Dispoziční prognostika

V rámci iniciativy Paranormální výzva Českého klubu skeptiků Sisyfos byl před Vánoci připraven happenig v pražském obchodním centru Nový Smíchov. Každý jasnovidec, který správně určí obsah veřejně vystaveného trezoru, může získat sto tisíc korun. Základním posláním Paranormální výzvy Českého klubu skeptiků Sisyfos je nabídka provést dvojitě zaslepený experiment s kýmkoliv, kdo je přesvědčen, že ovládá paranormální schopnosti, nebo je schopen je v takovém experimentu prokázat. Pokud by někdo obstál ve dvou kolech takového testování, získá od donátora Paranormální výzvy Václava Dejčmara 1 000 000 Kč. Nyní však mohou v rámci naší Výzvy získat odměnu 100 000 Kč i jasnovidci, kteří nechtějí podstoupit náročný experiment. Stačí uhodnout obsah vystaveného trezoru. Myšlenka provést podobný happening přišla díky zkoumání fenoménu „dětí, které vidí s maskou na očích“. V rámci tohoto zkoumání se nám podařilo snadno ovládnout techniku, s jejíž pomocí děti vidí skrz masku a odhalit, že nejde o žádný paranormální či vědou dosud nepopsaný fenomén, ale jen prostý trik a v případě dětí většinou o sebeklam. Protože existuje mnoho lidí tvrdících, že podobné „vidění“, stejně jako třeba zjišťování informací na dálku pomocí napojení na jakési vyšší vidění, existuje, rozhodli jsme se vyzvat všechny jasnovidce, esoteriky či prostě kohokoliv, kdo věří, že má schopnost vidět a vnímat přeměty i jinak než prostým zrakem, aby zjistili, co se skrývá v našem trezoru. Do trezoru byly uloženy tři papírové krabice. Do každé z nich vložil svůj předmět jeden z členů Paranormální výzvy – donátor Václav Dejčmar, iluzionista ze skupiny Falešní hráči Jakub Kroulík a místopředseda Českého klubu skeptiků Sisyfos Leoš Kyša. Díky tomu každý z nich ví jen o třetině obsahu trezoru a tudíž nikdo nezná správné řešení naší „hádanky“. Od trezoru zároveň existují pouze tři klíče, které se rozdělily mezi ty, kdo předměty do trerozu vložili. Trezor byl za přítomnosti médií uzamčen 19. prosince 2014 a zároveň v ten den byl spuštěn i webový formulář, do kterého mohou jasnovidci vypsat své tipy. Důležité je, aby správně určili nejen obsah krabic, ale také, kdo který předmět do krabice vložil. Během měsíce se ve formuláři objevilo už přes 200 tipů. Trezor bude za přítomnosti médií otevřen 20. 3. 2015 Pokud se někomu podaří správně určit obsah trezoru, získá nejen slíbenou odměnu, ale zároveň bude vyzván organizátory Paranormální výzvy, aby svou schopnost prokázal v kontrolovaném experimentu. Český klub skeptiků Sysifos je přesvědčen, že lidé takového schopnosti nemají a kdo je přesvědčen, že ovládá jasnovidnost či jiné druhy mimosmyslového vnímání, je pouze obětí vlastního sebeklamu případně duševní poruchy. Kdo tvrdí, že naše tvrzení není pravdivé, může to snadno prokázat ať už v experimentu nebo tím, že správně určí obsah trezoru.

Zkrátka, navzdory pochybám irisdiagnostika dokáže víc než moderní medicína. Například odhalí, když si šestileté dítě vsugeruje, že má cukrovku. Tedy, že jediný problém, který má, je to, že má „cukr v hlavě“. Alespoň takovou radu dal neznámý pár irisdiagnostiků matce malého chlapce s cukrovkou. A protože podle brilantní irisdiagnostiky se dá „cukr v hlavě“ léčit vysazením inzulinu, máme brzy uzdraveného pacienta ? vlastně ne uzdraveného, ale mrtvého. Podle soudního znalce umíral v těžkých bolestech. Kupodivu mu nikdo do úmrtního oznámení nenapsal, že skonal na „cukr v hlavě“. Zatímco matka dítěte u soudu vyfasovala patnáct let, dotyční irisdiagnostici léčí dál.

Když jsem chodil do školy dipu mezi lety 1996 až 2000, řekl jsem spoustu myšlenek, které se setkaly s nevraživosti a byly důvodem k tomu, že jsem se stal předmětem ponižování. Řekl jsem do očí Sohrovi a všem jak tam byli přítomní, že je Sohr zbabělec, ať dokáže, že mu to virgulí měří, že lže a krade, že je manipulant a je nacis***** pra** se svojí vyšší rasou draka, ve jménu své telestezické civilizace a nové světové říše. Stoupenci Sohrovi reagovali patřične ze svoji velikosti a nazvali mne devi*****, pedof****, hova***, debi*** a jinak. To ovšem jen za mými zády. Kdybych nakonec to vše byl, tak mne přece mohli přeprogramovat a uvést do běžného stavu typického dipáka. To se jim ovšem nehodilo, protože jsem stal na svém. Stal jsem se předmětem teroru, protože jsem se nehodlal podřídit dipu. Dokázali mne zdárně ponižovat a to hlavně za zády, neschopni mi říci cokoli do očí. Pokud si myslíte, že lžu, tak se pletete. Lidé dipu mne ponižovali a Sohr dál kradl to, co se mu hodilo, jako by se nic nedělo. Dnes mne neponižují dipáci ale sousedi, kteří mi nadávají a já s tím nemohu nic udělat. Dokonce jejich děti se nestidí se přidat k rodičům a ponižovat mne. Jsem tím co jsem napsal, že o mne říkali dipáci. Zní to jako bláznivost co? Nesmysl že? Lži chudáka, co nepochopil Sohra, protože mu Matušek změřil IQ 90. Mohl bych si je nahrát, ale co s tím. Navíc by to bylo problematické, protože jim nečtu myšlenky, abych vše ve správný čas zaznamenal. Jak přišli k tomu, aby mne ponižovali nevím. Možná snad někdo chodil po baráku a patřičně všechna informoval. Jako dítě života, jsem haněn, nakonec jsem veškeré upravování, jež jsem byl předmětem, vnímal jako znásilňování. Jako opravdové psychické a fyzické znásilnění malého dítěte. Nevím proč jsem to snášel, ale chtěl jsem těm lidem říci pravdu. Chtěl jsem, aby ji přijali a přijali i mne. Dali mi možnost se projevit ze sebe a ne ze lží Sohrových. Proč mám nakonec přijímat lži z jejich knih. Když jsem nakonec řek pravdu, dokázal ji Sohr ukrást a ponižít svou hloupostí. Čtyři axiom dipu nejsou dipu, ale moje, přitom jsem jim neřekl plné znění těchto axiomů a tím se stalo, že byly pokřiveny. Je 17 aximů pro 4 realizační systémy, které jsem zde uvedl. Vše co jsem uvedl vznikalo pře mnoha lety a napsal jsem vše až dnes. Nelze datumem určit kdy vyšlo na světlo to či ono. Už za Sora jsem mněl jasnou představu a všechny Listy zde uvedene mají původ v mém předipackém období. Nikdy jsem se u dipu nesetkal s tím, co jsem si sám vyjevil a pokud jde o soubor objevit, shromáždit, roztřídit a tak dále, znal jsem to dávno pře vydáním knihy Sohra a jinak, protože u něj se vše týkalo názoru a u mne informací, idejí, názoru a doměnek. Neukrad jsem mu ani užívanou, neužívanou a celkovou inteligenci, protože je mám v souboru 16 vůli myslí a znal jsem je dříve než vydal Sohr svou IQ A a B. Teď mne můžete kompletně poplivat a ponižovat, máte na to právo, jsem Špína špinavá a lhář ulhaný. Nakonec jsou to mé problémy a dipáci přece zákony dodržují a zákony o autorských nápadech na vnímaní duchovních hodnot nejsou. Jak mi řekli sami dipáci: My zákony dodržujeme!

