červenání

Vím, moc dobře to znám. Před nedávnem jsem nakupoval v jednom Tesku a hodně jsem u kasy zrudl. A prodavačka taky nenašla kód hrnce, který jsem koupil. Tak mě požádala, jestli bych skočil pro jiný. Samozřejmě za tu dobu se u téhle kasy udělala pěkná fronta. Takže rudnutí pak pokračovalo patrně do nevídaných rozměrů. Navíc se mi povedlo rozčervenat ve frontě ještě několik dalších nebožáků. Masakr a byl jsem zpocený jak myš, co naplat. Jenže nakoupit si musím. Ta myšlenka na scénu samozřejmě neznamená, že jí člověk musí udělat, ale je to možnost, že je něco takového možné např. při obvinění z nespáchané krádeže /kvůli rudnutí/. Už jenom vědomí, že člověk !může! zabojovat a že tomu trochu uvěří, přináší trochu svobody. Ke všemu, když to nejde, tak proč by to jednou časem nemohlo jít. Navíc agresivita, naštvání, je schopná částečně potlačit strach. Jsou to dva póly reflexu uteč-bojuj. Zase na druhou stranu pěstovat si agresivitu taky není nějaký terno. Je to ale dobrý proti panikaření.

Véno,já bych taky rád udělal scénu,ale právě kůli tomu zrudnutí žádný scény radši nedělám:) I když vím,že jsem v právu,tak se nemůžu s nikým dohadovat,prostě než být rudej,tak to radši nechám plavat. Zrovna nedávno jsem kupoval něco v supermarketu a pokladní zjistila,že tam není kód,tak mě řekla,ať si skočím pro jinej výrobek s kódem. Měl jsem sto chutí ji vynadat,jak si vůbec dovoluje mě někam posílat,na to tam snad mají mraky lidí,ale radši jsem to nechal být a řekl,že si to brát nebudu...

Jo, to červenání u kasy fakt není nic moc, to moc dobře znám, ale co naděláš? Nic! Nic! Nic! Ha, ha, ha. Pomáhá asi jen myšlenka: Tak ať si mě ti pitomci prošacujou a pak jim tu udělám scénu. Nebo kdyby něco řekli, tak říct: Víte, já trpím sociální fobií, nebo tak něco.

Taky se hodně červenám a zkusil jsem snad všechno a nikdo a nic to červenání prostě úplně neodstraní! To, co posiluje červenání, je právě to, že někde hluboko v nitru pociťujeme nepřijatelnost červenání. Myslíme si, že se nesmíme červenat, dali jsme si zákaz a věříme mu a věříme druhým lidem, kteří k němu mají třeba poznámky a necháváme se jimi manipulovat. /Časem může stačit třeba jen pohled neznámého člověka a už máme problém a tzv. víme, že nás odsuzuje, atp., což v drtivé většině případů není pravda/ Věříme na svůj ideální sebeobraz a snažíme se ho za každou cenu držet a odmítáme jeho změnu. A ten strach má nad námi moc proto, že si myslíme, že není naší součástí. Strach ten vzniká vždycky tehdy, když se dění vymyká naší kontrole. Snažíme se něčeho za každou cenu držet a ono to nejde. On je ale částí naší osobnosti, stejně jako další procesy, které nejdou ovlivnit a je to tak v pořádku. Vždycky, když mě ten strach přepadne, tak si říkám, že je mojí součástí a že je jedno, co si myslí druzí. Snažím se to červenání a strach neodpuzovat, přijmout ho, pokud možno se uvolnit a bděle pozorovat všechno, co se děje. Ze začátku to bylo těžké a někdy jsem skoro panikařil, ale teď už to je lepší a taky se už tolik nečervenám. Taky jsem se dočetl, a je to pravda, že když se člověk moc vyhýbá nějaké nepříjemné situaci, tak tím jakoby odměňuje svůj vegetativní nervový systém a on je příště hysteričtější a strach je větší. Takže je lepší se moc nepříjemným situacím nevyhýbat, ale zároveň taky respektovat své schopnosti a síly a nic nepřehánět. Prostě běh na dlouhou trať. Dneska má hodně lidí psychické problémy, protože jsme učení médii a okolím, že musíme být ideální, dokonalí, krásní, zdraví, silní, výmluvní a klademe na sebe strašné požadavky a když se ukáže náš stín - strach a nedokonalost, tak s ním bojujeme, odmítáme všechno, co je s ním spojeno a tím ho jen posilujeme. Jsme naučení oceňovat sami sebe podle měřítek druhých a jejich myšlenek, které už třeba dopředu předvídáme, místo abychom byli šťastní takoví, jací jsme. V poslední době mám dojem, že opravdu nemocná je naše společnost. Tak čauky, Váš červený spolubojovník Véna

