jak se odmilovat ?

Vánoce za námi, ještě Silvestr, zdravím všechny ...u mě žádná změna, nový vztah pokračuje a bývalý ON je semtam na ICQ, ale se mnou to už nic nedělá. Nepíše, nepíšu. Je to naštěstí pryč.

(Pokračování)Bělu jsem v této situaci sice volat určitě nechtěl, ale musel. Patřila totiž do oné skupiny lidí, kteří u mě měli nějaké věci k opravě, vyzvednutí, odkoupení a podobně. Těch bylo poměrně dost a bylo zoufale málo času na to s nimi jednat, nebo si dokonce dopisovat. Měl jsem svých starostí dost, a tak jsem jedné hodné kolegyňce předal telefonní čísla všech těchto lidí a organizací, a poprosil ji, aby se s nimi pokusila domluvit, kdo si co a kdy přijde vyzvednout, případně co mám poslat poštou nebo rovnou vyhodit.Docela mě překvapilo, že už během cesty z práce mi kolegyňka volala, že "ta paní si přijede k vám domů zítra v 11 hodin". (Vida, pomyslel jsem si - s úplně cizí ženskou se domluví hned, bez zapírání, výmluv a hloupého zamačkávání telefonu.)Běla skutečně přijela přesně jak sám ďábel (cestu ani po 3 letech nezapomněla) se svým červeným autíčkem a synkem na zadním sedadle. Kluk si šel vedle koupit zmrzlinu, já jsem mezitím přinesl žádané (starožitnost) a předání bylo rychle vyřízeno. Na nějaké něžné řeči už to jaksi nebylo; podvědomě jsem cítil, že bych nejspíš vyměknul a řekl "Vždyť já tě mám stejně pořád rád", ale sám jsem si nezačal.Zeptala se: "A kam teď pudeš?""Nevím.""Ke KOMU pudeš?""Říkám, že nevím. Až to budu vědět, napíšu ti to.""Tak jo.""I když je to to samý, jako bych to hodil támhle do koše", neodpustil jsem si jedovatinku.Nějak to zamluvila a odjela.To jsem ji viděl opravdu po dlouhé době. Ale ne naposledy.Pokračování příště.

(Pokračování)Takže se...Děkuji za pokračování Dane a přeji všem příjemné prožití posledních dnů letošního roku.

(Pokračování)Takže se mi to všechno jevilo docela logicky v příznivém světle. Sympatie tady byly (jinak bych si ani nezačínal a neztrapňoval se), rozuměli jsme si v různých věcech od vaření až po techniku, tehdy i teď jsem to pojal nenásilně jako přátelství, ze kterého by mohl vzniknout hezký vztah. Když mohla sebevědomá, hrdá a svůj život pevně řídící Helga přijmout moje návrhy a pomoc, proč by něco podobného odmítala křehká, utahaná, nic nestíhající a věčně vyčerpaná Běla? No - nestalo se. Na to se nehodí průpovídka o "dvojím vstupu do téže řeky" ani že "Když dva dělají totéž...". Svět je zkrátka pestrý a každý má k němu jiný přístup. Krásně se to ukázalo v situaci, kdy mě novopečený majitel domu vyhodil z bytu a já musel narychlo řešit, kam aspoň dočasně umístit plno věcí; nejen nábytek, ale i různou techniku pro veřejnost. Překvapovali mě cizí lidé, kteří ochotně nabízeli pomoc v rámci svých nevelkých možností. Zavolal jsem také Helze. Řekla, že mi nemůže nijak pomoct a dala mi svéráznou radu zcela ve svém stylu: "Dane, víte co? Všechno to vyhoďte a myslete si, že vám to vzala tenkrát ta povodeň." :-)Pokračování příště.

Přesně jak píše Dan: vysněná filmová romantika se rozbila o realitu všedního života. Když jsme byli v nejlepším, tak to skončilo. Lépe řečeno ONA to ukončila. Byl to krásný den, plný smíchu, úsměvů a vzájemné chemie. Málem jsme se na sebe vrhli. Druhý den jsem si rozbíjel hlavu o kachličky na toaletě. Tak si říkám proč se musíme pořád odmilovávat? Já nechápu, co po nás mužích ženy vlastně chtějí. Později nejspíš zjistí, že udělala chybu. Ale to už budeme každý někde jinde. Já zase přijdu o dívku s kouzelným úsměvem, která zářila jako sluníčko. Ach jo…

Neexistuje. Pravý vzorný...Tenhle typ fakt existuje? Já myslela, že to jde, že příležitost dělá zloděje.

Neexistuje. Pravý vzorný...Tak to mám asi smůlu. Manžel mě podvedl. Dlouho jsem to přecházela a konečně se objevil někdo v mém životě, kdo by stál za hřích, ne za odplatu, protože už jsem se přestala kvůli manželovi trápit a chci zkusit znovu žít.

Dá se svést muž, který...Neexistuje. Pravý vzorný manžel nikdy nepřekročí hranice. :-))

Dá se svést muž, který flirtuje, ale když má dojít na skutek, je právě ten nejvzornější manžel? Existuje nějaká taktika?

Dobře jsi udělala. Oni...Máš recht. Když jsem byla aktivní, tak se stáhnul. Když jsem se mu vyhýbala, mohl se přetrhnout, aby mě někde zastihnul. Jako na houpačce. Když jsem měla pocit, že už se to musí rozseknout, protože napětí by se dalo krájet, najednou bylo po všem. On tak dlouho vystrkoval růžky, ale když mělo dojít na činy, byl skutečně ten nejvzornější manžel.

