porucha osobnosti s bludy

Yos, já myslím, že paranoia je starý název schizofrenie, jinak je to to samé.Řekli jim to před léty v nemocnici, že jsou dva druhy a on má tu s těmi hlasy.Dostal to po 30, asi to zdědil po otci, ale tenkrát se to tak neřešilo.Prostě si řekli, že tatíkovi straší ve věži.

Ten tvůj známej nemá paranoiu, ale má schízu....to není tahle porucha o které se tu píše ......u paranoie hlasy nebývají ...

Jeden můj známý také trpí paranoiou.Chodí se udávat na policii za to, co neudělal, nebo na finančák, že doplatí daně, o které okradl stát.Pořád slyší hlasy, co má udělat, případně, že má někde nemanželské dítě atp.Teď ho sebrali někde na úřadě, zase byl v akci a je na psychině na pár dnů v nemocnici.Nasadili mu jinou léčbu a pustí ho domů.Jeho rodina z něj šílí, trvá to už asi 10 let.

Jsem na tom úplně stejně se svou ženou. Chyba je v systému, který má v zájmu rodiny toto řešit i v případě nedobrovolnosti. Neléčení ničí nejen pacienta, ale celé okolí.

Můj manžel začal s těmito...Tak především - stanete-li se objektem žáriveckých bludů, vzniká pro vás nebezpečí žárliveckého útoku, který končívá i vraždou. Nedávat předem nic znát, nevarovat, zbalit evakuační zavazadlo, zavolat do bílého kruhu bezpečí a zmizet. To myslím naprosto vážně.

Jani, především to chce klid. Když je člověk na dně, tak nedokáže myslet úplně racionálně. Znám to. Věř mi, že až se z toho vylížeš, tak budeš ráda, že jsi na žádný strom nelezla. Budeš jiná, v některých ohledech silnější. Především, pokud je to tak zlé, jak píšeš, bude třeba pomoc od odborníků. Všechno má řešení - více či méně příjemná, ale řešení jsou. A vždycky je spousta lidí, kteří tě podrží. A další přijdou, někteří budou třeba v podobné situaci. Chce to sílu. Drž se.

Můj manžel trpí poruchou...Můj manžel začal s těmito představami letos v únoru,myslela jsem,že to je přechodné,ovšem co teď prožívám,jaké výplody jdou z jeho mozku je neslýchané.Ovšem absolutně nepřipustí,že to není pravda,vymýšlí mi milence,když neví už jak,tak to říkaly mé bývalé spolupracovnice,se kterými se neviděl 20 let.Je mi po 40 lewtech smutno,přemýšlím,který strom bude vhodný,až se rozjedu.Jsemna úplném dně.

Jak se k takovemu cloveku chovat ??

Podle datumů je to tu už dost staré, ale i tak se podělím o svůj názor.

Lidé se většinou snaží řešit tyto a podobné záležitosti náhledem z venčí. Takovým způsobem, že ten nebo onen je "asi divnej nebo blázen" a honem ho co nejdříve dostat k psychiatrovi, který ho nakrmí prášky a bude pacientovi vymlouvat, jeho zatvrzelé myšlenky. Existuje ale také možnost podívat se na svět očima právě nemocného, který se do podobných potíží dostane, jak už tady zaznělo, většinou kvůli vlastní situaci. Jednoduše se mu v životě nedaří něco, co on považuje za důležité. Pomoc by určitě byla i takovému člověku být tak trochu oporou a například v jeho obavách ze systému být na jeho lodi. Samozřejmě jen ve střízlivé míře bez podpory nějakého agresivního jednání, ale když například manžel paní z prvního příspěvku považuje svého psychiatra za součást spiknutí, tak mu jednoduše nabídnout, že zkusíte spolu vyhledat jiného psychiatra, kterému manžel bude důvěřovat, nebo se domluvit, cítí-li manžel nějaké nebezpečí na některých místech (zaměstnání, restaurace, park,atd.), tak opět spolu domluvit něco jako "bezpečnostní pravidla chování na takových místech", aby se cítil jistý. Vnitřně se uklidní a pak bude schopen pokročit dál k uzdravení.

Nevím jak dlouho ještě zvládnu čekat na to, jestli manžel provede nějakou výtržnost na ulici, celé se to vleče už 1,5 roku, taky jsem si myslela, že se musí rychle zhoršit, ale bohužel síly dochází spíš mě, leží na mě celá tíha péče o rodinu, psychiatr mi řekl, že takhle fungovat může i několik let, nedovedu si představit žádný způsob jak by se chtěl léčit, jeho psychiatr v celém spiknutí podle něj figuruje též, takže nikam dobrovolně nepůjde.

Z tveho popisu neni uplne jasne o jakou nemoc jde, ale ja bych spolehala na deprese. Jedine v nich je clovek ochoten se lecit. Nebo cekat na nejakou vytrznost, kdy ho seberou na ulici. Jakmile bude chtit ublizit rodine nebo sobe, okamzite volej zachranku.

A ja som dlho odmietal liečbu, brať lieky. Ale išlo to so mnou dolu vodou, zle som spal ,nejedol.Paranoidné pocity ma vyčerpávali a tak som získal nadh?ad nad chorobou. Išiel som do liečebne a pravidelne užívam lieky.

Můj manžel trpí poruchou osobnosti s bludy nebo psychozou - přesně nevím, bohužel nemá na svůj stav náhled a tudíž odmítá veškerou pomoc, už se jednou léčil, ale pak léky vysadil, říká mi, že jsem hloupá, když nevidím, že ho opravdu pronásleduje systém, že mým úkolem je ho dostat znovu pod léky a tak ho utlumit. Jsem zoufalá, máme malé děti,zkusila jsem se radit snad všude, ale řekli mi, že proti jeho vůli nikoho léčit nemůžou, manžel ale podmínky nedobrovolné hospitalizace nesplňuje, poraďte mi, jak je možné přesvědčit takového člověka k léčbě,případně někdo, kdo trpí touto nemocí - jak jste získali náhled na svůj stav.