Reklama

Kam až sahá Vaše paměť, aneb jaká je Vaše vůbec nejstarší, první vzpomínka z dětsvtví?

Nikolenko (Út, 22. 4. 2008 - 19:04)

Děkuji za reakce:-) Zdá se, že se různíme v tom, zda jsou naše první vzpomínky spíše štatsného či spíše nehezkého charakteru. Jak píšete, že si pamatujete události, kdy Vám nebyl ani rok, je to zajímavé. Ale je opravdu možné, že jste si vzpomínku vytvořil na základě vyprávění druhých. Myslím, že takových vzpomínek máme každý spousta. A co je vaší nejhorší vzpomínkou a naopak nejhezčí?

Návštěvník (Út, 22. 4. 2008 - 19:04)

Tak to sotva, spíš si myslím, že vám to často vyprávěli a z toho vznikl dojem zažitého.

Návštěvník (Út, 22. 4. 2008 - 19:04)

Má vzpomínka sahá do 2měsíců po mém narození, kdy si vzpomínám jak jsem spadla z pračky, když mě mamka přebalovala. Zní to neuvěřitelně, nikdo mi nevěří, ale je to pravda!

LD (Út, 22. 4. 2008 - 18:04)

Tuto otázku jsme jako mladší probírali mockrát.Moje první vzpomínka je,že jsem viděl obývací pokoj,kde jsem byl,z výšky.Všichni se mi kvůli tomu smáli,já však trvám na svém.A potom jsem začal rozeznávat věci na Světě jako dítě.

pamětník (Út, 22. 4. 2008 - 17:04)

Jako pamětník mám asi nejstarší vzpomínky na květen z konce války, také kolem tří let a potom, když se tentýž rok v prosinci narodil doma můj bratr a hrozně ječel, když ho poprvé dali do velkého kulatého umyvadla.

NeMo (Út, 22. 4. 2008 - 17:04)

Mám také první vzpomínku z dětství z doby, kdy mi byly asi 3 roky. Jedu s mamkou ve vlaku a vezeme od babičky živou husu. Pěkně mně potvora štípla, brečím a všichni ve vagónu mne utěšují a jedna paní mi dává čokoládový bonbón. Bolest a slast z čokolády - to je moje první vzpomínka

Nikolenko (Út, 22. 4. 2008 - 10:04)

Ahoj,
tuhle jsme slyšela, že člověk by si měl zkusit vybavit vůbec první vzpomínku za svého dětství...zkoušela jsme, kam až dokážu se svou pamětí dojít a nedokázala jsme jít dál jak na nějaký asi 3. rok...pamatuju si, jak jsem začala trucovat na ulici cestou domů a mamka, jak nevěděla, co se mnou, tak mne jako nechala venku a odešla. Tehdy mne to strašně vyděsilo, že by se mě doopravdy vzdala a klidně si odešla domů:-) Samozřejmě stála celou dobu za rohem a měla mě na očích, jen potřebovala, aby se mi začalo chtít jít domů!:-) Podělte se se mnou prosím o Vaše nejzazší vzpomínky na vás samotné, prosím. Zdá se mi to zajímavé...

Reklama

Přidat komentář