Ahojte!No já teda koukám! Myslel jsem,že jsem s tímto průšvihem jedinej na světě,a ono je nás docela dost,jen by mě zajímalo,kudy chodíte,ještě jsem nikdy nikoho červenajícího nepotkal:) Přečetl jsem celou diskusi a docela se pobavil,nejdřív někdo radil,že je dobrý jíst kilo mrkve denně,tak jsem se chystal,že zítra vykoupím Zeleninu:) ,pak někdo napsal,že to po mrkvi bude ještě horší,takže mrkev nebrat:) Make up v mém případě taky není to nejlepší řešení,tak vážně nevím,co s tím,na to,abych šel k psychologovi nemám odvahu a taky si nemyslím,že by to bylo řešení. Je to snad ta nejhorší věc,co mě mohla potkat,i když je mi jasný,že jsou horší věci,než červenání,tak si říkám,proč zrovna já. Nevím,kolik procent lidí tento problém trápí,ale nebude to velké číslo,alespoň ne podle toho,že se o tom skoro vůbec nemluví,nepíše,a proto se na červenáčka všichni koukají jak na zjevení...Nedávno se mi stalo,že jsem jel v MHD a najednou tam bylo něco cítit,no prostě si někdo upšoukl.Já ne!! Ale vysvětlete to lidem,kteří se na vás koukají,protože jste červení jak raci. Musel jsem na další zastávce vystoupit... To mě nejvíc štve,že zrudnu úplně bezdůvodně,kdybych zrudl,protože se třeba stydím,něco jsem provedl nebo tak něco,tak bych se s tím smířil,ale to,že zrudnu jen tak,mě vážně sejří:( Jeden den se bavím s nějakou cizí ženou,o blbostech,a nic,nečervenám,druhej den se se stejnou ženou bavím o stejných blbostech a zčervenám a je mi neskutečně trapně.Co si asi tak může pomyslet? Nebo třeba v obchodě,přicházím k pokladně a jakmile na mě prodavačka promluví,tak zčervenám,takže vypadám,jako bych něco ukradl.. Je to vážně peklo,nechodím na třídní srazy,nechodím na žádný oslavy,a to jenom kůli tomu nešťastnýmu rudnutí. Kdyby mi někdo řekl,že ta operace,jak tady někdo zmiňoval,je 100% účiná,tak si na to těch 200 tisíc třeba půjčím,hlavně že by bylo po problému a já mohl konečně začít normálně žít.. Napadlo mě,jakou máte barvu vlasů? jestli to s tím třeba nesouvisí,já jsem špinavej blonďák. A když se opaluju,tak nejdřív jsem jak rak a až za několik dnů mi tělo zhnědne. Nechcete někdo kdo to umí,udělat stránky pro červenáčky,kde by bylo přehledný fórum,s rubrikama jako pokec,rady tipy,návody,trapasy atd. ,aby se každej novej příchozí nemusel prodírat vzkazama jako tady až z roku 2000 ale našel by si všechno přehledně podle témat? Asi ne,že,tak nic:) A někdo chtěl dělat sraz,už to proběhlo? Asi ne,to by jste se tady pochlubili,kdo tam byl ze všech nejčervenější:)) Ale stejně si myslím,že by tam nebyl červenej nikdo,protože by na to nikdo nemyslel,nikdo by se nebál případného zrudnutí,protože by se mu nikdo nevysmíval,že je rudej jak rak,atd.No tak se tady mějte a až vymyslíte nějakej zaručenej recept,tak dejte vědět:)) Nashle:) sams"email.cz

Jeste jsem chtela dodat, ze kdyz vam to nekdo rekne, je ty jsi cervena,podivej se na ni, je to pekne hnusny a kazdymu se to vrati.Me to taky rikali.Jedny holce jsem rekla,vis ja jsem se takhle narodila a zacla jsem se smat,ze jsem uplne v pohode.Pred lidmi jen hraju,ze jsem ok a vyrovnana,ale nenechte se od ostatnich vytocit, reknete jim treba,hlavne ze jsem zdrava a krasna..

