Přítel přišel o mužství

to Petr1331: Jsi naiva a nevyzrálý sobec, který předpokládá, že tak, jako ho matinka obskakovala celé dětství, je povinen partner obskakovat pochroumaného mužského,a to na nejcitlivějším místě. A proč? Aby neměl výčitky svědomí? Zdravý člověk má být v partnerkém vztahu se zdravým partnerem a sexuální uspokojení je jeden z nejsilnějších půdů jak lidských, tak zvířecích, tak ty kecy jsou dost mimo. A osud člověka je nevyzpytatelný, ale pravděpodobnost průseru a kolize na motorce je natolik možná, že mohl pro svůj osud udělat hodně, kdyby na motorku nelezl, byť ten adrenalin nikdo nemotorkový nemůže pochopit. Nemůže se pak ale tedy divit změněným poměrům i v jeho vztazích po průseru. Je to tak nepochopitelné? Je to neúprosně logické a je třeba se tomu přizpůsobit, neustálá vděčnost je nesnesitelná, stejně by to nedokázal dlouhodobě přijímat, pokud tedy není velmi silný jedinec.

Doporučuji všem moralistům( obětovat se partnerovi a prožít úplně jiný, pochroumaný život) shlédnout film KURS NEGATIVNÍHO MYŠLENÍ, tam je přesně tato situace řešena, největší problém je v psychice toho chlapa, protože se úplně změní ( i chybějícím testosteronem a rozhozenými hormony) a měl by začít vztah úplně nově s patrnerem, který zná jeho současnou situaci, protože stejně neuvěří, že ho ta ženská může mít ráda i takového, jaký je teď a zažijí peklo na zemi a budou oba vyřízení. Takže si myslím, že by se měli rozejít a zůstat dobrými přáteli, ale obětovat se v bezdětném vztahu je pro mladou ženskou oběť, kterou by on ní partner neměl chtít. Je to složité a drsné, ale stačí, když je nešťastný jen jeden, proč dva? Nebo je zajímavý film na toto téma Prolomit vlny, ale tam už je víc fikce než realita, ale taky zajímavé,kam se to může zvrtnout. A HODNĚ mužů opouští své dlouholeté partnerky po odstranění prsu nebo dělohy, byť to není po sex. stránce problém, ale jednak se jí štítí a bojí se jí, jednak se odcizí i vinou té ženy,která je rozhozená, byť je to i vysvětlitelné. Tak jak můžete chtít něco takového po nesezdaném páru, bez dětí, to by musela být partnerka svým posláním samaritánka, ale i tak to nebude fungovat. To si myslím, byť jsem žádnému podobnému rozhodnutí nebyla nikdy vystavena a doufám, že ani nikdy nebudu muset, doufám. U dlouhodobých partnerství je to ale morálně daleko víc zavazující, tak tam ta oběť je na místě, pokud to zvládnou obě strany, jeden, že bude pořád sloužit a druhý, že bude službu přijímat a nebude z toho zpruzený a to je velký nápor na psychiku a chce to psychologa ku pomoci.

Evo: ač jsem chlap, tak souhlasím. Tady všichni moralizují a přitom někteří přiznají, že si vrzli bokem a to dokonce v období, kdy ještě měli být zamilovaní, takže tam omluvu nevidím žádnou. Lidi se rozvádějí skrz daleko menší problémy a potíže a tady budou bagatelizovat zcela zásadní problém.

Petře1331, srovnáváš nesrovnatelné. Pokud žena přijde o prso/a, je stále schopná pohlavního styku (penis do pochvy) a přesto je kolikrát opuštěna. Neschvaluji to, ale je to tak.Ono je jiné provozovat "dovnitř" tak jednou za tři, čtyři "sexíky", když víš, že můžeš kdykoli, ale něco jiného je si to odepřít na celý život a to od mládí. Podotýkám, že něco jiného je to u lidí, co mají rodinu, děti a společně vybudovanou cestu životem.Sám píšeš, že jsi ujel a to si měl doma vlastně k dispozici vše, myslíš, že bys vydržel abstinovat celý život, když bys doma neměl veškerý sexuální komfort? Lidí "ujíždí" a to třeba partnerka nechce provozovat orál, anál...jdou jinam a tohle ti připadá jako "banální" problém?Pokud si "vrzáš" někde jinde, děláš z toho protějšku blba, ať už si to připouštíme nebo ne, myslím, že je férovější odejít ze vztahu s čistým štítem, než s pocitem, že jsem ho stejně opustila a ještě z něj dělala paroháče. A takové řeči, že je silnější cit a porozumění jsou fráze. Pokud máš možnost sexuálního vyžití, tak ano, pokud ne, je to jen nedobrovolné násilí.

