Mám si nechat zmenšit prsa?

Seš blbá či co? Pořádná děvčica musí mít kozy.

Hezky jsi to napsala :-)Máš pravdu - je potřeba se zaměřit na jiné přednosti než vzhled. Lidé si tě přestanou pamatovat jako tu kočku, ale začnou si tě pamatovat jako tu milou usměvavou a hezkou slečnu. Na úřadech můžeš být stejně úspěšná, jen díky něčemu jinému, hodnotnějšímu. Třeba. S tím kazením dojmu to není až taková hrůza. Myslím, že většina lidí si ani nevšimne, pokud na to neupozorníš, třeba blbým oblečením. Ono to není nic tak hrozného, nejhorší je vypořádat se se svým kritickým pohledem na sebe a naučit se mít ráda sama sebe, takovou jaká jsi. Je to hrozně těžké, ale pokud to dokážeš, už tvé sebevědomí nic moc nerozhodí :-)S tím okolím nevím - tady nejde o postavu, ale o tu změnu. Vidíš jaká protestní mela se strhla tady a o tě neznáme. Záleží, jaké máš kamarády, spolužáky (jestli ještě studuješ), jakou podporu máš u rodiny...jestli si tě váží jako člověka i s tvými rozhodnutími a ulehčí ti to tím, že se nebudou vyptávat, kritizovat a budou to brát tak jak to je (to jsem se tu snažila říct té jedné mamince anonymce, která by chtěla svou dospělou dceru za takové rozhodnutí trhat vejpůl).Myslím, že lidé, kteří ti nejsou tolik blízcí tě budou kritizovat a předhazovat ti, jakou jsi udělala chybu.A to si myslím, že je ta škola života - máš šanci naučit se s tím vypořádat, aby tě to nemrzelo. V takových chvílích, kdy tě to bude mrzet by možná bylo fajn si uvědomit něco ve smyslu - je to mé rozhodnutí, můj život, vážím si sama sebe a svých rozhodnutí, obětovala jsem něco, abych něco jiného zase získala a lidé, kteří tě možná budou kritizovat mají svůj život, nevidí do tebe, nemají takové velké cíle jako ty, pro které stojí za to něco obětovat. Třeba nemají žádné cíle a závidí ti.Já zastávám názor, že nejsou špatná rozhodnutí a jak říká kamarád - život je hra.Ono to všechno je jen v tvé hlavě. I s malými ňadry a větším zadkem můžeš být nádherná, když budeš chtít.Když nad tím přemýšlím, kdybych měla takový velký cíl jako ty, asi bych taky byla schopná obětovat prsa, kdybych nějaká měla :-)Asi tě začínám chápat.Budu moc ráda, pokud se ozveš i po té operaci a napíšeš, jaké to pro tebe je, co se změnilo, docela mě to zajímá...

Děkuju moc, Jajko.Ale teď jsi mne trochu postrašila. Já se právě bojím, že budou moc koukat nebo to komentovat, třeba tak, že to ani nebudou myslet zle, ale že mě to bude bolet.Myslíš, že to bude náročné? Na co se mám připravit?.Škola života - asi máš pravdu, bude to asi hodně zajímavé. Doteď jsem byla v centru pozornosti, všechno oblečení mi slušelo, pořád si mne někdo z kluků snažil získat, v hospodě jsem pořád něco pila zadarmo, na úřadech mi, když tam byl chlap, taky vždycky vyšli vstříc. Šlo vážně jen o ten vzhled, ale já často tu roli hrála a ani si nestihla uvědomit, že jsou holky, které spousta lidí přehlíží. Po operaci zjistím, jaké to je. Ta postava asi bude hodně kazit dojem, který na lidi udělám, ale obličej mám hezký, tak se budu snažit být usměvavá, umět si s lidmi povídat a být přirozená. A věřím, že pak ta komunikace s okolím bude mnohem příjemnější, když si mne nebudou předcházet kvůli vzhledu, ale budou na mne milí, protože jim přijdu sympatická.

