MILENKA NEBO RADĚJI MANŽELKA??

abyste to podporovaly, jen...Ono se pak stane, že si ona manželka zbalí kufry a muž je najednou svobodný a může se vyblbnout kde chce. A jednou v domově důchodců bude vzpomínat na ten guláš co se mu přejedl

to teda nejsi moc vyvinutá,...Problém nevěr je v tom, že to zraní druhého člověka. Jak moc to už záleží na každém.
Zatímco muž si jde zasportovat k milence, žena z toho upadá do depresí. A podle vás by měla pochopit, že muž se vrátí, protože sex je jen pud bez citu.
Nakonec takovýto muž je vysmátý. Ovšem na ukor neštastné manželky a zoufalé milenky, která marně čeká, že si s ní onen muž založí hnízdo.
Muž alfasmec je pán tvorstva, kterej prostě může šukat kde chce a kdy chce a ženy to musí pochopit.
Asi to zkonzultuju s Uzlem, abych pochopila, jestli jsem nenormální já nebo tahle teorie.

A co děti?K tomu už nemám co dodat, velmi hezky to tady totiž popsala dáma v příspěvku 5.3. 2014 - 11.03, nadepsaný Pro lidičky. Myslím, že to vystihuje naprosto vše.

Žena ke které se vracíš...abyste to podporovaly, jen vám vysvětluji, že nevěra není tragédie, kvůli které stojí za to bourat trvalé vztahy a končit jako zlomená troska, která už do konce života bude nenávidět chlapy, jen proto, že jste jeho záletům přikládala mnohem důležitější (dalo by se říct až osudovou) roli než chlap sám. Proto chlapi neodchází k milenkám natrvalo, jen prostě manželka je už po tolika letech nerajcuje,to je příroda, ale přesto ji opustit nechce, a to z mnoha různých důvodů, které tu byly už přede mnou nebo i v jiných diskuzních vláknech mnohokrát pojmenovány. A to přirovnání ke guláši a řízku perfektně sedí. Jez každý den guláš, a za chvíli radši umřeš hlady. Když to ale občas prostřídáš, chuť na guláš se ti zase vrátí, a vůbec to neznamená, že ho přestaneš mít rád.

to teda nejsi moc vyvinutá,...A co děti?

nevím. Já jsem monogamní...to teda nejsi moc vyvinutá, jestli jsi stagnovala na úrovni sedmileté :-) Zkrátka, člověk se vyvíjí, poznává svět kolem sebe, vyvíjí se duchovně i fyzicky, to, co se mu líbilo ve dvaceti, se mu nemusí líbit ve 30, 40, 50, ne? Stejně tak se mění jeho nároky na partnera, jiné máme ve 20, jiné v 50. Stejně tak se mění naše postavení, naše kariéra nás mění. Změníš práci, potažmo změníš i okruh lidí, se kterými pracuješ, prostředí, ve kterém se denně pohybuješ. To všechno tě přetváří, díky tomu všemu se měníš. I tvůj pohled na to, co tě ještě uspokojuje a baví, a co už ne se s psotupem života mění. A ty jsi přesně pojmenovala problém, který mají někteří lidé (většinou ženského pohlaví), a to je to, že dávají rovnítko mezi sex a manželství. Ale tak to není, jenže díky tomu, že to vidíte právě takhle, se bojíte milenek jako čert kříže, protože chlap chce jen chvilkovou změnu, narušení stereotypu, kdežto žena za sexem s jinou hned vidí,že by si mohl založit hnízdo jinde a ji mohl opustit, a ona by se ocitla bez něho jako zdroje svého zajištění. A zároveň proto milenka - protože je to taky žena - vidí většinou (pokud je nezadaná) v mileneckém vztahu šanci na "nový vztah" a na ukořistění muže pro sebe. Proto ta věčná nenávist mezi manželkami a milenkami, protože - jak jsem řekl - pro vás sex je vztah. Kdežto chlap se chtěl prostě jen jednou namísto ve staré škodovce projet limuzínou :-)

Není náhodou vyvrcholením...Žena ke které se vracíš je jen guláš, kterej se Ti přejedl. Proto potřebuješ sexuální změny, protože sex je jen pud a muži nejsou naprogramovani na monogamii.
Chtěla bych vidět partnerku, která by tohle chápala a podporovala.

Není náhodou vyvrcholením...nevím. Já jsem monogamní tvor a chci, aby můj muž byl taky. Jídlo člověk potřebuje k životu, bez toho by umřel, bez sexu neumře. Odmítám vidět v sexu jen uspokojování tělesných potřeb, pro mě to tak není. Nechci mít více sexuálních partneru a promiskuitní lidé se mi hnusí. Nepovažuji za šťastné manželství, kde si každý vyšukává někde jinde. Samo, že věrnost není jediným požadavkem na šťastné manželství, ale je jedním z těch zásadních, u kterých nedokážu slevit. Koneckonců nejsme zvířata, abychom se řídili pudy. pokud někoho miluju, tak nemám potřebu ho podvádět. A toho, koho nemiluju, si nevezmu. A že se lidi mění? Podle mě moc ne. Osobnost člověka je daná už ve věku 7 let.

přirovnávat milování k...Není náhodou vyvrcholením vztahu láska, empatie, zodpovědnost, ochota pomoct, starostlivost? Sex je přeci jen tělesný požitek, samozřejmě že ses se ženou, kterou miluju, má zase jinou podobu, než když jde jen o tělesno, ale jinak sex je jen pud, stejně jako hlad a žízeň, tak proč ho k tomu nepřirovnat? .-)

přirovnávat milování k žrádlu! Já beru sex jako vyvrcholení vztahu mezi mužem a ženou, jako projev lásky a jako to nejintimnější, co může mezi mužem a ženou být. Samozřejmě je to taky moc příjemné, ale to přece není všechno! Nebo jo, je to jen zábava a požitek? Já jsem asi úplně jiná než všichni ostatní. Nebo je fakt už tak dnešní doba tak zvrhlá?

