Už mám všeho tak akorát!!!

Podle mě je ještě moc brzy na nějaké rozhodování a případné uvažování co dál.Jsi ztahaná tělesně i duševně a vaši zřejmě taky-zvykáte si na novou situaci všichni.Tvá matka dělá co může aby ti pomohla (otec určitě taky),ale nedá jí to a musí si kolem hlavy pořídit trochu té svatozáře pro své kamarádky.Zažila jsem to z obou stran a srovná to jen čas-až se všichni zaběhnete.Pak bude i chvilka na to si všechno vyříkat-v klidu,racionálně najít nejlepší řešení.Všechny teoretické rady o chycení života za pačesy jsou k ničemu.Až budeš hledat místo,budeš muset vycházet z reality (možná se vrátíš na staré-nevím).Ale ta realita bude vycházet z toho,že budeš muset být hlavně matka.Malá bude stonat jako všechny děti,zaměstnavatel má raději pracovníky bez těchto úvazků,podporu rodičů budeš potřebovat ještě mnohokrát.A to nemluvím o pokrytí všech svátků a prázdnin až bude dcerka starší.To vše jen pokud bude dcerka jako ostatní děti.Při zdravotních potížích dlouhodobějšího rázu (a nemusí jít o nic tragického,stačí běžné alergie,astma...),při potížích s učením (opět můžou být běžného rázu,např dyslexie),nebo naoopak talentu,kdy dítě budeš chtít podporovat-při tom všem budeš potřebovat podporu rodičů.Větev vztahů bych nepodřezávala.Na matčiny rady kývni a pak udělej co sama uznáš.Ale nejspíš zjistíš,že nco z jejích rad i použiješ.Možná bych se na tvém místě s ní i sama sem tam poradila-mamince to udělá dobře,tebe to nezabije a možná ti vyžádaná rada ušetří ty nevyžádané.Za rok a víc-až si všichni na novou situaci zvyknete,bude všechno vypadat jinak.

Nevím vlastně, ani jak...No ono je to hlavně tím, že dítě má mít maminku a tatínka, kteří jsou manželé a dohromady tvoří rodinu. Pokud si necháš udělat dítě od chlapa, kterýho ani pořádně neznáš a po pěti měsících se s ním rozejdeš tak je to tvoje blbost a teď už s tím neuděláš nic.

Nejhorší na tom je, že nejsi v pohodě, když bys jí nejvíc potřebovala. Ale ruku na srdce, kdo za tu situaci může. Mám pocit, že odpověď je jasná. Tví rodiče vycházejí z toho, že nejsi schopná se postarat sama, případně s partnerem. Takže to "vzali na sebe". Ono to bydlení u rodičů holt má takové stinné stránky. Pokud chceš svojí domácnost se svým klidem, je potřeba holt ten život chytit za pačesy jinak. Ale to musí člověku dotýct. Teď to hrotit nemůžeš, protože péče o malou ti naplňuje dny i noci. Ale pokud se srovnáš a postavíš na vlastní nohy, uvidíš, bude líp.

No tak to neni lehke . Ale...plácáš nesmysly

Milá Verunko, chápu tě a...No tak to neni lehke . Ale vidis budes si muset nejdrive resit neco v sobe same. I ten tvuj partner, te manipuloval , to same mas s rodici. Je stary havajsky zpusob pouzivany i lekari zaklada se na 4 frazich . DPOUSTIM, JE MI LITO, DEKUJI, MILUJI. Zni to divne , ale je to zalozeno na interkomunikaci mezi nasemi dusemi, kdyz to tak mam nazvat. Nejdriv si odpust sama sobe. Pak rodicum a vsem , co si myslis , ze je treba odpustit. Ve svem pokoji aplikuj FENG-SHUI /napr. kniha HARMONICKY ZIVOT S FENG-SUEJ od Hermanna Meyera, Günter Sator/ i kdyz, to zni trochu divne pro nas evropany au z vube cesi, ale tyto metody jsou velice stare a ucinne, funguji, i kdyz jim neveris. Preji ti krasny nedelni den.

Chápu tě, ale také chápu tvé rodiče. Měli byste si s maminkou sednout a v klidu probrat situaci. Ty jí poděkuj, že vás s dcerou zachránila, kam byste šli, kdyby vás doma nechtěli? A měli by na to svaté právo, jsou ve věku, kdy je tělo i duše už unavené a potřebují svůj klid na relax. Domluv se s ní pohledně práce v domácnosti,jsi teď doma,tak pračku snad umíš zapnout a prádlo pověsit? Uvařit pro ně snad taky zvládneš,doma poklidit, určitě by to ocenili, tvoje maminka je jistě vyčerpaná víc, než si ty dokážeš představit. Když se ty jako nedospělá chováš, tak je s tebou tak i zacházeno. Jasně řekni, že malé máma jsi ty a nepřeješ si nějaké rady, když o ně sama nepožádáš a když malá spí, nebude ji nikdo chodit ukazovat návštěvě. Svůj prostor si musíš umět obhájit. Jinak ti držímpalce a třeba zase někdy písni, jak to pokračuje, jestli se to třeba zlepšilo.