List - Uskutečňující souvislostiJen souvislosti umožňují zjistit, zda pravda je pravdou a lež je lží. Vnímaní souvislosti umožňuje správnou akci a reakci. Souvislosti nabízejí možnost existovat ve svobodě prožívání, myšlení a jednání. Bez vnímaní souvislosti lze umlčovat a ovládat druhé. Podřizovat si druhé ze způsobu omezování získávání informací, idejí, názoru a domněnek, které umožňují prožívat, myslet a jednat. Správnost může vycházet jen ze souvislosti, které v navazování určují další souvislosti. Vše ve skutečnosti je podmíněné, neexistuje cokoli co by nebylo nějak podmíněné. Podmínění formuje způsoby prožívání, myšlení a jednání. Pokud nevnímáme podmínění, nemůžeme vnímat souvislosti, které k podmínění vedou. Vše je z podmínění závislé na podmínění. Nakonec jen podmíněné omezování souvislosti vede k omezování správného prožívání, myšlení a jednání. Umlčování a ovládání druhých se řídi pravidly, které jsou nutné pro dosažení výsledku. Umlčovat a ovládat druhé lze omezováním, poukazováním, obviňováním. Umlčovat a ovládat druhé lze vložením správné myšlenky do mysli. Kdy usměrňováním souvislosti myšlenky se působí na činnost souvislosti rozumu. Myšlenky jsou energetické a projevují se vůli formovat rozum, protože ten je energetický. Jen energie může působit na energii. Energie myšlenek působí na energii rozumu. Rozum je formován energii myšlenek. Sama vůle rozumu nepotřebuje sílu k tomu, aby se držela pravdy a lži. Vůle rozumu má v paměti souvislosti, aby mohla určit co je pravda a lež. Souvislosti jsou v paměti rozumu a rozum je ze souvislosti vyjevuje. Proto není nutné zoufale se držet pravdy a lži. Protože mysl umožňuje vyjevení pravdy a lži kdykoli to souvislosti potřebují. Souvislosti jsou nutné pro rozlišování. Kdo není omezován v souvislostech, je schopen být svobodný. Cokoli jím prostupuje s lehkostí. Nedrží se zoufale ničeho. Vydává se všemi směry, aby nešel správné prožívání, myšlení a jednání. Protože to souvislosti umožňují. Jen souvislosti mohou vést k nějaké plnohodnotné diskuzi. Jen souvislosti mohou vyjevit souvislosti následné. Jen souvislosti umožňují správně používat souvislosti pro prožívání, myšlení a jednání. Vše je určováno z lásky prožívání sdílení. Ze souvislosti rozumu je láska touha sdílet sebe sama s někým něčím. Je prožíváno související sdílení sebe sama s někým něčím. Láska k souvislostem formuje tyto souvislosti. Dává jim konkrétní podobu. Souvislosti jsou sdíleny pro souvislosti. Mezi souvislostmi není třeba volby. Je nutno přijímat veškeré souvislosti pro myšlení. Volit je nutno jen mezi pravdou a lží souvislosti pro prožívání a jednání. Pravda a lež nemusí škodit pokud je vnímaná v pravdivých souvislostech. Lež ale může napáchat mnoho škod, pokud jsou souvislosti omezovány. Pokud jsou souvislosti vedeny ve směru, který vyhovuje umlčování a ovládaní druhých. Druzí mohou být vedeni ke způsobům, které popírají zákony rozumu společnosti pro mrav. Ze souvislosti myšlení vzniká prožívání a jednání. Prožívání probíhá v rámci emoci, pocitu a citu. Myšlení probíhá v rámci dedukce a indukce. Jednání probíhá v rámci akce a reakce. Cokoli ale neexistuje nezávisle. To znamená, že vše je příčinné. Aby příčina ale mohla nastat potřebuje podnět. Z podnětu vznikají příčiny. Podnět nemusí ovšem příčinu vyprodukovat, pokud to souvislosti umožňují. Podnět pro příčinu vychází ze souvislosti. Souvislosti jsou v návaznosti příčinné. Souvislosti vznikají z touhy sdílet. Prožívání, myšlení a jednání vychází ze souvislosti hodnot osobního přesvědčení. Není nutné popírat schopnost naplnit smysl osobního přesvědčení ze souvislosti pro svědomitost a odpovědnost. Zkušenost s prožíváním, myšlením a jednáním umožňuje naplnit vzory, hodnoty a ideje. Formace, které byly přijaté pro potřebu existovat. Cesta prožívání, myšlení a jednání se řídí zkušenosti. Ze zkušenosti jsou souvislosti prožívání, myšlení a jednání přijímané a odmítané. Je voleno mezi tím, co k něčemu povede či nepovede.Tím dochází k tomu, že zkušenost určuje, co má hodnotu pro rozum a co hodnotu ztrácí. Pravou hodnotu určuje zkušenost s prožíváním, myšlením a jednáním. Hodnotou můžou být jakékoli formace. Které formace to budou určuje zkušenost. Milosti života je, že zkušenost poskytuje. Tím nabízí možnost svobodně volit ze zkušenosti hodnoty. Nelze ale s jistotou zjistit zda máme z hlediska poznávaní veškeré souvislosti pro určení hodnoty formací. Poznávaní je následné z následnosti forem, kdy nemusí být k dispozici veškeré potřebné. Lze používat milost zkušenosti pro zkušenosti následné. Vše nakonec souvisí ze zkušenosti. Veškerá podoba, která jen existuje, je nakonec jen zkušenosti. Zkušenost podob s životem určuje podobu života. Život se nikdy nezříká života. K zřeknutí se života dochází tím, že jsou odmítané pravé hodnoty. Pokud není věděno podobou, že došlo k zřeknutí se života, probíhá dále hledání pravých hodnot pro život, který tak může dojít naplnění. Mnohost souvislosti naplňuje smysl sdílení života. Pestrost podob ve sdílení určuje kvalitu života. Pestrostí podob se ale nelze opírat o hodnoty vedoucí život k životu. Pestrost podob nabízí různé formace, které mají vlastní směr v určování hodnoty. Dobro a zlo vychází ze souvislosti svébytného vnímaní.

