Také vás okradli příbuzní?

Rodice o iluze, o penize, o domov, o detsvi.

Oni peníze dokážou člověka zaslepit, že raději přijde o blízkého člověka, než o ně. Ale do hrobu si je nevezmou.
Marto, to co píšeš o svých povedených chamtivých příbuzných by mi dost lezlo na nervy a vůbec se Ti nedivím, že chceš toho všeho raději být ušetřena a nestýkáš se s nimi. Mne moji povedení příbuzní okradli a ještě mi závidí a vyčítají to málo, co mám. To je taky sranda.

No,jo, nejhorší je právě ale to, že je to rodina. Nechce se mi psát víc konkrétně, protože člověk nikdy neví. Jsem sice asi paranoik, ale nepomůžu si.... Mrzí mě taky, že naše vztahy nebyly vždycky tak špatné, ba naopak, ale pak do toho vlezlo manželství a druhá polovička toho mého příbuzného ho ovlivnila tímto způsobem. Teď je z nich ten párek snobů, co si znechuceně špitá, když jeden z nich dostane od rodičů darem šperk z bílého zlata o tom, že to nosit nebude, protože by si lidi mohli myslet, že je to stříbro. Sranda, co? Naposledy mě nakrkli právě opět těmi dovolenými. Ví dobře, že peněz mám málo, téměř žádné, protože si dodělávám VŠ a špatně se mi to kloubí s vyděláváním peněz (zvlášť, když mě ještě okrádají příbuzní). A oni se mne s nevinou tváří ptají, kam pojedu letos na dovolenou (jako by nevěděli, že jsem nikde nebyla 5 let). Řekla bych, že šlo o provokaci, ale já v těchto situacích prostě neumím reagovat. Po tomhle jsem se zařekla, že se s nimi už nehodlám nikdy setkat, pokud to nebude vyloženě nutné... Kdo má nervy na to, si to s takovými vykutálenými příbuznými vyříkat z očí do očí, případně podniknout i nějaké právní kroky, tomu gratuluju.

Tak ono se říká, že na každou svini se vaří voda...

Jéjej a jak nestydatě!!!

Marto, já se musím smát, ač je to,co píšeš spíše k pláči, ptotože to je jako když píšeš o mé rodině. To, co jim jde výborně je využívat druhé a když se člověk ozve je oheň na střeše. Takže oni, jak píšeš, nejsou chudí, že by ti nemohli zaplatit, prostě ani nikdy nechtěli, co? A ty si s tím poraď jak chceš.
Já to mám hodně podobně, dokonce jsem se dostala do vážných finančních problémů a starostí s bydlením. A myslíš, že mi pomohli? Ba dokonce mne dokázali okrást i o moje peníze. Taky je nechci vidět.

No, Jani, já vlastně ani nevím jak se na ně dívám. Asi jako na nafoukaný snoby, kterým jsou druhý dobrý jen pro to, když je mohou nějak využít. Ačkoliv jde o velmi blízké příbuzné, nestýkám se s nimi. Přestali jsme si přát k narozeninám a ke svátkům, prakticky jsme se naprosto odcizili. A nejen kvůli té věci o které jsem psala, to bylo spíš takové vyústění. Poslední léta se nebyli schopni bavit o ničem jiném, než o tom, kam jedou na dovolenou (čtyřikrát ročně) a pod. I ostatní příbuzní začali být z těchto lidí poněkud rozpačití. Například ačkoli jsou na tom finančně více než dobře a okázale to dávají najevo, jejich zvykem je v případě Vánoc, narozenin a tak, příbuzné podarovávat jejich použitými věcmi, které se jim již nehodí, nebo které dostali jako bonus ke koupi něčeho jiného. No nic, nemá cenu o tom psát....

taky :-(

Já bych je poslala do...

Tak to je pěkný, Marto. Koukám, že povedené příbuzné nemám jenom já. To se nedivím, že tě to štve a trápí. A jak se na svoji rodinu teď díváš?

No, ode mne si příbuzní nechali udělat práci, za kterou mi pak nezaplatili. Do dnes z plodů mé práce těží a já, protože to bylo vše jen na dobré slovo, se na to koukám a žere mě to. A co můžete dělat? Nic. Je to rodina. Za prvé vás většinou ani nenapadne, že by s vámi příbuzní mohli jednat nefér, za druhé, pokud k tomu dojde, většinou nemáte potřebné věci právnicky ošetřené a za třetí, i kdyby jste se s tím přes to pokusili něco udělat, zbytek rodiny se na vás bude dívat jako na tu největší bestii.

Mně okradli jen cikáni. Příbuzní ne.

Já si vůbec nedovedu představit, že bych okradl někoho z rodiny. Mám sestru a vycházíme spolu báječně.

Co to jako je, Pájo?

KOMPLETNÍ VÝŽIVA PRO VAŠE TĚLO
7 denní kurz hubnutí zdarma - registrace na www.snama.cz/dieta NEJDE JEN O HUBNUTI, ALE PREDEVSIM O KVALITÍ VÝŽIVU ORGANISMU

To hodně bolí, když tě zklame vlastní rodina. Ale ty máš ještě sestru, se kterou si můžeš o všem promluvit a máte se rádi. Buď rád,že bydlíš 80km od rodičů. Soustřeď se na svůj život a na sebe, zasloužíš si to. Já vím, že to myslíš dobře, abys zůstal v kontaktu s rodiči, ale po tom všem, co ti udělali bych se na ně vykašlala. Jestli jsi nemocný, tak tyhle spory a stresy zhoršují tvůj zdravotní stav. Asi máš nemocná záda, když nemůžeš nic zvedat. To je asi rodičům jedno, vid?? Stýkej se s lidmi, kteří tě mají upřímně rádi. Mohu se zeptat kolik je ti let a zda máš rodinu?

