Proč MÍT děti?

Aby nebyly špinavé.

To Markéta: Nevím jak přesně jsi to "malé rýpnutí" myslela. Jestli trpím komplexy nebo něco takového? Myslím, že ne, ale máš pravdu pálí mě to. Založila jsem tuhle diskuzi abych zjistila jestli je těch, kteří nehledí na kariéru a prostě chtějí děti (a věří že s dětmi se dá plnohodnotně žít) opravdu tak málo jak to vypadá. To Helena: Už jsem to tady psala někde na začátku je mi 22. Středně velké město, počet bezdětných párů v mém okolí mezi 35-40 asi 4.

jej - a odklepla jsem to brzo - nemyslim financni zazemi. Spousta z nich na tom byla nepochybne financne dobre.

Jeste jeden pro Helenu: na jare jsme byli v Jizni Americe a tam jsem potkala hodne holek (hlavne Holandanek, nevim proc) kolem 35, svobodne a casto i bez partnera, ktere pracovaly na charitativnich projektech pro deti (je jich tam strasna spousta). Myslim, ze si tim trochu kompenzovaly to, ze nemaji vlastni dite - je to na jednu stranu dost smutny, ale na druhou stranu mi to pripadalo o dost lepsi nez se uzirat, ze chci mimco a nemam zazemi, kam bych ho mohla privest.

Ahoj Heleno. Mne je 30 a ziju stridave v Praze a v Londyne. Znam - jenom namatkou z prace - aspon 5 dobrovolne bezdetnych paru (a je to vzdycky kvuli praci). Taky znam ale hodne holek, ktere odesly z lukrativniho a dobre placeneho mista, aby mohly mit mimco a pak si nasly neco mene narocneho a hure placeneho. Vsechny maji partnera - je podle me dost tezky to utahnout sama, hlavne prvni rok, kdy je dite samo o sobe prace na plny uvazek a uz nic jineho delat nestihnes. Kolik je ti? Jestli jsi mlada a opravdu a opravdu touzis po miminku, tak doporucuju jet delat na rok au pair - zjistis, jestli chces opravdu miminko nebo jestli ti treba nechybi jenom treba pomazleni a laska.

Markéto, tvůj názor je perfektní- mít dítě není povinnost a je to každého osobní věc.

Markéto a Andy a ostatní - smís se zeptat, kolik vám je? A jste z Prahy nebo z menšího města? Kolik znáte kolem sebe párů po pětatřicítce, který nemají dítě? Ať už kvůli kariéře, kvůli sobectví, jak říkáte nebo z jiných důvodů? Já naopak si myslím, že sobectví je dítě mít, pokud na něj nejsem dost připravená, jenom ho prostě chci a chci a pak ždímám finančně a psychicky rodiče. Prosím odpovězte mi, kolik znáte párů 35 - 40 let, který nemají děti, protože je nechtějí (ne proto, že nemůžou, to je jiná věc.) díky.

Andy, ja preci netvrdim, ze zenska, která dá přednost dítěti před kariérou je odepsaná slepice. To si tam vkladas ty - a mozna prave proto jsi otevrela tohle tema, protoze te pali (to je jenom male rypnuti). Ja ti jenom popisuju, co vidim kolem sebe. Proste nekdo deti ma a nekdo nema, mit dite neni povinnost. Je mi uprimne lito tech, kteri dite chteji, a mit nemuzou, stejne tak je mi uprimne lito tech deti, ktere se narodily hlavne proto, ze to rodice jako povinnost pocitovali.

Taky si myslím, že dneska je každý sobecký, nechce si odříkat věci které má rád.Jeden člověk veřejně řekne, že v dnešní době není moderní mít děti a my jsme národ opiček, takže všichni se toho chytí a říkají že mít dítě není "in" A to je to co se mi nelíbí. Vždyť děti by měly být součástí našeho života.Ne být všem na obtíž...Chápu že hodně lidí dneska nemá moc peněz, ale i takoví dokážou své dítě uživit. A ti co peníze mají, chamouní aby měli ještě víc a nechtějí se o děti starat.

Nevím, proč to tak složitě řešíte, stejně nakonec každá ženská aspoň jedno to dítě má. Ať už ve třiceti nebo v osmatřiceti - já osobně neznám případ, že by ženská děti prostě absolutně odmítala, žila nějakým "normálním" životem, tj. např. běžné manželství, práce někde v kanclu - a nakonec žádné dítě neměla. Protože dítě nechce. Ty řeči, že do dnešního hrozného světa přivést dítě mají uvědomělci kterým tipuju tak kolem dvaceti až pětadvaceti - a vsadila bych se, že až se jim přehoupne pětatřicítka, budou po děťátku slintat. Kdysi jsem slyšela i názor jednoho právníka (známý z jazykového kurzu) že v otázce přídavků na děti by ty přídavky na jedno dítě z hlediska populační politiky ani nedával. Protože JEDNO dítě má prostě každý, protože ho chce. A až druhé, třetí, se dá brát (v dnešních krutých finančních podmínkách) jako určitá podpora pro rozrůstání se státu. Ovšem po čtyřech dětech bych to utla - protože to zase jen nahrává cigošům, a u těch není o co stát.

