Trapas - počůrání smíchy

pro Kamila: Jo, ty vložky fakt fungujou. Je teda pravda, že zatím nikdy jsem nepustila všechno, vždycky se mi povedlo se přemoct a po chvilce to zastavit, ale i tak bez těch vložek by to byla katastrofa a díky nim si nikdo ničeho nevšiml, akorát já měla po náladě.

Ahoj Petro, bylo to vždy hrozné, hlavně na těch narozkách, ale i v tom autobuse. Spolužačka, která seděla vedle mne, vykřikla na celý autobus: "Žaneta se posrala." Třídní úča na to odpověděla: "To snad ne". Děcka si dělaly z mne pak furt srandu. A když se mne ptal ten otec mé kamarádky jestli nejsem posraná, tak jsem byl rudá jak rak. Ješte že jsem už na střední, ale když mám potřkat někoho ze základky, je to pro mne hrůza a opět jsem červená. Po návratu z té exkurze se to rozkřiklo i do sousedních tříd.Tak to podělání jsem opravdu neutajila. U počurání se mi podařilo někdy to utajit, ale většinou se to dříve či později provalilo. Zadek jsem tak měla mokrý, to pak maskuji svetrem. Když jsem měla tangače, tak mi to teklo do nohavic, ale kvuli podělání nosím raději kalhotky. Doufám, že taková situce nenastane. Máma mi řekla, že po mně prát již nebude. A když jsem jsi jenom učůrla tak jsem to přežila až domů, ale většinou někdo našel pověšené kalhotky ... Snad to už bude za náma a nebudeme muset myslet na tyto věci.

Báro, trapas to byl vždy velký, jak počurání , tak i podělání. To bylo fakt thorší, trapas jak hrom

kop. :)))))))))

Ahoj Báro, diky za radu. Na velkou se snažím chodit každé ráno, někdy se zadaří někdy ne. Budu ale ještě více důslednější.Co se týče stravy - tu jsem taky upravila, přidala více mé oblíbené zeleniny. No, to podělání bylo naštěstí jen dvakrát, tak snad to byla víceméně náhoda. Doufám, že sto už nebude opakovat. U močení se snažím taky více trénovat svěrače. Tak snad již ze mne bude dospívající dívka bez těchto příhod. Dík za pochopení. Žaneta

Ahoj Petro, já myslím, že to z toho přerušování nebude. Ale jak to popisuješ, tak bych letěla k doktorce určitě - vždyť tě to přece hrozně omezuje a nevím, může za tím něco být, třeba nějaký zánět, co já vím...rozhodně to není normální.O vložkách používaných při inkotinenci jsi nepřemýšlela? - mohlo by to pomoct zažehnat trochu to mokré oblečení.

http://www.stastnevdovy.cz/videa/sranda-legrace/touch-down.htmlTak tady máte něco na počůrání:)

Musím se ti Báro přiznat, že sem si zase dneska trošku počurala. Teda ne moc, protože sem mohla hnedka záchod. Několikrát sem zkoušela přerušovat to čurání ale nějak mě to nejde. Sem byla ve škole před čejákem na záchodě a když sem začala čurat, tak sem to zastavila. Jenže pak mě to už dál nešlo čurat. Ale vůbec. Tak sem šla na ten čeják a nejednou se mě začalo chtít tak moc, že to bylo strašný. Jenže my sme zrovna psali kontrolní písemku :-( a tak sem ani nezkoušela se jít zeptat. Stejně bych se styděla. Asi za 2 minuty sem cítila jak mě to teče do kalhotek. Už zase!!! Já nevím, to je hrozný. Ale podařilo se mi to zastavit. Jak vodešla úča tak sem vstala a zase si cvrkla, ale jenot trošku. Byla to poslední hodina a jak všichni vodešli, tak sem zašla na záchod, ale ani pak se nemohla vyčurat úplně. Jenom pár učůrnutí. Flek na riflích nebyl tak velkej, tak sem došla domů a nikdo si ničeho nevšimnul. Postarala sem se o oblečení. A doma semi najednou začalo chtít tak strašnš moc, že sem to málem nedoběhla ani těch pár metrů. Tada stihla sem to tak tak. A pak to byl strašnej proud. Nemůže to být z toho, jak sem se snažila to přerušovat? Se tak strašně bojím jít za tím doktorem!

