Nevěrná manželka

Nemyslím si, moje žena je...když to nervově neustojíš tak posun bude

Nemyslím si, moje žena je chytrá holka. Nenechala by se vydírat. To že neodpouštím nevěru ví zcela jistě. Kdyby to bylo jak píšeš, chovala by se jinak. Opačně. Má opravdu hodně prostoru na seberealizaci. Její řekněme odstup bude mít jiný důvod. Ať tak, nebo tak, ukáže to čas. Třeba jsem jenom nějakej rozhozenej a přikládám věcem jinej smysl než mají. Uvidíme. Ale už to trvá proklatě dlouho. Už to vážně potřebuje nějakej posun.

No vidíš,a co když tvoje žena ví,že nevěru neodpouštíš a třeba se někde zapletla a teď neví jak s toho ven. Bojí se,že se to provalí nebo ještě hůř ji někdo vydírá.Měl bys jí dát při řeči najevo,že ses snažil ji pomoci.No,chce to si s ní promluvit. Hodně zdaru

Můj případ je opačný. Manželka má asi milence. Důkaz pro to nemám, ale její chování je zvláštní. Je hodně unavená, nechce se milovat, je vystresovaná a na děti jen křičí. Už jednou jsem jí přišel na zárodek nevěry a abych to už nemusel zažít znovu, koupil jsem jí nový počítač. Tak snad už nepříjdu k PC, kde si manželka dojednávala rande a zapoměla se odhlásit. Jenže nyní je to trochu jiné. Jak jsem řekl je pořád ve stresu, nepracuje - je na mateřské a já když příjdu z práce snažím se jí se vším pomáhat. Dělám domácí práce, nestydím se za to, kupuju jí dárky a všímám si jí. Dávám jí prostor, aby si mohla odpočinout. Ono to ale nepomáhá a zůstává stále chladná. Dnes jsem s ní asi hlavně kvůli dětem. Nedovedu si představit, že příjdu o svoje malé miláčky. A tak zatím vyčkávám. Bojím se ale, že už to dlouho nevydržím a požádám o rozvod. Chtěl bych jí dát svobodu a zároveň bych si přál, aby byla v našem manželství šťastná. Navíc si nedovedu představit, jak to ponesou naše děti. Ale já už se dál nemůžu obětovávat. Je to hrozně vysilující. Mluvit se s ní o tom nedá a tak píšu tento článek a doufám, že se sem třeba někdy podívá a pozná se v něm. Vzkaz pro nevěrné ženy: Někde jsem zde četl, že muži jsou častěji nevěrní než ženy. A s kým jsou tedy ti muži nevěrní? Když ne se ženama co mají někde manžela. Vždyť svobodných mužů bude asi tolik co svobodných žen. Nebo se snad pletu? Myslím, že to je 1:1. Mimochodem, nevěru neodpouštím.

Víš Katko, uvědomila jsem...Veru, je to všechno, tak jak říkáš. Dělala jsem vše proto, aby náš vztah s přítelem fungoval a za to jsem jen chtěla trošku citu a lásky, nepotřebuju slyšet, že mě miluje, ale potřebuju to cítit, pak svova nejsou potřeba. Našlajsem si milence, teda spíš on mě adává mi přesně to co potřebuju, já jemu taky, ale problém je v tom, že jsem ho začala mít ráda víc než bych chtěla a chtěla bych, aby odešel, samozřejmě mu nic najevo nedávám. Takže nevěra jen pro povahy, které to citově ustojí, protože já se fakt trápím, doma mě to štve, když je přítel v práci, tak to ještě jde, ale jakmile je doma, tak to je konec, spát s ním nemůžu a nic podobnýho, fakt se trápim. přemýšlím, že to s milencem ukončím, bylo by to rozumné, ale fakt nemůžu, je to prostě peklo, jsem už úplně zoufalá.

Veronika, je to presne ako...Víš Katko, uvědomila jsem si, že to kolem mně je extrém vedle extrému a asi nemám štěstí na muže jdoucí zlatou střední cestou. Bývala jsem smutná, když jsem konstatovala, že mám partnera, který moc neumí dívat city najevo a ej tak trochu studený psí čumák. Dnes si musím tak trochu zahanbeně přiznat, že druhý extrém, kamarád, který by mně s prominutím sežral láskou, je pro mně varianta horší. Z těch citových výlevů a ujišťování o tom, jak potřebuju lásku, které se mi doma nedostává, mi začalo být tak nějak špatně a to, co v současné odbě chci asi nejvíc, je klid. Takže bych si ráda dala pauzu od jakéhokoli vztahu.Každý jedinec, ať už muž nebo žena, by si měli vždy zachovat jistou dávku sebevědomí, tajemnosti a samostatnosti ve vztahu. Zásadně nikdy nedusit partnera láskou, dávat mu ji zdravě ve správné míře, nikdy nedolézat ani o ničem partnera nepřesvědčovat. Nechávat mu kus soukromí, volna, jeho vlastní okruh zílib a třeba i přátel. Kdo tohle umí, má ve vztahu jistě větší šanci na jeho trvání.

