Psychospirituální krize, nebo psychóza

Chtěla bych k tomu poznamenat, že člověku v transformačním procesu pomůže pouze někdo (psychiatr), který jím prošel a úspešně dokončil!!! Kolik takových však je???Jana

Vašku tohle neznám, mám za sebou nějaké prožitky týkající se čichu, snad jeho silné zostřenosti či cítila jsem to, co běžně čichem cítit není. Ale přiznávám, že jsem docela ráda, že je to pryč. Jano a Vašku, kdyžtak mi doporučte- jaké používáte taroty? Já tuším, že bych si je měla vybrat sama, aby oslovily mne a zahlédla jsem kdysi Taroty s nějakým povídáním od Osho a to mne lákalo. Ale stejně, doporučte mi něco.Ahoj J.

Ahoj všem kdo čtou tyhle řádky,Chtěl bych poděkovat Jozefine za tip na knížku. Doufam že ji seženu. A Janě za její podněty ohledně tarotu- taky vykládám a myslím si, že je to fajn způsob,jak poznat sám sebe.Mám ho fakt moc rád. Taky jsem se chtěl zeptat, jestli máte někdo nejaké synestetické zážitky, o které byste se chtěli podělit (synestezie-vnímání vnějších podnětů jinými smysly než je obvyklé) Já občas slyším barvy a tvary,nebo vidim hudbu-ne ale před očima. Když jsem se o tom, ale s někym bavil tak mi moc nerozuměl (kdyz v sobě zrovna neměl špetku něčeho ostřejšího:) Takže za jakýkoli názor, nebo podnět budu moc rád. Mějte se a smějte se v.P.s.: Taky vám trvá tak dlouho, než napíšete něco kloudného???

Josefíno, velmi mi pomáhají tarotové karty, ještě nikdy nezklamala jejich filozofie, jsou samy o sobě cestou. A ony říkají, že učitel se dostaví, když je žák připraven a zároveň připomínají, že nejlepšímu čitelem či /mučitelem/ jsme si my sami, se svou moudrostí, neuvědomovanou si a se svými negativními myšlenkami. Můžu ti ,Josefíno, napsat, že každé moje podlehnutí byť jen náznaku negativního pocitu mě zkoupe tak, že jsem se stala zapřísáhlou optimistkou a ve všem, skutečně ve všem, co mě potkává, třeba i v nazrávajícím rozchodu s manželem, vidím pozitiva a přínos na cestě dál. Pa a pište, lidi! Jana

Ahoj, to je prima, že diskuze pokračuje, i když ve změněném obsazení. A děkuju Vaškovi i Janě za inspirativní odpovědi. Tou cestou bojovníka jsi mi Vašku připomněl, že mne osobně nejvíc zaujala Cesta dobrodruha (viz. kniha Šamanismus II,CAD Press Bratislava 1994)Jde o tradici Havajských šamanů a je mi to filosoficky hodně blízké (... v původním jazyce nebyla žádná slova pro zlé duchy či bytosti. Nejbližší pojmy byly prostě "škodlivé myšlenky" nebo "škodlivé názory".Bez ohledu na to, kolik zla je ve světě, přesto to není zlý svět a všechno může být změněno v dobro správnými myšlenkami).Chápu Janu s únikem do přírody i s potížemi v přítomnosti lidí a vlastně asi i v tom ostatním. A děkuju Vaškovi za tu doporučenou knihu - přestat se bát je přesně to co potřebuji. Chvílemi totiž obtížně hledám víru v dobrý konec těch potíží na cestě či jak to nazvat. Možná by bylo příjemné si takhle občas vyměnit zkušenosti, doporučit knihy ...? Je mi jasné, že každá ta cesta je hodně a hodně o samotě (i když o samotě mezi lidmi) a taky tuším, že učitele v pravém slova smyslu asi nemá cenu hledat, spíš vlastní cestu, vlastní intuicí, vlastním napojením na to cosi podstatné... ale mohlo by být fajn si takhle občas promluvit s těmi, kdo díky vlastním prožitkům vědí, o čem je řeč. Mějte se hezky, ahoj J.

