitek měla jsem přitom 25mokrych orgazmu elektrikou mučená prsa musela je prosyt o další brutální znásílněnjí moc jsemsy to užila

Dobrý den !

Jsem reportér pořadu Krimi Live, televize Prima... Připravujeme velký blok reportáží o tématu tohoto fora

Pišu po 4 letech do této diskuse. Když mi bylo 17 napsala jsem sem poprvé (asi 60tý příspěvek v diskusi)a chvíli si psala s Petrou (pracovala jako psycholog v Praze v Terapeutickém institutu). Napsala mi svůj mail a nabídla mi konzultaci. Psali jsme si chvíli maily a pak si jednoho dne mamka nějaké ty maily přečetla a já musela přestat. Zapomenout na chat, maily a kozultaci.....
No už je to dávno, teď je mi 21 a už jsem někde úplně jinde. Mám svůj život ve svých rokou a dokážu se postarat sama o sebe.
Dnes večer jsem si na tuto stránku vzpoměla a přečetla si moje příspěvky. Chtěla bych Petře poděkovat, protože i když to zní absurdně těch pár mailů mi opravdu pomohlo.I když jsem pak musela přerušit kontakt pomohlo mi to uvědomit si, že se musim postarat sama o sebe, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Měla jsem tehdy ne zrovna snadné období a dopisovaní s Petrou mi pomohlo hlavně utřídit myšlenky a pocity. Takže poděkování by bylo na místě, ale bohužel nemám na ní žádný kontakt, protože její mail mi mamka smazala a já ho neměla nikde jinde. A jediné místo k poděkování, které mě napadlo, je tady znovu v této diskusi. Velmi pochybuji, že sem znovu nakoukne po čtyřech letech, ale kdo ví třeba ano...
Pokud ano:

Petro, nevím jestli si na mě ještě vůbec vzpomínáš asi ne a vůbec bych se nedivila, ale stejne - chtela bych ti moc poděkovat za zájem, který si projevovala a pomoc, kterou jsi mi nabídla. Nebylo tenkrát moc takových lidí okolo.No přinejměnším jsem se mohla někde vyzpovídat.
Dnes už je to všechno za mnou.
Po zjištění že si mamka četla moje maily a že mě považuje za ničitelku rodinné "pohody" jsem si řekla a dost! Mám dvě možnosti buď se dál litovat a nedělat nic nebo se vzchopit a začít myslet na budoucnost a ne se utápět v minulosti a přítomnosti.Myslím, že jsem byla na dně svých možností a musela jsem se sebou něco udělat, pokud jsem nechtěla skončit na psychiatrii. Srovnala jsem si věci v hlavě, přežila jsem další 2 roky a hned jak jsem odmaturovala odjela jsem do zahraničí.Našla jsem si práci a teď si vydělávám na byt. Počítám, že za 2 roky na jeden budu mít. S rodiči jsem v kontaktu, když jsem po více než roce přijela na Vánoce domů, zrovna se rozváděli.No žádné překvapení, neco co se mělo stát před více jak 10 lety!!!
Mám tu pár dobrých přátel na které se můžu spolehnout. Už nemám ten hrozný pocit v břiše, jako když někdo uvnitř neustále kope a kroutí...
Samozřejmě není všechno růžové, ale říkám si nemůže se všechno vyřešit mávnutím kouzelného proutku. Všehno chce čas. A co se týká odborné pomoci..z toho nejhoršího jsem se dostala sama a teď se uvidí.Teď se mi v tom nechce moc šťourat, tak to zatím asi nechám spát. Občas mi chybí někdo jako partner, někdo kdo mě podrží v náručí, když se bojím, někdo kdo mě pohladí když jsem smutná, ale nikdo takový tu nebyl celý můj život a už jsem si zvykla. Stačí mi pes a abych řekla pravdu kolikrát je to lepší než cokoli jiného.