Tak ti přeju, ať zvládneš operaci v pohodě, bez nějakých nepříjemných následků, ať úspěšně rozvíjíš svůj sen - plavání a dosáhneš úspěchů a asi nejvíc ti přeju vyrovnání se s okolím. Podle mě to asi nějakou dobu nebudeš mít jednoduché se svými blízkými a okolím, které tě zná...Myslím, že jsi se mimo jiné rozhodla i pro užitečnou školu života.

No bude mi vadit změna postavy k horšímu. Komu by nevadila. Zvlášť v osmnácti.Ale asi trošku vysvětlím, proč to vlastně udělám, snad to pochopí i ta dáma, která neuvedla jméno, ale která je proti tomu.Kdo prostě nedělá závodně sport, tak to moc nechápe, já jsem se často s nechápavou reakcí okolí setkávala, i když šlo o jiné věci. Ale ten sport je opravdu hlavní náplní života každého sportovce. Jakmile se jednou vynechá trénink, člověk je nervózní a nemůže se na nic soustředit. A když pak nadejde doba, kdy je se sportem opravdu nutné skončit, tak je to jako přijít o celý život. Je to skoro jako droga, kterou ti pak někdo vezme. Proto taky hodně vrcholových sportovců končí kariéru několikrát - prostě to napoprvé nedokážou. A já si ve sportu své sny ještě nesplnila. Nechci to teď vzdát. Nevím, jestli po zmenšení prsou budu plavat lépe, je i dost možné, že se to nijak neprojeví, ale pokud tady aspoň nějaká šance na pozitivní změnu je, tak chci jít do toho, jinak by mne to pořád žralo a přemýšlela bych, jak by to dopadlo, kdybych na zmenšení šla. Pokud ani s malýma prsama nebudu mít lepší časy, tak to první, s čím se budu muset vyrovnat nebude, že jsem zbytečně obětovala prsa a zkazila si postavu, ale právě to, že budu muset přestat závodit.Další věc je, že já tu svoji současnou postavu získala vlastně jako bonus, protože jsem s plaváním kdysi skoro na rok a půl musela ze zdravotních důvodů přestat (a že jsem celý rok a půl byla jako na trní) a bylo to zrovna v době toho největšího tělesného vývinu, proto mám teď postavu jako mamka a ségra, jinak bych byla stejná "korba" jako ostatní holky, které plavou. Samozřejmě, že mi ta prsa budou chybět, nejde tak ani o ta prsa, spíš o to, že mám postavu ke které se plochý hrudník vůbec nehodí, takže to bude jako pěst na oko :-( Právě ty šatičky upnuté kolem boků a tak nosívám moc ráda, vždycky mi to trochu zlepší den, když vidím, jak po mne na ulici někdo pokukuje. Ale na druhou stranu aspoň potom opravdu poznám, kdo o mě má zájem a koho zajímá jen to, jak vypadám. A ségra bude mít radost, protože dostane spoustu hezkého oblečení zadarmo :-) No a já půjdu obměnit šatník.Já myslím, že to snad nebude tak hrozné, snad si na to brzo zvyknu. I když nervózní samozřejmě docela jsem.

Jinak ještě k té podprsence: na tak malých prsou je zbytečná, přijde mi, že má pouze funkci krycí, aby pod tričkem netrčely bradavky, když je trochu zima. Push-upka může zvětšit, ale běda, jak sundáš tričko - vypadá to poněkud směšně a opravdu zbytečně. Takže záleží na účelu, já už to vnímám jen jako zbytečné kšíry :-)