Teda Žaneto, jako bych se sama viděla s těma tvejma příhodama. Taky fakt síla. Hlavně jak se tě ptal ten taťka jestli ses neposrala! A jak často se Ti to podařilo ututlat? I ve škole si to utajila? A taky nějaký uprdnutí? A já si myslela že sem v tom sama takovej pochcánek. A jak to maskuješ? Já dávám nohy hodně k sobě a když pak někam du, tak schovávám zadek. Nevím jak ty, ale já mám většinou mokrej právě zadek. Sem viděla že když se počural jeden kluk tak byl mokrej zepředu. Ale já se většinou nepočurám naráz. Si najednou učůrnu. Někdy víc a někdy míň. Ale flek už na oblečení je vidět a já se už stydím jít na záchod, protože by to bylo vidět. Tak dycky čekám na nějakou příležitost, ale jak se mi chce, tak si učurávám víc a víc. Ale to nedokážu - vstat a přiznat se.

Ahoj Žaneto, to je docela síla! Tak velký trapas si neumím představit ani v tom nejhorším snu.Chodíš pravidelně na velkou? Víš, mě napadlo, jestli kdybys chodila třeba pravidelně ráno, že bys měla po problému, protože by pak v tobě zbytek dne nic nebylo...pravidelnost jde nacvičit.Nebo pokud se nestydíš, tak se třeba zeptat doktorky, možná by s tím šlo něco dělat. Nemáš permanentní slabý průjem? - mohla by pomoct změna stravy...¨

Ahoj Petro, já se to taky stydím pžiznat. Těch příhod mám taky několik a příjde mi to trapné, ale vidím, že nejsem sama. A to podělání jsem taky zažila, dokonce dvakrát. Jednou jsem se počurala u kamarádky, když nás něco rozesmálo v telce. Pak jednou to bylo od chladu, už jsem prostě nevydržela. Pak se mi to stalo u příbuzných na návštěve, kde ještě byli pozváni nějací společní známý. Tak ostuda obrovská. Naši už mne nechtějí nikam brát. A pak to bylo pár učurnutí, ale většinou vznikl nějaký ten flek. A něco taky bylo na návštěvách. A to podělání bylo skutečně šílené. Vraceli jsme se se třídou autobusem z nějaké exkurze a taky jsem si chtěla jen prdnout, ale najednou jsem citila, jak mi to vjíždí do kalhotek. Zastavit to však nešlo. Za chvíli to bylo cítit po autobuse. Všichni se mi pak do konce základky posmívali. Stalo se to v osmičce. Nejhorší byl příchod domů. Matka na mně, proč hned jdu do koupelny. Těžko se mi to říkalo, že jsem to pustila do kalhot. Taky ráda nosím tangáče, ale mám z nich teď i strach. A to druhé podělání bylo u kamárádky na narozkách. Ani se mi moc nechtělo, tak jsem to trochu odkládala, protože tam byla moc fajn parta. Přitom jsem si potichu pustila ducha a opět jsem byla podělaná. Snažila jsem se, aby si toho nikdo nevšimnul. Smrdělo to, jen, když jsem si sedla. Pak se ptala máma té kamarádky, jestli se tu někdo nepokadil. Byla jsem potichu, ale pak to asi na mne někdo prozradil, protože se mne přišel zeptat její otec, jestli je pravda, že jsem se podělala. Trochu jsem to zapírala, ale pak jsem musela jít z pravdou ven, protože jsem si všimla v zrcadle hnědýho fleku na zadku. Domů jsem moc nechtěla, ale pak jsem se na cestu vydala. Doma jse se snažila to opět tajit. Nakonec to prasklo, protože jsem musela projít pokojem. Tys to měla lepší s tou sukní. A pak jednou jsem seděla s kamarádkama v chatě. Někdo si asi musel pořádně prdnout, protože tam byl docela smrad. Všechny mi řekly, ať si stoupnu, aby se podívaly jestli jsem se zase nepo... Dvě z nich byly u obou těch nehod. Nejhorší je však to, že se nedokážu přiznat. To počurání se dá docela utajit, i když taky moc ne. A jak jsem pak šla z té exkurze domů, tak jsem si do to nadělení ještě učůrla, tak to bylo uplně hrůzný, že se to začalo ředit. Doufám, že už z toho vyrosteme.

Mirko, tohle znám. Dvakrát se mi stalo, že jsem se tak rozesmál až jsem to málem pustil. Pak jsem se prostě přestal smát a soustředil se na udržení močáku. Vložky ti pomáhají? Zadrží všechno, nebo jen něco?

Zkus při smíchu skřížit nohy, mě to nejednou zachránilo. Ne vždycky to ale pomůže. Já jsem se počůrala jenom jednou, to ale nebylo smíchy. Stalo se mi to v autobuse cestou z hospody, prostě jsem to už nedokázala udržet. Byla z toho obrovská ostuda, protože mám od přírody velký močák. Jak jsem to všechno pustila, byla z toho strašná louže.

