červenání

je to humus,mam kamošku která je lehounce hněda a ani při sebemenší namaze se nečervená zavidím.

A červenání není zlo, to si...No to je zlo...jsem prodavacka a vzdycky kdyz se zacervenam tak se ty lidi vzdycky na sebe tak kouknou..je mi hned jasny,ze si pak o me budou povidat:( Ja uz nechci:(

A červenání není zlo, to si jen my myslíme :)

Děkuju za rady, zkusím se...Jj, ale i tak, fakt si na to dávej pozor na ten alkohol. Jinak máš naprostou pravdu, je to těžké, ale co se mi osvědčilo jako boj proti tomu, tak prostě trénovat, trénovat, trénovat, takže s lidma hodně mluvit, zkoušet, postupně od jednoho člověka po více, prostě tak a pak si na to zvykneš a vůbec ti to už ani nepříjde. Taky nevím kde se to ve mě vzalo, ale už to je mnohem lepší, a je to fakt tím, že teď hodně mluvím i s úplně cizíma lidma, jsem v prvním ročníku VŠ, takže jsem teď pořád poznávala nové lidi, výhoda, že můj brácha mě tam s hodně lidma seznámil, tak jsem si prostě na to zvykla a už je to mnohem lepší :) prostě zkoušet a ono se to nezdá, ale těm lidem to nevadí to červenání :)

Děkuju za rady, zkusím se jimi řídit, s tím vínem...asi to risknu a dám špetku. Alkohol piju minimálně a sklon k závislostem nemám. Hořčík beru, rovněž Zinek i potrav. doplňky s Ca. Je fakt, že větší fyz. zátěž před pohovorem tělo unaví a myslím, že pak nemá ani moc chuti do červenání, ale nelze se strhat, spotit a pak vlítnout do kanceláře, ale zkusím vstát dříve a zacvičit si (posiluju)...Červenání je zlo, je s ním boj, nevzdávám to, ale škoda, že není zaručená pomoc, lék... a jak už tu kdosi napsal, kdo si tím neprošel, tak nedokáže pochopit a rady, že si ty okolo představíme třeba nahé a ono to pomůže jsou sice dobře míněné, ale nefungují, protože příčiny červenání, bezdůvodně malé sebedůvěry, studu a pod. jsou určitě složitější a hlubší než aby je vyřešila "představa"...Sám nevím, kde jsem k tomu přišel...bohužel....ani moc nevím, co s tím.

Čeká mne brzy důležitý...Jo a zhluboka, pomalu lehce dýchat, nadechovat se do břicha. :) Držím palce :)

Čeká mne brzy důležitý...S alkoholem bych si radši nezahrávala. Taky jsem nad tím přemýšlela, ale pak mi psycholožka vysvětlila, že to je fakt nebezpečné, ani se to nezdá, protože si pak na to můžeš lehce zvyknout, pak to budeš používat pokaždé před nějakou takovou situací a pak ti to nebude stačit, tak budeš zvyšovat pořád množství a už jsi v tom a nebudeš vědět jak ven. A taky záleží jak kdo, ale mě právě někdy alkohol spíš to zhorší, že se pak červenám samovolně. Nevím no ... Na uklidnění můžeš zkusit: uklidňující čaje, hořčík (kombinuje se s vápníkem, což taky pomůže) takže potravinové doplňky, pak nějaký ten pohyb předtím, to z tebe dostane částečně ten stres, vědět, že to zvládneš, že to máš skvěle připravené a prostě když se něco stane, tak to nevadí, prostě hlavně buď sama sebou a nestresuj se tím, že nesmíš udělat nic špatně, protože to je blbost, nemít v hlavě jedinou myšlenku a to, co si o tobě myslí ostatní, hlavní je, co si o sobě myslíš ty a ono to pak vyzařuje na venek, no a ten make-up by měl pomoct :) jo a četla jsem někde, že prý pomáhá neutralizovat červenání zelený korektor nanést pod make-up, protože zelená neutralizuje tu červenou. Tak nevím :) No, hlavně hodně štěstí!

Čeká mne brzy důležitý pohovor. Odvoz mám zajištěn, informace snad v hlavě též, takže si dám nejspíš dvojku červenýho na odbourání nevysvětlitelného studu a s tím spojeného červenání se. Snad to pomůže. Alkohol je dobrý pomocník, ale nesmí se to přehnat a nesmí z Vás být cítit. Pohovor se bude konat v mém volnu, takže se ani nijak neprohřeším...s tou kapkou vína. Nejsem žádný pijan, ale na toto by to mohlo zabrat...co používáte vy ostatní ? Funguje nějaký lék na uklidnění ?..., ale jde mi o to neotupět...Budu muset předvést své znalosti a komunikovat se spoustou na mne civících cizích lidí...