Je to jak říká Káťa. Já...Veronika, je to presne ako pises, tiez mam podobny pribeh, manzelovi zacal byt prednejsi konicek a kamarati, sex o nicom, tak aj zena sa poobzera inde, ked mozu chlapi,preco zeny maju drzat celibat, ze? lenze tiez sa stalo, ze dotycny sa zalubil a ja mam problem sa ho zbavit, lebo zaciatky boli pekne, ale viackrat ma oklamal a ja klamara nemusim. A to sa vsade vykrikuje, ze nevera zien je ovela viac nebezpecna, nez u muza, lebo zeny sa citovo naviazu a zalubia, uz sa to asi poriadne meni v presny opak,aj u kamosky sa zalubil do nej milenec a nutil ju k rozvodu,to otrepane klise sa len prezentuje teoreticky,ale uz nie prakticky. Manzel sa zmenit nemieni, tak asi dam zelenu dalsiemu vztahu, vyzeram nastasie dobre, chlapi su nam svetlym prikladom a maju super zivot aky si zasluzia aj manzelky.

Veroniko, tak to je. Taky jsme spolu dvacet let, z toho 17 manželé. Máš naprostou pravdu, ale možná ta nevěra je nakonec fifty fifty. Všechno jednou zevšední, ale vždycky se musí podívat i na to, co jsme společně zvládli a přežili. A u nás toho bylo dost. Nedokázal bych odejít nejen kvůli prožitému, dětem, ale i kvůli ženě, kterou sice podvádím,protože na mě asi trochu zapomněla kvůli práci, ale stále ji mám rád, stále mi přijde hezká a chytrá, proto jsem se nakonec kdysi rozhodl, že si jí vezmu. Nějak to přečkáme.

Veroniko,dobití baterek...Je to jak říká Káťa. Já nepatřím k ženám, které zahýbají z nudy nebo z potřeby si upevnit sebevědomí nebo na základě syndromu pocitu ujíždějícího vlaku. taky nemám výčitky svědomí. Podvědomě jsem hledala to, co mi doma partner nedával a to je zákonité. Když to přišlo, aniž bych byla nějak aktivní, jen jsem toužila po blízkém člověku-nebránila jsem se tomu. A trvalo to rok a kousek. Skončilo to. Proč? Protože ten dotyčný si na mně začal dělat příliš velké nároky a asi to u něj z flirtu přerostlo v něco skutečně vážnějšího. Já totiž nemám žaludek na to tahat se s ženatým mužem a otcem od dětí a ničit někomu vztah, takže jsem šla do bokovky s mužem rozvedeným. Měl spoustu času, já ne. Bral to později příliš vážně, já ne. Měla jsem ho ráda, ale nemilovala ho, chtěla jsem přesně to, o čem píšeš-dobití baterek pohlazení a kousek něhy, to nač má každý snad právo a po dvaceti letech manželství to málokterá z nás dostává. Komplikovat si život už tak složitý nemohu. Jinak Petře plně souhlasím-manželka taky většinou časem zevšední, okouká se, však také muži jsou mnohem častěji nevěrní než ženy, nebo tedy mají méně zodpovědnosti. Ženy taky nejsou svaté a to platí čím dál víc. Možná, že jsem dříve zevšedněla manželovi já než on mně, to je těžko posoudit, prostě jsme přestali žít spolu, ale žili vedle sebe a to je smutný partnerský život. Pokud vám někdo nabídne, co vám chybí a k tomu se vám i líbí nebo vás přitahuje, je nevěra prostě na světě. A moc se s tím nedá dělat.

Veroniko,dobití baterek...Bez motýlků v břiše se špatně žije. I když ten jeden se může rozkrájet, tak když ten druhý zůstává chladnýma a nemá zájem, tak to je těžký a když se pak objeví někdo, kdo mi to je schopnej dát, tak to je konec

Veroniko,dobití baterek nejen pro nevěrnou ženu u milence, ale i naopak. Tak jako dokáže zevšednět a zmorousovatět manžel, tak byste nevěřili, jak se může manželka vzdálit, když má velmi dobře placené zaměstnání, velí spoustě podřízených, domů chodí pozdě, pořád něco vyřizuje...Nějak jsem se smířil s tím, že nejsem živitel rodiny a převzal část "ženských povinností", s dětmi dělám věci do školy a spoustu jiných jen já. Lhal bych, kdybych řekl, že manželka doma nic nedělá, to by nebyla pravda. Nějak mě to ale všechno přestalo bavit, v sexu nám to i nadále šlape velmi dobře, ale jinak mám pocit, že už vedle sebe jenom žijeme. Nejhorší je to, když občas na ženu sedne deprese, že jí děti nepotřebujou (naučily se všechno řešit a dělat se mnou), já se s ní nebavím...Ani nevíte, co bych dal za to, kdyby to bylo jako dřív, dobrá výplata není všechno. Mám ženu stále rád, nikdy bych jí neopustil, jsme spolu už řadu let, máme děti, ale nakonec jsem potkal tu jinou a už to trvá 8 měsíců. Je to jako znovu najít něco, co jsem ztratil a nedoufal, že už to najdu. Je to nejen o supr milování, ale i o povídání, ona je na tom totiž stejně jako já, ale přesně obráceně. Trochu to komplikuje, že jsme z jednoho pracoviště. Takže nejen vybití, ale hlavně dobití.

