Dispoziční prognostika

Mám dvě neteře. Jednu nevlastní a ta se jmenuje Hanička. Druhou vlastní a ta se jmenuje Karolínka. Haničce je 8 roku a Karolínce 3 roky. Mají se moc rády. A Karolínka dost často říká: "Mám ráda Haničku!" A to snad všude kde přijde a to bezprostředně. Teď k nim přibyl bratříček Richard a má 3 měsíce. A tak mě napadá, kdy se odnaučí dítě tohle říkat nebo kdy my sami deformujeme své děti tak, že to přestanou říkat?

Naučte se říkat ne! Naučte říkat ne svoje děti! Pochopte, že nikdo se k vám a k dětem nesmí chovat nějak sprostě, špatně a nevhodně! Pochopte a vysvětlete svým dětem, že nikdo k tomu nemá právo! Žádný dospělý ze své autority, či snad nějaké jiné dítě! Naučte sebe a své dítě říci: "Nemáš právo se mnou takhle jednat, nemáš právo se ke mně takhle chovat! Nic špatného jsem neprovedla a já s tím nesouhlasím! A pokud jsem snad něco provedla, proč mi vlastně neodpustíš, když mě miluješ a říkáš mi to! A když mi to neříkáš, máš především problém v sobě, protože snad ani milovat neumíš! Proč mě nemůžeš mít ráda či rád už jen proto, že jsem? Neumíš to? Tak se to nauč! Když se to nenaučíš, ztratíš mně, protože já chci lásku a když mi ji nedáš ty, možná mi ji dá jiná bytost a ty už mně nebudeš zajímat. Nenaučíš se to, co se máš naučit! Jinak mě ztratíš a bude to tvoje chyba!" Pochopte a vysvětlete svým dětem, co je to pokora, soucit, láska, respekt a úcta a to je to, co si každý kdo nalezl v sobě pravou lidskost zaslouží a ten kdo ji nenalezl, si zaslouží náš soucit, protože je v pravdě pořád nevědomý a deformovaný svou hlouposti! Pochopte a vysvětlete svým dětem, že ti, co se chovají sprostě, špatně a nevhodně jsou nemocní lidé, kteří projevují svou lásku z nevědomosti zlobě, zášti, zhoubě a nenávisti, protože právě to chtějí sdílet ze sebou sama se sebou! Pochopte a vysvětlete svým dětem, že právě oni chtějí sdílet sebe sama s tímto vším ryze hloupým a právě takoví si vždy zaslouží jen náš soucit, protože neumí snad ze své zaslepenosti už nic jiného! Pochopte a naučte své děti vyžadovat obyčejnou slušnost, chování, které je hodno opravdového a pravého člověka! Naučte sebe a své děti říkat: "Mám tě ráda či rád!" Když to v sobě prožíváte a prožívají. Naučte sebe a své děti odpouštět, protože samá zloba, zášť, zhouba a nenávist otevírá ránu v druhých lidech a tato zanícená rána je nemoc, která se šíří mezi druhými lidmi a nakonec sama zabíjí nemocného! Chcete přece všichni žít!