Ahoj Pepino,
plne s tebou soucitim.Omlouvam se ze ti tykam,ale myslim,ze si muzem vsichni tykat.Ja jsem na tom stejne,uz jsem na tyto stranky nekolikrat psala.Bude mi 28 let a pripadam si jako pubertacka.Zaclo to u me zhruba ve 14 a tim svym studem jsem si da se rict znicila zivot,chtela jsem to nekam dotahnout,jit na tanecni skolu,vic studovat,ale jsem proste zakomplexovana a moc precitlivela.Pritom mi vsichni rikaji,ze na to mam,ze mluvim dobre anglicky,ze si muzu najit lepsi praci,ja si proste neverim a pokazdy kdyz jdu nekam napohovor,trepu se tam,potim se a oni si do me jeste vic rejpnou,jsem na dne..Ucitelka nam vzdycky rikala,ze si mame tu osobu z ktery mame nerva predstavit jak sedi na zachode,no ale stejne to moc nezabira.Nekdy se dokazu bavit zcela v pohode,ale kdyz na to myslim,ze zas budu jak rajce,tak to na me jde a nevim jak to rozdychat.Chtela bych taky znat nazor lekare a byla bych moc rada,jestli si tyto stranky nejaky lekar precte,snad ano,titulek je doktorka cervenani.Jsem aspon vdecna,ze si o tom muzu takhle podiskutovat s vami vsemi.Mejte se,zdravi Nikca

Vidím,že nás je opravdu hodně s tímto problémem.Když mi bylo 15 tak mi říkavali.že to po porodu přestane,ale je mi 38 let a pořád to trvá.V práci mám kolegu který se tím mojim cervenáním hrozně rád baví a vždy předevšema řekne dívej jak je červená.V mém věku se cítím jak p..a.Hodně se tím srážením stahuji do sebe v práci pracuji sama jsem nerada v kolektivu,jsem pak na lidi kolem sebe zla a protivná a přitom ve svém já taková nejsem a tak se raději všem vyhýbám.Taky nevím co s tím asi se opravdu s tím smířit vím že až jednou umřu budu i v rakvi červená.Hodně se tím trápím,brečím přitom bych tak ráda pracovala s kolegy hodně často do podniku jezdí i zahranicní návštěva z Anglie,ale raději se někde uklidím a tak ráda bych se s nimi připojila do diskuzi,ale to červenání mi vše ničí a nevím jak z toho hnusného cervenání vem.Pokud by moje problémy četl nějaký lékař,tak ho prosím o pomoc.Pepina

Lidi...ja sem uplne na dne z toho blbyho cervenani. Nedokazu mluvit otevřeně,ani mluvit pred vice lidma. Vlastne jsem od mala hrozne předvádivá a bezostyšná ale ted to nejak az prislo. a jsem v jednom kuse rudá :( mam z toho hrozne trauma a vuubec nevim co s tim.je mi patnact a v nasi tride se nikdo necervena. jen ja jak blbec. prosim poradte mi nekdo nebo kdo ma stejny problem ,napiste na mail SkaterGirl09"centrum.cz

Antidepresiva se urcite a jen daji sehnat pres psychiatra nebo i psychologa.Ale urcite je davaji jen ve vyjimecnych vaznych pripadech.Jestli uznaji i tvuj jako vazny pripad a v 15?Chce se to proste vylecit psychicky, mozna do zacatku by ti neco dali,ale jestli antidepresiva?Chce to psychologa...

podle me urcite pomuzou anti-depresiva...kdyz alkohol odbourava stres a po nem se necervenam..tak antidepresiva by byla legalni prevence cervenani...nevite kde je sezenu kdyz mi je jenom 15 ?....