Do kategorie šmejdů bohužel patří i někteří léčitelé, k nimž se pacienti uchylují s vidinou rychlejšího a jistějšího uzdravení. Platí jim vysoké částky za nic.„Nepomáhají preventivní přednášky určené především seniorům, informace v médiích ani zákonná opatření. Jedinou skutečně účinnou zbraní proti šmejdům je pouze náš vlastní mozek,“ zdůrazňuje doktor Stránský.Mozku se snadněji rozhoduje, využije-li zkratek. Patří mezi ně i vidina odměny, pro jejíž dosažení jsme schopni udělat mnohé. Podle Stránského šmejdi fungování lidských slabostí v logickém myšlení velmi dobře znají a ve svých akcích je pro svůj prospěch využívají.

A kam se vám ztratil...neřekl bych , že Holáska vyhodili. Spíš už nechtěl odevzdávat desátky, tak se udělal jen sám pro sebe. Ten za korunu udělá cokoliv a komukoliv. Ničema. :-)

Bylo tu psané, že Sohr měl spoustu originálních myšlenek, pokud ale nějaké jsou, já o nich nevím. Co bylo originální? Originální byla kniha Kroky do jistot, kterou napsal a kterou je nutno přejmenovat na Kroky do hrobu. Neboť vše v ní je nějak omylem a kdybych vám mněl vše znovu vysvětlit, nedělal bych nic jiného, než seděl u počítače. Proto si laskavě přečtěte celou diskuzi od začátku až po sem. Sohr definoval žití a život, ale i u toho prokázal, že se da mýlit. Poukázal totiž na egoizmus hvězdičky alkoholika, která řekla, že je to můj život. Můj život ale není veškerý život, který by šel skrčit a zakopnout pod postel. Můj život je můj způsob žití. Ve svém sebe ničitelství prokázala hvězdička, že je pokorná a bude si ničit svůj život a ne ten váš natož veškerý život. Já žiji svůj život a starám se o to, abych lidem neubližoval. Žijí svým způsobem žíti, ze svého života. Ano ty čtyři axiomy dispoziční prognostiky, které Sohr ukradl nepochopil. Život sice je, ale jen tehdy má-li vůli k životu. Což jsem zde vysvětlil. Problém veškerého kradeného je v tom, že nemůžete ukrást veškeré souvislosti, které vedly k výsledku, natož to z čehož povstaly. Sohr prokázal, že není žádný myslitel, natož znalec životního údělu, protože kdyby byl, nemohl by se tak osudově v tolika věcech mýlit. Přitom je divné, že mají dispoziční prognostici, v lidech takové zastání. Když jsem řekl, před jejich členy, je to můj život, začali mi spílet do egoistu, aniž by znali souvislosti, aniž by se snažili něco pochopit ze svého rozumu, odevzdali se plně hovadině Sohrově. Sohr tyto lidi přímo dušemrdil a dušekurvil. Vedl je na scestí duše. Nevěděl co je moudrost, hrdost, ješitnost, charakter, chytrost a přesto to se zdarem vyučoval a nikdo na to nereagoval a to dost dlouho. Přitom podle těchto hodnot měřili virguli a učili měřit virguli druhé. Dokážete to už pochopit. Asi ne, protože se pořád zastáváte Sohra. On kurvil duše lidi a přitom byl Bůh na zemi. Hnus. Hnus. A když se objevila pravda nedokázal ji správně ani ukrást. Hnus. Hnus.

Všechno co zde vkládám, je výsledkem souvislosti, které vám nejsem schopen sdělit, protože by jsem zde musel zhodnotit svůj veškerý malicherný životní úděl. proto chápu, že nelze všemu porozumět a to z důvodu toho, že nežijete MŮJ život ale SVŮJ život. Proto jsme od sebe odlišní. Kdyby jsme byli stejní, pravděpodobně by jsme znali veškerá tajemství života, která by nás v poznání ujednocovavy a stíraly tak naše rozdíly. Proto z naší velké neznalosti a patrné znalosti pramení naše rozdílnost. Snad všeho do času.