Ahoj všichni podobně "postižení", já už teď vím, že spíš obdarování. Souhlasím s Jagou, že jedinou cestou, jak se nezbláznit, je přijmout, co se mnou děje, hodně studovat, držet v rovnováze rozum a intuici a smířit se se samotou ve společnosti. Já, ač poměrně mladá, už ani nikam nevycházím, kromě do přírody, protože jinde nějak vidím lidi takové, jací jsou, odmítám s nimi hrát jejich hry, raději snáším řeči o tom, že jsem namyšlená atd. a zatím jsem jen trochu jiná.Zrovna teď procházím celkem hlubokou krizí v manželství, protože můj muž, i když nesmírně milý, milující .... mi nerozumí a já mu svými stavy, kterým se někdy nemůžu ubránit, ubližuju. Jak to řeším? Vysvětluji nevysvětlitelné, starám se o rodinu, poctivě a naplno pracuji, snažím se energii, kterou dostávám, posílat dál k užitku všem. Tu schopnost prožívat pocity jiných, předvídat budoucnost, vědět, beru jako svou cestu, po které jsem se rozhodla jít. A psychiatry neřeším. Věřím v Boha, něco, co nás převyšuje, vede a chrání, cítím tu životní sílu a nechávám se vést, i přesto, že to bolí. Mějte se hezky, buďte zdraví a pište, i proto je internet, abychom věděli, že v tom nejedeme sami.

Ahojtě Lidi, Podbně jako Jozefina ani nevim jestli muj příspěvek zachytí někdo z iniciátorů ( Adam, jaga ). Nicméně přispěl bych rád taky se svou troškou do mlýna. Společně se svým kamarádem z jižní ameriky se snažíme praktikovat cestu bojovníků tak jak ji vykládá Toltécká moudrost (učení mayské civilizace). Myslim si, že v souvislosti s tématem stojí za přečtení některá z knížek Dona Miguela Ruize (Přestaň se Bát, nebo Čtyři dohody) Nekteré věci co tam píše nelze brát dogmaticky, ale myslim že o spoustě z nich se zmiňuje i tahle diskuze. Po přečtení knížky "Přestaň se bát", jsem se přestal trochu bát :-) všeho. Takže ji vřele doporučuji, všem. Píšu to taky proto, že Jozefina (stejně jako já a asi všichni ostatní) cítí potřebu setkat se s někým kdo by jí řekl, že (nebo jestli) jde správnou cestou. Podle toho co se píše v těch knížkách, doba mistrů a žáků končí. Mnoho lidí, ale půjde dál samo, Ne však doslova. P.s:Věřím, že kdo hledá najde. Přeji proto štěstí všem hledajícím.

Ahoj,našla jsem teď tuto diskuzi, ale možná pozdě, nebo ještě běží? Psychospirituální krize je téma, které mne zajímá několik let a tak mne zaujme cokoliv na toto téma.Mám rovněž osobní prožitky, které mi život zpřeházely trochu vzhůru nohama a ačkoliv ta moje krize trvá už několik let, pořád se dost dobře nemohu najít. Některé moje zážitky a uvědomění byly nádherné a objevné, jiné děsné a šokující, z čehož se těžko sbírám. Moje zkušenost je, že v Česku se v téhle situaci těžko hledá pomoc. Člověk by možná někdy potřeboval jen ujistit, že nešílí, ale pokud pomoc vyhledá, narazí buď na klasické psychiatry, kteří ho naopak ujistí, že šílí, protože pro ně je často poněkud šílený kdokoliv, kdo nějakou formou věří v Boha. No anebo člověk horko těžko nalezne někoho, kdo o psychospirituální krizi mluví a uznává její existenci, případně na to téma dokonce píše články, ale jeho praktické zkušenosti s těmi stavy jsou minimální či nulové.Myslím si, že skutečně pomoci v takovém životním období by člověku mohl pomoci jen ten, kdo sám takovou silnou psychospirituální krizí prošel, zvládl ji a jeho život obohatila. Jen takový člověk a pokud by byl už sám dostatečně na zemi, by podle mne mohl pomoci - být ostatním průvodcem. Nikoho takového jsem bohužel v Čechách nenašla.