My potřebujeme to a to a nejlépe hned, než stačíme zemřít. Za vědomím vlastní smrti se skrývá potřeba mít a vlastnit. Mít a vlastnit dřív než stačíme snad nějak umřít. A čím více máme, tím máme větší pocit, že si to zasloužíme. A to právě zločinný zlořád si uvědomuje, že má málo prostředku pro to, co chce získat, proto použije protizákonné prostředky pro získání toho, co musí mít, než stačí náhodou zemřít. Za vědomím vlastní smrtelnosti se skrývá princip samého kapitálu a kapitalismu a nějakého možného zla. Záleží jen na tom, co máme z kapitálu a jakou moc máme, jakou moc jsme získali nad druhými lidmi. Je jedno jaká devastace duchovních a přírodních hodnot po nás zůstane, důležité je mít kapitál a moc nad druhými, než na nás zaútočí sama smrt. Také princip duchovního vyzrání, toho, že musí být dosaženo nějakého probuzení a osvícení v našem životě, vede k tomu, že je v našem životě vynakládaná snaha k dosažení probuzení a osvícení. Tato snaha ovšem může také devastovat pokud je nějak nepřiměřená, je ale z principu snahou, která je cestou nabytí ducha a cti, ale neměla by jít nějak do krajnosti. Před smrtí musí být vždy dosaženo toho, co po smrti nelze už v žádném případě získat a nevadí ani to, že si něco z toho nemůžeme vzít do hrobu. Ve smyslu toho, si ale do hrobu můžeme vzít jen vlastní stupeň duchovního rozvoje, tedy stupeň probuzení a osvícení, jestli tedy existuje posmrtný život. Co má tedy ve skutečnosti jedině nějaký význam pro ty naše životy? Nebo je žití v klidu svého svědomí, jen hloupou představou? O co usilujete právě vy sami? Přemýšleli jste nad tím někdy? Nebo jste právě ti, co jdou v každém případě přes mrtvoly a ani si to neuvědomujete? Co je pro vás v dosažení důležité než sami zemřete? A jestli myslíte, že neumíráte, tak se mýlíte. Každý okamžik nahrazuje jiný okamžik, který vás vede ke konečné smrti, k novému okamžiku. Čas prostě neúprosně plyne a vy umíráte už od narození, jenom to možná nevíte. Jakou cestou jste tedy dosud šli a jakou půjdete?

Myslím si, že nikdo není víc, nebo míň. Jsme si rovni. Neexistuje nižší či vyšší stupeň organizace řízení mezi lidmi. Máme jen rozdílné talenty. Jsme v pravdě jen duše a ty jsou si rovné po všech stránkách. A tělo, to jen určuje míru talentovanosti. Duše ale může překonat tělo po všech stránkách, když k ni nalezneme cestu. Kdo si tedy myslí, že může propagandou, terorem a jinak psychicky ničit lidi až k smrti pro to, aby byl právě on a jeho skupina uznávána? Co stojí za touhou způsobit porážku, která může být smrtí? Kdo si myslí, že pravda je to, co může způsobit porážku? Jen lež poráží lháře! Pravda je to, co vždy jen probouzí! Život v pravdě, je z pravdy vždy jen osvícený! OSHO: Smrt je ta největší porážka ze všech, proto chcete zabít svého nepřítele - žádný jiný důvod není. Smrt je konečná porážka, pak už není žádná možnost zvítězit nad nepřítelem. Potřeba zabít nepřítele vychází z naši touhy způsobit jemu konečnou porážku. Pak už se nemůže stát vítězem, protože už nebude existovat. Smrt je konečná porážka a my všichni před ní chceme utéct. A také si uvědomte, že kdo se snaží utéct před svou smrtí, se bude dál zaměřovat na zabíjení druhých lidí. Čím více se mu bude dařit zabíjet druhé, tím živější se bude cítit. Příčina veškerého násilí ve světě je naprosto jiná, než si většina lidí myslí. Příčina násilí nespočívá v tom, že lidé pijí nefiltrovanou vodu nebo jedí po západu slunce, kdepak, nic takového v tom není. Základní příčinou násilí je, že člověk zabíjí jiné lidi, aby zapomněl na vlastní smrt. Zabíjejí druhé a věří, že je nikdo zabít nemůže, protože on má teď moc zabíjet. Hitler, Čingischán a jim podobní lidé zabili miliony lidí, aby sami sebe ujistili, že "mě nemůže nikdo zabít, to já zabíjím miliony lidí". Zabíjením jiných lidí se snažíme zbavit vlastní smrti, chceme stvrdit svou nezávislost. Vychází to z předpokladu, že my sami dokážeme zabíjet lidi, tak kdo může zabít nás? Kdesi v hloubi je to vyhýbání se smrti. Kdesi v hloubi prchá násilný člověk před smrti. A ten, kdo se chce zachránit před smrtí, nemůže nebýt násilník. Jen ten, kdo říká "přijímám smrt, neboť smrt patří mezi fakty života - je to skutečnost", může být opravdu nenásilným člověkem. Smrt není možné popírat. Kam před ní chcete utéct? Kam chcete jít?

je to neustále dokola! Proč... Mám dojem, že jejich příznivci jsou fanatičtí vyznavači a odmítají pochopit, že může existovat někdo, kdo je nějak odmítá.