Mně se to stává taky, že když se hodně, fakt hodně směju, tak mám pak mokro v kalhotkách :-o Blbý ale je, že si jsem celkem jistá, že svěrače mám procvičený až až - takový to přerušování močení, jak tu píšete, tak tímhle cvičím svěrače několikrát denně už řádku let. A jednou při cestě do chorvatska autobusem jsme uvízli na dálnici v zácpě, měla jsem úplně plnej močák a už jsem málem omdlívala, ale svěrač to ustál, zatímco některým dalším účastnicím zájezdu se to nepovedlo... No a přesto pak stačí nějakej menší záchvat smíchu a je zaděláno na malér. A to i tehdy, když jsem třeba byla na záchodě před hodinkou. Doktor mě odmávnul rukou s tím, že když je to občas a ještě při smíchu, tak je to normální, ale já nevím, co jsem se tak ptala mezi svýma kamarádkama, tak žádná s tím problémy nemá. Řeším to taky vložkama a nějakým tím svetříkem kolem pasu pro jistotu, ale není to ono, člověk se pak bojí smát :(. Je tu někde někdo, kdo s tím byl u doktora a dostalo se mu jiné rady, než věty, že je to normální? Nedá se s tím kromě procvičování a vložek dělat i něco jinýho???

Petro, pokud se ti to stalo jen jednou, tak bych to neřešila, to se může stát každému :-)Ale s tím močením to zkus, musí to být nepříjemný nevědět, kdy se ti to může stát. A kdyby posilování svěračů nepomohlo, bež určitě k dokorce, může tam být nějaká jiná příčina.

Dík za tip, Báro. Zkusím to přerušovat. A to pokadění se mi fakt stalo jenom jednou. Teda trošinku umazaný hnědý kalhotky mám tak jednou za 3-5 měsíců. Ale to je jen tak málo, jako když se člověk špatně utře. To snad se stane každýmu, ne? Jen nevím, jestli vůbec někdy najdu odvahu to příště někomu říct. Ale s tím mi asi nikdo tady nepomůže, to vím. Fakt díky za rady. Se někdy tvářím jako drsňačka, ale dycky je vě mě malá dušička, když mám mokro... A sem moc ráda za podporu :-) Díky

To já chčiju furt,když vidím KARLOVINY!!!!!

A s tím přiznáním to máš pravdu - v životě bych to nepřiznala nikomu jinému, než doktorce a to jen tehdy, když bych měla pocit, že to není normální a mělo by s to léčit. Před rodiči, sourozenci nebo kamarády bych se asi hanbou propadla.

Petro, v 16 bych možná měla taky problém :-)Normální zdravá ženská by měla moč udržet i když se jí chce hodně - mě se to stalo jenom, když už se mi chtělo hodně a strašně jsem se rozesmála - to mi přijde ještě normální.Máš prostě povolenější svěrače - jsou cviky, kterými je jde posílit, třeba že čuráš přerušovaně, tzn. moč chvilku držíš, pustíš, držíš - nezkoušela jsi to někdy? Při pravidelném opakování si myslím, že by měl být výsledek. Pokud ne, měla bys jít k doktorce ať se stydíš nebo ne, jde o tvoje zdraví. S tou stolicí nevím, to je docela síla...třeba to s tím souvisí - stalo se ti to jen jednou?

Báro, když já se příšerně stydím. Mi je 16 a to se stydí tohle říct snad každej... Já vím že to asi není úplně normál. Ale zase to není tak, že bych se pořád počurávala. Jenom někdy. Se mi ulevilo už jen tím že sem se svěřila a že je nás víc. Nejednou to na mě přijde strašně rychle a pak už je častozdě. Mně ale štve taky to, že se pak nikdy nedokážu přiznat. Vždycky se jenom učurávám, ale jednou se mi stalo, že sem si chtěla prdnout a trochu sem se podělala. Nebylo toho moc a náhodou sem měla kalhotky a né tangáče, tatkže se to nedostalo dál. Smrdělo to, ale ne tak moc jak sem čakala. Stalo se to před třema rokama při prohlíce na zámku Lednice. Nikdo to nepoznal a já v tom chodila pak i v zahradách a na obědě. To bylo strašný!!! A stejně sem se nedokázala ani tehdy přiznat. Nakonec to skončilo příšerným trapasem, protože sem se ohnula k nějaký květině a vyhrnula se mi sukně. Uvidělo to pár lidí z autobusu a taky taťka. Vod tý doby se za mě tak stydí. Prostě hrozný! Ale co sem měla dělat? Říct každýmu já se poerala? Myslela sem, že to takhle vydržím až dom. Kdo to nezažil, tak neví jaký to je. Přiznat se. Máte taky takovej problém s tím, abyste se přiznali?