Líbí se mně kluci v ponožkách a jsem taky kluk

Přidat komentář

Když začala Anče chodit...Pěkný, Belmondo.

Odpovědět

Když začala Anče chodit před Kubou jen v ponožkách, Kubíčkovi se to moc líbilo a po čase začal před ní chodit také jen v ponožkách. A jelikož byli oba mladí přejícní lidé, do svých hříček přivzali i hajného. „Ach děti, děti moje…“ říkával pak. Když si toho ale povšimnul Trautenberk, řekl: „Holoto líná, nestát, nezevlovat, za trest toto budete dělat jen přede mnou.“ A po každém jídle nutil svou čeládku jen do ponožek a náramně se při tom bavil. Anče s Kubou to měli jednoduché, ti nosili jen pantofle, hajný se ale musel vyzouvat z dlouhých holínek, a to jeho revma! Anče s Kubíčkem mu museli pomáhat. Ančeti bylo po čase divné, jak je její Kubíček povolný a jak se milostpán dívá jen po něm. „Kdyby už milostpán nebyl tak moc na chlapečky, díval by se jen po mě. Ale já vám to nedaruju!“ pomyslela si s jazykem ostrým. A přebrala si, že jediný, před kterým se v ponožkách ještě neukázala, je Krakonoš. A vyhledala sojku a všechno jí řekla. „Leť, sojko, a všechno řekni Krakonošovi!“ A sojka letěla. „Co říkáš?“ ptal se znepokojeně Krakonoš, když mu sojka pípala, co se od Ančete dozvěděla. „Tak takhle“ odvětil rozzlobeně Krakonoš, vzal svou kouzelnou hůl a zaměřil si to k Trautenberkovi, který právě nutil svou čeládku jen do ponožek. A tak to udělal i příští den a přespříští den a na Krkonoše stihlo spadnout hodně vody, a Krakonoš se pořád, když doba oběda byla pryč, svou kouzelnou holí na to díval. Pak si přebral, že dosud neviděl v ponožkách už jen Trautenberka; byl přemýšlel již dlouho o tom, že už shání za sebe náhradu – statného junáka, který by za něj chodil po horách jen v ponožkách. Hajný byl moc starý a vetchý, Kuba moc mladý a nesmělý, Anče se nehodila… A proto jednou po jídle, když zase Trautenberk nutil svou čeládku do ponožek, ozval se v jeho domě hrom a zablesklo se, všude kolem pára a na kamnech sedí kdo jiný než Krakonoš. „Tak takhle ty jednáš se svou čeládkou, Trautenberku? Za trest se v ponožkách ukážeš sám před nimi!“ A Trautenberka polil pot a jeho holínky šly tak těžko stáhnout, Kuba, Anče i hajnej mu museli pomáhat. Když to ale bylo (a bylo to dost cítit), začal se jen pochechtávat… A když Krakonoš viděl, že vlastně Trautenberkovi tímto udělal příjemně, a když si uvědomil, že už také viděl úplně každého, sám si vyzul své holínky (a to už bylo extra cítit) a také se přede všemi ukázal jen v ponožkách a udělal si příjemně. A pak se znovu ozval hrom a Krakonoš zmizel. Trautenberk ještě chvíli na čeládku řval, ale už ho všichni stejně viděli... Závěr vypravěče: Inu, tak už to u nás v Podkrkonoší je. Do ponožek musíme každý před každým všichni. I já před vámi, milé děti… (a vypravěč bude Mirek!)

Líbí se mně kluci v ponožkách a jsem taky kluk

Přidat komentář