Jak tohle můžete vypustit z...je to neustále dokola! Proč by zde OLI nemohl napsat, to co zažil s dispoziční prognostikou? Nepsal fulgárně, nikoho neurážel, jen konstatoval, že mu nebyli schopni pomoct a kasírovali ho na klientelách ,a pomohl mu až někdo jiný. A připojil svůj názor, podpořený osobní zkušeností s touto skupinou, že to nezvládají. A vy napíšete, že je ubohý a jak to může vypustit z úst. Proč by jako nemohl? Neměla by jste se zamyslet spíše , co jste v jedné krátké větě vypustila Vy? :-o

Zbytečně moc řečí kolem...Jak tohle můžete vypustit z úst, to je ubohost.Nekosí to spíše Vás?

Zbytečně moc řečí kolem... Můžete napsat, kdo vám pomohl a jak, jestli to není tajemství.

Zbytečně moc řečí kolem nich. Několk let mně nebyli schopni zbavit šílených migrén. Jen chodit na klientely a platit. Jinde mi je odstranili během hodiny a mám pokoj. Dělají něco, čemu nerozumí a topí se v tom. Pak je to kosí, kdo si hraje s ohněm... Zase to jednoho čeká. A brzy.

To co si jakékoli zaslouží je uvědomění, vedoucí k probuzení a osvícení, což můžeme dát především sobě. Uvědomění, které říká, že cokoli je tu proto, aby důstojně žilo a ne umíralo proto, že nepochopilo něco, co může způsobit nemoc a z nemoci smrt. Ať už je cokoli jakékoli, nezaslouží si nemoc a z nemoci smrt, ale pravé uvědomění, které přináší pravé probuzení a osvícení. To si zaslouží veškeré a je na nás, abychom si to nadělili. Ve skutečnosti by nemělo mít místo neuvědomění, jež způsobuje, že není něco hodné toho, aby žilo v respektu důstojným životem. Co tedy má právo na v respektu důstojný život a co ne a podle čeho a koho? Kdo má právo rozhodovat o nemoci a z nemoci o smrti tím, že si myslí, že to někdo, něco potřebuje? Kdo tedy ve skutečnosti potřebuje nemoc a z nemoci smrt podle čeho a koho a pro co a koho? Řešení, které může být konečné není řešením konečným v tom, že by bylo něco, cokoli likvidované nějakým způsobem. Protože to co propaguje konečné řešení stále dále žije a ze svého způsobu je stále stejně zvrácené ve své vlastní přirozenosti, nebo snad nepřirozenosti. To co by mělo být konečným řešením je láska k veškerému, co existuje. Protože právě pravá láska je tím, co ukončí vše, co způsobuje neklid a to, co ze způsobu rozumu prezentuje způsob v konečném řešení nemoci a z nemoci smrti, čímž se lidská vůle prezentovat ve společnosti může. Konečné řešení v podobě nemoci a z nemoci smrti není nikdy řešením, protože vychází vždy z vůle neuvědomělého vědomí, že právě ono musí být ukončeno. Neuvědoměle vědomí u daného dále existuje neuvědoměle a tím čím se prezentuje žije dále, i když ukončí veškeré, co je předmětem konečného řešení v podobě nemoci a z nemoci smrti nějakého daného, je ono samo pořad neukončené v podobě nenabití lásky v uvědomění, která je uvědoměním, která je konečným řešením v tom, co stav lásky může naplnit. Je třeba vždy jít cestou lásky a odpuštění, neboť vše jiné vede jen a jen k anarchii a zhoubě v civilizaci, která dnes i zítra může být ničena nenávisti a zlobou a to jakýmikoli možnými prostředky. Když najdete cestu k sobě, najdete cestu k druhým. Cestu lásky a odpuštění.

