Zlomenina kotniku-operace, s kovy

Ivo měla jsi po chůzi...že odpovídám až teď, nevšimla jsem si tvého dotazu. Takže, do nohy se mi dostala v nemocnici infekce a tak jsem brala ATB, bylo mi řečeno, že když nezaberou, budou muset kov z nohy vyndat a o to delší bude mé léčení....Takže, když ATB zabraly, tak jsem začala sama po 3 týdnech nohu cvičit ještě před rehabilitacemi, masírovat a zase masírovat, protože noha byla pořád oteklá.A bude prý otékat i po vyndání kovu, ale méně. Mám za sebou 5 operací a protože i maminka byla za svého života hodně a těžce nemocná a vždy to zvládala s optimismem, že přeci musí být zase lépe, tak toho se držím, to mi pomáhá a proto nic, co mě v životě špatného potkává, nevzdávám. Vím, že když budu pesimistická,tak mi to neprospívá a vždy si na maminku vzpomenu, jak ona byla silná a statečná.Znám spoustu lidí, kteří nejsou tak nemocní a přesto se pořád litují. Maminka se snažila svoje zdravotní problémy před všemi zlehčovat a naopak ostatní litovala, když je něco bolelo. Sama přitom za války přišla o maminku v necelých 5 letech, pak se otec oženil. Nevlastní babička byla stará panna, jak se tehdy říkalo, neměla děti a ani se nesnažila o rodinu starat, když se rodina rozrostla na 6 členů rodiny a maminka v 10 letech přebrala její roli. Prala pro všechny, i v nemoci nesměla ležet, měla hlad, protože macecha nevařila, chodila bosá a špinavá, děti se jí smály. Proto, když se vdala a měla nás děti, tak nechtěla, aby jsme něco podobného zažili a tak ráno v 5 hodin vstávala, myla okna, vařila, pekla a uklízela a dnes a denně nám prala tkaničky u bot, aby jsme nikdynepocítili ten strašný pocit hanby. Od 40 let byla těžce nemocná, dřela ve fabrice,až skončila nepohyblivá a ochrnutá a 3 a půl roku při plném vědomí zůstala ležet.Maminka je pro mne vzorem i dnes, kdy už je téměř 3 roky po smrti, jako člověk, matka, manželka, sestra, švagrová, babička i prababička. Kdo jí znal, říkal, že je anděl, strašně hodná ženská, která milovala lidi a přesto tak trpěla. Tak Ivo vydrž, bude líp - uvidíš !!!

Lenko, Jarko, Jemino, dík za...tak už kvuli těm lidičkam,co maš kolem sebe musíš bojovat,viš co strašně posililo mě.Ležela jsem po bouračce ve špitale a čekala na operaci v ponděli večer jsem slyšela strašně nařikat nějakeho hocha to bylo ponděli v utery mě operovali a ve středu,když už jsem měla po operaci,bolesti jak blazen,však to znaš,jsem se belhala na zachod a vedle mě na pokoji ležel krasnej,mladej kluk a měl nad kotnikem nohu pryč,to byl ten kluk co tak nařikal.hned jsem si řekla co je proti tomu mejch par šroubu v noze nic. ten musi vydržet ješte vic,takže jsem začala hned cvičit jak mi řikali a snažila jsem se co nejvic.a přesně jak řikaš vždycky muže byt huř!!Diky

Lenko, Jarko, Jemino, dík za Vaše psaníčko - i mne to posílilo. Teprve teď jsem poznala své opravdové přátele,kteří se mi snaží ze všech sil pomoci. Bohužel to není vždy od těch nejbližších, což mrzí nejvíce !!!! Ale mám bezva přítele, kterýmne drží nad vodou, stejně tak dcera a sestra a pár opravdových přátel......Ti jsou pro mne ,včetně 3 vnoučátek, smyslem života a důvodem, proč to nevzdat.Takže děvčata, bojujte a nevzdávejte to, nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř !!!! Díky Iva.

Ivo četla jsem cely tvuj...mam tam hrubku neskutečny se piše:-))omlouvam se

No, ona ta noha je letos...Ivo četla jsem cely tvuj přiběh,něco nezkutečného,musiš byt stršně silny človíček a ne žadny exot,moc tě obdivuji jak to vše zvladaš a držim palce,at už je lepe,určitě bude.Hodně zdraví a sil.Jsi baječna.