Valerko, to asi budeš mít...Dobře jsi udělala. Oni ženatí muži si rádi zaflirtují ale nedej bože kdyby mělo dojít k překročení hranice.To jsou najednou nejvzornější manželé. To je život :-)

Dane, dobře že jsi zpět....Valerko, to asi budeš mít pravdu. Já se nedávno trápila s kolegou. Oba máme rodiny. On naznačoval, ale pak jsem udělala dvojsmyslnou nabídku a bylo po šanci. Vím, že jsem si kolikrát říkala, že už ho musím nechat plavat, jenže téměř denní kontakt v práci jsem těžko rozdýchavala. Vzpomínám, že stačilo, když se mnou zase flirtoval a létala jsem v tom znovu. Síla touhy je mocná čarodějka, když jsme spolu nic neměli. Pořád mě to k němu táhlo. Dnes už jsem jinde.

To je pech, nebo přímo Pech...Dane, dobře že jsi zpět. My jsme se dnes potkali na vánoční besídce. Usmíval se, já jsme kamennou tvář taky dlouho nevydržela. Myslím, že jsem pomalu dospěla do bodu, kdy už to je všechno za mnou.

To je pech, nebo přímo Pech Pechovič Pechov, neboť jako naschvál přesekli v domě internet, jde to až teď. No nic.Takže pak jsem opravdu nic nepodnikal. Ne že bych se rázem odmiloval, to byste mi jistě nevěřili. Ale bylo konečně jasno a klidno, jak by řekli meteorolozi. Akorát že Bestie - pardon: Běla - měla zase jako obvykle navrch. Můžete tomu klidně říkat uražená mužská ješitnost, ale vybavila se mi při tom scéna ze seriálu Chalupáři, kdy to Evženu Humlovi (Jiří Sovák) nevyjde s Dášou Fuchsovou (Jiřina Bohdalová) a Bohouš Císař (Josef Kemr) to komentuje:- Já ti, Evžene, vážně nerozumím. Vzal by sis ji?- Nevzal.- No tak vidíš. Tak jakej je v tom rozdíl, jestli jsi to řek' ty jí nebo vona tobě?- Velkej, Bohouši. Velkej. Todle se mi v životě nestalo.Ke srovnávání ale ve skutečnosti existovalo něco mnohem konkrétnějšího - příběh Helgy, který jsem zažil o nějaký rok DŘÍVE a který jste tady se mnou sledovali. I ten sice skončil, přesněji řečeno nepokračoval; vysněná filmová romantika se rozbila o realitu všedního života. Nikdy jsme se nepohádali, zůstali nadále přáteli, občas si zatelefonovali a prostě o sobě věděli. Když jsem pak poznal Bělu (o zkušenost bohatší a o to bláznivěji zamilovaný), byla pro mě podobnost jasná jak houska na krámě.Pokračování příště.

Ahoj Valerko. To víš, už...Dane, díky za osvěžení paměti:-) I já se těším na pokračování a zdravím přítomné!

známe se víc jak 2 roky,...My se známe víc než 4 roky a vídáme se podobně často jako vy. Někdy to vyjde 1x za týden, ale stane se, že se nesejdeme i déle než 2 týdny (okolnosti kolem). V písemném a telefonním kontaktu jsme denně,ale již to není x provolaných hodin a plná schránka emailů či sms jako na začátku. Líbilo by se mi vídat častěji, ale dělí nás hodně km.

Ahoj Valerko. To víš, už...I já Dane :-) Jinak vás všechny zdravím a přeji pěkný a hlavně klidný předvánoční čas.

Ahoj Valerko. To víš, už...Já taky, Dane

Ahoj Valerko. To víš, už...... a tak to se těším na pokračování ..., Dane ...S přítelem se vídám tak 4-5x v týdnu, někdy i o víkendu, jak kdy a zítra nás čeká pěkné ráno, tak hodinka a půl ...Miranda by se ale mohla ozvat ...

Ahoj Valerko. To víš, už je to dýl, tak to nemůžeš mít v čerstvé paměti. Dlouho jsem nenacházel čas k souvislému psaní s vámi - mé velké radosti :-). Tak jenom pro osvěžení: S Bělou to vypadalo čím dál tím stejně (špatně) a nemělo význam v tom pokračovat, zvlášť když ze mě dělala blba, mlžila nebo používala vyslovené lži (na to jsem alergický). Jaksi na závěr jsem přinesl malý sladký dárek jejímu synkovi, který měl zrovna narozeniny a kterého jsem poznal jako velmi slušně vychovaného chlapce. Běla ani on u toho nebyli a dárek jsem doručil babičce, kterou jsem dosud osobně neznal a na kterou jsem byl rovněž zvědav. Baba mě vyhodila s nevraživou poznámkou "To si nechte! Jak vůbec můžete znát adresu? A neříkejte mi, že vám ji řekla Běla!" - "Ne. To je takové moje tajemství. No - když nechcete, neberte," odpověděl jsem s co nejlíbeznějším úsměvem a odešel středem. Pozdě večer to pak mělo dohru - přišla ostrá esemeska od Běly, co si to dovoluju, abych už toho nechal a že mě důrazně žádá, abych se přestal otírat o její rodinu. V první reakci jsem byl rozhodnutý poslat odpověď v tom smyslu, že jsem moc rád, že jsem se v ní nemýlil (ač mě její okolí přesvědčovalo o opaku). A protože jsem vždycky plnil její přání, s největším potěšením splním i to, co si přeje dnes.No - neposlal jsem to. Mávl jsem nad tím rukou - vždyť jsem ten den toho poznal dost. A jako bonus se v pozadí tiše krčil poznatek nejdůležitější: tou rozčilenou esemeskou bezděčně prozradila své dlouho utajované číslo mobilu. :-)Tak to by asi tak byl "sestřih seriálu pro pamětníky". Pokud se laskavé čtenářky nenaštvaly, může být ještě obvykléPOKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ. :-)