Johanzi, proč myslíš, že jsi to nezvládl? Nějak ses s tím určitě popasovat musel a jistě tě to stálo nemálo sil - už tato zkušenost znamená další krok. Určitě to není tak, že člověk, který něco takového prožívá, z toho musí hned vytěžit něco dobrého. Duševní choroby jsou asi určitou příležitostí, většinou velmi draze zaplacenou. Ty jsi v této chvíli přece bohatší než předtím, ne? Nemusí to být nutně další vývojový stupeň, třeba je to ale aspoň krůček. Věřím tomu, že takový postup vždycky bolí a že duchovní růst neznamená vždycky jen opájet se mystickou radostí, ale právě naopak - každá změna je svým způsobem bolestná, protože člověk o něco přichází. Už nikdy nemůžeš být takový, jaký jsi byl před krizí či onemocněním, i kdybys stokrát chtěl. Ahoj, mějte se všichni krásně.

Zažil jsem stavy které nejsou obvyklé.Na jedne straně Absolutní klid po použití Audiovizuální stimulace a jejím nekolika týdenním užívání snižení tlaku stoupání zájmu o sex a jiné.Na druhé straně absolutní neklid po těžké Chřipce otevřeni KUNDALINI nebo mi začaly pracovat žlázy? průvodním jevem bylo tolik energie že se mi mladí spolupracovnící mohli jít schovat.Při unavě když vyjímečně přišla ,stačílo zívnout a byl jsem fit.Nespavost nemožnost posedět nekonečné probdělé noci.Diagnoza Uzkostná neuroza,panicky syndrom.Jak jednoduché.Myslím si že jsem nezvládl možnost kterou občas příroda,bůh ,čí kosmické vědomí nabízi člověku.Nabízi na jeho cestě k dokonalejší batasti k dalšímu vývojovému stupni.Hodně štěstí na další cestě a nenechte se odradit. Johanz

Ahoj Adame a ostatní, i já jsem si odskočila na dovolenou a teď zjištuju, že jsou tady zajímavé příspěvky. Adame, díky za dlouhý popis tvých prožitků, je to opravdu zajímavé čtení. Příspěvek Jiřiny - myslím, že má pravdu v tom, že je nutné, aby si člověk udržel kontakt s realitou. Ale nemyslím si, že by se musel rozhodovat, jestli zůstane pevně ukotven v realitě aniž by chtěl svým prožitkům přijít na kloub nebo je rozvíjet, nebo jestli se zcela poddá úplnému "úletu". Myslím, že člověk ve skutečnosti na výběr nemá - žije v pozemském světě a musí v něm nějak fungovat. Na druhé straně zážitky, které Adam popisuje, já považuju za dar, kterým je obdařeno velmi málo lidí, a který prostě není možné odmítnout. Každý z nás se nachází v jiném stadiu duchovního rozvoje a já taky věřím, že člověk musí vyvinout určitou snahu, jak píše Adam. Jenže snaha samotná nestačí a někdy je dokonce na škodu, nebo se dokonce může stát nebezpečnou. Taky souhlasím s tím, že široká nabídka různých sebepoznávacích a duchovně zaměřených kursů, praktik, nabídky výletů do minulých životů atp. dává člověku pocit, že je možné nahlížet do jiných světů jak se komu zachce, třeba jen tak ze zvědavosti nebo touhy po duchovních zážitcích. To je ale podle mě velký omyl - boží inteligence dá každému nahlédnout pouze tam, kde je to schopen unést tak, aby mu to bylo ku prospěchu. Já bych tu snahu viděla především v tom, že člověk by měl mít prostě oči otevřené a snažit se maximálně vnímat všechno, co se mu děje a co mu život předkládá, a snažit se tomu porozumět. Často se jedná o drobnosti, setkání, šance a znamení, které člověk přejde bez povšimnutí, někdy naopak o zásadní životní zvraty - nemoci, rozchody atd. To vše má smysl, který třeba nemůžeme vždy zcela pochopit, ale pokud se člověk snaží vidět věci vcelku, dá se na to přijít. Pokud je člověk pozorný, časem do sebe začne všechno zapadat jak v nádherné skládačce. Už jsem se zmiňovala, že jsem prošla velkou depresí na jaře - hrůza, ale o tom nechci psát. Snad jen to, že přes všechen ten běs to mělo svůj velký význam, který mi teď dochází. Jsem zas o kousek dál a dověděla jsem se o sobě tolik věcí, ve kterých jsem roky tápala, že se nestačím divit. I tu děsivou zkušenost tedy považuju za dar, a navíc věřím tomu, že mi bylo naloženo přesně tolik, kolik jsem mohla snést. Ještě bych se chtěla vrátit k negativnímu vnímání některých prožitků, jak o nich píše Adam. Dovedu si představit, jak to člověka rozhodí, jak to může být nepříjemné a hrozivé. Zdá se mi ale, že to tak prostě být musí. Člověk nikdy nemůže získat nic, aniž by zároveň něco ztratil. V tomto případě Adame možná ztrácíš jistotu, že jsi duševně úplně zdráv, a nevíš, jak se to nakonec vyvrbí. Nic příjemného. Taky možná ztrácíš určitý pocit sounáležitosti se svým okolím, protože víš, že se vymykáš, a že to, co prožíváš, je tak těžko běžně sdělitelné. Milý Adame, pokud to tak opravdu cítíš, myslím, že by bylo pro tebe dobré to prostě přijmout - ty asi pár věcí opravdu ztratíš. A věz, že budeš odkázán sám na sebe a svou samotu. Každý člověk, který pozná, co je "za rohem", je odsouzen k samotě. Ne že by měl ztratit kontakt se svými blízkými, ale oni s ním nemohou sdílet jeho stav. To člověka v žádném případě neopravňuje k pocitu nadřazenosti ve smyslu "jsem dál a výš než vy". Asi zbývá jediné - svou výjimečnost přijmout, mít ji rád, a snažit se najít způsob, jak ji zde na Zemi uplatnit tak, aby byla ku prospěchu. Adame, je možné, že takhle najdeš sám sebe a svůj životní "příběh". Nejkrásnějším způsobem to vyjadřuje v jednom rozhovoru P. Coelho: Žij svůj životní příběh, plať za své sny, všímej si znamení, probuď v sobě ženský princip a neboj se odlišovat. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, a těším se na vaše další příspěvky.