Prostoročasovůle Bůh bez hranic Bůh je řád, Duchem svatým. Bůh Hospodin hospodaří s energii v naplnění Boha řádu, Ducha svatého a prostřednictvím Boha Všemohoucího, jenž může tvořit, tvoří tím, že poskytuje energii Bohu Všemohoucímu k tvoření, vždy však jen v rámci Boha řádu, Ducha svatého. Živoucí vůle řád tvoří. Bohu Všemohoucímu poskytuje Bůh Hospodin a Bohu Hospodinu Bůh Všemohoucí možnost k tvorbě v řádu a k tvorbě řádu, Ducha svatého, Boha, jeho projevu. Bůh je život a život řád. Bůh řádu je veškeré jsoucno, není dílem vteřiny, ale vývojem a je obrazem, který se může odrážet ve vědomé mysli bytosti, kdy se v jsoucnu při jeho vývoji jednotlivé jeho zákonitosti v pravidlech projevují. Prostoročasvůle je fenomén, měnící energie, je to to, co umožnilo vznik jakékoli energie z energie, lze ji nazvat vůlí k tvorbě zákonitosti, Boha řádu, Ducha svatého. Bůh řád je vůlí, Duchem svatým, který je energiemi prostoročasovůle, zákonitostmi, z nichž nemůže cokoli vzniknout, trvat a zaniknout, pokud to cokoli nevzniklo z vůle Boha řádu, bez vůle Boha řádu nemůže to cokoli ani trvat a zaniknout. Vše je jen prostřednictvím Boha Hospodina a Boha Všemohoucího, jež jsou křížem na časové ose Boha řádu. Energii prostoročasovůle je vše, co bylo, je a bude a je naplněno vůlí řádu.Vůle Bohem prostoročasovůle Boha s hranicemi Energie má prostoročasovůli. Energie se ze své vůle rozprostírá a je pro jakoukoli bytost s mysli svou nekonečná a představa, že by měla konec, je spíš děsivá, spojovaná s omezením, které neexistuje. Energie je možným Bohem řádem, Duchem svatým, naplněným nekonečnou vůlí k tvorbě a naplňování zákonitosti, jež mají své možnosti v hranici možných zákonitosti, jako projevů vůle. Veškerá energie prostoročasovůle je vůlí energetické hodnoty prostoročasovůle rozměru nekonečnosti, mající určitou strukturu, jež umožňuje ze své podstaty Boha řádu, Ducha svatého, vytvářet v energii prostoročasuvůle podmínky, pro vznik jakékoli možné energie prostoročasovůle, jež je ze své podstaty vůle složitější strukturou. Může z vůle tvořit svou strukturou složitější existence, jež ze své podstaty jako možnosti mohou ze svého úsilí nějak poznávat a poznat veškeré jsoucí. Energie prostoročasovůle je vůli a je její vůlí vždy tvořit Boha řádu, Ducha svatého pro Boha Hospodina a Boha Všemohoucího, pro energie konečného řádu v rozdílu energetických hodnot v kosmickém prostoru vnímaného. Energie prostoročasovůle mění z vůle své jednotlivé stavy struktur krajin celých energii prostoročasovůle, jakékoli dané hodnoty energii prostoročasovůle, strukturující časové změny náhodné a nenáhodné, řídící se vůlí Boha Hospodina a vůlí Boha Všemohoucího v naplnění vůle Boha řádu, Ducha svatého. Energie nepatrné a patrné, vnímané prostřednictvím vjemu v rozdílnosti, jsou životem samé energie prostoročasovůle, jež je nekončící nekonečnou láskou, jako snahou žití pravdivostí, jako sebou v sobě. Energie prostoročasovůle jsou vždy pravdou o sobě. Prostoročasovůle je vším, krajinou energii s vůlí k tvorbě, trvání a zániku. Podprostoročasovůle je představa krajiny energii pod krajinou energii. Pokud takováto krajina energii existuje, nemůže být pod krajinou energii, ale v ní. Vše je vždy z řádu jen možnými rovinami energii prostoročasovůle. Bůh Hospodin a Bůh Všemohoucí je vůlí energii prostoročasovůle, která tvoří, udržuje a ničí vše, což jenž existuje v rámci možného Boha řádu, Ducha svatého. V rámci Boha řádu je z roviny tedy také i Bůh Tvořící, Bůh Udržující, Bůh Ničící a pro ně je hranici a řádem určujícím Bůh řád, Duch svatý. Spolu určují vše to, co jenž bylo, je a bude, může být dobré, nebo zlé. Dobré a zlé je tedy z rozlichu ze samého Boha řádu, Ducha svatého. Vůle energie prostoročasovůle je v rozlichu vždy z toho svého sebe sama, není jednojednotná, proto aby bylo. Jen v rozlichu je pohyb a z rozlichu je živost života, toho co bylo, je a bude. Proto je. V rozlichu je vše to, co je nějak rozlišným dělené, rozlišnou vůlí. Však v rozlichu není to, že tvoření, udržováni a ničení probíhá vždy současně.Vztah mezi časem a prostorem Čas neměří prostor, ani prostor neměří čas, ale energie měří cokoli. Vůle všech energii měří prostor i čas. Energie se ze své podstaty mění změnami, tím vždy bude energie prostorem, časem a vůlí a veškeré energie v prostoru, čase a vůli jsou též energiemi prostoru, času a vůle. Je přirozenosti energie měnit se změnami, její vůle, vůle v tvorbě zákonitosti a jejich naplňování, dávající možnost energii, aby se mohla projevit svými svébytnými úseky, vytvářející celkovou strukturu prostoru, času a vůle, kdy je prostoročasovůle spojením, bez něhož by život v podobě a charakteru v jakém je, nemohl, i jako odraz v mysli, snad vůbec existovat, neboť v něm bez prostoru, času a vůle žádné cokoli pravděpodobně existovat ani nemůže. Energie prostor, čas a vůli ve svébytných úsecích tvoří a energie energiím dává své zákonné limity z hlediska jednotlivých úseku prostoru, času a vůle. Zákonné limity jakémukoli měnění energii ve vznikání, trvání a zanikání, ze základu energií pro vznikání, trvání a zanikání, kdy vše je podmíněné přirozenosti změny energii prostoru, času a vůle, kdy energie má energetickou prostoročasovůli. Energie jsou stroje prostoru, času a vůle. Energie je svébytný fenomén, je jediným limitem pro jakékoliv pojetí prostoru, času a vůle a pokud chceme zkoumat prostory, časy a vůle, musíme zkoumat samotnou energii s pojetím prostoru, času a vůle samé energie, kdy existence energii vytvářejí energetické prostoročasovůle.

Vůbec tomu nerozumím. To je... Informace musí být uloženy na energii, třeba v podobě knihy. Touto energii je papír a inkoust, aby vznikl kontrast. Energie papíru a inkoustu se zachovává, proto se vám kniha nerozpadne, prostě drží tvar, aby jste mohl knihu číst. Tím, že kniha drží tvar, vytváří paměť. Písmenka se na papíře svévolně nemění a tím lze informace zachovávat a předávat. Paměť je sama o sobě tedy kniha, protože udržuje svůj tvar, prostřednictvím energie a tím lze získat informace z paměti energie knihy. Kniha - papír, inkoust - energie. Písmenka v knize na papíře - informace. Trvalý tvar knihy v podobě papíru a písmenek z inkoustu - paměť, která se nemění, protože kniha z hlediska energie drží svůj tvar, energie drží tvar papíru a písmenek z inkoustu a tím vytváří paměť v podobě knihy. Energie udržováním tvaru vytváří paměť, paměť je informativní, lze z ní získat informace. Tím je energie vlastně informací, když vyloučíme paměť, což nejde. Lépe to vysvětlit nedovedu.

Vůbec tomu nerozumím. To je v piči.