Ahoj Verco. Tady pomuze se jenom postavit na vlastni nohy a casem se odstehovat. Nic jineho s tim neudelas. No a zatim to hold musis vydrzet. Rodice nezmenis.

Večo, to máš tedy nelehkou situaci. Sama vůbec nevím, jak bych se na Tvém místě zachovala já. Když jsem tak nějak ve Tvém věku v něčem nesouhlasila s otcem, hned jsem taky byla "nevděčej parchant"... Dnes už vím, že je to určitá forma citového vydírání. Zajímalo by mě, jak by se Tví rodiče zachovali, kdybys jim oznámila, že opravdu odcházíš. Třeba je ještě šance si s nimi v klidu sednout a na rovinu jim říct, že Tě jejich chování k Tobě trápí. Oni s Tebou prostě pořád zacházejí jako s malou holku a Tvoji dceru tak nějak samozřejmě považují za své vlastnictví. Což je nesmysl. A zkoušela sis dát inzerát na nějaké slušné levné bydlení? Třeba by se šťastnou náhodou něco našlo. A co nějaký azylový dům? To asi blbost, co? Každopádně NEPROPADEJ ŽÁDNÝM DEPRESÍM, buď šťastná, že máš zdravé miminko, i když to teď asi vůbec nebudeš mít v životě jednoduché! Jestli jsi schopná i teď si přivydělávat, tak to klobouk dolů, to by taky každá nedokázala. Netuším, odkud jsi a jak drahé podnájmy ve vašem okolí jsou, ale s mateřskou a přivýdelkem by se přeci něco mohlo najít? Držím Ti palce, aby se to všechno aspoň trošku zlepšilo. Hlavně se s rodiči nehádej, spíš jim poděkuj za rady a nakonec si to udělej po svém (třeba to oblékání miminka,...), je to Tvoje miminko!

Veroniko, to mě moc mrzí. Nešlo by si s rodiči sednout a bez emocí si s nimi promluvit a nastavit pravidla? Ohledně soukromí, praní, prostě celého společeného soužití? Vím, že to nebude lehké, ale dokaž, že už jsi dospělá žena a matka, tak ať se k tobě nechovají jak k dítěti. Druhou možností je najít si podnájem, ideálně s nějakou kamarádkou - třeba taky s dítětem, to byste mohli utáhnout... Navzájem si pohlídáte děti, aby ta druhá mohla třeba na brigádu. Nebo to holt vydrž s rodiči, i když občas prudí, podali ti pomocnou ruku a to se nepoštěstí všem svobodným matkám. Přeju hodně síly a ať se tobě i malé daří.

Nevím vlastně, ani jak...Milá Verunko, chápu tě a věřím ti. Ty to takto vidíš. Jen si myslím, není-li to
napětí v tobě zaviněno hlavně tou životní změnou, narození dítěte obrátí život naruby a v únava je nezměrná a z toho plyne velká přecitlivělost a podrážděnost a pak často ti nejbližší jsou něčím jako hromosvodem.
Možná to maminka myslí dobře......
Možná se mýlím.

Nevím vlastně, ani jak začít..před pár týdny se mi narodilo malé miminko..vychovávám ji sama, s jeho otcem jsme se v 5.měsící těhotenství rozešli, už se to nedalo vydržet, je to člověk zaměřený především na své vlastní potřeby, musí mít pořád více než ostatní, musí si pořád dokazovat, že je nejlepší a že má nejvíc peněz..myslel si, že může ovládat každýho, ale na mě už toho bylo moc..měli jsme spolu žít, ale když mi řekl jasnou představu jeho žití, že já kolem něho budu skákat a on nebude dělat nic, byl to asi ten poslední hřebíček do rakve..S mateřskou bych sama podnájem nikdy nemohla utáhnout, takže jsem musela zůstat u rodičů. Jenže tady to taky není úplně ideální. Nemám absolutně žádné soukromí, nemůžu jít ani na minutu pryč, bez toho, abych musela hlásit kam jdu, kdy přijdu, s kým jdu!!!V 25ti letech! Všechno dělám špatně, malou moc oblékám, špatně ji kojím..podívej, venku svítí sluníčko, běžte ven..nebo rodičům přijde návštěva a já musím jít malou ukázat, když nechci, přivedou mi jejich návštěvu ke mě do pokoje, bez zaklepání, je jim to jedno, nebo přijde máma, malou mi vezme a taky jí je fuk, že třeba spí..když se ohradím, jsem nevděčnej parchant, který neví, co je to být vděčný..Ale to si mám pořád nechat s**t na hlavu? Máma si stěžuje, jak mi pere..stokrát jsem jí říkala, že si vyperu..ale néé,peru všem, nemá smysl, aby sis prala sama, zbytečně pračky navíc..a pak sedí a stěžuji si kamarádce, jak je stahaná, jak všechno musí dělat sama..že v noci vstává k malé apod.- přitom to ani není pravda..už jsem fakt psychicky totálně na dně..nevím, co mám dělat, nemám kam jít..ale představa tohle snášet mě neskutečně děsí..Nejradši bych šla do nějakého podnájmu, ale neutáhla bych to, ačkoliv i teď si přivydělávám..vím,že mi ani asi není, co radit..jen jsem se potřebovala vykecat..díky