Nevěra manželky

Jsem 11 let ženatý,...Martine, nenech se ovlivnit takovými příspěvky jako je ten nede mnou.
Jsi naopak velmi zodpovědný, že jsi ženu neopustil, když máte dítě.
Dostal ses ale pravděpodobně do podřízeného postavení a musíš zapracovat na svém sebevědomí.
Jak, to by ti nejlépe poradil odborník, ale jednoduchá rada je - pokud můžeš, vydělej dostatek peněz, to mužům zvedne sebevědomí prakticky pokaždé a ženy to (většinou) oceňují.

Jsem 11 let ženatý,...Ak nekecáš tak si nevyliečiteľný vôl.

Jsem 11 let ženatý,...ta už jiná nebude, prostě k tomu má sklony a bude zahýbat vždy-dokud se najdou zájemci. Buď se stím musíš smířit a třeba si taky někoho najít kdo si tě bude více vážit, než ona nebo rozchod... to časem poznáš, kam se bude tvá cesta ubírat-odpustit jde, ale ne donekonečna-já bych to dokázala jednou, s bídou podruhé, pak už ne...

Jsem 11 let ženatý, manželka mě byla nevěrná po 14 dnech od sňatku, tehdy se ji omylem zapl mobil a já nechtěně vyslechk její suolož s jiným. Omluvila se s tím, že už to nikdy neudělá. Po cca 5 letoch to udělala znovu . Máme 8 leté dítě a teď se to stalo zas. Sem v koncích a nevím, jak na to reagovat a jak dál

Pokud by byl někdo......dělá něco špatně? Asi těžko! Jde o to, že služka a robot zároveň si dovolí nedělat to, co celou dobu zadarmo dělá a klidně si udělá pro sebe volno!!!

Pokud by byl někdo ukamenován za to, že si udělá nějaké volno, tak asi dělůá něco špatně.
ale aspoň si tady uleví.

Tomu taky rozumím, já jsem...Tak to jsi moc dobře udelal:-)!!!

Karle, pokud ti nejde o...Právě že jde o malý děti, tak proto to trpím.
Jo a ten předcházející příspěvek byl reakce na to snažení o dva příspěvky předtím.

Tomu taky rozumím, já jsem se takhle snažil přes pět let a nikam to nevedlo, tak jsem toho nechal - už jsem neměl sílu.

Já Vám celkem rozumím,...Karle, pokud ti nejde o maličké děti, rozved se a nečekej..Léta utíkají, život máme jen jeden. Neopakuj naše chyby a nežij ho dlouho v takovém svazku. Však ona jí pak nutnost dožene k práci.
Jestli to nechceš udělat, nesponzoruj a nenakupuj víc, než je nejnutnější..Dělení majetku je později často důvod, že lidi spolu proflákají život.

Ahoj, jsem ráda, že mi...je tu řeč o tulení, bohužel už nemám chuť. Je-li ten partner studený jak psí čumák a neřeší nic jiného než svůj koníček a á mu všechen volný čas a pak jen civí do bedny, když náhododu někdy doma o víkendu-ale vždy jen jeden de-je, je postupem času ze sebe ždímat projevy něžnosti. Je to o ničem. Taky jsem zkusila a díky, už nemám zájem.Proč bych měla mít proboha, když ten druhý je chlad a led a apatie, robot, který chce mít svůj klid, nic neřešit, nic nedávat ...

Já Vám celkem rozumím, mám to podobné, akorát obráceně. Manželka je chladná a už jí vůbec nezajímám. Celkem už jsem se s tím vyrovnal a vadí mi už asi jen to, že to celý sponzoruju - ona nepracuje a ani se k tomu nechystá.

Řekneš mu také občas že...Proč by se tulila a proč by takového nadsamce a sobce měla mít ráda? Vždyt on se asi dávno netulí. Mám svou hrdost a každý má svou hranici. Něco začalo a to také musí být ukončeno. Jen se netěším na reakci. On ten můj si asi neumí vůbec uvědomit ani představit, že ted už bude jen rozvod.Hysterie a nebo výhružky, také oblbování dětí, msta atp..to mně čeká. Ale už i za tuto cenu svůj život nikomu obětovat nebudu!