Oponente, já jsem přece nepsala, že jsem absolutně spokojená.Mám vysokou školu a několik let jsem žila a pracovala v zahraničí a v žádném případě se nepovažuju za domácí puťku.Taky mě občas nebaví neustále vařit, uklízet po dětech atd.Ale dělám to a budu to už stále dělat, protože teď mám děti a pro ně to dělám ráda.Dokud jsem děti neměla tak jsem si to nedovedla představit, ale pak přišly a vše je jinak.Moje štěstí teď výhradně závisí na zdraví mých dětí. Jsou zdravé - jsem šťastná, nejsou zdravé - je po klidu.Všechno ostatní je málo důležité.A nehledej v tom žádný skrytý význam, prostě jen miluju svoje děti.Asi to nedokážeš pochopit, možná nemáš děti? Jitka

To Markéta: Ach, ach, už jsme u toho zase. Ženy dělíme na ty které uvědoměle a sebevědomě budují kariéru a pokud si pořizují dítě tak jedno, ve třiceti a po zralé úvaze (nebo když je - chudinky- zažene do kouta společenská povinnost nebo tchýně) A pak na ty které se "realizují v dětech" jinak řečeno putičky domácí které nemají ambice vyšší než je kojení a vysedávání u pískoviště. Do první skupiny nepatřím, ale do druhé taky ne. Pohybuju se v normálním prostředí - středně velké město, středně velký okruh známých - a přesto ve svém okolí (od vyučených až po vysokoškolačky mezi 21 až 35 lety) Znám jeden případ kdy holka otěhotněla protože jí maminka neustále předhazovala že ve třiceti má nejvyšší čas. Mimochodem mám pocit že tu sociální izolaci o které mluvil myslím Oponent mají na svědomí právě tyhle názory že ženská která dá přednost dítěti před kariérou je odepsaná slepice.

To b: nemyslel on to oponent tak, ze ty zeny jsou citove vyprahle a tak si porizuji dite jako staly zdroj bezpodminecne lasky? To by davalo smysl (a stava se to mozna casteji , nez jsme si ochotni pripusit). Pak by do toho sedely i ty alkoholicky ...

Oponente, pises "Spousta horlivých matek jsou ve skutečnosti citově vyprahlé, smutné, osamělé ženy, které bojují se samotou například pomocí alkoholu." Moje kamaradka tak napul v legraci tvrdi, ze nejjednodussi je sbalit novopecenou maminku, protoze uz na ni ani vlastni manzel nekouka jako na sexy kocku, ale "jenom" jako na matku. Treba by stacilo manzelce obcas koupit kyticku a dat ji najevo, ze o ni mas porad zajem - pak by mela jiste ze zivota vetsi radost a nebyla by tak 'vyprahla'. Taky by treba stalo za to vzit si mrnouse na vikend na starost, aby mela mamka volno a mohla se chvilku venovat sama sobe (nebo treba kamaradkam).

To Andy: ona se ta kariera nestane jen tak sama o sobe ;o) Kdyz ta zena vi, ze chce uspet v zamestnani, tak nema smysl mit deti brzo (s nima v zamestnani neuspeje - jestlize nechce, aby ji deti po nocich hlidala chuva) a musi bohuzel pocitat i s tim, ze jednou muze stat pred problemem zda deti vubec mit. Mnohe se rozhodnou, ze deti nebudou mit vubec protoze to proste vuci tem detem neni fer.A jak to napsalo stene - mit deti neni povinnost, je to osobni volba a nekteri by se do toho plozeni vubec nemeli poustet!(Minochodem to, ze lidi meli deti protoze to chce maminka nebo tchyne nebo proto, ze uz ma dite kamaradka je kolem me naprosta vetsina - mozna ze ty se pohybujes v jinem prostredi, kde se zena realizuje v detech - na cemz samozrejme neni nic spatneho.)

Nesmysly? Děvče zlaté, přečti si pár statistik. Zajdi si do protialkoholní poradny. To nejsou nesmyly, to jsou smutná fakta. Mít děcko je v naší době a v našem státě společenská sebevražda, a to především pro střední třídu. A než mi začne někdo nadávat do sobeckých hajzlů, toto není můj subjektivní názor, to je realita.

Oponente,co to tady plácáš za nesmysly.Naopak,že Jitka přizná,že je šťastná s dětmi doma,je to od ní férové.Většina ženských jen nadává,jaká je to nuda na mateřské.Ony by se nenudily,kdyby musely denně vyprat a vyžehlit 40 plen a pěkně dítěti vařit,přitom ještě stíhat péči o dům a zahradu,topit uhlím do kotle atd.atd.Dneska maminky mají jednorázové plenky,ta méně pečlivá nevaří,radši ohřeje konzervu a tak potom není divu,že se nudí a jsou nervózní.Já sama jsem měla to štěstí,že se mi narodilo první a poslední dítě až v 37,kdy už jsem ani nedoufala.Můžu říct,že jsem nepoznala větší štěstí,než první chvíle po porodu.Moje dcera je pro mne vším.A že by matky byly citově vyprahlý,to smysl nedává,vždyť právě dítě je pro každou normální matku největší citové pouto.

Kdyby bylo všechno tak skvělé a ty tak spokojená, neměla bys potřebu to hlásat do světa. Spousta horlivých matek jsou ve skutečnosti citově vyprahlé, smutné, osamělé ženy, které bojují se samotou například pomocí alkoholu. Ale do světa křičí, jak jsou šťastné. Dělají to ze strachu, aby nikdo náhodou nezačal mít pochybnosti o jejich mateřských kvalitách.

Dítě jsem měla ve 29 letech. Do té doby jsem si žila spokojený život, žádné starosti, volnost. Dneska mám 2 děti, miluju je, jsou pro mě úplně všechno. Nic jiného není tak důležité, hlavně zdraví mých dětí.Obětovala bych pro ně cokoli, protože bez nich už by můj život neměl smysl.Je skvělá kariéra, úspěch atd.Ale pro mě jsou dneska na 1. místě děti, jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla je mít, bez nich už by můj život neměl smysl. A to přesto, že jsem už 4 roky s nima doma a neznán nic jiného než uklízení, vaření, chození na písek a procházky. Jitka

Štěně, souhlasím s Tebou.