A kam se vám ztratil Holásek? Konečně jste ho vyhodili? Sláva§

List - Informační paměť systému energiiPravidla vycházejí ze zákonitosti, protože určují jen určitou pravidelnost, určitý předpoklad, který nemusí být naplněn v rámci zákonitosti, které jsou pro pravidla určující. Zákonitosti jsou uměním možného, toho, co může ze zákonitosti jakkoli být. Pravidla jsou uměním toho, co bylo, je a bude v rámci pravidel, které vytváří to, co bylo, je a bude. Zákonitosti jsou ale vždy určitým základem pro pravidla, které odrážejí skutečně jen to, co bylo, je a bude, vždy však ze zákonitosti. Vše co může možně být, nemusí být v oněch pravidlech, to zákonitosti překračují pravidla, neboť pravidla jen odrážejí to, co bylo, je a bude. Skutečnost která byla, je a bude, nemusí být tedy veškerou skutečnosti, která může být ze zákonitosti, je jen tím, co může ze zákonitosti vzniknout, což není vždy vše, co mohou zákonitosti umožňovat v rámci toho, co vše může existovat. Není cokoli jiného než energie prostoročasovůle příčin a energie prostoročasovůle bezpříčinnosti a příčinnosti. Jakákoli energie má za každých okolnosti nějakou podobu, vytváří podobu, která je systémem, kterým vždy vše nějak je. Energie tím že má nějakou podobu, vytváří paměť této energie, o které lze získat informace, kdy získávání informaci z paměti může mít nějaké omezení pro rozumovou existenci. Veškerá energie má nějakou podobu, kdy udržuje podobu a tím v podstatě vytváří paměť, kterou lze v podobě získaných informací analyzovat a syntetizovat. Paměť energie je paměti z toho důvodu, že energie má podobu, kterou udržuje a tím vytváří paměť podoby energie. A to v podstatě proto, protože není možné cokoli jiného, vždy něco bylo, je a bude, protože energie se pouze může měnit, ale nikdy úplně zanikat. Nezaniká absolutně, definitivně a konečně z toho důvodu, protože kdyby ano, nebyla by za určitý čas žádná energie a nebylo by cokoli možné. Vše by přestalo existovat. Nebyla by jakákoli energie, která by potvrzovala, že bylo, je a bude. Vše je živé a vždy bylo, je a bude z toho důvodu, že energie ze své podstaty ve skutečnosti nikdy nezaniká, mění pouze svou podobu a tím že je, potvrzuje, že bylo, je a bude. Energie má vždy nějakou podobu, kterou ze základu sebe sama udržuje a udržováním vytváří paměť, z níž lze získat informace o podobě energie. Tím je energie pamětí a paměť je informacemi. Energie = Paměť = Informace. Energie je ze sebe vždy určující. Energie ovšem není statická a neměnná, ale projevuje se tím, že u ni dochází ke změnám a to z důvodu energetických příčin, které energii ovlivňují. Energie vzniká, trvá a může zaniknou v tom, že se přeměňuje, mění ale jen svou podobu a je možné, že ze základu je stále stejné množství energie, které v důsledku nijak nepřibývá a ani neubývá. Kdo ale může nějak zjistit, kolik energie vůbec existuje či může existovat, když je nepřestavitelné, že by energie veškeré skutečnosti měla být ohraničena. Co by bylo za oním ohraničením. Bylo by tam něco, co neexistuje, nebylo by za oním ohraničením cokoli možné. Vždyť jen určitá energie, která by byla ohraničena, by musela být ohraničena něčím jiným a co by to mohlo být jiného, než nějaká jiná energie, která má vlastní energetickou podobu, jako každá energie vytvářející skutečnost. V systému energii veškeré skutečnosti je energie to, čehož je pravděpodobně neomezeně. Pravděpodobně není možné něco jiného. Pokud energie není ze své základní povahy statická a neměnná, potom paměť vycházející z podoby energie, kterou energie udržuje, nemůže být statická a neměnná. Pokud dochází k měnění podoby energie, mění se také podoba paměti, o které může nějaká rozumová existence získat informace. Energie je z podoby energie paměťová a paměť je informativní a získané informace z energie, lze použít k tomu, aby rozumová existence vyvozovala, poznávala a hodnotila, vždy v rámci vědění, rozumění, orientace a řešení ve skutečnosti, která nějak pro ni existuje. Rozumová existence získává informace z toho, co může sama o sobě vnímat, nebo vnímat prostřednictvím vytvořených technických prostředku. Nakonec může nacházet ze získaných informací využití pro existence, které jsou v ní nebo ji obklopují. Rozumová existence z podoby energie, která vytváří paměť, kdy paměť je informativní, má snahu budovat humanitní a kulturní hodnoty pro žití a přežití. Smyslem, motivací, zájmem, záměrem i cílem jakékoli energie, je mít určitou podobu, která z trvání podoby vytváří paměť a z paměti lze získat informace o paměti. Podoba je tím vším, co má možná energie. Ona podoba je vždy smyslem, motivací, zájmem, záměrem i cílem energie. Energie se jen mění a rozumová existence toto měnění může vnímat tak, že něco vzniká, trvá a může zaniknout. Energie se může měnit a ze svého způsobu mění jen svou podobu, vždy ze způsobu působení energetických příčin, které mohou měnit podobu energii prostoročasovůle bezpříčinnosti a příčinnosti. Jen bezpříčiny energetické bezpříčinnosti nejsou nikdy energetické v podobě energetického tvoření, ale trvají s energetickou bezpříčinnosti a jsou energetické pouze tím, že jsou ve významu myšleny a ve významu zaznamenány. Bezpříčiny nepůsobí energeticky ve smyslu tvoření něčeho, to jen energetická bezpříčinnost svým trváním dává význam tomu, že lze pojat ve významu bezpříčiny jako bezpříčiny. Ze smyslu tvoření bezpříčiny netvoří bezpříčinnost, ale ukazují.

