Pořídit či NEpořídit muže?

?A co když se nezamiluje? I to se stává. Ale maminka má rozhodně pravdu :-).

Radim zmenit fakultu. Zkus neco normalniho, pravnickou nebo lekarskou nebo ekonomickou. To jen tak aby bylo jasno :-)

Tvoje máma má pravdu.

Máš názory jako silně věřící nebo dítě.Prostě počkej, až se zamiluješ. Bude vyřešeno.:-))

Již několik let řeším problém: poměr výhod a nevýhod partnera. Na jednu stranu vidím strašlivé odříkání ve vztahu (brát na druhého ohledy) a jsem zásadně proti se do něčeho takového svázat, nicméně když jdu sama po ulici a párečky se drží za ručičky, je mi náhle ouvej. Problém je, že jsem poměrně hodně zásadová a nějak se nemůžu zbavit pocitu, že když budu mít sex s mužem a rozešli bychom se, tak pro něho bud jen další ""čárka na seznamu"" a já budu už ""použitá"" a nepůjde to vzít zpátky a já si budu vyčítat, že jsem se zradila. A je mi nejak proti mysli zkoušet nějaké množství partnerů, takhle osobní věci by se neměli dělat s mnoha cizími lidmi. Já bych chtěla někoho, kdo by mě opravdu chtěl, ale muži mají zateměný mozek touhou po sexu a opravdu chtějí každou, dokud k tomu nedojde a oni zase racionálně přemýšlejí. Co mám dělat? Nejsem věřící, ale přeci jen si myslím, že by bylo řešení mít sex až po svatbě - prostě byl by to důkaz, že mě skutečně chce. Jenže třeba máma mi tvrdí, že bez ""toho"" se nemůžeme pořádně poznat. Co si o této variantě myslíte, je proveditelná?Jen aby bylo jasno, jsem 20-ti letá studentka FF UK a krásných a inteligentních nápadníků by bylo dost...