Mám si nechat zmenšit prsa?

Nehroutím se, ale na druhou stranu žádná legrace to zatím není... neříkám, že to je bez problémů. A děkuju za zahřátí dušičky, vůbec lidi s J na začátku jsou v téhle diskuzi takoví milí :-)

Jé ahoj Jajko :-)Zítra bych se napsala, co mi zbylo v šatníku (moc toho není) a pořešíme co koupit, ju?Díky.Jana

Tak trochu jsem čekala, že Jana se po té operaci zhroutí, protože jí vlastně reálně dojde, o co na celý život přišla.Ale za to, jak se k tomu teď staví, jí obdivuju ještě mnohem víc, než za tak odvážné rozhodnutí. Tady už ani tak nejde o to plavání a o to jestli to vyjde nebo ne, ale o přístup k životu.

Jano, nejde mi o to se s Tebou hadat. Jen na vysvetleni: tu analogii s tou karierou chapu tak, jako by si zena, ktera chce udelat karieru v zamestnani nechala prerusit vejcovody. To je taky vicemene nevratne, taky po svete chodi spousta zen - ale kvuli snu o kariere bych to zadne nedoporucil.Cos udelala Ty je ted uz fuk - uz se to stalo, nema cenu to dal resit. Kdyz budu plane "filozofovat": ano, mozna je pro Tebe sport kariera - ale extrem typu (z meho pohledu) mrzaceni tela, nebo uzivani anabolik, to mi prijde jako hodne ujete vzhledem k tomu, co pozitivniho bych cekal od sportu. Ale to je jen muj omezeny pohled, ktery za sportem primarne nevidi byznys.

Housko, jsou fáze života, kdy má člověk na jisté záležitosti jiný náhled, ale těch fází je za život hodně.A myslím, že život, kdy člověk čeká, až zmoudří, aby náhodou nelitoval toho, co udělal dřív, nestojí za moc. Aby člověk třeba jednou nezjistil, že už je pozdě a celý život jen pročekal...Myslím, že odkládání rodiny kvůli kariéře může být dost nevratné. Kolikrát jde i o rok a už se nedaří. Ale to je mimo téma.Také si myslím, že sport by měl sloužit člověku a zušlechťovat tělo.Ale my nevidíme do vrcholových sportovců, takže nemáme právo soudit.Zdá se mi důležité, že Jana má sen, reálný sen (ten může i nemusí vyjít, ale o tom je koneckonců život - nic nemáš zaručené) a obětovala něco hodně cenného. Není důležité, že ten sen je plavání a v očích reálně smýšlejících lidí, tedy činnost nehodná takhle velké oběti. Důležité je, co to plavání znamená pro Janu.My nedokážeme pochopit, že pro ni třeba to vysněné vítězství na olympiádě může být ten nejkrásnější okamžik v životě. Třeba. Obdivuju lidi, kteří si dokáží plnit sny i za cenu velkých obětí a nevěší se z toho, když ty sny nevyjdou.Nemám ráda lidi, kteří čekají a raději se do ničeho rizikového nepouští (co kdyby...) a přitom soudí ty, kteří se snaží sny plnit.

A napadlo tě, že to plavání je ale zase moje kariéra?Ano, to co jsem udělala není vratné a prsa už mi nikdo nevrátí, ale přece se nebudu věšet z toho, že jsem teď plochá. Takové holky taky chodí po světě a taky je někdo má rád a mají děti a můžou být krásné když chtějí. A já navíc jen těžko budu nadávat na nespravedlnost osudu, když jsem dobře věděla, do čeho jdu.Jasně, obrečela jsem to a moje sebevědomí co se týče vzhledu je zatím někde úplně jinde, než bylo před operací, ale s tím vším jsem počítala a musím se s tím poprat. Ty se mnou spíš nesouhlasíš z principu než argumenty...

Vis Jano, s tou karierou to neni totez. Jednak bych karieru neoznacil uplne za sen, ale spis za prioritu (i kdyz nekdo to opravdu za sen muze mit). Dale, kdyz zena zacne delat karieru, to porad neznamena, ze za rok ji matersky pud nepremuze. Delat karieru neni nevratne - muze zmenit priority a rodina se ji muze zadarit i pozdejsim veku, nez je uplne vhodne.Zatimco to, co jsi udelala Ty, uz moc vratne neni. Ale to jsou jen takove akademicke uvahy...

hele, ty "nikdo", co tady Janě radíš aby zhubla, ty víš jak Jana vypadá? A radit vrcholové sportovkyni, aby cvičila, to je trošičku nošení dříví do lesa, nemyslíš? Jsi žena nebo muž? A vůbec - nauč se nejdřív česky, když chceš někoho poučovat....

Nějak nechápu, proč bych měla hubnout?

Smysl života není v prsu ani v kejich velikocti. trochu zhubni a cvič a měj se ráda taková jaká jsi. To si budeš za chvíli zkracovat třeba nohu?