Jani, docela tě obdivuju, že ti nebude vadit změna postavy k horšímu. To s tím oblečením mi až tolik nevadí. Dnes už je velký výběr oblečení a dá se sehnat.Je potřeba obejít víc obchodů, pořádně ozkoušet. Nevím, kde bydlíš, ale já jem v Praze nikdy neměla problém sehnat to, co momentálně potřebuju nebo chci.Samozřejmě jsou věci, které se mi líbí a vím, že mi slušet nebudou, ale co se dá dělat, člověk nemůže mít vždycky to co y chtěl. To máš jako s botami, které se ti líbí, ale už nemají tvoje číslo.Mám pár kousků, které na mě vypadají dobře a dají se kombinovat s čímkoliv. A když někdy chvátám a plácnu na sebe něco, co úplně dokonale nekryje nesouměrnost, tak se svět taky nezboří :-)Ostatně, dá se to brát jako hra.Dřív jsem podprsenku nosila, byla jsem o pár kilo těžší a aspoň ty plnější jedničky z toho byly, ale stejně jsem ji nepotřebovala. Spíš kvůli okolí, nebyly narážky přímo na mě, ale slyšela jsem, jak to je provokativní chodit bez podprsenky a já nerada provokuju.Je teda taky pravda, že podpsenka mnohdy dost prsa zvětší, takže to v oblečení vypadá líp.Momentálně do ní nemám co dát. Ale myslím, že kdybych chtěla, tak seženu i na takhle malá prsa. Ale nějak jsem dospěla k tomu, že ji nepotřebuju a mnohem líp se cítím bez ní. A taky mi začlo být jedno, že mám tak malá prsa a že někoho pohled na nekrytá prsa pod tričkem může pohoršovat nebo provokovat. Je mi bez ní moc příjemně a to je důležité.Co se týče vztahů, je fakt, že se za mnou neotáčí většina kluků, ale jen určitý typ, protože prý mám zajímavý hezký obličej.Taky se pohybuju mezi lidmi, pro které vzhled není tak důležitý. Takže ve velikosti prsou to opravdu není.Je fakt, že se takto filtrují týpci, kterým jde jen o jedno, což je pozitivní :-)Momentálně mám několik let přítele, kterému se moje postava líbí a myslím, že tu jsou i některé diskuze na tohle téma, kde se holky zmiňují, že s člověkem, který stojí za to, je tohle úplná prkotina.

Na rozmýšlení jsem čas měla, už nad tím dál nehodlám hloubat, jsem rozhodnutá, že jdu do toho.Teď se chci jen připravit na to, co všechno to pro mne bude znamenat a protože už brzo budu mít podobnou postavu jako ty, tak jsem ráda, že mi s tím můžeš pomoct.Nejde ani tak o ten snížený zájem kluků o mně, protože si myslím, že pokud chci potkat někoho pro život, tak mne bude mít rád i s plochým hrudníkem a postavou, která nebude bůhvíjak hezká.Spíš mne teď zajímají ty problémy s oblékáním a tak. Každou holku asi mrzí, když objeví něco hezkého a pak si to nemůže koupit, protože jí to nesedí. Zatím se mi to nestávalo, protože mi slušelo všechno, takže teď se musím připravit asi na to, že hezky se obléct už nebude tak jednoduché. Jak často se tobě podaří v obchodě najít něco, co se ti fakt líbí a zároveň si to můžeš dovolit nosit?Taky si budu muset zvyknout na to, že když řeknu :

Tak plavky rozhodně dvojdílné, připrav se na problémy s tím, že budeš potřebovat o kus menší vršek než spodek. Kalhotky jsou ideální co nejvíc vykrojené, fajn jsou taky takové ty skorokraťásky. A s vrškem budeš mít asi problémy, protože do klasickým "podprsenkových" plavek nebudeš mít co dát, takže je potřeba vybírat takové ty plavky co vypadají jako pruh látky přes prsa, nejlépe třeba zřasené, hodně zdobené s klasickými ramínky, zavazovací za krkem ne - opticky zužují vršek, což je nežádoucí.Letní šaty nesmí upozorňovat na boky, takže v žádném případě upnuté, to vypadá strašně. Nejlepší jsou takové ty nabrané pod prsama a potom splývající. Ono to nabrání opticky prsa zvětší a neupozorňuje na širší boky. A nevím, jestli je to jen můj problém, ale nesmím si brát sukně ani šaty delší než pod kolena. Ono to taky asi opticky zvětší spodní část těla. Takže tílka a minisukně jsou v pohodě. Ale to tílko zase ne moc upnuté.