Co způsobuje nemoci? Stres, strach, zloba, nenávist, hněv, ponižování, netolerování, nevědomost a v posledním nevhodné chování? Potřebují podle některých lidé nemoci, aby vyléčili svou duši? Nebo je duše mimo to vše a je čistá? Co je třeba tedy vyléčit? Potřebují vyléčit moře nevědomí z něhož povstává samé vědomí, které je tu pro Ego-já? Je třeba vyléčit ono samé Ego-já, které je ovlivněné Idem-onem a Superegem-nadjá? Co je třeba vyléčit a jak? Co může být lékem? Uvědomění? Uvědomění, které je nad vším? Uvědomění, že je potřeba dávat lásku, pochopení, porozumění, laskavost, soucit, odpuštění, tolerantnost, respekt, úctu, radost, chápavost, aby jsme něco z toho také nabyli? Co je třeba dávat, aby jsme byli po všech stránkách zdraví? Potřebují lidé nemoc a z nemoci smrt, abychom byli lepší, jak může byt tvrzeno? Může nás nemoc a z nemoci snad smrt vůbec něco naučit, když už se ze smrti v tomto světě nemůžeme cokoli naučit a jakkoli činit pro to, abychom byli lepší? Kdo si může myslet, že tuto krajnost někteří potřebují? Kdo by nejraději odsoudil k smrti, ke konečnému řešení? Není a nebylo toto řešení už prosazené v podobě různých táboru právě proto, že někdo uznal, že jsou někteří nevhodní pro to, aby vůbec žili? Co je tedy potřebné? Abychom změnili nějaké možné z povahy opravdové úcty k tomu, co žije právě proto, aby vůbec mohlo žit v lásce? Jak je třeba předcházet tomu, abychom vůbec onemocněli a umřeli? Jakékoli možné nepotřebuje nemoc a z nemoci smrt pro nějaký vývoj, ale pravé uvědomění, které se nabízí každým novým okamžikem a my a vše je tu právě pro to, aby tento okamžik naplnilo. Každý okamžik je možnosti stát se probuzeným a osvíceným. Přejme toto právě druhým, to co si přejeme sami, být v pravdě probuzený a osvícený. Chceme ale být opravdu probuzení a osvícení? Nebo potřebujeme materiální věci, které si musíme opatřit jakýmikoli prostředky, které mohou být i protizákonné? Co tedy potřebujeme? Nějaké prostředky k moci nad jinými, abychom je řídili?

Proč? Vezmeš-li evidentně...presne pre toto nefunguje svet - presne pre taky maly obmedzeny mozog , ktory sa nevie vymotat ani z parkoviska pre Tescom

Členové jsou ti, co jsou charakterní, neboť právě oni přišli a vědí, že se již neobejdou bez pomoci vyvolených, jimž bylo umožněno studovat obor dispoziční prognostika-jasnovidectví. Neboť ti co studují a vystudovali, studují a vystudovali proto, že mají vše v sobě v pořádku, byli průběžně upravovaní samými vyvolenými, byli poučeni a naučeni o tom, co je charakter a život. Byli přijati těmi, co učí, co je charakter a život, charakterními, a proto jsou sami charakterní, proto vědí co je správné, bylo jim to řečeno, přijetí jim říká, že jsou na správné cestě. Bez odstraňování kleteb a jiných nepatřičnosti, se bohužel neobejdou, neboť vše nepatřičné je kolem nich a oni to vědí, neboť jim to bylo řečeno a snaží se je to poškodit. Je tedy třeba chránit sebe a svou rodinu. Chránit před kletbami a jinými nepatřičnostmi a je třeba platit za ochranu sebe a své rodiny, neboť zlo je to, co je venku, je to to, co podle dispozičních prognostiků-jasnovidců poškozuje a jen oni sami mohou správně určit, co to je a odstranit to. Za život ve zdraví a štěstí, je požadovaná částka, částkou minimální. Je tedy třeba vydat se cestou potvrzení vlastní vhodnosti a hodnoty, kterou máme pro toho, kdo je vzdělaný a charakterní, neboť učí, co je co, co je správné. Je příjemné být přijímán těmi, co jsou pokládání za odborníky na vnitřní motivace a pochody a učí zasvěceně o nich a určitě by nepřijali mezi sebe ty, kteří jsou nějakým způsobem patologičtí. A vždy platí: Nemějte strach, i když nás zlo v podobě kleteb a jiných nepatřičnosti obklopuje, přijďte, vše vám upravíme sice za peníze, ale vy budete zdraví a šťastní. Kdo by to odmítl, zvlášť když je dnes vše tak nejisté. Nakonec vždy platí: To my vám dáme jistotu klidného zdraví a života, i když se o tom nezmiňujeme. Nesmějte se, aby jste náhodou za to nezaplatili.

