přehnané uklízení a puntičkářství

No, já to mám taky po mámě. A přitom jsem byla v dětsví a pubertě docela bordelářka. Tahle moje "úchylka" se mi projevila až na mateřský...

Jani, plně tě chápu...děti ještě nemám a bojím se toho. Moje mamka byla hodně podobná,ale nikdy si vadu nepřipustila a já to mám po ní.Pořád nás nutila uklízet až jsem dopadla jak jsem dopadla. Má to i moje teta - mamčina segra. M.

Gabi, můj přítel?ten právě na pořádek moc není, taky mám v šatně sluhu, kde ho nutím odkládat věci, každý máme svoji skřín, já ve své pořádek a on?tam ani nechodím vždy ji raději zavřu, protože bych se z toho mohla zbláznit. Já se ted poslední dobu snažím na to nemyslet, když přijdu z práce začnu raději dělat něco jiného, abych neměla myšlenky na uklízení. Někdy to jde, ale někdy to prostě nevydržím a aspon přejedu obyvák hadrou. Ale už je to mnohem lepší než když jsme si pořídili nový byt, ze začátku jsem byla hodně ujetá- všechno bylo nové tak si to dovedeš představit. Kolikrát jsem po dvouhodinovém úklidu padla vyčerpáním do postele a brečela. Zjistila jsem, že hodně pomáhá si to pořád opakovat, že přece nebudu otrokem svého bytu. Včera jsem po práci jen umyla nádobí a pracovala na PC prostě jsem si zakázala dělat cokoliv jiného.Jinak přítel je flegmatik a je mu tak nějak všechno jedno.O té rodině jak píšeš z toho mám taky strach, kolik je kolem dítětě práce..no každopádně se snažím se z toho sama dostat, vím, že nikdy nebudu normální,ale apson to musím omezit.Jo a taky se snažím kolem sebe nechávat věci, třeba na stole nechám nůžky a bloky na psaní, které vždycky museli být v pracovním stole, nebo hrnky od čaje -potom kolem toho schváleně chodím a tak nějak se snažím tímto léčit,je to moje terapie.Gábi a mohu se zaptat kolik ti je let?M.

Jani, to verim.Ja po rozchodu s pritelem si zvykla, ze jsem v byte sama.A to je s touto "uchylkou" docela sila.Prijdes domu a mas vse na svem miste.Jenze jsem pozorovala, ze se tim moje uklizeci manie zhorsuje.....
V urcite mire to bylo opravdu pro me odreagovani, pracuji v kancelari a tak mi nevadilo doma litat s hadrem.Ale naucit spolubydlici,aby to nejak dodrzovali...
Kdyz je neco nakrivo tak to taky nesnesu.Rano vstavam radeji driv, aby bylo ustlano....
Ted je to teda lepsi,ale byla to sila.Ja nevim jak to resit.Stejne clovek musi ustoupit nebo by se zblaznil.
A jak jste to resily,kdyz jste mely male dite?

Holky, i já to mám. Když dětem nařídim, aby si uklidily, jdu to pak po nich předělat. Když věším prádlo, věším podle velikosti, kolíčky podle barvy. Pořád vytírám. Když vidím, že je něco nakřivo nebo nesymetrické, jsem z toho nervozní a musím to předělat....Nejhorší je, že mám mnažela a dva syny a všichni tři jsou docela bordeláři, takže tiše trpím...

Moniko, ja to mam to same, mozna horsi.
Presne jak pises.Pro muj dobry pocit na dusi musim mit kolem sebe naprosty poradek.Jeden muj znamy se vyjadril, ze si u me pripada jako v muzeu.Uvedomuji si, ze je to spatne, ale proste jsem takova.
Prijdu z prace a pro me odreagovani spociva v tom, ze litam treba 3h s hadrem, utiram prach, luxuju.....V koupelne nesnasim pocakane dlazdice, spinave zrcadlo.Kdyz mi nekdo jen ze skrine vezme vec, okamzite to poznam.Ted uz je to malinko lepsi, protoze si uvedomuji, ze bych nemohla mit v podstate ani rodinu, protoze bych se z toho zblaznila.
Snazim se to krotit, sice se mi to docela dari, ale jde to tezko....
Mela jsem v tomto smeru stesti i na pritele.Nesnesla bych takoveho,ze prijde domu odhodi veci nekam na kreslo.Pak jsem si pomohla treba tim,ze jsem koupila sluhu na obleceni, on se naucil veci na to odkladat.A pro me to vypada normalneji.Nekupuji nic vyslovene na lesteni (z nerezu atd) jinak bych se zblaznila.A jak je na tom s poradkem Tvuj pritel?