List - Imunita jako základní povahaImunita vychází z vynaložené energie, která se zastává identity. Imunita je v podstatě dvojí. Je imunita fyzického látkového těla. Tato imunita chrání fyzické látkové tělo, které je ze své podstaty identické a nese svébytnou identitu a tím ji v podstatě chrání. Imunita fyzického látkového těla se stává základem pro to, aby existovala identita, která dokáže naplnit smysl existování svého rozumu ve vnímaní a pojímaní, které dokáže svým vlastním způsobem z identity vyvozovat, poznávat a hodnotit. Imunita je také psychická. Doplňuje imunitu fyzického látkového těla. V psychické imunitě dochází k tomu, že psychická identita ze své dynamiky chrání identicky dynamiku vlastní psychiky. Psychická identita vytváří psychickou imunitu, která je podstatná pro rovnováhu dynamické psychiky. Dynamika psychiky vytváří psychickou identitu, kdy sebe sama je skrytá identita. Lze ji objevovat reflektujícím nahlížením, kdy psychická identita nahlíží na svou skrytou identitu. Psychickou a skrytou identitu vždy chrání psychická identita. Skrytá identita přesahuje svou podstatou vše negativní veskrze pozitivním, pokud není dobré násilně potlačené ze samé agresivity nereálných potřeb. Psychická identita se navenek jeví. Skryta identita je skrytou, skrytou ze svého sebe sama, které je ze sebe jen láskou. Budete-li sebou z podstaty sebe sama, pak vše nenávratně splyne. Budete-li sebou z podstaty sebe sama, přestane vám být cizí, nebude nikdy cokoli, co by se vás niterně dotklo tak, že by jste museli cítit negativitu vůči čemukoli, nebo cokoli negativního vůči trýzniteli, neboť on je ten, kdo nakonec trpí, protože zavrhl své sebe sama, zavrhl nenávratně to, co je láskou. Trýznitel rozhazuje nálepky, které říkají o trýzniteli to, co on nemůže nikterak pochopit. Trýznitel tím zatratil nejen trýzněného, ale také své sebe sama. Je třeba umožnit, aby pravda byla vším tím, co může být základem existujícího rozumu k tomu, aby pochopil, že není nikterak cokoli, co by mohlo být z absolutnosti definitivní a konečné. Co je z absolutnosti definitivní a konečné je minulost, kterou nelze změnit, vše kromě minulosti je měnitelné. Přesto ji lze měnit z nového způsobu vnímaní. Neboť měnění je to, co nikdy nezaniká a umožňuje změnu. Protože skutečný domov, který máme v prožívání, myšlení a jednání, není domovem z absolutnosti definitivní a konečný. Skutečný domov může existující rozum měnit, kdy se může stát psychickou imunitou ze svědomitosti a odpovědnosti vůči sobě a jinému. Základem psychické imunity je znát veškeré základy skryté identity, která vychází ze sebe sama. Základem je vždy nekompromisní láska, se kterou se rodí vše. Vše se rodí v lásce s láskou. Co je zrozeno v nevinnosti do nevinnosti, nemůže být zkaženo. Vždy se něco musí zkazit ze sebe, aby mohlo zkažené kazit jiné, aby nebylo v nevinném zkaženo samo. Samota je pro zkažené hříchem, proto postupuje, jak postupuje. Učí prožívání, myšlení a jednání, které je zkaženému vlastní a to proto, aby se stalo základní normou. Norma se potom stává morálkou a konvencí, která nemá cokoli společného se základem, který je tu v podobě řádu mravu pro vše. Morálka a konvence musí vycházet z řádu mravu pro společnost. Tato zkažená morálka a konvence musí být šířena, aby se stala oficiální normou širší společnosti ve společnosti existencí. Musí být vítězeno nad tím, co se zkaženému nehodí a mohlo by být použito rebelem k tomu, aby odmítl nepatřičnost, kterou se zkažené prezentuje. Bez zkaženého by nakonec nebyli rebelové, kteří jsou ze sebe sami sebou a nehodlají se přizpůsobit nepatřičnosti. Zkažené chce ovládnout rebela a přizpůsobit si ho. Zkažené nikterak nechápe, že nemusí vítězit nad jiným. Pokud je cokoli rebelem ze sebe sama, nemusí nad jiným vítězit, rebel je bojovník osvoboditel. Chce snad zkažené vítězit nad sebe sama a tak se porazit? Vše co rebel osvobozuje, osvobozuje od negativního, vytváří v pozitivním jistotu, která není zkaženému vlastní. Tak se rebel stává osvoboditelem existujícího rozumu a nevidí důvod v tom, aby vítězil nad čímkoli. Pokud širší společnost objeví onu základní pravdu o osvobození, nemá potřebu produkovat vítěze a poražené. Širší společnost se stane pravou společnosti, která má místo pro vše pravé, neboť pravé je jedinečné ze svého sebe sama a jedinečné a pravé může být přínosem pro pravou společnost. Pravá společnost přestává potlačovat individualitu svých pravých členů a dává jim prostor, aby mohli být ze sebe sami sebou a nestávali se rebely proto, že ze svých postojů jsou odmítaní, protože jejich přesvědčení, které se projevuje reagováním navenek, degraduje normy širší společnosti proto, že tyto normy vyhovují širší společnosti, ale nevyhovují vnitřní podstatě sebe sama, které objevil rebel v osvobození ze sebe. Rebel se stává rebelem širší společnosti, osvobodil sebe a to nevyhovuje zkaženému, neboť je nuceno reflektovat základní fakta vůči sobě a to je mu nepříjemné. Pro zkažené je jednoduší, odmítat bezvýhradně to, co je pro rebela evidentní, neboť by muselo vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby transformovalo sebe v osvobození a s ním humanitu a kulturu širší společnosti. Zkažené by tak mohlo ztratit svou moc nad jiným a bez své moci nad jiným, by si nedovedlo představit, že by samo ze sebe existovalo a že by bez něj fungovala humanita a kultura širší společnosti.