Jejda :-( A můžeš mi ještě prosím napsat, jaké plavky jsou nejvhodnější? Jestli dvojdílné, jednodílné, s nohavičkama, vykrojené? Nemyslím teď kvůli závodnímu plavání, ale moc ráda chodím na koupák i tak, zatím jsem nosívala bikiny, ale nevím, jak to s tou

Jani, nejenže to bude vypadat hůř, bude to vypadat divně. Především se připrav na kritiku okolí.V podstatě budeš mít postavu hruška.Oblečením se to dá ale dobře maskovat.Dlouhé tričko přes boky je ta nejhořší varianta, to bys opravdu vypadala tlustě :-) Nejideálnější jsou bokové kalhoty a kratší trička do pasu, taková ta úzká, ale ne obepínací. Vršek je potřeba opticky rozšířit a spodek opticky zúžit. Nikdy ne tričko delší než do pasu.Je to zkrátka někdy boj :-) Často závidím holkám, které mají souměrnou postavu, můžou si obléct cokoliv a vypadají dobře.Úplně nejhorší jsou plavky, kdy se ta nesouměrnost nedá zakrýt. Je to taky trochu boj sama se sebou, kdy se učím mít ráda své tělo a svá malá prsa. Přiznám se, že i po letech to není jednoduché.Opravdu si rozmysli, jestli ti sport za to stojí, protože tohle budeš mít na celý život...

Ale já jsem přece nikde Janě nepsala, že jí to doporučuju a taky jsem napsala, že se za mnou někdo otáčí kvůli postavě, protože tahle postava fakt nevypadá hezky.Já jsem jí tímhle chtěla říct, jaký je život s takhle nesouměrnou postavou, aby si to dobře rozmyslela. Tys asi nečetla pořádně, co píšu.Zároveň si ale myslím, že zmenšení prsou jí ovlivní život, ale zdá se mi, že Jana není natolik povrchní, aby se s tím nedokázala srovnat a zaměřit se na jiné věci, případě výhody, které jí z toho plynou. Je to opravdu o přístupu k životu a vědomí zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Jen na ní záleží jak moc jí to život ovlivní.Neřekla bych, že je to husa, která se bude za pár let utápět v depresích ze své postavy.Upřímně ti povím, že dnes jsem své mamce vděčná za to, že mě párkrát nechala spálit a dokázala mi tím, že mě respektuje jako dospělého člověka, který si za své omyly už zodpovídá sám. A že těch omylů bylo spousta. Díky nim jsem dnes mnohem moudřejší a i když jsem ztratila něco, co už nikdy nezískám, nelituju toho. A mamky si vážím, protože vím, že mě má ráda, věděla jak to dopadne, ale nechala mě.A pokud mi něco zakazovala, udělala jsem to stejně. A přineslo to víc škody než užitku a to hlavně ve vztahu k rodičům.Cítíš ten rozdíl?V tomhle věku člověk dělá spoustu chyb, ale nikdo už nemá právo mu v tom bránit.Do kolika let chceš své děti chránit před životem a špatnými rozhodnutími? Někteří lidé dělají hlouposti ve 30, ve 40, kdykoliv...