a brnando co mysliš že to červenani děla spousta malych cevek pod kuží

Ono prostě v takovém měřítku už to je duševní nemoc nebo to prostě vyžaduje nějakou pomoc a to není nic špatného, KAŽDÝ něco má a já osobně, když jsem se dozvěděla, že opravdu ve mě něco je a že za to nemůžu, tak mi to fakt pomohlo, protože předtím jsem se pořád užírala a nesnášela, protože jsem si myslela že za to můžu jen a jen já, že to je moje chyba, moje slabost, moje blbost, že jsem taková a že bych taková neměla být. A prostě teď už to beru jako něco, za co nemůžu, psycholožka mi řekla, že jsem úplně normální, ale prostě ve mě je něco, co se moc bojí. Takže si taky dovolte být takoví, je to HLAVNĚ ve vás, nejvíc komu to vadí nejsou ostatní, ale VY! Ostatním to je úplně u prdele a ti, co se posmívají, tak prostě neví do čeho rýpnout a nebo pak mají taky nějaký problém. Hlavně si dovolte být takoví, nemůžete za to jací jste a rozhodně nejste nenormální :) nebojte se požádat o pomoc.

Lidi, hlavu vzhůru! Vím jak je to těžké, taky jsem tím trpěla a ještě někdy pořád trpím a taky mám k tomu i více problémů psychických (např. tréma před vystupováním před lidma atd.) Vím, že je těžké být pořád silný, proto jsem zašla k psychologovi, sice ještě nejmám výsledky, ale už ten pocit a to, co mi řekla, mi pomohly a už prostě vím, že tu nejsem na to úplně sama a že mě někdo chápe a je tu hodně lidí, co jsem si četla, kteří by ho opravdu nutně potřebovali a vůbec to není nic špatného chodit k psychologovi nebo psychiatrovi, já osobně to beru jako správnou a dobrou věc :) prostě duševní zdraví je taky moc důležité a tohle je prostě taky doktor. Takže vy, kteří už nevíte jak dál, tak vzhůru k obvnodní doktorce, ta vám pomůže vybrat nějakého psychologa či psychiatra nebo sami najděte nějakého a zkuste to :) tím nic neztratíte, stačí to zkusit :) oni tu jsou pro vás a když se tím tak moc trápíte tak se snažte s tím bojovat a opatřovat všelijaké prostředky jak se toho zbavit :)

to Joska --> mě osobně hodně pomáhá i tahle diskuse (kromě jiného) :-) doufám, že i vám ostatním...kdysi jsem si myslela, že jsem v tom sama, ale už vím, že nejsem...

Jenže růžovka nemá s tímto problémem nic společného :( tohle se léčí zevnitř, ne zvenku...

čau ja chodim jednou za 3 tydny na laserovy zakrok,mam rude tvaře někdy i hlavu,je to laser v-beam dycky mě po tom trochu boli tvaře ale je to pry na rosaceu tedy ružovku pry na to choděj i stary babky co maj tvaře jak rajčata.

Hoj, jsem tu prvně, takže se mi povedlo svůj příspěvek zobrazit jako článek na úvodní straně, což je omyl, snad to někdo přemístí...červenání je obrovský problém a kdo tím netrpí, nikdy nepochopí. Nejhorší je, že se vyskytuje i u lidí, do kterých by to okolí neřeklo, u některých zaměstnání je to silně nežádoucí. Se všemi, co sem napsali příspěvky silně soucítím a říkám si, že pozlatit toho, kdo na toto jednou vymyslí lék...cenově dostupný medikament. Včera bylo pozdě. Je jasné, že u někoho může tato "věc" skončit až sebevraždou, ale doufám, že zde nikdo takový není, i já s tím bojuju...každou radu uvítám.

Děkuji moc za odpověd,kdysi než sem měl i já tenhle problem sem se na škole posmival těmto lidem tedy jednomu klukovy do obličeje,dnes už vim jaky sem byl debil a hlupak,a kdybych mohl omluvil bych se mu za to z očí do očí člověk to pozná jen když ma ten samej problem dnes je mi 30 mam kluka který ma take červené tvaře odraz mě sila boli to ale miluju ho ze všeho nejvic na světě,tak na to nekoukám,a doufám že pozná dobrý přatele kteří ho budou brat i s timto problemem,včera sem šel po ulici a viděl sem 3 kluky ve věku tak 17 let jak si kupujou u stanku hamburgr,byli to celkem chlapaci vysoky mi v jejich věku tintitka,a jeden z nich měl tak rude tvaře ,že to bylo do očí ale kluci okolo něj byli v pohodě jak kdyby měl normální barvu obličeje,pak mě o kus dal předešly a vesele všichni kecaly podavaly jeden druhemu hamburgr kdo ho ma lepší a byly v pohodě to přeju tady všem dobrý přatele kolem sebe,kterým to nevadí.