Je strašně smutné, když člověk zažije zklamání od svých nejbližších. Vždyť je to stejná krev. Proto jsem za nimi každý měsíc jezdil, že je to moje krev. Oni (matka, mladší brácha) za mnou výjimečně. Auto přitom mají také. Už v tom je vlastně nerovnováha, došlo mi to až teď, po 14 letech, co bydlím sám. Přišlo mi hloupé to poměřovat přes peníze, ale každá cesta k nim mě stála 300kč. Je to 80km. Nikdy jsem to tak nebral, protože prostě jsem chtěl zůstat v kontaktu. Teď mi došlo, že oni to měřili od počátku jinak. Když jsem jim byl pomoct se stěhováním, neměli ani pořádné auto, jen dodávku, jak šetřili, musel jsem jim sehnat Avii. Přitom se svým zdravím jsem správně ani neměl nic nosit, protože to mám od lékaře zakázané. Přesto jsme jim pomáhal se stěhováním. (Oni teď bydlí prozatímně v pronájmu). Zneužívaný - taky mám ten pocit. Tohle jsem jim ale už řekl, matka tvrdí, že prý ne. Že prý syn má pomáhat rodiči - je to jeho povinnost. Budu pomáhat lidem, ale ne za cenu ztráty svého zdraví. To by zase měl mít člověk pud sebezáchovy. Jsem taky věřící, takže beru, že: "cti otce svého a matku svou", ale je to dost těžké, když otec nás děcka mlátil pěstí, když jsme byli malí, běhal za náma s nožem, když se opil, museli jsme vyskakovat z okna, pomoc hledali u sousedů. Mlátil i matku, před náma jí třískal hlavou o ústřední topení. Taky ji zranil tak, že měla vnitřní zranění, musela být operována. Už jsem odpustil to, co bylo v dětství, dospívání, ale ctít je za to nemohu, protože nás, jejich děti to hodně poznamenalo, matka nás těch scén neuchránila. Bohužel otec je agresivní stále, alkoholik, psychopat, nedá se s ním vyjít ani v mé hluboké dopslělosti. S matkou, jak vidím, si už taky nemám co říct. Dva bráchově jsou taky divní. Oba dva na prachy, na majetky. Jediný normální z rodiny je moje mladší ségra. Snad se nezkazí. Je hodně inteligentní, tak si nemyslím, že by se dala snadno manipulovat. Dejže bože bude mít i pevný charakter. Jinak bych už neměl nikoho. Moc se omlouvám všem, co to čtou za tu délku příspěvku. :-)

Jiří, tak to je opravdu síla. Tobě nic nedali a ještě, abys jim platil. Neskutečné! Možná spoléhají na to, že jsi hodný s skromný člověk a zneužívají tě. Já jsem si prožila něco podobného ze strany mé rodiny. Bylo to psychické týrání. Naše vztahy jsem musela přerušit, protože jsem začala z toho stresu mít zdravotní problémy. Ale má rodina to stejně nepochopila a myslí si, že já jsem špatná. Musím bohužel říci, že tak sobeckého a lakomého člověka jako je můj vlastní bratr jsem nikdy nepotkala.

Prožívám to zrovna na vlastní kůži. Jsme čtyři sourozenci, otec přepsal polovinu baráku na jednoho bráchu. V tom by ani tak kupodivu problém nebyl. My zbylí 3 jim to nevyčítáme. Já uznávám jiné hodnoty, přišel jsem částečně o zdraví, takže bydlím skromně a nenaříkám si. Raduji se z toho, co mám. Jsem rád, že můžu chodit na výlety, teším se z přírody, zvířat atp. Potíž nastala v okamžiku, kdy se matka s bráchou rozhodli, že se přestěhují a postaví si nový barák. Dvouposchoďový. Jenže na ten nemají dostatek peněz ani z prodeje toho starého. Chybí jim asi milon. Matka si na to pořád přede mnou stěžuje, kdykoli za nimi přijedu na návštěvu. To už mi připadá sprosté, protože já jim nemám jak pomoct, nemám peníze, navíc jsem mnohem chudobnější než ona s bráchou, mám jen malou garsonku, kterou jsem si koupil za své, od nikoho jsem nic nedostal. Vydělávám taky nic moc. Ona se mi navíc vysmívá, že se na více nezmohu. Že prý v mém věku už mají lidi většinou pořádné baráky, auta apod. Nechápu to, vždyť co je na tom, že si žiju skromně, nikoho tím neobtěžuji, na nic si nestěžuji. nehci si brát hypotéky, nevím, jak na tom budu se zdravím, je to obrovský závazek. Matka přitom je strašně věřící a furt mi cpe před nos Bibli, jenže se tím evidentně neřídí. Je to pro mě velké zklamání. Pokrytectví. Kázat vodu, pít víno. Z posledních 4 návštěv jsme se pokaždé pohádali. Hlavně kvůli tomu jejich novému domu. Když si matka stěžuje na nedostatek peněz, tak jim odpovím, že si to mají nechat postavit menší, aby se vešli do toho, co mají k dispozici, a to je okamžitě oheň na střeše. Prý jim nepřeji střechu nad hlavou. Už jsem z toho zoufalý a zřejmě budu s ní muset přerušit kontakt. Ničí mi to nervy, nemohu se stále jen obětovat pro druhé...

To je sice pravda Jeanette, že peníze a majetek není na světě to nejdůležitější. Ale když někdo shrábně tvoje peníze, které ti náleží a ty nemáš, kde bydlet, pak je to smutny. A navic o odpoštěni ani nestoji. Možna bys mluvila jinak, kdyby se ti to stalo.