Jajko, až budeš mít děti a poznáš strach o ně, i to, že opravdu platí malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti, tak mluv o právech dětí. Já zažila strach z drog i alkoholu a není to otázka po 18, fetují děti na základce. Drogy jsou hrůza a pro rodiče tragédie, vůbec nechápu, jak to můžeš srovnávat!O jakém nesvéprávném životě to mluvíš? Vždyť je to mladá krásná holka se souměrnou postavou a chce se dobrovolně zmrzačit. To přece není večer musíš být doma do dvanácti. To je zásadní věc, která ovlivní celý její život.A neříkej, že se za tvými prsatými kamarádkami neotáčejí kluci a muži mnohem víc a že ti to nikdy nevadilo. Tak jí poraď, ať vypadá jako ty.Jano, jo je to tvůj život a myslím, že budeš hodně litovat. Mělas dřív opravdu takové časy, že to vypadalo na světovou rekordmanku??? Že bez prsou z tebe bude špičková plavkyně???Já bych do toho tedy nikdy nešla. Vím, o čem mluvím. Prsa jsem mívala jako ty, teď mám podprsenku 75E nebo 80D až E a postavu taky jako ty. Mám výhodu v tom, že když mírně přiberu nebo zhubnu, moje prsa přiměřeně taktéž, takže mám stále souměrnou postavu, kterou mi kamarádky závidí. Neměnila bych. Moje švagrová je plochá a nešťastná, nikdo se za ní neotáčí a potíže má i s oblečením - vše, co má záševky a je na prsa, nemůže nosit. Moc oplé tričko na ní taky vypadá mizerně a problém má i sehnat padnoucí vycpanou podprsenku, aby aspoň trochu vypadala jako ženská (sexy se říct nedá, to jí nehrozí nikdy).Přeju ti dobrou volbu, která ti zaručí spokojenost a šťastný život!:-)

Jé, Jajko, tak to budu mít stejnou postavu jako ty. Napíšeš mi víc zkušeností a tipů, prosím, ať se trochu připravím.S těmi problémy s oblečením - jak to myslíš - že třeba nosíš delší trička přes boky, aby tolik nešel vidět ten kontrast? Já mám trochu širší boky a zadek, ale vypadá to hezky, prostě přesýpací hodiny, ale když nebudu mít ta prsa, nebudu paradoxně vypadat tlustá? Jako že se ten zadek a břicho budou zdát lidem velké?Jinak nulky až jedničky nakonec proto... Takhle, stejně si ta prsa nechám zmenšit a tak jako tak to bude vypadat hůř, než to vypadá teď. A čím menší ta prsa budu mít, tím větší je šance, že jsem o ně nepřišla zbytečně, ale že skutečně ještě něco budu vyhrávat. Takže jsem se s doktorem nakonec domluvila, že je zmenší co nejvíc, nechá tam jenom nějaké ty "špičky", ať zase nevypadám jako kluk. On by mne asi taky i odrazoval, ale budu mít doporučení od pojišťovny a prostě se před ním tvářím, že to s těma zádama bylo takové peklo, že teď chci prsa co nejmenší. Upozorňoval mne, že při takto radikálním zmenšení budou jizvy asi víc vidět a hlavně že opravdu přijdu o tu souměrnost postavy a nebude to vypadat hezky, ale já to nějak zvládnu. Je mi osmnáct, myslím, že pět let po plastice už si ani nebudu pamatovat, že jsem někdy vypadala jinak.

Nikde jsem nenapsala, že jsem si jistá, že Janu žádné psychické problémy nepostihnou.Je možné, že ano, ale záleží, jak se k tomu postaví ona sama.Pokud to vezme jako zralé dospělé rozhodnutí se všemi důsledky, tak si časem jistě dokáže uvědomit proč to udělala, co tím získala (příp. ztratila), a vyhnout se tak sebelítosti. Je pravda, že na velikosti prsou životní štěstí nestojí.Tady opravdu není místo pro nějaké zákazy, příkazy a "trhání dětí" :-)

