červenání

Tys byl na te operaci co se zacala delat v Londyne a stala pres 200 000 a nepomohlo ti to???!!!

Najprv by som vam vsetkym chcel povedat, ze uspesnost pri lieceni socialnej fobie je mimoriadne vysoka. Cize nemyslite na take, ze "uz je to raz tak, uz sa nezmenim". Chcel by som vam odporucit knihu Socialni fobie - http://obchod.portal.cz/kniha.asp?csl=13018 ktora mne celkom pomohla. Pekny den

Pockejte. Nemluvite kazdej o necem jinym? Canny byl na te operaci s prerusenim nervu co zacali delat v Londyne a lula na nejake levnejsi ne? Napiste prosim vy co s tim mate zkusenosti co to je, jak to funguje a jestli to pomohlo. A kolik to stalo:). Dik

Delaji to normalne na kozni kosmetice na laseru. Stoji to asi neco kolem 1000kc, ale musi se tam jit minimalne 2x... ja nevim, jestli by to pomohlo vam, ale musim uznat, ze ze zacatku se to cervenani sice zlepsilo, ale ted je to zase stejne jako predtim...:(

Co je to za operace, kde se provádí a kolik stojí?

Pomůže ti operaci proti červenání,přerušení určitého nervu,byl jsem na tom,vím o čem mluvíš a co cítíš,u mě to bylo to samé.

Ahoj Lulo, můžeš prosím o tom napsat něco víc!? Mám s tím také hrozný problém. Červenám se, i když není vůbec důvod a vždy v nejnevhodnější situaci. Rozhodla jsem se s tím něco dělat. Kolik to stojí a už víš, jestli to pomáhá nebo ne? Děkuju moc za odpověď. :)

jdete na laser na odstraneni ech zilek, ja tam byla dneska.pry to pomuze

Mluvil jsem o tom červenání se svojí obvodovou lékařkou a řekla mi, že se s tím v podstatě nedá nic moc dělat. Prý došlo k rozhození vegetativního nervového systému. Dělám na směny a mám problémy se spaním. Napsala mi nějaké prášky na uklidnění: Neurol. Moc to ale nepomáhá, možná mě to trochu uklidní, ale žádnej zázrak. Spíš bych řekl, že je účinný vnitřní postoj: za červenání nenesu žádnou odpovědnost, je to odpovědnost podvědomí, ať si teda dělá svojí práci. Někdy to funguje. Člověk se třeba začervená, ale za chvíli to odezní.

Ahoj lidi... Ne, ze bych vam to prala-to v zadnym pripade!!!! ale jsem rada, ze nejsem sama, kdo porad vypada jako rajce... Prosim vas, lidi, chci se o tom nekomu poradne vyzpovidat... Tak mi prosim napiste na mail:lulupu"tiscali.cz diky moc, pekne o tom pokecame a bude nam hned lip:)
Tak se mejte kraaaasne, moc vam vsem preju, abyste se "vylecili"... Tak papa:-*

Dříve mě červenání taky trápilo. Nejhorší bylo mluvit před lidma nebo i u tabule. Pak sem si ale řek že nejde o nic vyjímečnýho a přestal sem to řešit. Teď aj když se třeba červenám, tak si řeknu jakoby k ostatním "Dívejte, já se červenám heč!" A myslím že to docela pomáhá :-)

Ahoj já mám také problém s červenáním a moc mě to trápí.Nevím co mám dělat.Pokud víte nějakou radu napište mi prosím.moc děkuji pety1"email.cz

Tak jsem si prohlížel různé diskuze na téma psychických problémů. Je nás strašně moc, co s něčím bojujeme a něco nás trápí. Když se ale setkávám s lidmi v okolí, vypadá to, že všichni jsou tzv. normální. Není to ale pravda. Všichni si lížeme své rány někde v koutku a díváme se v televizi na všechny ty dokonalé postavy ze seriálů, které vždy přesně ví, co říct, chovají se dokonale. Za tím strachem se schovává i smutek. Jak to tak čtu, ... asi začnu psát i do diskuze: deprese