Mě nepřijde, že by se můj sen zase tolik lišil od snů jiných, to jen ti, kteří nesportují to vnímají jinak. Spousta lidí zase obětuje kariéře možnost mít rodinu a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Vis, taky Jano, to obetovani neceho strasne duleziteho snu nemusi byt obdivuhodne. Ja bych si naopak daval velky pozor, nez bych neco takoveho snu obetoval. Protoze ten sen se muze splnit (taky nemusi) a i kdyz se splni, tak se muze ukazat, ze to nestalo za to.Pro me v tomhle bylo poucne videt dokument tusim s Kratochvilovou a Zarembou. V urcite fazi zivota clovek proste nemusi mit nahled, co je skutecne dulezite. A sny? To jsou sny, snit se da o leccems, proc ne. Na obeti snum pozor: obeti jsou zcela realne...Kdyz to tak ctu, tim vic mi prijde vrcholovy sport absurdni, ktery ztratil puvodni myslenku a smysl sportu a je hlavne masinerii byznysu, ktera kazdy rok pohlti nejake mlade lidi, pomele a casem vyplivne - za cenu pozlatka medaili.

No... budu to teď muset všem známým vysvětlovat, i doma pořád neví, kam s očima, a to se hodně snaží nedat nic najevo. Hlavně ze spolužáků mám docela strach. Ale u cizích se asi bojím víc, necítím se teď úplně jistá v kramflecích, po té operaci. Ale to beru jako otázku času.

Jani, i když si o tom všem myslím své, vlstně Tě moc obdivuju. Obětovala jsi něco strašně důležitého svému snu. To já bych tedy asi nedokázala, zajít až tak daleko... Jsi moc statečná a odvážná a za to Ti přeju, aby se Ti v životě už jen dařilo.Až prvně vyrazíš mezi lidi, tak cizích si nevšímej, ty Ti můžou být ukradený. Horší to bude s těmi, kdo Tě znali předtím. Ale to musíš vydržet, tak neklesej na mysli a případné negativní ohlasy pouštěj jedním uchem tam a druhým ven. Vsadím se, že 99,9% Tvých známých by pro splnění svého snu neobětovalo ani polovinu toho, co Ty!

Ale snažím se k tomu moc neupínat, že pak budu plavat rychleji, abych pak nebyla zklamaná. Myslím, že se to určitě projeví, ale hlavně si teď nechci dělat plané naděje. Spíš se snažím zvykat si na to, že mám malá prsa, a vidět v tom i výhody, které to přinese bez ohledu na plavání.

Těším se moc, ale zatím mě všechno bolí a ještě je to daleko. Nejdřív se to musí pořádně zahojit. Zatím jsem si si ještě vůbec nezvykla, určitě se mi bude líbit ta lehkost, přece jen budu o závaží na hrudníku lehčí, ale protože to pořád bolí, tak to teď posoudit nemůžu. Hlavně se mi moc nelíbí, jak teď vypadám, na to si budu muset zvykat asi dlouho. V sobotu jdu vlastně poprvé od operace mezi lidi a zatím se na to moc netěším.

Ahoj Jani, vím že ještě strašně moc brzy na nějaké závěry, ale zajímalo by mě, jestli už ses s tou velkou změnou trochu srovnala. Jestli už se třeba těšíš, jak za tři měsíce hupneš do bazénu a vyzkoušíš, zda to všechno mělo smysl.

U mně to bylo bez problémů, co se týče pojišťovny. Ale hodně mi pomohl sportovní trenér a především ortoped a praktická doktorka. A taky asi záleží na tom, jakou máš pojišťovnu.

boze, jak ja ti zavidim zmensene prsia! ja mam kosicky H a moja poistovna mi to nechce zaplatit. A dat za to 60000sk? Nie som milionar. Mam hrozne bolesti chrbtice, zarezane ramienka podprsenky a snivam ze budem mat niekedy v buducnosti iba C-ka alebo najviac D-cka. Kaslem na jazvy, kaslem na necitlivost bradaviek, len nech sa mi ulavi..

Děkuju. Rekonvalescence bude trvat asi tři týdny, ale mám zákaz jakékoli namáhavé činnosti (tedy i toho plavání) po 3 měsíce, tak to budu muset vydržet. Aspoň budu mít čas se nějak sama se sebou vyrovnat, bude to asi ještě na dlouho.Zatím si připadám ošklivá a znervózňují mě pohledy ostatních - a to jsem teď jen doma a rodiče i sestra jsou hodně opatrní, až začnu chodit mezi lidi, asi mi to ze začátku bude dělat problémy. Potíž je v tom, že když se objektivně podívám sama na sebe, tak opravdu najednou mám postavu, o které se nedá říct, že je pěkná, a moje "prsa" jsou vážně ošklivá a je to spíš parodie ženského hrudníku. Tady si nemůžu nic nalhávat, takhle to prostě je a pochopitelně se zatím nedokážu ještě ubránit smutku nebo pocitů méněcennosti. Ale věděla jsem, do čeho jdu a jak to bude vypadat, jen potřebuju víc času se s tím poprat.