Špatného na tom není nic...Soudy je možno pronášet, jistě, jde o výpověď pouze jedné strany a každý má právo na názor, třeba i ten, že chudák můj manžel. jde o to, že mu dnes nemám za zlé, že nekomunikuje, nesexuje, mlčí nebo kritizuje mně, dceru, syna, napomíná za drobnosti. Ovšem žít jen v tomto, zbláznila bych se. K tomu by on možná řekl-moje je strašná, povídala by si, milovat se chce, tuhle nechala ležet lžíci mezi noži a nedala psovi vodu. Každá strana může mít kus pravdy, ovšem většinou, když člověku něco chybí, hledá to dříve nebo později někde jinde. Já už manžela ničím neobtěžuju, nic po něm dávno nechci smířila jsem se, ovšem rezignovat na hezké věci prostě nedokážu. A beru, že ho nevzrušuju nebo zlenivěl. To vše je možné, jen když někoho sex nebaví nebo ho má jinde, nemůže mi vnutit, abych žila dobrovolný doživotní celibát.

Špatného na tom není nic Veroniko, jen bychom to pro úplnost rádi slyšeli i od toho tvého morouse. :-)Abychom se ještě nedivili a nebylo to "trošičku jinak". :-)

Neholil jsem si nohy a na...no jasně, to chápu. Milenec pro vdanou ženu představuje dobití baterek, nemyslíte ? Vzkřísí sebevědomí, které bručouni doma zašlapávají do země.Třeba já jsem strašně dlouho vdaná a muž se hrozně moc změnil k horšímu. Poslední tři roky je z něj morous. Doma. Ve společnosti je sice jiný, ale skoro už nikam nechodíme. Když je doma, chrní nebo čumí na sport, na druhou stranu mám ale koníčka a je často v souvislosti s tím pryč z domu, což je pro mně docela fajn. Vím, že s ním nic hezkého už nemohu prožít. Na druhou stranu mám pořád ráda život a vím, že to, co jej dělá hezkým prožívat stále ještě chci. Nestřídám milence jako ponožky a jsem docela náročná, ale takovému vztahu se nebráním, když to přišlo, byla jsem najednou jiný člověk, opět jsem žila. nebýt jen úřednice, pradlena, nákupčí a uklízečka, ale taky žena-je v tom něco špatného ? Když ji ve mně manžel nevidí, je potřeba hledat jinde.

záletná manželka má...Verčo, jojo, to je přesný. Akorát ty děti nemám.

záletná manželka má...Neholil jsem si nohy a na pohozený ponožky jsem nenadával nikdy.

Dotaz asi spíše pro pány....záletná manželka má jiskru v oku, sluší jí to víc než dřív, často se usmívá, nenadává dětem, když něco rozbijí a rozlijí, je laskavější než obvykle, často si holí nohy a podpaží, tráví víc času v koupelně, zpívá si, i když to není jejím zvykem, třeba i falešně, ale s chutí, méně ji obtěžují domácí práce, kupuje si nové hadříky, někdy změní účas nebo barvu vlasů, je vyrovnanější, občas vypíná mobil a často si ho nosí na WC, hodně času tráví na netu, častěji chodí na kafe s kamarádkou, nenadává na pohozené použité ponožky, často utne hovor na mobilu v půli věty nebo přehnaně hlasitě do něj hlaholí vět typu-jasně Evo, přijdu tam .... má vyšší sebevědomí protože manžel ho většinou snižuje. Prostě, když jsme nevěrné, žijeme více naplno, hlavně my dlouho a hodně vdané. A jsme radostnější mysli, protože to není jen o tom chystat vám žrádlo a prádlo, není to jen o tom, o čem je manželství-o práci a povinnostech. Chováme se výrazně jinak že vy nevěrní muži ?

Dotaz asi spíše pro pány. Jak poznat, že manželka nedrží slib věrnosti. Jak se chová záletný manžel asi tuším, ale jak záletná manželka? Kdo má tu zkušenost?

Jakmile je dítě, je to...Vím, že se rádi děláte lepší, ale v tomhle případě je to, tak jak říká, protože ji znám. Vím, že ten rozhodující krok jednou, dřív nebo později přijde a vim, že ho musí udělat on. Já taky příteli nechci ublížit, když si představím, že bych mu to musela říct, je mi z toho úzko, ale vím, že chci být s tam tím, aaach jo! Nechci ho v žádném případě od ní lákat, to by mělo opačný výsledek. Ale přece musí jít nějak "dostat".

Děkuji. Jenžeoni spolu zase...Jakmile je dítě, je to vždycky závazek. Víš určitě, že je to tak, jak ti to říká? Myslím, že ve zkreslování reality (lhaní je drné slovo)jsme my chlapi lepší. Ten rozhodný krok ale musí udělat on, buď ano, nebo ne.