červenání

Ahoj lidičky. Mám ten stejný problém :-( jsem až překvepená tím, že to má více lidí. Nechci být zlá, ale trochu mě to uklidňuje, že v tom nejsem sama. Je to čím dál horší to červenání!! Když jsem byla málá, tak si na takové příhody s červenáním vůbec nevzpomínám!! Na základce i střední úplně pohoda. Jen když jsem se OPRAVDU HODNĚ styděla, tak jsem zčervenala, tak jako ostatní lidé. Posledních pár měsíců je to horší a horší, naprosto nechápu čím to je. Dokonce i když mluvím s rodinou tak sem tam zrudnu!! Jen tak!! Protože mě třeba pozorují tři páry očí. Tak samo je to i u mých přátel! Hledám psychickou příčinu, ale pořád ji nemůžu najít. Na psychologa nemám čas ani peníze :-(( Ach jo, doufám, že to je jenom nějaké špatné období červenání se a brzy to přejde ...

Tak to jo, já jen, že tu psalo už pár lidí, kteří to nikdy nezažili a hrozně se diví tomu, že z toho může být někdo tak neštastný. Nechtěla jsem se tě nějak dotknout. Jinak samozřejmě vím, že jediný způsob je zvládnout psychiku a sebevědomí. Ale trochu make-upu mi taky neuškodí :-)

Verčo věř že jsem to zažila na vlastni kůži tudíž vím o co jde. A diky tomu že jsem si začala věřit tak jsem se toho zbavila, jinak bych to tady nepsala a mimochodem jak by ses chtela jinak zbavovat červenani?

to STŘEDOŠKOLÁK: přesně moje strategie, jako by jsi mluvil za mě. Musíme se chválit, prostě, jsme nejlepší!! :))

to KAKTUS: pokud jsi nezažil, tak nevíš...samozřejmě je vše v sebevědomí, ale každý se z toho časem dostane ;-) Jen tomu někteří nechtějí věřit :-)

neni nic krasnejsiho nez pravy divci rumenec !!!!!!!!!

mě udivuje jak se každý ptá...přesně tak, jak říká...na červenání nic neexistuje (samozřejmě kromě krycích krému, ale to vás červenání nazbaví, jen to zamaskuje. Podle mě je to špatně, protože potom se nedokážete smířit s tím, že se červenáte a s tím souvisí ta nervozita, která vyvolává červenání). Všechno je to jen ve vašich hlavách, tak si prostě začněte trochu věřit...uvidíte že se to začne postupně zlepšovat!!

Zdravím všechny, chtěl bych vám pomoci tím, že vám povím můj příběh. S červenáním sem měl vždycky problémy a to hlavně po náročné fyzické činnosti (vzhledem k mému dosavadnímu sportovnímu nasazení, je věc poměrně častá :D), dále po požití velkého množství alkoholu (to je věc taky poměrně častá :D:D), občas když sem se ocital hodně trapných situací, tak sem taky začínal dostávat krásnou barvičku. Ale jednoho dne, je to asi měsíc zpátky, mi nějak ruplo v bedně a začal jsem se červenat snad pořád. Zažíval se naprosto stejné pocity jaké jsem si přečetl na těchto stránkách od ostatních červenáčků, např. když sem šel do školy, věděl sem, že se budu červenat jen co někoho potkám (s tím samozřejmě souvisely výsměšky ostatních). Ale nehodlal sem se s tím smířit, tudíž jsem začal provozovat u mě následný postup. Řekl sem si, že se toho musím zbavovat po malých krůčcích, neboť se z toho nedá přes noc vyspat. Po každé situaci, při které sem se poprvé nezačervenal, sem se "pochválil" a řekl jsem si, že příště se zase určitě nezačervenám. Tak to šlo asi 14 dní pořád dokola, až jsem si na sobě všímal, že se červenám už daleko méně, ale nejdůležitější pro mě bylo, že jsem necítil ten hrozný pocit, co si o mně myslí ostatní. Posledních pár dní už jsem podobný jaký jsem býval před tím. Například příští víkend budu hrát divadelní představení, před plným sálem a vím, že to zvládnu a je mi jedno jestli se budu červenat.
PS: Každý z vás to může překonat, jen to nesmí vzdát a hlavně si MUSÍ VĚŘIT!!!

