Vzpomínky dětí na své minulé životy

Martine, radím moc v minulosti nešťourat, pokud Tě neohrožuje v současném životě.Moje vzpomínky ve stručnosti:1)Středověk, mučení. Dívala jsem se na divadelní představení, kdy probíhalo (jako) středověké mučení. Do toho ubožáka na stole lili vodu, až zemřel. Při této scéně se mi udělalo nevolno, že jsem běžela na záchod, kde jsem zvracela. Scénu jsem shlédla ještě vícekrát. Vše se opakovalo, ale příznaky postupně slábly, až jsem byla schopná se na ni podívat bez těchto extrémních emocí.Začaly se mi vybavovat konkrétní věci. Francie, 15. století...je toho víc.2) druhá světová válka, to mluví samo za sebe. Měla jsem dítě, které mi odebrali, tu srdcervoucí scénu loučení matky a dítěte, které jde na smrt si nedokážeš asi představit. Dlouhou dobu jsou o svého současného syna měla nenormální strach, přeneslo se to do tohoto života. Syn mi to pak k mému velikému údivu potvrdil, že má stejné "vzpomínky". Také byl na mě extrémně fixovaný.Nemůžu vidět dokumenty ze 2. světové války. Ikdyž si to manžel pouští a já to jen slyším vedle v pokoji, hned mi tečou slzy. Nezpracované trauma způsobující přecitlivělost ne některé věci, a taky je příčinou některých mých současných psychických potíží.

Natura: Už jsem zase málem popletl jména. Jsem popleta.Jinak jaké máš spontánní vzpomínky? Tak si projdu.

Tohle je moc zajímavé téma * Škoda, že už sem delší dobu nikdo nenapsal další příběh. Někdy mě šel z těch dětských vzpomínek až mráz po zádech, ale příjemný mráz.

Martine,nebudu Tě přesvědčovat, že minulé životy máš, (vědomě si je obvykle nevybavíš, a buďme tomu rádi), když to nechceš slyšet. :o)Jen trochu nechápu, cos čekal na diskusi o vzpomínkách na minulé životy.Já mám dvě spontánní vzpomínky, kdesi už jsem tu o nich psala. Ale vybavily se mi až když jsem se v tomto životě dostala do podobné situace, jako tenkrát (nebo ji sledovala).

Natura: sakryš, poptetl jsem jména ve formuláři. Fakt se za to stydím.

Martin: Ne, žádný minulý nemám. To bych si musel vybavovat.

Martine,takže Ty si myslíš, že nemáš minulé životy, ale že další mít budeš? :o)Zvláštní.Jestli chceš zjistit, proč ses narodil tak jak jsi, tak Ti na to odpoví regresní terapie. Můžeš se dostat do období mezi životy, kdy ses rozhodoval o tom proč a kam se inkarnuješ.

natura, tak sorry. Minulý život nemám, ale mám zájem o příští život. Nevím, jestli můžu stoprocentně vybrat tu cestu. Taky přesně nevím co s námi bude. Narodil jsem se tak, ale proč zrovna já? Na to bohužel není odpověď, proto bych chtěl slyšet, i když není život tak zrovna lehký. Pokud budu vyvolený do života, tak jdu pomáhat lidem nebo tak :-)

http://cz.youtube.com/watch?v=_EWwzFwUOxAhttp://cz.youtube.com/watch?v=5965wcH2Kx0http://cz.youtube.com/watch?v=WoSrzpLoODohttp://cz.youtube.com/watch?v=hnYmrBPDKUwhttp://cz.youtube.com/watch?v=Vmpz4W7kGNghttp://cz.youtube.com/watch?v=Z44Gr0YLSUIhttp://cz.youtube.com/watch?v=aAMz7cPtr_IVelice zajímavá videa o reinkarnaci, podle skutečnosti.

Martine,Diskuse se jmenuje: Vzpomínky dětí na své minulé životy.To předpokládá, že návštěvník tohoto vlákna si je vědom, že tu na světe není poprvé ani naposledy.A tedy že nějaké ty vzpomínky na minulé životy v sobě někde má.Tak jaképak pokud ses nenarodila...Všichni jsme tu byli už mnohokrát. A minimálně aspoň v tomto životě jsem se opravdu narodila. :o)

Pokud ses nenarodila, tak to prožívat nemůžeš.

To také vysvětluje proč jsi tak nemožná a blbá Naturo, ovšem nelepší se to .....hihi

Martine,obávám se, že už si nepamatuješ, co jsi před narozením zhodnotil jako pro tento život přínosné.Jestliže ses narodil neslyšící, asi jsi tuto zkušenost z nějakého důvodu potřeboval prožít.Vždy si vybítáme pro svůj účel ty podmínky, které potřebujeme. Ikdyž nejsou vždy příjemné. Mají svůj smysl v našem celkovém "plánu".Teď to nevidíme jako celek, proto nám to nemusí dávat smysl.Jako neslyšící jsi dostl spoustu nástrojů k tomu, abys vnímal jinak, než ušima. Poznal jsi lidi a situace, které bys jako slyšící nepoznal. Protože tohle je pro Tebe důležité.Teď ještě nevíš proč, a můžeš se i zlobit. ale věz, že nikdo jiný Ti tento úděl nenasadil, než Ty sám. A měl jsi k tomu důvod.Těžší život-rychlejší postup. Tak to ber.

Tak co?

No nevím, narodil jsem se jako skoro neslyšící. Vždycky jsem si přál být jako slyšící.

Martine,to je zvláštní věta, co píšeš. Jak může záležet na Bohu, zda chceme být v nebi , nebo se zrodit na zemi...a co není jednoduché, To rozhodování, nebo to zrození?Podle mě je mnohem těžší se narodit, než zemřít. :o)Kdybych nemusela, už to neudělám. Ale budu muset. Tak si to tu aspoň co nejvíce zpříjemníme, ne? :-D

Myslím si, že to záleží na Bohu, jak to převezme, zda chceme být v nebi, nebo se znovu narodit v Zemi, i když to není zrovna lehké.

Můj mladší syn měl také spontánní vzpomínky. Ale protože začínal mluvit poměrně pozdě, dozvídala jsem se to jen z takových útržků."Mami, vzpomínáš, jak jsme spolu byli ve sklepě, a venku se střílelo a lítala letadla? Já jsem se strašně bál. Tulili jsme se k sobě."Byly mu asi 3 roky, když mi to vyprávěl...

Evo, možné je všechno. Mé dítě si také pamatuje , že byl u jiné maminky, přesně mi popsal jaké to tam bylo,jak maminka vypadala. Za tři roky jsem se ho zeptala znova a řekl mi úplně to samé... Občas i já mám takové záblesky, ale začala jsem nad tím přemýšlet až když mi syn začal o tom povídat. Myslím, že se občas něco vybaví a opravdu to může mít spojitost s minulostí, ale většinou si tuto myšlenku člověk zdůvodní, že to není možné. Proto děti, které jsou tak bezprostření se o tom přemýšlet nebojí a ani jim to nepřijde divné - je to pro ně normální. Přečtěte si knihu Život před životem... teprve pak mi všechno došlo.

Evo, může a nemusí. Taky jsem už měla podobné vidiny. Možná je to jen bdělé snění, těžko říct. Možná by nám dala odpověď regresivní terapie...