Za necely mesic se zenim, velmi verim, ze jsem si vybral lip, nez ten pritel Karin. Je priznacne, ze kdyz jejich vztah zacal ciste sexualne tak taky ciste sexualne skonci. Nechci prehnane moralizovat, taky jsem ujel, ale byla to i citova zalezitost a my jsme to prekonali a mozna nas to i posililo. Kdyz si predstavim treba rakovinu varlat, operaci a zenskou ktera me pak bude videt jako eunucha a mrzaka. Jedno si neodpustim, ta Tvoje kamaradka Karin, je s oipustenim pi.ca. Jako radit ti tohle, jako ze ho budes mit jako poslusnyho neskodnyho chudaka a budes mit "moralni pravo" na sex mimo... Tak jak rikam, ze mam moralni pravo si vrznout s kterou chci, protoze mam pravo zkouset porad neco novyho. Zenska ktera prijde o prsa je na tom hodne podobne,taky si uz nepripada jako zenska, chtel bych videt, jak by nekdo hodnotil chlapa kterej rekne ze je mrzak a neni uz zenska a ze ma pravo na "celou" zenskou s prsama. Je pochopitelny, ze se dostal do defenzivy, ze uz neni drsnak a frajer, protoze se boji, ze ho opustis a nebude mit sanci si najit jinou. Sam se logicky neciti jako celej chlap, potrebuje evidentne psychologa, aby si zacal sebe vazit i pro jine hodnoty, nez driv. Kdyz to vezmu za sebe, tak pro me je daleko silnejsi v sexu cit a porozumeni toho druheho, obcas si uvedomim, ze "dovnitr" to delame tak jednou za tri ctyri "sexiky" a klidne si to bez toho umim predstavit, ona vzdycky dba na to, abych byl uspokojenej, a to se da na spoustu zpusobu. Zkuste tu poradnu, treba to muze pomoct, i kdyz pochybuju, pro tebe uz je jen takova atrapa chlapa i po fyzicke strance.

Ahoj všem, když si tak představím, kdyby se to stalo mému příteli, tak si myslím, že bych s ním zůstala, strašně moc ho miluji a nedokázala bych ho opustit. Na druhou stranu chápu i Karin a pokud má sebemenší pochybnost, ať vztah ukončí, sice to bude na obou stranách bolet, ale bude to fér a přítel časem pozná někoho, kdo ho bude milovat, a Karin taky. Hodně štěstí.

Navíc- vždyť si Karinin přítel může najít nějakou slečnu, která se do něho zamiluje. Bude to pak fér, protože ví, do čeho jde. Ne když je Karin postavena před hotovou věc....

Podle toho, když čtu Karin, tak bezcitná není, trápí jí to možná víc, než si myslíme, ale uvažuje perspektivně a reálně. Vždyť můžou zůstat kamarádi a pro něj ona může být podpora psychická. Možná větší, než kdyby zůstal jeho partnerka. Ono by mu stejně dřív nebo později došlo, že je v tom soucit a ne plné spokojené partnerské žití. Chlapi to poznají.Mně je ho taky líto, ale to je právě to co muži nechtějí, aby s nimi byl někdo kvůli lítosti, ale spoň ten můj by to tak nesnes. To vím určitě.

Chudák ten přítel,upřímě je mě ho dost líto. Jinak souhlas Evou.

Evo, v podstate mas ve vsem pravdu, i kdyz to zni drsne. Chtela bych videt, kolik lidi by skutecne zustalo. A specialne kolik zdravych svobodnych muzu se zajmem o sex by zustalo s partnerkou, ktera muze praktikovat jen jine zpusoby nez souloz. A kdyz je dopredu jasne, ze deti pujdou jen mozna nejakym umelym opodnenim. Kolik by do toho slo na cely zivot?? Moc by jich nebylo - jen nejaka vyjimka, tady se tak tvari kazdy druhy.Mas pravdu, Evo, lidi se rozchazi kvuli banalitam, ktere se jim na druhem nelibi. A obeti? - ty se dnes moc nenosi. I postizeni lide se rozchazi. Podporu jeji pritel potrebuje, ale tak velkou obet je treba hodne zvazit.