Adame, jsem v nemocnici Jsem fyzicky nemocna-nechci abys mel mylny usudek, ze jsem lecena pro psychickou poruchu)a dostala jsem se na chvili k PC. Jinak jsem empatik=proste se do pocitu nekterych lidi vziju. Neni to zcela bezne, ani naprosto vyjimecne. (Ma to asi 15%lidi).Takze at to beru z kterekoli strany, mam pocit, ze si sam nejsi jist, zda se ze sveho stavu chces dostat, nebo ne, protoze je to neobvykly zazitek a obohacuje Te. Az se rozhodnes pro jedno nebo druhe budes presne vedet co delat, ale pokud vahas a snahu se techto predstav zbavit zase beres zpet, budes mit pocit rozervanosti. Mozna, ze ani neni tak zle to co vnimas a obava z uteku z raciolalniho sveta, ale to ze neustale bojujes, jestli sve predstavy mozna uz nevratne opustis, nebo se pres riziko, ktereho jsi si vedom( evidentne tedy nejsi prilis vzdalen od reality)se ponorit dal a jit touto cestou at vede kamkoliv. Takze jak uz jsem psala-pokud budes vahat, bude to pro Tebe mnohem horsi nez kdyby ses jakkoliv rozhodl. Pochopitelne, by bylo dobre se rozhodnout pro realny svet a neodvracet se od nej, ale i k tomu musis dojit sam a nemuzes to mit od kohokoliv nadiktovano. Musi byt neco co Te udrzi tady. Nevim tyto stavy jsem nikdy nezazila, ale mnohokrat jsem o tom mluvila se svou znamou, ktera se leci z z urciteho druhu psychozy( kdyz dodam ze je velmi mlada je asi patrne z ktere) jenze ona ma sklony k temto debatam prave v dobe, kdy je spis "mimo" realitu.U ni jeji smysleny svet vede k ohrozeni k pocitum ze hierarchie podivnych bytosti, ve svete, ktery si vytvorila se ji vymkla z rukou a zacina ji ohrozovat..a pak pada do typicke psychozy. Takze v necem na to jdes dobre-snazis se vedet o svych pocitech co nejvice a pak az se rozhodnout, ale delas to proto ze te onen zahadny svet laka. Mozna, ze se mylim a Tve predstavy nemaji s psychozou nic spolecneho (do tohoto se vlastnimi zazitky nedostanu, v tehle oblasti zadne nemam), ale v jedne veci citim, ze mam pravdu-vahas a rozhodujes se a to je pro Tebe tryznivejsi nez obava, ze ztraty realneho sveta...