Děkuji

Pišu po 4 letech do této diskuse. Když mi bylo 17 napsala jsem sem poprvé (asi 60tý příspěvek v diskusi)a chvíli si psala s Petrou (pracovala jako psycholog v Praze v Terapeutickém institutu). Napsala mi svůj mail a nabídla mi konzultaci. Psali jsme si chvíli maily a pak si jednoho dne mamka nějaké ty maily přečetla a já musela přestat. Zapomenout na chat, maily a kozultaci.....
No už je to dávno, teď je mi 21 a už jsem někde úplně jinde. Mám svůj život ve svých rokou a dokážu se postarat sama o sebe.
Dnes večer jsem si na tuto stránku vzpoměla a přečetla si moje příspěvky. Chtěla bych Petře poděkovat, protože i když to zní absurdně těch pár mailů mi opravdu pomohlo.I když jsem pak musela přerušit kontakt pomohlo mi to uvědomit si, že se musim postarat sama o sebe, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Měla jsem tehdy ne zrovna snadné období a dopisovaní s Petrou mi pomohlo hlavně utřídit myšlenky a pocity. Takže poděkování by bylo na místě, ale bohužel nemám na ní žádný kontakt, protože její mail mi mamka smazala a já ho neměla nikde jinde. A jediné místo k poděkování, které mě napadlo, je tady znovu v této diskusi. Velmi pochybuji, že sem znovu nakoukne po čtyřech letech, ale kdo ví třeba ano...
Pokud ano:

Petro, nevím jestli si na mě ještě vůbec vzpomínáš asi ne a vůbec bych se nedivila, ale stejne - chtela bych ti moc poděkovat za zájem, který si projevovala a pomoc, kterou jsi mi nabídla. Nebylo tenkrát moc takových lidí okolo.No přinejměnším jsem se mohla někde vyzpovídat.
Dnes už je to všechno za mnou.
Po zjištění že si mamka četla moje maily a že mě považuje za ničitelku rodinné "pohody" jsem si řekla a dost! Mám dvě možnosti buď se dál litovat a nedělat nic nebo se vzchopit a začít myslet na budoucnost a ne se utápět v minulosti a přítomnosti.Myslím, že jsem byla na dně svých možností a musela jsem se sebou něco udělat, pokud jsem nechtěla skončit na psychiatrii. Srovnala jsem si věci v hlavě, přežila jsem další 2 roky a hned jak jsem odmaturovala odjela jsem do zahraničí.Našla jsem si práci a teď si vydělávám na byt. Počítám, že za 2 roky na jeden budu mít. S rodiči jsem v kontaktu, když jsem po více než roce přijela na Vánoce domů, zrovna se rozváděli.No žádné překvapení, neco co se mělo stát před více jak 10 lety!!!
Mám tu pár dobrých přátel na které se můžu spolehnout. Už nemám ten hrozný pocit v břiše, jako když někdo uvnitř neustále kope a kroutí...
Samozřejmě není všechno růžové, ale říkám si nemůže se všechno vyřešit mávnutím kouzelného proutku. Všehno chce čas. A co se týká odborné pomoci..z toho nejhoršího jsem se dostala sama a teď se uvidí.Teď se mi v tom nechce moc šťourat, tak to zatím asi nechám spát. Občas mi chybí někdo jako partner, někdo kdo mě podrží v náručí, když se bojím, někdo kdo mě pohladí když jsem smutná, ale nikdo takový tu nebyl celý můj život a už jsem si zvykla. Stačí mi pes a abych řekla pravdu kolikrát je to lepší než cokoli jiného.

Děkuji

ahoj zusko neber si nejak osobne nektere prispevky jako typu dobre ti tak jsou to debilove prosla jsem si necim podobnym a neni jednoduche s tim zit ale z me skusenosti cim drive se sveris tim lepe daleko rychle¨ji se s tim vyrovnas a nestratis tolik casu bez lasky jako ja je to opravdu beh na dlouhou trat skus treba sdruzeni elektra kteri se zaobiraji zneuzivanim zen v detstvi a dospelosti tam alespon pomohli me

Ahoj, nevim co presne mam napsat zacal jsem pred nedavnem chodit s holkou asi po ctrnacti dnesch se mi sverila ze ji znasilnil kamarad, nevim jak ji mam poct od ty dobi je to uplne jinej clovek a mam strach ze si neco udela

