Proč lidem vadí nevěra jejich partnera?

Doplňuju - nechci ti brát ideály, i já je ve 40 pořád mám, ale nevykřikuj je tak nahlas a razantně, jako bys ostatní odmítal.

Xxcd,nejsem sice Andy, ale:ve 20 je to nepřekonatelný problém, v 50 se aspoň zamýšlíš - co nám to dalo a vzalo.V 50 s takovou jistotou nebudeš tvrdit, že nikdy...ani ty , ani ona.V 50 budete třeba každý s jiným partnerem a tvoje názory ti zpětně budou připadat jako nezralé, nezkušené,netolerující.S tvým souhlasem se moje názory určitě nesetkají, ale zkus se aspoň zamyslet. Podle tvých příspěvků na jiné diskusi se mně zdáš vnímavý, na svůj věk rozumný a snad i empatický. Čas ukáže, ale přála bych ti ujít zklamání, ať už v sobě, nebo v partnerce.

A vadila by Ti, Andy, nevěra Tvého partnera !? ... Proč !?

Sebe analyzuji casto, jsem jedna velka hadanka...Nikdo se neumi precist tak presvedcive a hned...Ale toleruji zasadove lidi, co vi, co jsou zac...Nicmene-zraji jako vino, s lety zkusenosti je to cim dal lepsi...

To máš pravdu Andy, možnosti jsou neomezené !!! Oki, zkusím být někdy slušnější, ale někdy jsem záměrně hrubý, víš ... Protože textu jinak přízvuk a šťávu dát nemůžeš ... Jinak je hezké, že analyzuješ lidi ve svém okolí, ale měla bys mít zanalyzovanou i sama sebe !!! To je totiž mnohem těžší, než ostatní !!! Jinak věř tomu, že mě neznáš :-)

Dari se mi dobre analyzovat lidi v mem okoli, par mi jich pripominas, ale pripoustim, ze se mohu mylit...Vis XXCD, ty nekdy napises hezky, a ja s tebou souhlasim, a pak dokazes do nekoho nastoupit dost osklivym zpusobem. Nevadi mi, ze oponujes jakkoliv me, s tim nemam problem se vyrovnat:-), ale dokazes druhym psat doslova urazlive. Tak asi proto ty reakce. Zkus to priste trochu jinak...To ze to mas ve sve hlave tak zarizene, je O.K. pocit, jistota v neco je take super, ale neni vubec spatne v myslenkych obcas pripustit cosi jako moznost...???

Proč bych měl být žárlivý člověk Andy, když své přítelkyni plně věřím !!?? To Prober: Svojím názorem neznehodnocuji názor druhého ... Souhlasím s Tvými, ale mám své !!! Ok ? :) Jinak děkuji Andy, ale diagnózu mi tady dělat nemusíš, když mě neznáš :) a navíc Ti nechci být dlužen ... Ukončím to za sebe tady tak, že jsem proti nevěře ...

Diky Prober.Take me prekvapuji neotresitelne jiste odpovedi xxcd. Je v tom trochu naivity, a citim, ze jsi XXCD dost zarlivy clovek. Muzes si tedy byt jisty v tuto chvili sam sebou, ale to je tak vsechno. Chyby delat je lidske, odpoustet je tez lidske!!! Rika ti to vubec neco???Ty bys nedokazal odpustit, tak to pak ale neni prava laska, pouze sobecky pristup. Neprijmes myslenku, ze by Tvuj blizky chybu udelat mohl. Samozrejme je nutne posuzovat, jak velka ta chyba/nevera/ sama o sobe je...Muj nynejsi pritel take neotresitelne tvrdi, ze uz by nikdy nebyl neverny. Byl predtim a dost. Ja mu to vlastne verim, ale nikdy nerikam nikdy. Nikdy a v nicem.Osobne za sebe, asi bych kvuli rodine, ktera pro me hodne znamena, dokazala neveru odpustit, kdyby o to stal, hodne by me to bolelo, ale myslim, ze jsem silna osobnost, dokazala bych to sesrotovat a vyhodit. Na svete existuji daleko vetsi lidske bolesti nez je nevera. Tim ale nechci rict, ze bych o neco takoveho stala. Nestojim o ni, nemuzu presne rict, co by to se mnou udelalo. Jen zkratka tu variantu pripoustim. Kdyz jsme byla hodne mlada, byla jsem zamilovana do jisteho idola. Mohl mit kazdou, kterou chtel. Ja pak casem zjistila, ze krome me spi jeste s jinymi. Byla jsem tak zamilovana, nejspis blba, ze jsem jeste nejakou dobu s nim parkrat byla, nechodili jsme spolu, ale me nejak ty ostatni nevadili. Byla jsme si jista, ze kdyz budu nekde ja, bude se mnou. Obcas si rikam, jakto, ze me to nevadilo? Stejne ale se mnou zacloumala hrdost, tak jsem ho poslal k vode, zacala zit s klukem, s kterym jsme byla potom pomerne dlouho, a asi za 3 roky my ten idol rekl, ze byl peknej hlupak, ze me nechal uniknout. Asi to ale nebolelo tim,ze to nebyl vlastne zadny vztah. A navic v 17 letech? :-)Pomsta, ta je k nicemu. Kdyz se k tomu zena ci muz donuti, aby si tim ulevili od bolesti, sami nakonec zjisti, ze je to spis zacatek konce. Bludny kruh.