..něco - to že dostaneme...Jsem žena(léta šťaně vdaná) a s Alešem stoprocentně souhlasím-lépe to vystihnout nemohl.

..něco - to že dostaneme chuť na řízek namísto toho guláše přeci ještě neznamená, že nám přestane ten guláš chutnat, nebo že ho přestaneme mít rádi. V danou chvíli nám sice ten řízek chutná tak moc, že bysme se po něm umlátili, ale ke guláši se stejně časem vrátíme, protože by se nám za čas zas přejedl ten řízek .-) už chápete, proč mužský nemůže zůstat věrný a proč od vás odchází k milenkám a k vám se poté zase vrací?

děvčata já Vám to vysvětlím asi takto: většina mužů bere sex jako tělesný požitek, jako třeba zajít si na zmrzlinu, zacvičit si, dát si něco dobrého k večeři. A vy nás nutíme, abychom jedli pořád jen tu vanilkovou zmrzlinu a k večeři ten pořád stejný guláš. Jenže kolem je tolik krásných buchtiček - holek a žen - na které máme chuť, tak proč bychom měli celý život být o jednom guláši? I kdybyste chlapovi servírovala každý den prvotřídní šťavnatý biftek, stejně se mu přejí, a vy se pak divíte - ale já jsem milá, hezká, usměvavá, spím s ním tak často, jak on potřebuje - (rozuměj- já jsem přeci ten šťavnatý biftek :-) ), a on si přesto našel milenku, ale proč teda: No právě proto - aby si na chvíli odpočali od toho každodenního guláše či bifteku, co mají denně doma :-)

no, to už zavání trochu...jsem se neobětovala, já jsem to dělala kvůli manželovi, kterého jsem milovala. Nevnímám to jako mravní předsudek, zdá se mi to normální slušné chování. Dnes je bohužel společnost morálně v rozkladu, protože normální morální chování je vnímáno jako předsudky.

já jsem byla celý život...no, to už zavání trochu sebemrskačstvím a masochismem :-) ale když se chce někdo trápit a obětovat kvůli nějakým mravním předsudkům, je to jeho volba. Ale uznávám, že to chce opravdu silnou vůli. Na druhou stranu by bylo možná vhodnější tu silnou vůli použít na věci důležitější, než zaříkáváním se nad slibem věrnosti až za hrob ať to stojí co to stojí - i třeba za cenu pozdější nemoci, protože když žiješ nespokojeně, na tvém zdraví se to po letech jistě odrazí.

jen tvrdím, že při svatbě...ty jsi nějaká moudrá - jak to asi ten chudák člověk může vědět, jestli toho je schopen nebo není? leda by byl věštec :-) ono se to kecá, dokud se člověk nedostane do stejné situace. ne nadarmo se neříká: nikdy neříkej nikdy. Podle tebe jsou lidi celých 70 let svého života stále stejní???? nevyvíjí se jim osobnost, potřeby apod?

jen tvrdím, že při svatbě...no tak když to vidíš takhle, že když si s ženou pořídím rodinu, ale nevezmu si ji za manželku, žádný lib mě neváže, a můžu si užívat jak chci, zato když se s ní ožením a založím rodinu, váže mě slib věrnosti až do smrti? Trochu bez logiky ne? Ale jestli to takhle vidí i další jako ty, tak už se nedivím, že dnes svateb ubývá a páry žijí jen tzv na psí knížku. :-)

Bohužel Vám musím oponovat...já jsem byla celý život svému manželovi věrná. Neříkám, že se mi za celou tu dobu nikdy nikdo jiný nezalíbil, ale s ohledem na slib věrnosti jsem to prostě ihned utnula a to i za cenu, že jsem se hodně trápila - pár měsíců. Pak jsem byla ráda, že jsem nevěrná nebyla. Ale je fakt, že v dnešní době, kdy se na vás z každého časopisu hrnou články o tom, jak si člověk nemá nic odpírat a zvláště ne v sexu, tak pro slabší povahy je těžké zůstat věrný. Ale to je ta dnešní morálka - užívat si, ať to stojí co to stojí.

Ne, ženit se nemusí, a...jen tvrdím, že při svatbě se to slibuje. Pro mě je svatba právě ten slib - věrnost, láska atd. až do smrti. Pokud vím, že to nemohu dodržet, tak si prostě tu ženu (nebo muže) neberu. S dětmi to nemá nic společného. Je to slib, který dávám svému manželovi (manželce). Možná to někdo má jinak, ale já to vnímám takto.

Bohužel Vám musím oponovat...Souhlas s tebou moudrá ženo. Tvoje starší dcera to řeší jistě lépe než ta mladší.
Kecy o morálním bahně bla bla bla. Pořád se dokola rozvádět a zakládat nové domovy musí být dost náročné a má to následky nejen pro ty děti.