Ahoj, nevim co presne mam napsat zacal jsem pred nedavnem chodit s holkou asi po ctrnacti dnesch se mi sverila ze ji znasilnil kamarad, nevim jak ji mam poct od ty dobi je to uplne jinej clovek a mam strach ze si neco udela

pro utma-je vidět že všichni nejsme bohužel lidi s velkým L..ale někteří jsou zvířata a těma zůstanou..když se tady někdo svěří se svým problémem,jen nelidské zvíře může napsat tak krutou a absolutně nelidskou odpověd jakou si napsal ty..doufám že to potká někoho v tvém blízkém okolí a pak ti také někdo odpoví :dobře ti tak

dobře ti tak

dobře ti tak

dobře ti tak

Ahojky, je mi 26 a mám zkušenosti se zneužíváním. je to už dlouho, ale furt to ve mě je, mám pocit, že jsem totální cvok, nemůžu navázat vstah s mužem, nenávidím se...A pachatel? samozřejmě jsem to nikomu neřekla, tak je v klidu...myslíte, že se z toho dá někdy vyhrabat???

Mam bezvadne dve dospele deti, manzelstvi po 20letech skoncilo, jak jsem si tajne prala, nasel si milenku. jsem 11 let sama/ tedy nevdana, mam ruzne romanky/ a jak rikam, neverim jim, a nudi mne po case..Ale decka se mi vydarila-s detma i pracuju.Tehdejsi pribeh se snazim brat jako nejaky zasvecovaci ritual a po mnoha,mnoha letech jsem to te kamaradce vytmavila a ona se omluvila, hm.- Co se tyka uzkosti, tech zachvatu, prichazely, kdyz me nejaky chlap s..l a ja to v sobe dusila.Tak ted vse rikam HNED na rovinu a uzkosti nemam.A ovsem ani manzela.

to renata:

taky husty pribeh... ale i presto - mas rodinu, manzela, deti?

V 17 mne opila a svlíkla "kamarádka", pak mi to udělal jistý hajzl, kterýho jsem před tím nikdy neviděla a kterýho ta holka dovedla k nám na návštěvu....je mi 50 a poznamenalo to celej můj život..neřekla jsem to žádnému psych.,přesto,že jsme leta trpěla panickou úzkostí..nevěřím mužům.Ani ženám.

zneuzivani, znasilneni... jste na tom nekdo podobne, mate nekdo podobne zkusenosti? uz to nechci mit jen ve sve hlave...

Jak se do té role umíš vžít když si jí nezažila? A nevíš jaký to je?? To mi nějak nejde do hlavy...to je jako kdybych řekla kosmonautovi že sem ještě neletěla do kosmu ale umim se vžít do toho jak lítám v nějaký kosmický lodi....blbost

Dobrý den,večer..dlouho sem nad tím přemýšlela a uvědomila sem si že chci nějak pomoct, když mi bylo 15let byla sem znásilněna,teď je mi 18 a vím že to na mě něco zanechalo,nejsem schopná mít vztah a bojím se zůstat s někým sama,nechci to řešit takto ''na očích'' ale kdyby jste mi dala prosím nějaký kontakt..bydlím kousek od Brna,tak jestli je v Brně někdo kdo by mi nějak mohl pomoct,chtěla sem to říct mamce,bylo by to nejlehčí,určitě by mi pomohla,ale prostě to nejde,nemůžu jí to říct i když je to dávno,myslela by si že zklamala a trápila by se tím a to nechci..

Byla jsem zneužívána jako dítě. Nikomu jsem to nedokázala a ani nemohla říct. Nikdo by mi nevěřil. Myslela jsem si, že to přebolelo a budu žít normálně. je mi 40 let a o sex jsem nikdy nejevila zvýšený zájem. Měla jsem ráda mazlení a "obyčejný " sex bez nějakých výmyslů. Nedokázala jsem to nikdy říct ani manželovi , se kterým jsem 19 let .Jenže on si nedávno našel milenku a našel u ní to, co já mu nechtěla dát. Zhroutila jsem se a hledala pomoc u psychoterapeuta. Ta byla první komu jsem to dokázala říct - nezávislá žena . Asi bude se partnerovi svěřit a netrápit se pak tak dlouho jako já. Možná budete muset spolu zajít i sexuologovi, ale za lásku to stojí. Já udělala chybu a chybami se prý člověk učí.