List - Etika k potřebě existovatŽivot je energie, která se projevuje svou sílou. Síla má vlastní vůlí, kdy vůle je za svého způsobu reagující, umožňující specifickou rozdílnost, která umožňuje tvořit vznikání, trvání a zanikání. Vše co je tvořeno ve vznikání, trvání a zanikání spolupracuje na životě. Život je spoluprací utvářen. Život má svou sílu, kterou poskytuje životu, která se dělí do způsobu žití, která umožňuje nejen dobro, ale také zlo. Etika života ze svobodné vůle umožňuje dobro i zlo, v tom je smysl samotné etiky života. Jak poznat etiku života, když život je to, co je etika a etika je to, co je život. Etika je i v tom, že možné nemusí být etické. To, že možné není etické, nevylučuje etiku života, protože etika života nenutí k etice, ale etiku nabízí a pokud etiku možné přijme, příjme ji ze své svobodné vůle. Tato síla vůle umožňuje možnému volit. To má pro život tu pravou hodnotu, protože je-li něco nucené k etice, nemá to možnost volby a ztrácí to možnost volby v přijímání a odmítání možného, jehož součásti je možnost přijmout či odmítnout dobro či zlo. V tom je etika života. Etika života etiku nabízí a nenutí k ní. Pokud by ale bylo možné neetické takovým způsobem, že by to ničilo veškerou rozdílnost energii, která je vším tím životem, nemohlo by to ohrozit základní energii, která nikdy z absolutnosti definitivně a konečně nezaniká, protože ta trvá a jen se přeměňuje ve vznikání, trvání a zanikání. To, co by způsobilo zánik rozdílnosti energii, by samo o sobě přežilo a bylo by to součástí veškeré energie a začalo by to tvořit z prožívání osamocení nové energetické rozdílnosti ze základní energie pro sdílení. Život umožňuje život ze svých zákonitosti, které má v sobě, které vždy život obsahoval, obsahuje a obsahovat bude, a proto lze rozumem vyvodit, že život je vázaný na základní energii a nikdy nezaniká, protože nikdy nezaniká základní energie. Co by bylo v rámci rozdílnosti energii zničeno, se může v nové podobě zrodit a vytvářet tak novou skutečnost, která je pravidly ze zákonitosti, kterou rozdílnost ve sdílení obohacuje. Etika je nejen otázkou etiky veškerého života, ale také vědomě myslících rozdílnosti o nichž lze říci, že jsou etické ze zacházení s potencialitou existencí v rámci svědomitosti a odpovědnosti svědomí. Potencialitu existencí nabízí veškerá skutečnost, která nějak existovala, existuje a existovat bude, protože neumí být ničím jiným, než že je energii, která se jen přeměňuje ve vznikání, trvání a zanikání. Vždy jen energie potenciality může ze své síly zacházet s energii potenciality. Tím může být potencialitou vědomě myslící rozdílnost, která se učí zacházet s energii potenciality a tak se může stát plnohodnotným partnerem ve sdílení života. V životě energetickou sílou reaguje energie na energii. Vše v životě na něco reaguje v rámci pravidel ze zákonitosti. Toto reagování lze vnímat jako myšlení, kdy je reagováno na vnitřní a vnější, pokud je to umožněno, což vnímá vědomě myslící rozdílnost. Tuto zkušenost lze přenést na vše co existuje, kdy vše co existuje, nějak reaguje pro to, aby ze sdílení v reagování existovalo rozdílné, vytvářející pestrost pro obohacení života ve sdílení. Vědomě myslící rozdílnost se snaží tuto pestrost poznávat, aby z poznání mohla různé podstaty používat v rámci jejich potenciality a tak obohacovat své žití, které nabízí způsob přežívání. Vše co z vědomého poznávání může vycházet, může být pravdou nebo lží. Pravda a lež se může vázat jen na energii, kdy udržování podoby energie vytváří paměť a z paměti lze získávat informace o paměti. Podoba energie která přetrvává, udržuje pravdu a lež. Vědomě myslící rozdílnost je energetická a pravda a lež je vázána na energii, která formuje její rozdílnost. Energie pravdy a lži formuje paměť vědomí rozumu. Přesvědčení nabyté vědomou myslící rozdílnosti jsou energetické pravdy a lži, jež mají sílu probouzet nebo omezovat schopnosti fungování celé její podstaty. Celá podstata reaguje na různá přesvědčení, která jsou sílou energie, formující k obrazu tohoto přesvědčení. Lež svou energii bude vždy omezovat veškeré možnosti, které by z pravdy mohly vést k další pravdě. Nelze opomenout následnost forem, která umožňuje, aby poznatky na sebe navazovaly, jako že na sebe navazuje vývoj struktur v nabývání způsobu žití. Ve vývoji následnost forem vždy existuje. Z následnosti forem musí být nakonec lež odhalena a nahrazena pravdou. Přitom existují neúplné pravdy, které lze použít k dosažení nějakého výsledku, což o lži nemůže platit. Etika života nabízí pravdy a lži pro existování. Ze způsobu jejich existování v rámci paměti vědomí rozumu, je vytvářená různost postupu ve vývoji následnosti forem. Lži ze svého existování jsou viry, které mohou ovládnout celou podstatu vědomě myslící rozdílnosti. Tyto viry z falešných přesvědčeních mohou stát za jakýmkoli zlem, které může ovládnout vědomí vědomě myslící rozdílnosti. Proto je na místě pochybnost, zda je poznatek poznatkem pravdivým, aby mohlo dojít v rámci následnosti forem k poznání pravdy. Etika života v rámci vývoje je nastaven pravděpodobně tak, aby hledání pravdy bylo úsilím, které posouvá hranice vědomě myslící rozdílnosti. Kam lze dojít v rámci posunu k novým pravdám nemusí být předurčeno. Přesto lze dojít k novému způsobu existování v rámci pravdy, která se nabízí ze své možnosti pro existování.

Martine Š., kdy jste... Studoval jsem od roku 1996 do Sohrovy smrti 2001, potom jsem odešel. Neznal jsem Sora a nechci ho znát. Uvědomuji si, že tato neznalost mne omezuje, ale stačí si přečíst jeho dílo a to, co je napsáno zde a musím podotknou, že musím vše na čem stavěl odmítnout. O mne zde napsali, že mám charakter 96, kdy si každý může domyslet, co jsem podle Sohra, já ale nevím jestli byl Sohr charakterní, i když vím, že lhal, kradl a lží zabil člověka, nebo nějakým jiným způsobem, neboť zde psala žena, že ji Borož se Sohrem zabili manžela. Já tedy mohu posoudit jeho skutky, ale ne jeho charakternost. Musím říct, že když jsem studoval, nešlo mi o nic, chtěl jsem jen vědět a musím říct, že jsem se sklamal. Všichni členové dipu Sohra viděli jako neomylného boha, kterému se klaněli, kdežto já ho viděl, jako mylícího člověka, který neměl svědomí a nesvedl si přiznat pravdu. Viděl se ve svých následovnících. V podstatě byl charizmatizovaný z obou pozic, ze sebe a ze svých následovníku. Pokud narážíte na mou současnou znalost a že dipáci to, co jsem zde napsal, už dávno vědí, tak si myslím, že toho spoustu ukradli, protože jsem občas něco utrousil a dipákum jde především o věrohodnost, proto neváhají jakkoli se přizpůsobit, aby měli klienty a své 3 000 000 Kč zhruba ročně. Sohr za svého života pobíral důchod a k tomu asi nezdaněnou uvedenou částku, o co mu tedy šlo? O zdraví klienta, protože když zaplatí, se spíše uzdraví? Co si o tom myslet. Nakonec když jste podle dipu bezcharakterní, stačí zaplatit a charakter je v pořádku, protože jim to přece funguje. Je třeba se tedy prodávat jako kur**. Co si mám jiného myslet. A když jste náhodou proti ním a řeknete pravdu, jste bezcharakterní permanentně, protože jste proti dipu a upravit to nejde, protože jste zatvrzelí. Zatvrzelí proti dipu. Dipáci to ovšem popřou a podle sebe vysvětlí tím správným způsobem. Já se ale mohu mýlit a když vše prozkoumávám v sobě, nacházím pořád to samé svědomí, které mne vede k odmítnuti dipu a jejich praktik. Možná jsem se měl stát kur*** a zaprodat své svědomí za 3 000 000 Kč ročně, stačilo podlézt a nenarovnat se. Odsuďte mne za to a poplivejte, máte na to právo, protože jsem zatvrzelý z hlediska přesvědčení, nehodící se dipu Sohra.

Martine Š., kdy jste studoval v Noetisu? Od kdy do kdy? Jak jste znal Sohra? Měl jste příležitost s ním někdy mluvit jen tak z očí do očí? Děkuji za odpověď.