Vůbec se neboj, s tím...děkuju a děkuju za další povzbuzení. Ano, železa tam mám jak v železářství - pořád říkám, že když něco dělám, tak to dělám pořádně - takže i haxničku lámu nejhůř, jak to jde...Zatím si z toho dělám legraci, že si z těch želez nechám udělat věšáček... ale ve skutečnosti je mi dost úzko. A taky se cítím provinile vůči všem, kteří mě teď obskakujou a se vším pomáhají.jemina

Ivo,Jemina má pravdu,jsi silná a velka bojovnice.Když jsem četla Tvůj první příspěvek nevěřila jsem,že to jde ,ale ted jsi mě přesvědčila a moc Tě obdivuji.Tyto příspěvky čtu ráda,hodně moc mi pomohly,abych to nevzdala a přeji Ti už jen to dobré.Díky Jarka

jak jsem to tu o Tobě četla, tak nejsi žádný exot, ale báječná silná ženská. Jsi tady asi velkým příkldem pro všechny podobně potrefené. díky za to

Lenko, děkuju za další povzbuzení... snažím se už teď malinko cvičit, rehabilitační už v nemocnici nám ukázala nějaké základní cviky, aby neochablo svalstvo... když si večer na mytí sundám fixaci, snažím se nohu trochu namasírovat, aby se prokrvila. Jinak zatím nic dalšího nedělám. Naštestí mám práci, kde sedím celý den u počítače a můžu si dát nohu nahoru, takže se nechávám vozit a snažím se normálně pracovat, ale co s tímhle omezením normální? Kdybych měla doma koukat do zdi, zešílela bych... Na kontrolu jdu až před vánoci, tj po šesti týdnech - četla jsem tady v různých příspěvcích, že tou dobou se vyndává ten centrální šroub, ale pan doktor mě o tom nic neříkal - tak nevím, jestli se toho mám děsit, nebo být zatím v klidu...taky nevím jak potom postupuje rehabilitace - o svátcích se se mnou asi na rehabku moc zabývat nebudou, tak mám strach, aby mi to nezatuhlo nebo naopak abych něco neuspěchala.....

Tedy Ivo jsi opravdu exot,ale...No, ona ta noha je letos jedna ze 6-ti úrazů, co se nám v rodině přihodily. Navíc jsem přišla o práci a nakupily se i další dost blbý rodinný problémy, takže ta noha je proti tomu " úplná blbost ". Exot asi opravdu jsem, protože to zatím vše přežívám, i když s vypětím všech sil.Ale říkám si, že snad už bude dobře a líp podle rčení " JEDNOU JSI DOLE A JEDNOU NAHOŘE ". Tak doufám a věřím a Vy taky, jinak to ani nejde. Holt " život je pes a my jsme jeho štěňata ". Zdravím a zdraví přeje Iva.

děkuju hrozně moc za...Ahojky určito to zvladneš jako všichni tady,když jsem 14 dni jen ležela s nohou nahoře žadny pohyb nic,myslela jsem že zešilim hruza,ale do cela to vše uteklo dnes jsem skoro 4mesic od operace chodim bez berli ani nekulham,duležita je pak rehabilitace,cvičila jsem i doma a šlo to bolelo to,ale muselo to jit i přes bolest.Dneska už tady vyzvidam na ostatnich,jake maji zkušenosti s vyndanim kovu a potom jak to bude,bojim se toho.ale horší než na začatku to snad už nebude.Držim Ti palce at to vše zvladneš v pohode.

Neboj,já měla ,,nahatou...děkuju hrozně moc za povzbuzení... chodit po 12 týdnech, to je asi ohromný úspěch. Budu se hrozně snažit, abych to taky uměla - to je v mém případě konec ledna. Holky, jak jste to tak dlouho vydržely? mě sice pomáhají všichni okolo, ale stejně je to hrůza, že si ani nedonasu kafe na stůl...

tak jsem po dvou týdnech po...Neboj,já měla ,,nahatou nožku,, od operace po celou dobu .Zpočátku,když mě propustili domů měla jsem strach,abych do něčeho nenarazila,ale dobry .Dnes jsem 12 tyden po operaci a dobrý už chodím doma bez berlí.Hodně mě pomohly tady děvčata v této diskuzi,protože měly svoje zkušenosti a rády se podělily a dodaly optimismu.J

tak jsem po dvou týdnech po operaci náhodou objevila tuhle diskuzi... při jejím pročítání mi trochu trne, když si uvědomuju, co všechno musím ještě zvládnout... na druhou stranu cítím optimismus u těch, které máte většinu za sebou.... V pravém kotníku mám 8 šroubů, kovovou dlahu, drát a zepředu něco jako veliký nýt...fixaci VACO ped, který si nemůžu vynachválit, protože se dá sundat, noha umýt, namazat a zase zafixovat... když tlačí, stačí povolit ventilek, trochu přesypat náplň a zase vytáhnout vzduch, takže je to nesrovnatelně pohodlnější než sádra...hrozně se bojím toho, až mi fixaci sundají a noha zůstane "nahatá" a přesto ještě nebudu moci chodit...- jaké s tím máte zkušenosti? jaký je to pocit?