Ľudia, ktorí si nájdu...máš recht. Jenže právě dip jsou dle mého založené na šíření strachu a nejistoty mezi svými klienty. To je právě to, co mi vadí nejvíc! :-) Lidé mají žít v klidu. Ale je to velmi těžké a asi utopie... :-)

Ľudia, ktorí si nájdu toľko energie,aby na takýchto fórach rozsirovali take desinformcie, musia mat na to určite dôvod. A sracky typu, chod ku lekárovi sa dat vysetrit, ktorí majú na všetko liek( samozrejme nijak sa názvy liekov neopakuju od závislosti, od ktorej farmceutickej spoločnosti, ich obchodník oslovil) je dávno histórii, som úzko spaty so zdravotnictvom a to okrem manualnych oprav je úplne zbytočne a všetko je to len posraty OBCHOD s ľudskou naivitou.nechem obhajovať tuto "sektu" ci ako to bolo pomenované, ale každý jedinec, pokial dokáže vyrovnať harmoniu, nepotrebuje žiadne chemické-ropné "lieky". Ľudia , az nájdete rovnováhu v sebe a budete kolo seba šíriť LÁSKU a budu vyhýbať Strachu a stresu majú šancu, prežiť tuto choru dobu, tak začnite žiť a prosím prestante plytvat svojou energiou a tu sa natahovat i nesmrtelnosti charita a začnite ŽIŤ!

Čeho se máme tedy bát? Své hlavy, ruky, nohy, trupu, orgánu? Čeho se máme tedy bát? Myslím, že otázka je špatně položena! Čeho se nemáme a nemusíme bát a máme a musíme bát v sobě? Snad především rozumu a nerozumu!

Kdysi dávno existoval kmen prvních lidí. Ten kmen putoval krajinou a sbíral potravu a vše, co bylo pro něj dobré. Všichni z kmene věděli, co je jedlé, které bylinky pomáhají a na co jsou a co může být nejedlé a jedovaté. Ženy chodily samy rodit do lesů. Potom se lidé kmene naučili vyrábět nástroje a lovit. Muži kmene lovili zvěř a ženy připravovaly jídlo, šily oděv a sbíraly léčivé bylinky a léčily. Ženy byly uctívány jako stvořitelky nového života. Nejstarší žena se stala matkou všech a všichni ji uznávali jako vůdkyni kmene. Pomáhala rodit děti. Všichni uctívali matku zemi, která je stvořila, a jiné přírodní síly. Začali přírodním silám přisuzovat božstvo, které je vysvětlovalo. Lidé se rodili a z různých důvodu umírali. Nové a nové ženy se stávaly matky kmene, stávaly vůdkyni kmene. Objevil se potom jeden muž, chtěl aby ho matka kmene naučila vše, co umí. Když se vše naučil, začal přesvědčovat členy kmene, že umí vše co ona a i víc. Chtěl bát uctívaný. Ženy a muži kmene se proti tomu postavili, matka kmene vše umí, proč by ji měl nahradit muž, daroval snad on někdy život. Porodil on snad někdy dítě. Muž vše věděl a vše se naučil, věděl proč se někteří z nemoci uzdraví a jiný ne, objevil placebo a nocebo a proti muži, který proti němu vystoupil nejvehementněji vyslovil: "Mám velkou moc, větší něž matka kmene, do měsíce zemřeš." Muž který oponoval nejvehementněji začal přemýšlet: "Ví snad více než matka kmene, naučil se něco víc, naučil se snad vzít život, to matka kmene nikdy neudělala a neuměla, má snad nějakou moc, kterou matka kmene nezná a neumí napravit." Začal mít strach, bál se o svůj život, pronásledovaly ho pochybnosti. Z napětí nakonec onemocněl a přišel k muži, který se vyslovil a řekl: "Prosím odpusť, věřím v tvou velkou moc, uzdrav mne prosím, vždy budu jen tebe uctívat, nechci umřít." Muž jenž se vyslovil nemocného muže uzdravil. Lidé kmene se divili a uvěřili v moc muže, jenž se vyslovil. Mocný muž řekl všem: "Mám velkou moc, moc darovat a vzít život. Mohu hovořit se samými bohy, mí bohové jsou mocnější než vaši." Z muže se stal mocný muž, který začal ovládat svůj kmen. Lidé kmene se divili a báli se, co to vlastně onen muž udělal, co udělal onen mocný muž, co to vlastně vyslovil. Mocný muž přemítal a nakonec sdělil lidu kmene, že vyslovil kletbu a kdykoli ji může vyslovit z novou a zároveň ji může kdykoli zrušit. Co to tedy bylo a jak by se to jmenovalo, kdyby to nefungovalo a muži se nic nestalo? Bylo by něco takového jako kletba?