mě udivuje jak se každý ptá...Objevil jsem jeden způsob, sice to není zbavení se toho červenání, ale sebevědomí mi to vždy pozvedne docela rapidně. Už asi týden používám makeup pro holky a jsem v poho, červená,nebo spíš vínová v mých tvářích se zakryje. A když pak čumim do aut nebo do výloh, tak mi to vždy dodá trochu sebevědomí, že už to tak nepleskne přes oči.
No a tak už ani víc nečervenám a snad mi ta trvalá zarudlost časem taky zmizí. Ale už jsem přišel na to, že to nemá nic společného se zdravím pokožky,zkoušel jsem všemožné hydratační krémy,ale mám jen dokonale vláčnou a hebkou tvář, ale rudou jak rak. Ale lidi žijou i s mnohem horším handicapem, asi to je taky tou mojí povahou, že jsem melancholik a moc se babrám v detailech...

mě udivuje jak se každý ptá "jak se zbavit červenání". na to neexistuje žádný recept,každý jsme jiný, každý máme jiné myšlení atd. to si musíme každý uvědomit ve své hlavě. je to jen o SEBEVĚDOMÍ o ničem jiným to nění!

Na to se nedá odpovědět jednoznačně. Asi mě už unavovaly ty stálé depky, pláče,... do toho přišla škola a práce a najednou se objevovaly jiné problémy, které potřebovaly pozornost - větší pozornost, než tu, kterou jsem dávala svým myšlenkám na červenání. Hodně mi pomohl přítel - velká láska, co trvá dodnes (už 3,5 roku) :), tím, že jsem měla pozitivní myšlenky a dobrou náladu...jak říkám, nezmizelo to. Pořád jsem rudá či flekatá ve stresových situacích, jen se kvůli tomu nehroutím. Vadí mi to stále, ale to je vše. Když se vrátí barva na "normální", vrátím se do normálního života a nějak se tím nezaobírám a v tom vidím ten největší krok od těch hrůzostrašných let. Přiznám se i o maličko vyšší sebevědomí mám, než na střední. To vše přišlo časem, člověk se osmělí..ne hned. Ted si v klidu piju kafíčko s "tchýní" bez rudé tváře, dřív jsem tam chodila se stresem, flekatá už dopředu, od stolu jsem utíkala, hned jak jsem cítila horké tváře...chce to čas, dobrou náladu, podporu někoho blízkého...recept není, je to o nás samotných. Zítra mám tu velkou prezentaci..vím, že červená budu a jdu spát proto s klidem,možná někdo nechápe, ale je to tak. Prostě už to budu mít za sebou a pak se pochválím, že jsem to zvládla i tak. ale abych se přiznala i ke srabství,..přítele pozvali kamarádi do hospody na posez, že si vezmou svoje přítelkyně...první, co mě zase napadlo bylo, že budu flekatá a rudá a hned jsem řekla ne..možná svý stanovisko přehodnotím..

Verčo, a jak jsi s tím tedy bojovala?

pardon erytrofobiiAno, znám to pod názvem ereutofobie. Je to pořád jedna a ta samá věc. Ta, kterou jsem trpěla i já na střední. Berte mě jako příklad toho, že se z toho dá dostat. Není to krátký boj, ale zvítězit se dá. Červenání třeba neustane, ale žije se pak mnohem líp..

pardon erytrofobii

Ahojte já mám problémy s červenáním a ještě k tomu mám eritrofobii. Takže je to pěkně v pr...