Červenání, to je katastrofa mýho života!!!! Čevenám se snad už od mala a komplikuje mi to takřka celý život. Nejhorší pro mě byla základka kde jsem se neubránila věčnému posmívání mých spolužáků!!! Vždy když na mě měli nějaké keci, okamžitě sem zrudla!! Byla sem ale rudá vyloženě jak rajče. Proto sem se bála přestupu na střední, protože já kiterá jsem nemohla ani komunikovat sama s klukem jsem si vybrala školu na který z 30 lidí ve třídě jsou jen 3 holky!!
Řekla bych ale že holky co se týče posmívání jsou horší než kluci!! Ti si mně nevšímají a s holkama se bavim normálně! Červenám se sice pořád ale užnemusim tak často poslouchat tu strašnou větu "proč seš tak rudá???". Červenám se sice furt a stále si nedokážu představit že bych šla s klukem na rande když nedokážu mluvit sama s klukem!
Naštěstí sem si na střední našla kamarádku která se mi kvůli červenání za ty 2 roky co jí znám ani jednou nesmála. A když sem s ním dokážu se s klukama normálně bavit, sice mám problémy s nima mluvit když sem sama ale furt leúpší než nic :-)
Doufám že se to časem zlepší a já se nebudu tolik červena t jako nyní

Dneska jsem v práci taky pěkně rudnul a se mnou polovina směny. Na obědě bylo v kantýně tak 30 lidí a asi tak polovina se začala červenat, když jsem tam vešel, prostě asi preventivně, načež jsem zrudnul ještě víc, aby tak nějak asi řeč nestála. Při jídle jsem si pak celý spocený pořát pro sebe opakoval, že je demokracie a že se můžu červenat, jak se mi chce. Že tam můžu klidně shořet a nikomu do toho nic není. Je v tom nějakej mikroskopickej podvědomej stres, kterej se pak ale změní v paniku.

Je, ty taky koukáš na Ordinaci :-) Já taky. Je to pravda, herci se vlastně nemůžou červenat vůbec, jak by to pak vypadalo.

Ahojky červenající. Píšu sem, protože jsem na tom úplně stejně jako vy všichni. Přijde mě, že to nemám úplně od mala, ale začalo mě to tak v 15 letech. Navíc jsem zpozorovala, že je to každý měsíc jiný (jeden měsíc třeba minimální a druhý naprosto katastrofální) Jednou jsem mluvila s někým v hypermarketu, přišel otec a zeptal se mě- proč ses tak červená? No to byl konec, trapas :-( Mám 2 myšlenky, jak to trochu zredukovat, ale naprosto hloupé a neřešící problém:
1. Hodně se vystavovat slunci a docílit i spálení, tím se to trochu zredukuje. Případně návštěva solária.
Druhá možnost je taky naprostý nesmysl- jíst denně kilo mrkve. Mrkev totiž obsahuje pigment a ve velké dávce může způsobit oranžovo-červeno-hnědou barvu kůže :-)

no ještě bych něco dodala: ve filmech se třeba jako někdo červená (každý to jako vidí a třeští na dotyčného), ale vlastně se vůbec nezačervená... třeba včera v Ordinaci v Růž.zahradě ,Dr. Šebek, haha, to já bych jim to ani nemusela zahrát:-))))))

Pri prakticke maturite jsem byla ruda,potily se mi ruce a trasly,(laborator),takze jsem navic upustila na zem kalomelovou elektrodu,jejiz normalni cena je 7000 korun...

ahoj, no hlavně, že v tom nejsme sami...já se nečervenám, já doslova rudnu, div, že i ve tmě nesvítím... je to hrozný! nemůžu nikoho, kdo se mi líbí oslovit, protože bych samozřejmě zrudla jak rajče...
v lavici sedím se spolužačkou, která je na tom stejně jako já. Jenže, když spatřím, že se červená, zrudnu taky. V naší třídě mají holt o zábavu postaráno. Teď se tomu taky směju, ale v těch momentech, co se to zrovna stane, to je děs... Motá se mi hlava, nemůžu dýchat, dlaně připomínají Niagarské vodopády, připadám si jak ve snu a to nemluvě o mém roztřeseném hlasu...:-)))
zdar rudnutí:-)