Doufám, že jste pochopili, že se vám nesnažím lhát. Není žádnou urážkou říci, že Sohr byl lhář, zloděj a vrah, protože je to pravda. Můžete to popírat, ale změnit to nemůžete. Na věky věků zůstane lhářem, zlodějem a vrahem.

List - Rodící myšlení v rámci pohybu Veškerá existující energie je neustálé v pohybu. Tato pohybující se energie, je živoucí životní energii. Energie trvá ve svém tvoření, kdy energie tvoří ze sebe sebe a ze své možnosti jiné, neboť není nikterak možné cokoli jiného. Tvoření energie nikdy nezaniká, energie je to, co nikdy nezaniká a kdyby z ní něco ze sebe z absolutnosti definitivně a konečně zaniklo, přestala by ze zániku v průběhu času existovat veškerá energie a cokoli by nebylo. Nebylo by cokoli možné, což není možné, neboť jakákoli energie z absolutnosti definitivně a konečně nezaniká, trvá v pohybu tvoření vznikání, trvání a zanikání. To rozum může z omezení vnímat, že energie z absolutnosti definitivně a konečně zaniká. Z hlediska vznikání a zanikání energie jde jen o iluzi, protože energie se jen přeměňuje a trvá, což je její základní přirozenosti a což je nevyvratitelné. Myšlení se rodí vždy jen z pohybu energie. Energie je vždy v pohybu z rozlichu a nesourodosti. Vše co je dokazuje, že pohyb přeměňuje energii ve vznikání, trvání a zanikání. Rozlich a nesourodost musí být vnímán jako rozdílnost, která existuje a naplňuje ze sebe život. Jen rozdílnost z pohybu může stvořit jakékoli rozdílné existence. Pohyb v rámci reagování je myšlením vždy živoucím a není nikdy statické a neměnné, neboť vše dokazuje, že dochází k nějakému vyvíjení, že myšlení neustrnulo a probíhá. Kdyby ustalo a neprobíhalo, jednalo by se o zánik vznikání nového myšlení. Myšlení je specifické z důvodu rozdílnosti. Myšlení lze chápat jako pohyb veškeré energie, která svým pohybem reaguje a vytváří tím ze svého pohybu přeměnu energie. Myšlením je v podstatě pochybováním, že to, co je v rámci energie, je už tím, čím má být. Z tohohle hlediska je reagování v pohybu energie pochybováním, které dává vzniknout z přeměny energie novým formám změnou strukturování energie. Pochybování energie je reagováním formy, které rodí nové způsoby reagování z nového způsobu existování. Strukturování k novým formám je uvědomění si, že forma může posunout existování k nové podobě formy. Vše se ze svého základu pohybuje k tomu, aby veškerý život v rámci žití byl rozvíjen a naplnil tak ze sdílení rozdílnosti smysl, motivaci, zájem, záměr i cíl života. Neboť sdílení rozdílnosti, které vzniká, dává ze svého způsobu podobu žitím a tím veškerému životu. Z touhy sdílet se rozvíjí vše rozdílné pro samé sdílení existujícího. Bez rozvíjení rozdílnosti energie, dochází ke stagnaci ve sdílení a existování se nenaplňuje. Což vyvrací samotný pohyb energie, kdy dochází k přeměně energie v tvoření vznikání, trvání a zanikání, pokud je správně zdravým rozumem vnímáno a pojímáno. Pochybování v rámci myšlení jako existování energie, rodí ze svého způsobu nové existování, které se stává novým myšlením, vedoucím k novému uvědomění v rámci nového myšlení. Reagování v rámci myšlení je uvědoměním v tom, že veškeré existence vědí, čím mají být ze svého vlastního existování v rozdílnosti. Pohyb je důležitý v tom, že veškeré má být v rámci vývoje ze sebe sama sebou. K tomu právě napomáhá uvědomění si v rámci myšlení. Z rozumu chápe rozum, že existuje nejen uvědomění, které je stavem existování. Ale že z pohybu rozumu vzniká postoj, který umožňuje zacházení s potencialitou, což vypovídá o tom, zda je rozum uvědomělý o svém činění k potencialitě existencí. Existuje uvědomění a uvědomělí. Rozum potřebuje pro své svědomí v rámci svědomitosti a odpovědnosti pravé uvědomělí z pravého mravu. Co se rodí z pochybnosti o svém konečném způsobu existování, je myšlením z uvědomění si potřeby být nějakou formou tím, že má vše energetické z trvání formu. Vše se rodí do nového a nového způsobu myšlení z pochybování v uvědomění. Veškerý život reaguje a reagování je myšlením. Celek myšlení se skládá z jednotlivých myšlenek, které jsou formami energie. Každá z myšlenek v sobě obsahuje celek myšlení veškerého. Vše je vzájemně ve všem. Je to v podstatě tím, že zákonitosti jsou ve všech pravidlech, které existují v rámci existování forem energie. Pravidly je to, co existuje. Vše existuje ze zákonitosti. Zákonitosti umožňují vznikání nových forem, které ještě nikdy neexistovaly. Pravidla zákonitosti obsahují a tím vytvářejí určitý potenciál, který umožňuje vznikání nových forem, které ještě nikdy neexistovaly. Zákonitosti jsou v pravidlech, umožňují přeměnu v tvoření vznikání, trvání a zanikání a tím se něco může stát jiným. Pochybnost existencí otevírá uvědomění novým hranicím existování v poznání. Existence získávají poznatky poznáváním, nabýváním nových forem, kdy je poznání formou, která je nevyvratitelná. Pochybování zda je forma formou konečnou v reagování na podmínky, vytváří nové a nové formy z potenciálu zákonitosti. Pro existence existuje z nabývání forem poznatelné a nepoznatelné. Forma se v rámci strukturování může přetvořit jen ve formu, která vychází z předešlé formy, která umožňuje vznik nové formy. V rámci vývoje nelze přeskočit určitý krok ve vývojové linii. Vše má svou následnost, kterou nelze obejít. Poznávání musí probíhat následně, musí postupovat v rámci etiky života. Život vždy umožňuje, aby život nějak byl a tím vytváří etiku života. Možný způsob existování v rámci své formy je umožněn z důvodu přijetí nabízeného.

Svoboda ve významové podobě -vědomě uvědomělá svobodná vůle -vědomě neuvědomělá svobodná vůle -vědomě uvědomělá nesvobodná vůle -vědomě neuvědomělá nesvobodná vůle -podvědomě uvědomělá svobodná vůle -podvědomě neuvědomělá svobodná vůle -podvědomě uvědomělá nesvobodná vůle -podvědomě neuvědomělá nesvobodná vůle -nevědomě uvědomělá svobodná vůle -nevědomě neuvědomělá svobodná vůle -nevědomě uvědomělá nesvobodná vůle -nevědomě neuvědomělá nesvobodná vůle