Možná vám poradí kniha Stanislava a Christiny Grogových : Nesnadné hledání vlastního já - Růst osobnosti pomocí transformační krize.St.Grof je docent psychiatrie - Čech přesídlený do Kalifornie, věnuje se klinické praxi a psychedelickému výzkumu.

Ještě jedna důležitá poznámka. Mám zkušenost, že člověk zlenivý, když k němu vše jen tak bezprostředně přichází a on se nemusí nikterak snažit. Nejiné je to i v psychospirituální krizi. I zde je (bohužel) nezastupitelná systematická a trvalá snaha. Co se například v psychospirituální krizi rozhodně beze snahy nedoučíte je pravopis: "bude těšit vysokého společenského statusu" :-(

Ahoj, jsem moc rád, že se rozpoutala diskuse. Všechny vás tu zdravím. Ani jsem se tak neodmlčel, jako spíš odjel do Švýcarska, kde je drahej internet. :-)Pro Jagi a jiné: Konkrétně mluvím o větším souboru prožitků, které se natolik vymikají (mé předešlé) každodennosti, že je pro mě těžké je interpretovat, zařadit, zakotvit, natož smysluplně přiblížit. Přicházejí víceméně spontánně, avšak začínám mít pocit, že k nim mám i trvalý vědomí, volní přístup. Zájem o oblasti obsahující spirituální prvky (náboženství, mystika, analytická psychologie, fyzika mikročástic atd.) zvyšuje jejich četnost i hloubku, stejně jako pouhé kontemplování o nich. Alespoň pro mě mají ambivalentní charakter, protože s nimi na jednu stranu přichází určité rozšiřování vědomí (větší pozornost - stavy bdělosti, schopnost pobírat více podnětů, větší integrita), změny osobnosti a snad jistý druh poznání, což vše hodnotím kladně; zároveň s nimi na druhou stranu přicházejí pocity nejistoty, bolestný pocit ohrožení (kdy mám například po několik dnů pocit, že mi jakési světlo či energie zdmouvající se v nitru mé lebky roztrhnou hlavu), což hodnotím přirozeně záporně. Druhý případ popisují jungeáni (např. Perry) jako expanzi ega. Ve chvílích takových expanzí si nevím většinou rady, ale napětí u mě snižuje ujištění, že proces probíhá sám ze své podstaty, a že já na něj mám pramalý vliv (ale přesvědčete se, když se to děje přítomně a bezprostředně Vám). Konflikt, který prožívám, jsem již stručně nastínil v úvodním příspěvku. Nikdo Vám nedá konečnou jistotu, zda to, co prožíváte je dar, či psychotické onemocnění, případně neurotická náhrada duševních pochodů, které nenastaly (Freud).S tím souvisí i otázka společensko historického kontextu, ve kterém psychospirituální krize probíhá. Souhlasím Jagi, že na podobné jevy se dá nahlížet z mnoha stran. Člověk se samými prožitky může být někde exkomunikován za stěny nápravných (léčebných, terapeutických) zařízení, jinde se bude těšit vysokého společenského statusu jako šaman. Svůj dojem ze současného společenského kontextu psychospitiruální krize mohu shrnout dvěmi dojmy: 1)Žijeme v kapitalistické, konzumní společnosti. Psychospirituální zážitky jsou barevné, voňavé, zajímavé. Dají se upravit, zabalit a prodat na trhu. A pro každého máme něco. Pro jednoho aury, pro druhého reiky. Každý se v tom může bez výjimky najít. Každý si to může koupit. O čem se však člověk přesvědčí, když ho krize zastihne je to, že se nedá spotřebovat.2) Stále žijeme v odkazu křesťanské tradice. Prorůstá strukturou naší společnosti více, než si můžeme uvědomit. O tom vím málo. Co ale tuším, je to, že jsme vychováni tak, abychom o věcech přemýšleli v polaritách dobra a zla. Náhoda tomu nechtěla a mi jsme si nad to zvykly uvažovat v zdánlivě podobných kategoriích, které však již nepostrádají mocenský rozměr. Horší, lepší. To se podle mého týká i hodnocení spirituální krize, respektive lidí, kteří ji prožívají. Tak jako byli dříve zbožnější lidé jaksi apriori lepší, tak se dnes - jak se domnívám - (neprávem) stavíme i k psychospirituální krizi. Výsledkem je odpor na straně těch, kteří ji neprožívají a expanze ega a regrese u těch, co ano.Kdybych měl prožitky konkrétněji přiblížit, tak bych asi musel začít s tím, že nedisponuji žádnou ovladatelnou zvláštní schopností. Mě prožitky neumím (prozatím) vědomě zužitkovat pro pozemské účely, tak jako asi mnozí umí (diagnostika, terapie, věštění atd.). Jednak jsou to 1) Mystické prožitky. Prožitky čiré prázdnoty a krásy; prostě se na chvíli najednou zastavím, upadnu do takového bdělého transovního stavu, vše se rozsvítí, jsem prázdný, čirý, vše je nekonečně krásné, kořeny kytky jsou písní boha, mám radost z veškeré existence - i dřevěná židle je hodna polibku a pohlazení, je krásná... 2) Spontánně v mé hlavě znějící symfonie, východní hudba. Proudy velmi reálných obrazů před usnutím. 3) Energie. Odblokovávání částí těla před spánkem. Cítění energií mé přítelkyně. Kundalíní - kručící a vibrující energie v dolní části páteře a doslova prosvětlující vědomí. 4) Synchronicity. 5) Velmi slabé aury, vše jedné barvy, ale u různých lidí různě rozsáhlé. Váhám, zda nejde o pouhé paobrazy.6) A další :-)To je prozatím vše. Bezva, že píšete, určitě pište dál!