"Odpouštím ti, ale tvrdě mně to zaplatíš!" - to jsou slova Moliéra, ale jsem přesvědčená, že se k tomuto tématu i dnes hodí. Myslíte si, že i když nevěru někdo "odpustí", že v hloubi duše neprahne po pomstě?

xxcd a Magdo, sami jste to pojmenovali: vy byste třeba i ŘEKLI, že odpouštíte, ale ve skutečnosti byste neodpustili. To je v pořádku, jste-li takoví, a je to vaše věc. Ale zaráží mě - speciálně u tebe xxcd - jak tvrdošíjně odmítáš byť třeba si jen představit, že někdo jiný než ty "to může mít jinak". Máš svůj svět, ok, žiješ si podle svých představ, ok, ale na ostatní, jejichž svět se liší od tvého pořád pokřikuješ, jak se pletou a dělají to špatně a vždy to uzavřeš tím, že ty bys takhle nemohl a děláš to jinak. Cítím za tím tvou velkou nejistotu samého nad sebou. Dusíš ji hluboko v sobě a asi ani sám si to zatím nejsi schopen přiznat. Když se ozve někdo, kdo dělá věci jinak, tak jak ty se bojíš je dělat (ale hluboko v duši možná tušíš, že pokušení tu je), hlasitě se snažíš si potvrdit svou otřesenou víru v neotřesitelnost vlastního přesvědčení a odhodlání. Budiž, z toho časem vyrosteš. Ilustrací toho je, jak bezejmenné přispivatelce z 21:10:54 vtloukáš do hlavy, že její vztah posílen NENÍ, ač ona sama tak hodnotí svou zkušenost potvrzenou lety.

Přesně !!! Říci odpouštím Ti je jednoduché, ale vnitřně to asi ani nejde ... pokud podvedený miloval naplno ... Nevěra = podraz ...

No,mě by to určitě neposílilo,už bych mu nikdy nevěřila.Možná bych mu "odpustila" kvůli dětem,ale nezapomněla bych. Bylo by to mezi náma.

Posílil v čem !?? To je vážně naivita ... Možná posílil v tom, že podruhé už nad tím mávneš rukou !???

Jsem se svým partnerem 4 roky,před 2 lety se vyspal s jinou,přiznal se,já jsem mu odpustila,i když to bylo těžké...a od té doby vím jistě že mě nepodvedl...jsme spolu vžně poád a určitě kdyby něco,dozvěděla bych se ti.Myslim,ze to snad ani nevyhledava.Takze nektery vztah zabije,jiny posili.Nas urcite posilil.

moc zajímavý příspěvek Andy :)Kl, ta souvislost se silou vůle a zodpovědností ano - ale jenom u párů, kde si slíbili věrnost a tudíž sex mimo partnerské lože splňuje kritéria nevěry. Tam kde si dva navzájem příjemné chvilky s jinými přejí (doslova) procvičování vůle odpadá a odpovědnost vůči druhému nabývá jiných dimenzí, než pouhá (ač tuším nesmírně náročná) kontrola vlastního libida. Tam kde je láska a oddanost není třeba hledat zda jsem dostatečně odpovědný, takové věci plynou automaticky z citu. Když vím, že miluju a vím to i o protějšku, zevrubná analýza vnitřního světa jednoho či druhého se stává zbytečnou.

Myslím, že nevěra a věrnost souvisí s pocitem zodpovědnosti. A také se silou vůle - chci to, ale ukočíruju to, ovládnu to v sobě. Mluvím ale o živém vztahu, fungujícím.