Tak to co napsal Stano, jsou přesně morální řeči, které se říkat mají, aby člověk vypadal jako spravedlnost sama.To že někdo plánuje svatbu ještě není rozkaz ke společnému žití. Plánovaly se pětiletky a plnilo se na 130%:-) Partneři se rozvádí po svatbě. proč by se dva nemohli rozejít před svatbou proboha? Když se dva berou, jsou seznámeni se svým zdravotním stavem a jdou do manželského svazku dobrovolně, ne ze soucitu, lítosti a charitativně! To si laskavě Stano uvědom.

Dufam, ze to cital aj Tvoj priatel a da Ti kopacky!!! .. 7 rokov spolu, planovat svadbu a Ty takto.. NEZASLUZIS SI HO!

No,nárok na spokojený život nikdo nemá.Spokojený je člověk který nemá výčitky svědomý kvůli prasečinám napáchaným na cestě za spokojeností.Jinak souhlasím.

Věř si čemu chceš, zamilovaná jsem...Prostě celý vztah by se změnil. Už by to nikdy nebylo jako dřív...Veškerá přitažlivost, touha...by šla do pozadí..Vystoupily by akorát problémy se sebedůvěrou, spousta povinností, spousta problémů, starostí...Možná je to ode mně sobecké, ale jsem mladá a mám nárok na spokojený život. Ne se do smrti starat o mrzáka....Avšak, kdyby to byl už můj manžel, mluvila bych úplně jinak a v žádném případě bych ho neopustila, ale takhle, když Karin a jejího nic nespojuje- dítě, tak bych určitě navštívila poradnu a snažila se mu nějakou dobu pomoct a připravovala ho na to, že to zkončí...

Není to jen o lásce,úctě a vztahu.Kromě všech duševních hodnot je důležitá přítažlivost.To je něco,co zařídila příroda a sebeušlechtilejší myšlenky na tom nic nezmění. Pokud ta ženská tu přítažlivost necítí tak nemá význam být do smrti vedle kamaráda kterého je jí líto. Navíc to budou oba cítit a po pár letech přetvářky skončí na práškách. Pokud by se jim podařilo si o tom promluvit a rozejít se můžou oba jen získat. A ještě něco. Nezapomínejte,že je spousta žen které orální sex milují a klasika jim nechybí.

Dobře Lindo, ale stejně je divné, že už teď víš,že by ses s ním určitě rozešla. To prostě nemůžeš být zamilovaná, fakt ne.

Myslím si, že o partnera se více starat nemohu, jelikož spolu bydlíme :). Jak už tady bylo zmíněné několikrít, sex sice opravdu nejdůležitější není, ale když už jsou hádky a věděli bychom, že už i ten sex stoji za houbelec, dávno bychom se rozešli...Rozhodně mi nejde jen o šukání, kdyby ano, nebudu do 20 let pannou...A navíc jsem naprosto věrná, takže nemůžeš anonyme říct, že mi jde jen o píchání...

No Lindo, ještě jsi nepoznala tu pravou lásku.Ten člověk se zas tak moc nezmění, jak tu argumentujete. To si jen hledáte výmluvy.Vadí vám jen to,že už si pak pořádně nezapícháte a že budete muset víc makat a o partnera se starat.

Musím říct, že naprosto, naprosto souhlasím s Evou... Popravdě řečeno, je mi něco málo dvacet, s přítelem jsem dva roky, navíc můj první kluk.Takže jsme ve stavu naprosté zamilovanosti..Miluji ho nadevše na světě. Ale... upřímně řečeno, kdyby se mu něco chraň bůh stalo, ať už amputace nohy, oslepnutí...asi určitě bych se s ním rozešla. Na to mi můžete říct, že ho asi teda nemiluji a bůh ví jaké kecy, ale představit si, jak je na mě ten člověk závislý, jak se změní, už to prostě nebude TEN člověk, do kterého jsem se zamilovala. Proč bych měla- v případě Karin, s ním zůstávat- navíc v případě, že si to zaviní téměř sám?Jezdit jak bláten, vždyť to je naprosto strašné, jak šíleně rychle jezdí, každou chvíli se rozplácnou o strom, nezvládnou jízdu...Proč by se měla obětovat???

Není důležitý ve vztahu, kde ho nevyžadují oba dva, ale tam kde jedna strana potřebuje sexuálně žít a druhá ne, je to začátek konce a říkejte si o nepodtstnosti sexu co chcete.Já teda žádný pár, kde sex a milování nenehraje svou roli neznám.