Jak se zbavit pocitu, že jsem blbá..

Simčo, já jsem chlap a jsem na tom stejně, možná ještě hůř.Od malička si ze mě všichni dělali srandu a nebo mě šikanovali.Včetně rodiny,myslím tím bratrance, strejdy , tety apod..Vždycky jsem byl pro ně blbec a dost mi to dávali najevo.Nikdo se za mě nepostavil, což bylo i tím,že jsem vyrůstal bez táty,naši jsou rozvedeni a táta o mě stratil zájem už když jsem byl malej.Máma zase chtěla mít klid a nechtěla žádné konfliky,proto mi vždy říkala,ať to nechám být.Teď je mi 30, přítelkyni samozřejmě žádnou nemám, žiji pořád s mámou a vůbec se necítím jako chlap,vlastně ani jako člověk, cítím se jako totální nula.Věřil jsem,že se to zlepší, když vystuduji vysokou školu,že mě i ostatní začnou brát jinak, tak ji studuji při zaměstnání,ale nijak zvlášť mi to nepomohlo.Asi to chce vážně nějakého psychologa nebo psychiatra.

Škoda, že na tyhle bezva rodiče nepamatuje třeba trestní zákoník nějakým paragráfkem...

Simi, s tím si vůbec nelam hlavu. Musíš se chválit sama. Mám stejný pocit i u sebe a vsadím krk, že tím trpí 80% populace. Navíc jsem si ověřila, že lidé se k tobě budou chovat tak, jak si myslíš, že si zasloužíš. Takže si říkej, jak jsi skvělá a inteligentní a lidi tě tak začnou brát. Doporučuji přečíst si knihu 4 dohody od Dona Miguela Ruize. Je to fajn a docela to pomáhá se vyrovnat s okolím. Zkusit se musí všechno.

Simono, ja jsem na tom byla podobně a někteří nepřestali dodnes. Rozhodně nemají pravdu a často si jen léčí svoje vlastní komplexy. Bohužel někteří z nás jsou citlivější, jako například ty nebo já a hodně si to berou. Možná by nebylo od věci chodit na nějakou psychoterapii. Mně to dost pomohlo, ale u mně tam bylo v jisté době i násilí, které těžilo z toho, jak mi bylo blbě. Nedej se, jsi jistě skvělá holka!

Simono, a co když to není pocit, ale skutečnost?

Loviso, Simona není měkká povaha, jenom to, co jí dělali příbuzní, je svinstvo...Přeju jí, ať se z toho dostane co nejdřív.

Jaňule, je těžký, bránit se tomu, co Ti někdo vtlouká do hlavy už jako malýmu dítěti a vím přesně, o čem Simona mluví. Mně tohle prováděli doma taky, a musím říct, že pak ta cesta k trochu normálnímu sebevědomí je sakra těžká. Nejhorší na tom je, že tě takhle deptají ti nebližší, co by měli být naopak oporou...

Přece nebudeš věřit tomu, co se ti někdo snaží vsugerovat.Pokud podlehneš jeho vlivu, vyhrál. A to jako osobnost, nesmíš dopustit.Nehodnoť se podle toho, co ti tvrdí ostatní,jejich pohled je velmi povrchní.Jenom ty sama vidíš do svého nitra, a víš, že tam jsou hodnoty, které stojí za to.Neříkej, že ne, jsou tam. V každém z nás jsou hodnoty, jen je třeba je v sobě najít a uvědomit si je.Nenech se zavřít pod pokličku,ale ukaž světu, jaké máš ideály a že máš dobré srdce. A pamatuj, že nikdy nejsme tak špatní, ani tak dobří, jak se o nás povídá:)

simčo, napiš e-mail na boruv.ka"email.cz. Můžem si o tom pokecat. Jsem na tom podobně. papa

Čau Simčo,tím si vážně nelámej hlavu,moje máma mě neskutečně miluje a vždycky chtěla abych byla dokonalá,bohužel mi to dávala najevo podobně jak ty píšeš,ale vlastně to myslela dobře,měla jsem pocit méněcenosti,protože všechny bráchovi holky byly lepší než já,špatně jsem se oblíkala,špatně se chovala na veřejnosti a to jen pro to že nejsem pokrytec a mám proříznutou hubu.Bohužel maminka je vjímkou,je to pro mě od malička velká autorita,zkouší na mě něco pořád i když už jsem tři roky vdaná a osm let žiju mimo domov,jak to sleduju u bráchy,tak čím tvrdší na ní je,tím líp se k němu chová,takže ač je to hnusný,budeš je asi muset všechny slušně poslat do řiti a budeš pro ně king.

Asi jsi trochu měkká povaha. Takových lidí okolí rádo využívá coby hromosvodu. Všimni si opravdových blbců, jak jsou sebevědomí. Blbec o sobě nepochybuje nikdy. Nezbývá ti, než mezi názory svého okolí a sebou udělat tlustou čáru. Mamka si o tobě určitě nemyslí, že jsi hloupá, jen má starost, abys měla dobré vzdělání, třeba to jen nešikovně servíruje, rodiče jsou taky jenom lidi a ve snaze o dobrou výchovu nasekají hromadu chyb. No, a to, že si ostatní k tobě dovolí směrovat kritiku, je proto, že si to necháš. Zkus jim párkrát oplatit stejnou mincí a oni toho nechají.

Zdravím vás, prosím jak se mám zbavit pocitu, že jsem blbá? V dětství mi to matka hodně často říkala. Teď zase, ať udělám ""aspoň"" tu maturitu. Mám z toho hrozné komplexy, které se odráží úplně na všem. Všichni kolem mě jsou úžasně chytří jenom já jsem mezi nima nemožná. Hodně lidí z mého okolí (ne jen rodina) mi neustále něco vyčítá, moje blbé vlastnosti, jak vypadám, jaká jsem, jak jsem nevýrazná atd. Já se tomu ani nedokážu postavit. Asi neumím snést kritiku, jenže už je jí prostě nějak hodně. Jaktože když se něco dělá společně, tak se pochválí vždycky jenom ostatní? Mi už přijde, že si za to nějakým způsobem můžu sama. Bohužel nevím, jak to mám napravit. Díky