Samozrejme frustrovany:-)Musim vam tady oponovat. Spojovat neveru s nedostakem lasky v detstvi je dost nepravdepodobne, rekla bych alibisticke. Napriklad muj bratr. Od mamy jsme pusu nedostali, nepamatuji si zadna laskyplna slovicka, presto je bratr naprosto verny muz, rad se drzi doma. Ale to je tedy mozna jedina dokonalost, protoze jinak je dost casto na odstrel. A pak znam chlapika, co pochazi ze skvele opravdove rodiny, rad na sve detstvi vzpomina, presto byl neuveritelny zivocich, co se tyce zen. Nemam rada slovo moralni a nemoralni. Pro lidi je nemoralni byt neverny, je pro ne ale normalni byt treby zly, jedovaty, hystericky, a nejeden moralista i zmlati svoji zenu. A to zase me prijde nemoralni, a radeji uprednostim neveru pred tak odpornymi vlastnostmi.xxcd, ty opravdu dost NEVIS!!! Nemuzes si byt jisty svoji partnerkou, nikdy, laska je vzdy jedna velka nejistota. Ale je dobre verit. Zdrave je projit si krizemi, nikoliv neverou. Ta narusuje duveru od zakladu, a neduvera jen plodi zlo. Na dusi i na jazyku.Kdyz se potkaji dva, reknou si, budeme mit otevreny vztah bez vysvetlovani, tak ja tleskam, bravo, proc ne? Ja bych o nevere rekla, ze je to urcity druh slabosstvi. Nevera take prinasi sladke pocity, pro muze lovecke zazitky, pro zeny touha po romantice, napriklad. Tyto pocity jsou tak trosku jako droga, jsou zradne, na zacatku prinasi blaho, pozdeji vnasi do zivota zmatek, je to stejne ublizeni jako rana pesti nebo osklive chovani. Vlastne ,pro toho druheho, kteremu se neverou ublizuje, prinasi do srdce peklo. A na to by se pri nevere nemelo zapominat, umet nest nasledky.V nevere vidim zkusenosti z minulych zivotu, ty si sebou tahneme,a resime je v tom svem zivote. Pro nekoho povidacka, ale me to dava smysl. Take je to trochu pudova zalezitost, pritahovani jedne osoby k druhe je normalni jev, potrebujeme to v sobe citit. Po letech vztahu je to casto problem.Myslim, ze vernost je jednoduse hezka vec, stejne jako byt mily ke starym lidem, k detem. Hreje na srdci a osobnost je tim vice vyrovnana. Sekala jsem se pri sve praci s tim, ze vetsina umirajicich lituje, ze tomu svemu doma, co s nim tak dlouho vydrzel az do konce, ublizoval prave timhle zpusobem, NEVEROU...Nevera je destruktivni vec, pozna se to az treba mnohem pozdeji.Nadruhou stranu clovek neumi byt psychologem ve vsech zivotnich situacich, aby vzdy vedel, co si pocit s problemovym vztahem, jak probudit v druhem neco, co nam chybi, nevera byva takove zbvlastni voditko. Smerem dobrym nebo spatnym.

Bylo by to krásné, kdyby byl svět bez nevěr.A taky by bylo krásné, kdyby platilo, že nevěra buď vztah zabije nebo posílí.Moje kamarádka má 6 let partnera, který jí před 3 lety zahnul. K nevěře se "čestně" přiznal (ó jaký to hrdina a jakou skvělou věc to udělal) a nakonec vztah "vydržel", resp. moje kamarádka vydržela tu bolest a šla s ním do toho znovu a jsou spolu dodnes. Nicméně pro jejího přítele tato nevěra neznamenala potvrzení faktu, že "tu nejlepší už má doma a teď už to ví a bude zase s ní", ale spíš to, že partnerka to skousla jednou, tak to skousne vždycky. Takže žijí ve "fungujícím vztahu", kdy ona pro něj dělá první poslední a on zase spí s první poslední :o/Bohužel, člověk se dostane občas do situace, jako moje kamarádka, kdy je sám tak na dně, že se od partnera-bezpáteřního hajzla nedokáže odpoutat, poslat ho tam kam patří a začít znovu.

My řešíme problémy i před dětmi, což se nedoporučuje. Jsem natolik impulsivní, že problém řeším hned a nečekám, až budou kluci spát. Vím, není to nejlepší. Ale na druhou stranu vidí, že řešíme a snažíme se to vyřešit. Že to neobcházíme, neskrýváme před nimi.Myslím, že důležité je pro potomky, aby viděli,že se dojde ke společnému vyřešení situace.Takže - krize byly, občas jsou a určitě bohužel budou. Ale nevěru netoleruju.

Projít si partnerskou krizí a ustát ji, to vztah určitě posílí, prověří, i když nic příjemného to není. Ale nevěra - nemyslím si, že ta vztah obohatí. V každém člověku to nějaké negativní pocity zanechá, určitou nejistotu, nedůvěru.Zapomenout se nedá!