Ahoj vsichni,to si taky rikam,ze nam vsem pomuze uz ten pocit,ze v tom nejsme sami.Zdelena bolest,polovicni bolest.Jak rikam,chtelo by si to posilit sebevedomi,i kdyz se mi kazdy divi,ze sebevedoma nejsem a lidi co me znaji jen od videni,tak si mysli,ze jsem az moc sebevedoma.Jsem spis takova maska.Nevim co s tim,je to trauma,snad se jednou rozhodnu pro terapii.Ale nejsme sami,vsichni se cervenaji,i moje kamaradky,ale spis jen v tech opravdu zoufalejch trapnejch situacich.Vzdycky si reknu,no a co tak se cervenam,nejde preci o zivot,ale malokdy to zabira.Jinak make-up vazne moc nepomaha,to se spis opalit do cerna a nebo do cervena.Tak se zatim mejte,pa Nikca

no jo, to me vzdycky dokaze nastvat, jak kazdej rika..."vzdyt cerveny licka sou strasne rozkosny" to teda nevim, proc se na me vdsichni pri tom mym cervenani koukaj jak na idiota. nebo nemam rada ty soucitny pohledy a usmevy, proste bych si nekdy nejradsi urizla oblicej. a to co se me obcas nazene do hlavy, tak to nejsou rozhodne jen cerveny licka. ja uz tohle s nikym ani moc neresim. jakmile bych nekde rekla, ze mym najvetsim problemem je cervenani, tak se mi akorat vysmejou, ze moje problemy by taky chteli mit. a ja bych jim to taky opravdu prala, jen at si to zkusi...no kazdopadne sem rada, ze se tu muzu vypsat, fakt me to podrzi, kdyz vim, ze v tom nejsem sama

hmmm zoufalci přece červenání je normální víze kolik lidí je červených a to se ani nemusí červenát já znám pána který má úplně červené líčka a víte jak mu to sluší.prostě si dejte tunu make-upu rozpustte vlasy a bud te svá!!!§

Ahojky, no driv jsem si myslela,ze jsem jedina na svete koho takovy problem trapi.Ale je videt,ze je nas opravdu hodne.Myslim si,ze by pomohla jedina nejaka terapie, to ze se napudrujem,nebo budem delat,ze si zavazujem tkanicky nepomuze.Jo ja kdyz se napiju,taky jsem vic sebevedoma a tolik se nestydim,ale preci z nas nebudou alkoholici.To moje nesebevedomi mi zkomplikovalo zivot,mohla jsem toho vic dokazat a nekam to dotahnout.Hodne jsem cestovala,naucila se jazyk,ale vnitrne jsem to porad ja,mala holcicka a chtela bych to ze sebe vytriskat.Jinak u homeopatky jsem byla,ale s jinym zdravotnim problemem,nepomohlo mi to a to jsem platila 1000Kc,nepomohl mi ani urolog,takze uz nicemu neverim a problem pretrvava,ale nadeje umira posledni.Chtela bych znat cloveka,ktery byl u odbornika a dostal se z toho,kez bych mohla rict nic neni nemozne.Tak se mejte krasne a bojujte...pa

Ahojky všichni, mně je 23 a vždycky jsem měla spíš menší sebevědomí, ale to co se děje během posledního roku to je hotové peklo! Vždycky když někoho známého potkám tak zrudnu jako rajče. Připadá mně, že je to čím dál horší, protože stačí když se mně v práci někdo na něco zeptá tak už hned automaticky rudnu. A společenská akce jako firemní večírek to byl letos uplný horor! Víc jak hodinu sem byla jako rajčátko a všichni se na mně dívali, no hrůza. Od té doby se mi už vůbec nechce chodit mezi lidi, protože předem vím, že budu červená jako rak. Přitom když sem byla náctiletá tak to bylo uplně v poho a takový problém sem vůbec neměla, ale teď je to opravdu hrůza. Už jsem se s tím smířila, protože nic jiného mně nezbývá a vím, že sou na světě rozhodně horší věci a tohle je oproti tomu prkotina, ale dost mně to znepříjemnuje život. V mém okolí to mám snad jenom já, protože nikoho jiného, kdo by měl stejný problém neznám a o to víc si připadám trapně. Taky nejsem ošklivá a nikdo nechápe proč mám tak nízké sebevědomí, ale prostě ho mám od malička. No asi nám opravdu nezbývá nic jiného než se s tím smířit a věřit, že to opravdu jednoho krásného dne přestane. S těma černochama to je dobré - bylo by to opravdu lehčí bez toho červenání. Tak vám všem přeju hodně síly a zdaru v boji proti červenání a snad to jednou opravdu přestane :) PS: Je dobré vědět, že nejsme jediní na světě koho to trápí...

no me je 14-15 zacalo to nekdy po vanocich a od te doby je to peklo..i kdyz se snazim tomu nepodlehat a delat jakoby nic..ale nejde to...ted vypisu co em za tu dobu co cervenam zjistil->napriklad kdyz si date bradu mezi palec a ukazovak a oprete se u stolu oruku tak to zmirni zrudnuti...