Ahoj, kto si ? Položil jste velmi složitou otázku. Přesto vám odpoví. A myslím si, že netypicky.1-Jaký jsem-jsem vždy živoucí a existencionální jako celičké.2-Co jsem-je otázka, otázkou nějakého prostředí. Jsem prostředí nějaké kultury, která má svou humanitu a kulturu, tedy vytváří ze sebe zázemí pro něco, i když nechce.3-Kdo jsem-kdo je, je, je jsem. Sebe sama jsem je tajemstvím, nelze odhalit co jsme byli, jsme, budeme. Nemáme přístup k tomu, protože jsme z tohoto hlediska nevědomí. Pokud se pro nás něco odhaluje z psychické dynamiky, není to nikdy vše, co jsme mohli být, co jsme byli, jsme, budeme. Může nás sebe sama jsem někdy překvapit? Kdo může říci, že ne? Co můžeme o sebe sama jsem odhalit? Co když odhalíme ve svém sebe sama jsem nějaký talent, o kterém jsme nevěděli nebo i něco jiného? Co když odhalíme něco, čeho se máme bát?Kdo jsem? Jsem existencionální prostředí tajemna. Mé sebe sama jsem není ani dobré ani zlé. Je dobrozlé. Jsem dobrý i zlý. Tomu se nemůžu vyhnout. Používám civilizační výdobytky, které ničí tuto planetu, nemám s ní dostatečný soucit, abych měl odvahu žít jen tak, bez možností využívat civilizační výdobytky, které ničí tuto planetu. Mé potřeby jsou důležitější, jsem egoista, který má strach, odevzdat se jen tak možnému bití. Na druhé straně se snažím žít co nejlépe, v rámci svých možností, nevím jestli to je dost. Snažím se nelhat, nekrást a neubližovat. Jestli opravdu nelžu, nekradu a neubližuji nevím, nemusím vědět vše, všichni jsme nějak vzájemně propojeni a i tím, že se zde vyjadřuji, ovlivňuje druhé a jak je ovlivňuju nemusím vědět. Nemusím vědět co dělám, jestli lžu, kradu nebo ubližuji. Nemusím vědět, nevím vše. Jsem málo vědomý. Jsem ale uvědomělý? Mohu být nějak uvědomělý, ale své uvědomění nemusím uvádět v praxi. Uvědomuji si, že ničím tuto planetu, ale málo dělám proto, abych tak nečinil. Ať už vám sdělím cokoli o tom, kdo jsem, nemusí to vystihovat to, kdo jsem. Kdo tedy jsem? Existencionální prostředí tajemna.

Pokud jde o vinu, byl zde...Ahoj, kto si ?

Pokud jde o vinu, byl zde...Ahoj, kto si ?