Nevím, jestli se Radek ptá...To se mi stala taková věc, už jsem závislý na makeupu a jednou jsem si takhle v létě šel ven, protože bylo hezky a svítilo sluníčko, v klidu jsem se procházel a bylo mi fakt dobře ale pak začlo chcát jako svině, naneštěstí to nebyl rovný déšť, ale pleskal mi ze všech stran přes obličej, makeup byl v piči asi za 2 minuty, a v tu chvíli jsem se podíval myslím do nějaké výlohy a viděl jsem co jsem neměl, zas rudej jak rak, tak moje sebevědomí kleslo z nuly někam hoodně do minusu, nebyl jsem schopnej ani chodit, koukal jsem pořád do země, do tramvaje jsem nastoupil k zadním dveřím, celou cestu otočenej čelem ke sklu a modlil jsem se, aby nějaká paní nechtěla pomoct s kočárkem, nebo aby nepřišel revizor. Tak jsem jel až na konečnou a pořád jsem měl pocit že mě někdo upřeně sleduje, užíral jsem se, že na mě kouká celá tramvaj lidí, a pak jsem se na konečný otočil a v celý tramvaji neseděl jediný člověk. No tak jsem vystoupil a rychle zapad do lesa, kde mimochodem trávím nejvíc času a byl jsem tam až do tmy a pak rychle domu. Dřív jsem chodil často do bazénu nebo na koupák, ale ani tam už teď nemůžu,aby se ta sračka nesmyla, prostě jsem si vsugeroval, že jsem naprosto k ničemu a to jenom kvůli barvě obličeje. Ztratil jsem smysl života a veškerou energii, věčně jsem v lihu, což ale tomu červenání taky moc nepřidá, ale aspoň na to nemusim až tolik myslet.
Ožírám se většinou doma nebo v lese, nebo někde v parku, v hospodě jsem nebyl od 15 let,na discotéce nikdy v životě, ve škole trpim jak zvíře a už i doma před vlastní rodinnou se cítím nejistě, nevidim žádnou šanci, žádné světlo na konci tunelu, ale i tak je lepší žít než se zabít, lepší špatnej život než žádnej. Jedinný motto který ma v tomhle světě význam je jak napsal někdo přede mnou: NEBERTE ŽIVOT MOC VÁŽNĚ, STEJNĚ Z NĚJ NEVYVÁZNETE ŽIVÍ...

Nevím, jestli se Radek ptá mně ale přesto... Já používám makeup Dermacol 24h control. Používám ho už dlouho a zatím mi nikdo nic neřekl. Mírnější červenání není vidět vůbec a velmi silné pak pod tím makeupem vypadá jako zdravě načervenalá barva. Někdo psal, že není dobré stát se závislým na makeupu, protože pak, když ho nenbudu mít, tak se nervozita hned vrátí. Já ale myslím, a jsem toho důkazem, že to tak není, protože jsem se díky němu naučil chodit do obchodu, na poštu, úřad, sedět ve vlaku naproti cizím lidem atp. a být u těchto činností zcela klidný a nečervenat se. Trvalo to sice pár let ale přesto pomalu ale jistě to jde stále k lepšímu. Používám ho 4 roky a zlepšilo se to od té doby tak o 70 procent, takže vřele makeup doporučuji. Jen upozornění pro začátečníky, nejdříve zkuste raději méně než více, co nejtenčí vrstvičku, rozhodně nemusíte překrýt svou kůži stoprocentně. A taky si vyberte světlost makeupu co nejpodobněnší své barvě pokožky. Někdo tady psal, že dobrý je i krycí makeup z lékárny, ale ten jsem ještě neměl. Taky už mě to nebaví, mazat se tím, pokaždé, když jdu do školy, ale věřím, že díky postupnému zlepšování ho jednou budu moct odložit.
Napište, prosím, někdo, kdo jste četl ty psychologické knihy, které lidé doporučují ve starších příspěvcích, jestli vám to pomohlo. Dík. Ahoj:-)

jani ja chodila kvuli tomu k psychyatrovy dva roky měla sem prašky a moc to nezabralo,nyní chodím na laserove ošetření konkretně tvaří tak uvidím, jestly chceš mužem pokecat na maila [email protected]

Ahoj! Taky se hrozně červenám. Nervově jsem uplně vyčerpaná, potím se jako prase. Nic mi nepomáhá.. Někdy je to lepší, ale někdy je to naprosto příšerný. Když mám mluvit před lidma, hned zrudnu jako rak a to používám hodně make-upu, stejně je to vidět. Třesou se mi ruce a hlas, nevím, co s tim mam dělat. Myslim, že bych měla navštívit psychologa, protože u mě už to vážně normální neni. Ve svých 22 letech jsem ještě neměla přítele. Ne kvůli tomu, že by o mě nikdy nikdo neměl zájem, ale protože se tak stydím. Nemůžu si kvůli tomu ani najít práci, vůbec se divim, že jsem to ještě vydržela ve škole, kde se mi každý směje (včetně profesorů). Možná na mě neni vidět, že mi to vadí, protože se třeba zasměju také a snažím se to co nejvíc zvládat.. Pokud má někdou jakoukoliv radu, budu ráda