Já to mám podobně - miluju úklid a čistotu vůbec. Teda ne že bych kvůli jednomu drobku myla celou podlahu jako Monika, ale uklízím přehnaně. Taky dbám přehnaně o osobní hygienu. Mám to kvůli rodičům, kteří jsou neskuteční špindírové. Myjí se jednou týdně, nečistí si zuby, převlékají se taky jednou týdně (i prádlo), u nich doma je šílený bordel. V tomhle jsem jako dítě rostla a k tomu taky byla vedená. Když jsem odešla z domu, tak nastal zlom a je ze mě uklízecí a hygienický maniak. Ale myslím, že se mi v tomto případě nemůže nikdo divit.

Josko, nikde jsem nepsala,že cílem mého usilování je tv...jinak s tebou asi budu muset souhlasit...co jsi napsal dává smysl, ale ono uvědomit si tu vadu asi nestačí.Každopádně díky za názor.Monika

Já jsem zas přehnaně líná a kašlu na to!

Je to civilizační choroba a v různých variantách tím trpí spousta lidí. Jedná se o náhražkovou aktivitu v tom smyslu, že si člověk neuvědomuje nepořádek a špínu v duši a tudíž nedává do pořádku pravou příčinu na pravém místě, ale uklízí okolo sebe, což má samozřejmě efekt jenom dočasný. Nejvíc to trápí lidi, kteří se z jakéhokoliv důvodu ocitli mimo vlastní cestu, svázaní povinnostmi a požadavky okolí a zapomněli na sebe. Monika se na mne asi bude mračit, ale pokud je cílem jejího usilování poklidné sledování televize, pak nemá smysl uklízet, nýbrž vyhodit televizi do sklepa. Média slaví obrovské úspěchy v odvádění lidí od jejich vlastního nitra, v tom je taky zakopaný pes. Další příčina může být v původní rodině - např. trestání rodiči za nepořádek,neustálé napomínání atd., pak se toho "psa v zádech" člověk zbaví až za dlouho a když jsou rodiče min. 100km daleko. Zkus vystopovat toho čerta, který tě k tomu nutí, to určitě zvládneš i bez odborníka a pak už budeš vědět, jak na něj:-)

Ahoj Moniko , budeš muset asi navštívit odborníka , to co popisuješ , je psychická porucha

Ahoj, již několi let nebo spíš od doby, co mám svou vlastní domácnost žiji s pocitem, že musím mít všude pořádek. Každý den když přijdu domů z práce, první co udělám je, že začnu uklízet - umyju nádobí /pocit špinavého nádobí ve dřezu mě úplně ničí/když je umyté mám v sobě pocit úlevy.Když vidím drobek na podlaze začnu zametat a už mám v ruce hadr a myji celou podlahu. V koupelně pořád drhnu zrcadlo, umývám umyvadlo no prostě nesnesu pohled na špínu,na použité nádobí po bytě, poházené věci na zemi atd....také jsem puntičkířská a každou věc musím mít na svém místě... pokud mi třeba přítel něco přesune musím to ihned dát zpátky jinak bych asi neusla.Vše se snažím před přítelem maskovat, protože už si párkrát všiml, že jsem nějaká aktivní, tak o tom nic neví.Uvědomuji si, že trpím poruchou a snažím se někdy nedělat vůbec nic jen si sednout do obyváku a koukat na tv,ale nejde to, když vidím špínu/drobek/ a nemohu ji vyčistit úplně mě to ničí a jsem neklidná pořád na to musím myslet dokud to všechno neudělám pak si sednu a jsem spokojená, kolikrát to vůbec není třeba, ale pro svůj klid v duši to musím udělat. Jsem z toho pěkně unavená a chtěla bych být vůči těmto věcem flegmatická. Už se i po práci snažím myslet na jiné věci, ale bojuji s tím. Nemáte někdo radu jak se toho zbavit nebo netrpí někdo něčím podobným?Díky za rady