Ahoj všichni. Už nějaký pátek sleduju tuhle diskusi a taky už nějakej pátek trpím tím vším, co vy. Bude mi 21 a chtěla bych vás všechny moc podpořit. Moje nejhorší léta už skončily, léta na střední, kdy jsem chodila k psycholožce, brala antidepresiva, měla deprese a splíny - jmenovatel společný --> červenání (flekatění). Vyvolávala mi to pouhá myšlenka a hroutil se mi svět. jak už tu padlo mockrát a co je realita, vše je o psychice a našem sebevědomí. Od loňského roku chodím jak do práce, tak na vysokou a rozhodně už červenání není středem mých problémů a splínů. Naučila jsem se ním totiž žít. Objevuje se stále, ale už ne za každé situace. Zjistila jsem totiž, že některým situacím ať v práci, či ve škole a hlavně v životě se zkrátka nevyhnu, a tak jsem si na ně postupně zvykala. Červenání mi zkrátka nevadí, samozřejmě do chvíle, než jsem rudá jak rak, naskákané fleky v dekoltu a není úprku. Moje malé vítězství tkví tedy v tom, že jakmile zoufalá situace skončí, a já dostanu normální barvu, nehroutím se a vesele žiji dál. Každá tato situace, které čelím v rudých barvách je jakási meta a čím víc jich mám za sebou, tím méně se červenání objevuje..a když, mávnu nad tím rukou (až opět zbělám :) ). Chci jen říct, že červenání nezmizí jen tak, možná nezmizí vůbec, ale vy všichni se s ním časem naučíte žít a pochopíte, že v životě jsou i jiný hodnoty, než to, co si o nás myslí ostatní a než to, jestli jsme červení, bílý, modří nebo fialový...Stačí si zapnout zprávy večer, a podívat se na tragický osudy jiných lidí, každej den tolik mrtvých na silnici..co je potom nějaký podělaný červenání?!! HLAVY VZHŮRU, MĚJME SE RÁDI A ČASEM BUDE LÍP, VĚŘTE MI! ;-) A dobrou náladu!! Bez té to totiže fakt nejde :)

Prosím, poradte mi někdo....Joo taky se stráášně moc červenám nechápu proč já totiž nejsem stydlivá nebo tak něco ale to moje červenání je fakt nadměrný achjo poraďte mi prosím:(

Petře, mám NAPROSTO stejný problém! To, co píšeš, je jako bych to psala já..A taky jsem naprosto zoufalá :((((

Prosím, poradte mi někdo....Ahoj, mě je 20 let a taky trpím červenáním obličeje, nejhorší to je, když se mám jakkoliv projevit mezi lidmi,nebo mezi nimi jen být,pořád cítím napětí a úzkost. Ale i když jdu třeba po ulici, tak se na sebe dívám do výloh a do aut, a když vidím, že jsem rudej jak rak, tak mě to ještě víc dodělává a ještě víc zrudnu,když mi to někdo dává najevo poznámkami typu : Jé, ty máš ale zdravou barvičku.Vždycky mám pocit, že mi hoří ksicht. Dřív to vždycky po chvíli zmizelo,ale teď už mi to zůstalo napořád a fkt už nevim co dál. Jednou jsem byl fakt zoufalej a dal jsem si na obličej přes noc led, což dopadlo uplně katastrofálně. Pak to bylo asi 3 dny peklo, měl jsem obličej úplně vínový.
Tak prosím kohokoliv o radu, jestli neexistuje nějaký přípravek na zmírnění. Vím, že je to všechno způsobeno psychikou, ale projevuje se to fyzicky na mém těle, tak si myslím, že se proti tomu dá i fyzicky bojovat..

Existuje nějaký účinný krém apod.? Nemáte někdo vyzkoušeno? Pomohla by návštěva psychoterapeuta?

Cervenani je „novy“ komunikacni prostredek, jak dat najevo to, ze me neco zneklidnuje, aby si ten druhy dal pozor. „Starsi verze“ lidi tento prostredek nemaji. Nestydte se, neznepokujujte se, proste buďte nestydate klidni. Pomaha si vduchu rikat sprosta slova (ho... , ...), ale ne na svou adresu. Hlavne na to nemyslete !!! (samozrejme, ze pomahaji antidepresiva, ty vas uvedou do stavu kdy nemyslite vubec na nic)