I hned po operaci sem se...Ty jsi to měla určitě horši jak ja,ja už chodim bez berli a skoro bez problemu,uvidíš že to bude čim dal lepší,takže jsi taky pro vyndat ty draty a šrouby jak to jen jde.Mě tam vadi normalně to citim i v holeni kosti jak mě to boli a ješte to bněni ale to bude asi tim chycenym nervem,uvidime po to vyndani.Tak at jsme brzy fit a mužem utikat:-))

Jsi optimista a jestli jsi...Ahoky moc děkuji za podporu,pravě že jsem sportovala hodně a měla jsem obavy,abych se k tomu vubec mohla vratit,ale když vidim ty pokroky a čtu tady vaše zkušenosti tak doufam že to bude vše v pořadku.Potíže skoro žadny oproti tady někerym,pořad si řikam,že to mohlo dopadnou i huř,jsem rada,že chodim a na kole budu moct jezdit určite:-))hodne cvičim tu nohu i doma rehabka už nemam,hodně chodím a jizva se mi zahojila uplně super pořad jsem si ji mazala sadlem to fakt pomohlo,ve špitale jsem ležela se starší pani a ta mi to poradila a važně to pomaha.Ve čtvret jdu na kontrolu a tam se dozvim kdy mě vezmou na to vyndani,chci to mit už venku a hlavně při jednom,když už marodim.Ale do prace už bych šla zitra je to hruza byt takhle dlouho doma.Ješte jednou diky za podporu a měj se krasně.

Chtěla jsem se ješte zeptat...Jsi optimista a jestli jsi sportovala před úrazem, máš velké plus. Některým stačí, aby znovu dobře chodily, obuly boty na podpatku... Ne každému se to hojí dobře. Ale když už teď nemáš potíže, nemusíš se obávat ani druhé operace. Tři dny v nemocnici, cca po 2-3 týdnech vytažení stehů a do měsíce můžeš do práce. Ale nezapomeň stále cvičit! Bolest není velká, kosti už jsou ok - hojí se jen jizvy. Proto jsou znovu otoky kvůli narušeným cévám, kulhání... Člověku připadá, že se vrátil na začátek, ale rekonvalescence je mnohem rychlejší. Mně by taky zneklidňovalo to brnění, ale stává se to - řeší to neurolog. Tak hodně štěstí!!! Klaudie

Chtěla jsem se ješte zeptat...Ale jak říkám nedokážu to posoudit dokud jsem měla kovy tak sem měla zakázáno chodit takže sem pořád byla na berlích nožka ve vzduchu nebo se lehce třela o podlahu maximální došlap na ni byl jen 15 kilo. Takže teď se mi hůř nutí aby začla chodit :D

Chtěla jsem se ješte zeptat...I hned po operaci sem se cítila v pohodě. Je to takovej super pocit jediný co mě bolelo byly jizvy. Ty se ustálily po dvou dnech a teď došlapuji konečně už na 40 kilo a nožku konečně opět cítím zdravou. Jsem ráda jen už bych konečně chtěla odhodit ty berle ale nožka mě furt pořádně neunese takže podporu to chce. Nicméně po skoro 5 měsících konečně cítím že skoro chodím. Když sem poprvý našlápla 40 kilo málem sem se rozbrečela štěstím. Takže teď už jen stehy a pak cvičit a cvičit. A známého doktor radil ať jdu do vyndání ať si kovy nenechávám prý to není moc dobré kdykolli se někde vedle chytí malý zánět stačí zarostlý nehet okamžitě se to prý chytá do kosti takže podle mě dobře že už to je venku.

Ahoj Niky, těch stehů se...Chtěla jsem se ješte zeptat jestli,to po vyndani šroubu boli,chuze a tak.ted ani nejak problemy s chuzi nemam už vubec nekulham,jen mi asi porušili nějaky nerv,mam brněni prstu a ta jizva taky brní,doktor řikal,že se ty draty a šrouby mužou vyndat dřiv operovali mě 10.8,tak nevim aby to pak nebylo ješte horší.Při sportování by to mělo byt dobre,lyže ,brusle vše se da snad jen basket,tenis a takove sporty,kde se rychle měni směry.Díky za radu.