Co se stane po smrti?

A jsme v pasti slov... To je...Mně se taková past líbí. Nepotřebuju znát jedinou pravdu. Naopak se mi líbí vyhlídka, že vesmír neni jednoduchej, jednoznačnej, prozkoumanej, nespornej, že mám celý světy na objevování... Můžeš to brát jako modernu, podle mě je to spíš něco jako vědomý krok "zpátky", do před-newtonovských, před-aristotelských časů, kdy nikdo nikomu nekecal do toho, co si má myslet.

Ale abys moh spolehlivě...A jsme v pasti slov... To je mor moderní filozofie. Mor moderní společnosti... Pořiďte si psa a bezúročnu půjčku na to, abyste byli in...

Protože realita neberea...Takže podle tebe není realitou ani to, co se za ni běžně považuje, tedy intersubjektivní konglomerát věcí a jevů? Tvoje realita je nepoznatelná a nepopsatelná. Ale i kdyby se dala popsat, už by se jednalo jen o interpretaci.

Protože realita neberea...Ale abys moh spolehlivě posoudit, co je halucinace a co pravda, tak musíš nejdřív vědět, co je to realita. Jenže to nemůžeš vědět přímo. A jakej smysl má něco, čeho se nikdy nemůžeme dobrat - nebo pokud snad můžeme, tak nedokážem poznat, že jsme se toho dobrali?

Tak nechlašči ... :-DNeser se do věcí, kterým nerozumíš... Ponimaješ?

Pravda, v podobných...No, a to je konec... Tady končí rozhovor, v němž diskutující vědí,o čem hovoří... Zasranej postmodernismus! :-D

Tak nechlašči ... :-D

Protože realita neberea...Mám to, kurník, samej překlep. Mea culpa, mea maxima culpa...

Upřímně... Kvantová...Pravda, v podobných případech je náš pohled na realitu asi intersubjektivně sdílen. (Aspoň já si myslim, že mam rozbitou hlavu, a taky si myslim, že si i ty myslíš, že mam rozbitou hlavu. Co si opravdu myslíš a jak to "opravdu je", to nevím.) Ale čím abstraktnější nebo smyslům odlehlejší fenomén, tím víc je spornej. Je vesmír nekonečný? Dává vůbec pojem "nekonečno" smysl? Existuje Bůh? Co se stane po smrti? Tady najednou začíná bejt sakra důležitý, jestli je realita jenom jedna, nebo pro každýho jiná.

Jinak pojem realita se mi...Protože realita neberea ohled na nače halucinace, představy a sny... Realita je... A co si o ní myslíme, je jen a jen naše věc...

Proč ne? To nejsou dogmatici...Psal jsem jen, že jsou mi vcelku sympatičtí, společného nemusí mít zhola nic :-)

Jinak pojem realita se mi zdál vždycky poměrně úzký. Proč do ní nemůžeme zahrnout i individuální sny, halucinace, fantazii? To, že něco náleží jen jednomu subjektivnímu mikrokosmu, přece není důvod nepovažovat to za "skutečnost".

Ten Kantův imperativ mě...Proč ne? To nejsou dogmatici a fanatici... I když tedy nevím, co má žídek Spinoza s Berkeleym společného... Ale asi to špatně chápu...

Ten Kantův imperativ mě...Špinóza se s Berkeleym ovšem poněkud vylučuje. Jediný, co maj pořádně společnýho, je (pokud vím) jen to, že to byli zasraný pámbíčkáři :) Jinak Berkeley je brutální agnostik a Spinoza brutální determinista.

"Zato realita je jen...Upřímně... Kvantová mechanika a relativistické teorie... No dobře, nic proti tomu nemám, jsou to ne-ezotení pohledy na realitu...
Ale pro pozorovatele tu není rozdíl...
Schrodingerova kočka by propadla schizofrenii, kdyby o tom měla uvažovat...
Vezmi si šutr... Já vezmu šutr... A praštím tě s ním po makovici... Ať se na ten kámen budeš dívat jakkoliv, z hlediska kvantové machaniky, relativisticky, ezotericky, pořád budeš mít rozbitou hlavu...

Mně je bližší Nietzsche....Ten Kantův imperativ mě nikdy nějak extra nezajímal, stejně jako celá etika. Spíš ontologie a gnoseologie, celkem sympatičtí mi jsou třeba Berkeley nebo Spinoza.

Já jsem všemu otevřený...Mně je bližší Nietzsche. Nikoli stavitel, bořitel... Kant je uhlazený intelektuál... A jeho kategorický imoperativ by omluvil i Hitlera a Stalina...
Hovořit o významu termínu "objektivní" znamená, podle mého názoru, dotýkat se deistického pohledu na svět... Objektivita dovedená ad absurdum je možná jedině z pozice ukončeného a zhodnoceného děje, což smrdí pánembohem... A to já jako bytostný realista a skeptik nějak, bůhvíproč, nedokážu akceptovat... :-)

Ale úsudek může být..."Zato realita je jen jedna."

O tom nejsem zrovna přesvědčen, spíš si myslím opak. Zkus třeba zalistovat o relativistických teoriích pravdy (pragmatická, koherenční)... Může ti to znít absurdně, ale na férovku se dá racionálně argumentovat o tom, že jedno tvrzení může být pravda i nepravda, v závislosti na okolnostech. Pravda zkrátka podle těchto teorií není absolutní a jedinečná. Co to vypovídá o realitě? Slovo "Realita" zkrátka přestává dávat smysl.

Se podívej na kvantovou mechaniku, jestli z ní vyplývá nějaká pevná a jediná realita.

Mně nevadí, když přijde magor a začne vykládat, jak se věci mají "v jeho světě". Ale sere mě, když se zjeví kazatel a začne se mi srát do MOJÍ REALITY. V tý svojí ať si dělá, co chce. Ale nebude mi cpát svoje dogmata, jako kdyby házel karty v mariáši, ze kterých mu vyplývá, jak mám já a všichni ostatní žít.

Počkej... Já nesnáším...Já jsem všemu otevřený skeptik. O té objektivní pravdě by se dalo - a o objektivitě vůbec - polemizovat, mám spíš na mysli intersubjektivní poznání. Nezávislé na tom, co si myslíme, v podstatě není nic - tedy, nelze to zjistit, jak pravil už Kant.

No vždyť jo. "Klanět...Počkej... Já nesnáším PRAVDU, nemám rád VĚDOUCÍ a OSVÍCENÉ, nesnáším ZASVĚCENÉ... Protože to jsou VŽDY příklady lží a sebeklamů... Pakliže existuje pravda, existuje nezávisle na tom, co si myslíme, nezávisle na tom, co kdo v minulosti napsal a vydával za PRAVDU... Nenávidím lidi, co píší slova velkými písmeny... :-)
A domnívám se, ač nejssem agnostik, že poznání má zpoždění za skutečností...