Řekneš mu také občas že...pepo, teď už ne. Nerada se vnucuji, ten chladný vztah začal on!

Řekneš mu také občas že ho máš ráda? Přitulíš se? Usměješ se a zažertuješ s ním? Nebo mu všechno zkritizuješ a s jiným názorem. To se potom nediv,že třeba žije svůj život.

ahoj, zdravím tě a rozumím...Ahoj, jsem ráda, že mi někdo rozumí, protože mi připadá, že kdybych se komukoli z mého okolí s tímto svěřila, nepochopil by mne. Jo, jo, děti jsou malé. S mužem jsem ale skoro dvě desítky let. Už hodně dlouho je mu lhostejný jak se cítím, vidí to, ale prostě nereaguje. Od toho se pak odvíjí vztah mezi námi, který je už o něčem jiným než by měl být. Ten pocit samoty je šílený. Už se bojím každýho následujícího dne, že opět přijdou ty svíravý pocity samoty a beznaděje. Někdy je mi z toho až zle a připadá mi, že se nemůžu už ani nadechnout. Jsem tu jako v kleci a nemůžu nic dělat. Jen přežívat, díky dětem. Tvá poslední věta je velmi trefná - taky to tak cítím. Čekám na spásu, ale ono stále nic....

Ale ženský,vždyť ten...proč se s námi žení a plodí děti, když záhy jsme někde na konci za jejich prací, koníčky, přáteli, zájmy, potřebou klidu, pohodlím, nutností nic neřešit ? Existuje jediný, který to takto nevidí ? Neznám ho .....

Ale ženský,vždyť ten...proč se s námi žení a plodí děti, když záhy jsme někde na konci za jejich prací, koníčky, přáteli, zájmy, potřebou klidu, pohodlím, nutností nic neřešit ? Existuje jediný, který to takto nevidí ? Neznám ho .....

vypadnout s kámoškama...ahoj, zdravím tě a rozumím ti víc, než si myslíš. Nějak mi z tvého psaní vyplynulo, že tvoje děti budou asi ještě malé, byla zmínka o hlídání. Moje jsou už samostatnější. Ale až mně zamrazilo, když jsi napsala, že jsi nejen s pocitem vyhoření jako já, ale cítíš se sama. Já rovněž a až mně děsí, jakou samotu člověk s rodinou může žít. Já mám muže a dva syny na škole. Muž pro ženy píše o tom, že se můžem sbalit na týden a vypadnout. Já si ovšem nedovedu představit, co by následovalo. Hlady a ve špíně by už asi neumřeli, nicméně peklo v podobě ledového chování manžela, co jsem si to dovolila, něco, co je výsadou muže vštěpovanou výchovou po mnoho let.
Víš, já jsem cosi, co nosí peníze, doma přiloží ruku k dílu a od čeho se čeká, že bude držet hubu a krok a nebude obtěžovat, zatěžovat, nic řešit a pokud je něco k řešení, že to vyřeší.Že to nebude zasahovat do světa muže, odkud to vbylo vytěsněno že mu dá klid a prostor a čas na jeho zájmy. Je to smutný život. Ten týden mimo domov je směšný,to přece nic neřeší. Co dál po návratu ? Cítím v sobě neskutečnou úzkost z vědomí jistoty, že stojím na křižovatce a budu se muset rozhodnout. Bez něj je to finančně v koncích, ale žít takto je černá propast, která tady leží přede mnou a naplňuje mně těžkou beznadějí.

Ale ženský,vždyť ten...vypadnout s kámoškama třeba na týden pryč - DĚLÁŠ SI SNAD SRANDU???
Mám problém se od rodiny odtrhnout na půl dne, natož na týden!!! Nejenže máme nehlídací rodiče(oba), ale kdybych si někam vyrazila byť jen na jediný den, byla bych asi mužem ukamenována....