To je Vaše věc, jak to máte zařízené. Já to považuju za vydírání (dokud tady bydlíš, budeš poslouchat) a absenci respektu k víceméně dospělému člověku.Samozřejmě, chod domácnosti je něco jiného, ale tak to funguje všude - pokud chce člověk někde sociálně fungovat, musí se přizpůsobit jistým pravidlům, která někdo určuje.Ale tady jde o věc, kdy si mladý člověk rozhoduje, co udělá nebo neudělá s vlastním tělem.To, jestli to rodiče vidí jako špatné rozhodnutí chápu, ale už s tím prostě nemůžou nic udělat a měli by respektovat rozhodnutí své dospělé dcery. Osobně si myslím, že toho autorka bude později litovat, zřejmě to ví i její rodiče, ale o tom je život. Raději svobodu a vlastní zodpovědnost s chybami, než spokojený "nesvéprávný" život pod křídly rodičů.Ta holka je dospělá.Jsou lidé, kteří si ničí zdraví drogami nebo kouřením. Rodiče tím musí pekelně trpět, ale pokud je jejich dítku víc než 18 let nemůžou s tím nic dělat, pokud dítě dodržuje pravidla soužití, tj. škodí tím pouze samo sobě.

Trhání byl samozřejmě žert!!!U nás platí, že dokud není dítě naprosto samostatné, musí se o zásadních věcech domlouvat a dokud bydlí s rodiči, musí se přizpůsobit chodu domácnosti. Můj syn 21 je naprosto vyrovnaný, v pohodě a žádné problémy z mé výchovy nikdy neměl! Chápe, že když mu něco vytknu, je to v jeho zájmu, nikoli proti němu. Některé otázky jsou předmětem diskuse.Hlavně že jsi si jistá, že pokud Jana na operaci půjde, že ji právě z toho žádné psychické problémy nepostihnou!Někde mají plnoletost až v 21 - na něco je to jistě lepší.

Ano, pokud je "dítěti" víc než 18, tak nemají právo mu do něktěrých věcí mluvit. Zvlášť ne do manipulace s vlastním tělem.Neříkám říct svůj názor, ale ne trhat holku napůl. Jinak docílí pouze odporu, který se může táhnout ještě dlouhá léta.Děti nemám, ale mám rodiče, kteří mluvili do života tak, že z toho jsou problémy doteď.

Jasně, rodiče mají jen povinnosti - děti vypiplat, živit, šatit, ale žádné právo jim do něčeho mluvit. Ty asi děti nemáš, co? Jinak bys tak nemluvila.:-(( Holka je sotva plnoletá, maminka se o ní stále stará, ale mluvit do života už nesmí?Jano, koukni se kolem sebe, jak vypadají ženský, co mají větší bříško než prsa, jak to vypadá. V budoucnu se ti může stát, že přibereš, zadek se ti zvětší, bříško povyroste a hrudník zůstane plochý - o takovou postavu nestojí nikdo.O krásné a vnadné ženy je vždy větší rvačka.:-)

Ahoj Jano, pokud si za svým rozhodnutím stojíš a budeš ho takhle brát i v budoucnu, věřím, že litovat nebudeš.Chci jen napsat, že já bych měla postavu přesýpací hodiny, kdybych měla čtyřky. Ale mám ty nulky-jedničky, které chceš ty a díky tomu vypadám hodně nesouměrně - jako smontovaná normální ženská a anorektička :-)Je to docela děs a každodenní trable s oblečením, co si obléct, aby ten nesoulad nebyl tak vidět. O plavkách ani nemluvě.Je pravda, že pokud vzbudím pozornost opačného pohlaví, je to jen díky obličeji, nikdy ne kvůli postavě.Zároveň to má ale jedno velikánské plus - je to ohromně praktické - nenosím podprsenku a jsem za to moc ráda - je to příjemné, když nejsem v žádných kšírech :-)Já bych do toho být na tvém místě nešla, nebo alespoň do těch dvojek - ze začátku jsi psala o dvojkách, proč najednou nulky až jedničky? Víš jak vypadají takové nulky až jedničky? Jak anorektický hrudníček - ne moc dobře.Ale nejsem zapálená pro sport, takže tě nemůžu soudit.Přeju ti jedno: ať si se svým tělem spokojená, ať budeš mít nakonec postavu jakoukoli. Je to jen tvé rozhodnutí o tvém těle - nikdo jiný včetně tvé mamky na to nemá právo.