->kdyz citite ze to na vas de ... nadechnete se az k prasknuti a porad se nadechujte rudnuti rychle prestane

->nebo si pripomenu neco co mi vyvola husi kuzi...take to pomaha

->nebo udelam jako ze si chci zivnout..dam ruku pred pusu a takto si dychnu horky vzduch na tvare...ono pak prestanete vnimat to teplo z cervenani ..zapomenete na nej a ono prestane

->priznam se ze sem skousel marihuanu ...jakmele sem si dal...uvolnil sem se a cervenani prestalo

-> to same s alkoholem...po 1 pivu prestane rudnuti...cim vic procentni tim mensi je potreba mnozstvi k zamezeni rudnuti

snad jsem vam pomohl a kdyby si nekdo chtel pokecat o tom nebo nejak poradit tak piste na icq : 3 2 0 - 1 9 2 - 5 5 5

Ahoj, opravdu me potesilo, kdyz jsem tu cetl, ze Nikola zavidi cernochum, nekdo zase psum a tak. Jako bych skoro slysel sam sebe. Me je 27 a kdyz jsem byl nactilety, tak me cervenani vubec netrapilo, to az pak. Dalo by se to doporucit kazdemu, jako takova tydenni terapie. Rekl bych, ze od te doby, co s tim zapolim, jsem tolerantnejsi a vnimavejsi vuci druhym. Ovsem jinak je to otres, proste vseho moc skodi. Myslel jsem si, ze je to tim, kdyz clovek udela nebo spis dela v zivote neco proti tomu, co chce, neco, co ho na sobe stve a secteno pak, si sam sebe podvedome malo vazi. Tak snad zkusit si to v hlave nejak probrat, co by se dalo zmenit. Tady ale ctu, ze nekdo to mate snad od narozeni, coz je zase proti tomu. Jsem rad, ze par lidi pise, ze se z toho dostalo. Takze jedna veta, ktera nekdy funguje: Mejte se radi, i kdyz se cervenate.

Ahojky všichni. Dost mě udivilo kolik lidí má stejný problem jako já. Úplně mi to ničí život. Červenám při sebemenší hlouposti a v cizí společnosti nebo když mám mluvit je to horor.Zrudnu znervoznim začnu se potit koktat a chovám se jak idiot:-( Vážně přemýšlím o plastice obličeje, protože takhle dál žít nechci.Do společnosti chodim minimálně a s nikym se neseznamuju. Lidi prosím poraďte jak se toho zbavit. Všem nám držím palce :-)

Ahoj vsichni lidicky, byla jsem potesena kdyz jsem nasla tyto stranky a jeste me prekvapilo,ze nejsem sama kdo ma stejny problem.Predpokladam,ze jste vsichni urcite jeste nactilety, ale me je 27 let a porad se cervenam.Taky si myslim,ze pomuze jedine terapie s psychologem,ale kolik by to stalo a asi bych se i stydela k nemu/ni/jit.Je to taky o sebevedomi,kteryho od mala moc nemam a jsem spis zakomplexovana.I kdyz mi hodne lidi rika jak jsem hezka,hodna atd.Mozna to taky zpusobilo,ze se mnou mela mama hodne tezky porod,pry se to nekdy na decku podepise,ale nevim.Pamatuju si,ze nam jednou rikal ucitel,kdyz se jedna spoluzacka zacervenala,ze nekde cetl,ze pry existuji nejaky makeupy pod kterymi neni nic poznat.Ale samozrejme jsem se ho na vic neptala,jsou to mozna flastry,ktery maji modelky,ale vic nevim.Jen zavidim cernochum,na tech neni nic poznat,kdyz jsou opravdu cerny.Kazdopadne preju kazdymu hodne stesti a nevzdavat to.Ahojky Nikola