Já procházím něčím takovým, ale v dost mírné formě. Zažila jsem několik extatických zážitků rozšířeného vědomí, prožívám často nevysvětlitelné psychické napětí, strach, občas cítím i zvláštní energie v těle. Naštěstí to teď už dobře zvládám, jen jednou jsem se musela na nějakou dobu "hodit marod".Nevím, jestli se takové věci dají dobře vysvětlit někomu, kdo to neprožil. Zkuste někomu vysvětlit, že jste viděli, jak lidé září božským světlem, a cítili takovou radost, že na chvíli zmizel svět kolem vás. Je to nesdělitelné. Když jsem to dřív já sama četla v knížkách, myslela jsem si, že ti lidi jsou buď cvoci, nebo už naopak napůl svatí. A vida, ono ani jedno.Mysím, že ten proces u mně urychlilo reiki. Nějaké náznaky byly ovšem už předtím, ale byly beznadějně přebíjené pocity chronické beznaděje a únavy. Reiki otevřelo dveře k vyřešení.

Ahoj Karle, verim, ze to nebylo nic prijemneho, soudim tak podle vlastnich prozitku. Mohl bys ale prosim upresnit, jakymi zazitky jsi prosel? Vim, urcite je to u kazdeho jine, ale jiste je zajimave zkusenosti porovnat. Skoda, ze se Adam odmlcel, ale snad se jeste objevi. Tesim se na odpoved, ahoj.

No ja jsem psychospiritualni krizi prosel,ale bohuzel byla tak silna,ze jsem se ocitl na psychiatrii.Tam me behem 3tydnu dali dohromady a pak me propustili.Podle konzultace s jinymi odborniky byla diagnoza naprosto mylna,ale bohuzel v CR si s tim hlavu nikdo nelame,tady se vse resi pasovkou :-) Ufff diky ze je to doufam vse za mnou.

Ahoj Adame, zajimalo by me, o jakych konkretnich zazitcich mluvis. Kdyz pises energie, svetlo atd., ze jsou soucasti tveho zivota, je to trochu nesrozumitelne. Taky by me zajimalo, jestli je to, co prozivas, prijemne nebo ne. Ja sama jsem mela jakesi tendence k psychotickym zazitkum, ktere byly hnusne. Lecim se z deprese, ktera ma postihla na jare, ale ty zazitky se objevily uz asi pul roku predtim. Pis dal, tema je zajimave! Mimochodem, nekde jsem cetla, ze psychozy se daji povazovat prave za psychospiritualni krizi, a ze dusevne nemocni lide znamenaji pro vedu prilezitost, jak nahlizet do jine reality.

Miky děkuju za radu, už se dávno stalo. Teď chodím na dlouhodobou hlubinně orientovanou terapii. Nemám žádnou diagnózu psychotického onemocnění. Všem psychiatrům a psychologům jsem o svých prožitcích vyprávěl. Spíše bych rád, kdyby se do diskuze připojil někdo s podobnou zkušeností a třeba napsal, s kým se setkal, kdo mu na jeho cestě pomohl atd.