Kdo stvořil Boha? Odkud Bůh pochází?

V tom článečku se mísí...Nepropaguju nic, jen jsem vyhmátl zajímavý článek, se kterým se dá polemizovat. Zaujala mě hlavně ta myšlenka, že intelekt je někdy dost přeceňovaný, lidstvo v podstatě přivedl až k možnosti totálního sebezničení, což se snad dosud žádnému druhu (alespoň na Zemi) "nepodařilo". No a do toho ještě vstupuje problém vědomí - najdeme ho třeba i u mravence, chobotnice? Jsou to přírodní roboti, anebo už sebeuvědomělé bytosti? U savců s rozvinutým mozkem o tom nepochybuji.

...V tom článečku se mísí zajímavý postřehy s úplnými bláboly. A vzhledem k tomu, že článek směřuje od moudrosti k blábolům, dá se vytušit, co bylo jeho účelem: propagace tupého kreacionismu, nebo přinejmenším "inteligentního plánu".

Ta zajímavá část nás upozorňuje, že vztah k "nižším tvorům" jako k něčemu bez inteligence, bez skutečného cítění, je ve skutečnosti hrubým zjednodušením a omylem. Nechceme-li žít v omylu, je třeba brát přírodu vážně, zbavit se iluze, že jí rozumíme a že ji ovládáme.

Následně ovšem navazuje blábol o číslech 3 a 8. Čísla jsou všude a ve všem, a když budu chtít, tak si vyberu jakýkoli číslo 1-9 a "dokážu", že je podstatou vesmíru.
Jako oslí můstek je pak na tento blábol našroubován názor, že všechno vytvořil bůh. Což myslím bylo i důvodem, proč to tady Řehoř propaguje...

vtm.e15.cz/priroda-je-inteligentni-jako-clovek

mobile.kreacionismus.cz/content/albert-einstein-jeho-komplikovana-vira-v-boha

Evropský pseudohumanizmus!...Na pseudohumanismus a Evropu kašlu. Tohle stejně nevyřešíme, důležité je, aby se domluvily velmoci a nešly na ruku zbrojařským lobby. Co si myslíš o neosobním pojetí Boha a vztazích mezi hmotou, energií a informací :-) ?

Odpověď: Ateista Bertrand...Evropský pseudohumanizmus! Co je jeho příčinou?

Pokud k těm nejextrémnějším projevům islámského světa patří sebevražedné atentáty, tak k těm nejextrémnějším projevům nemohoucnosti a slabosti současné Evropy patří sebevražedná dobročinnost.

V čem se skrývá příčina tohoto stavu? Kde hledat kořeny pseudohumanizmu, který z dlouhodobého hlediska ohrožuje identitu evropských národů?

K pochopení příčin se musíme podívat do minulosti. Dnes je již Evropa ateistická a materialistická. Dnes už podlehla konzumnímu způsobu života. Ale poměrně v nedávné době tomu tak nebylo. Tehdy byla Evropa křesťanská. Věřila v Boha a duchovní snažení lidí bylo přirozenou součástí jejich způsobu života.

Avšak právě v zmiňovaném duchovním snažení došlo svého času v zásadní chybě. K velkému omylu, který v současnosti, i přes dnešní ateismus a materialismus, podprahovým způsobem prorůstá do již zmíněného,? ?pseudohumanistického přístupu politiků a evropských institucí k imigrantům. Jde o neblahé dědictví změkčilého křesťanství, které se v současné ateistické době transformovalo do falešného principu přehnané tolerance a sebevražedné dobrosrdečnosti.

Dříve, než začneme se samotným objasňováním třeba ale zvlášť zdůraznit, že křesťanství jako takové patří k vrcholům duchovních snah na naší planetě. Vše, co Evropa dosáhla a co tu dnes máme bylo vybudováno právě na jeho základě a prostřednictvím hodnot, s ním úzce spojených.

Křesťanství ve své zdravé a pravé podobě bude totiž vždy představovat učení, které pokud je reálné aplikované do života, musí mít ten nejblahodárnější vliv na celkový osobnostní rozvoj každého jednotlivce i celé společnosti.

Je však třeba podotknout, že křesťanství musí nutně zůstat zdravé a pravé. Pokud se totiž jeho učení zakalí a dostanou se do něj různé omyly a chyby, musí pak takto znehodnocené učení přivést lidi i celou společnost do neštěstí. A tomu žel v současnosti dochází právě v podobě sebe destruktivního humanismu.

Takže pojďme k podstatě celého problému. Dokonale ho ilustruje nápis nad vstupní branou jistého chrámu, kde bylo napsáno: Bůh je Láska.

V této jediné krátké větě, kterou nikoho ani nenapadne považovat za mylnou se skrývá celá tragédie křesťanského světa, jakož i tragédie současné Evropy. Tato věta totiž není pravdivá! Neboť Bůh vždy byl, vždy je a navždy zůstane Láskou a Spravedlností! Nedílnou jednotou Lásky a Spravedlnosti!

Vždyť přece již samotné sestavení Bible tomu jasně nasvědčuje. Bible se skládá ze Starého a Nového Zákona. Starý Zákon představuje Zákon Spravedlnosti. Spravedlnosti přísné a až drsné.

Nový Zákon je Zákon Lásky. Lásky tolerantní a odpouštějící. No a to pravé a správné může vzejít jedině ze vzájemného spolupůsobení obou principů. Jedině tak může vzniknout harmonie.

Dokonce i Ježíš, jak část Boží Lásky zvlášť zdůraznil, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit. Nebo doplnit! Nepřišel tedy spravedlnost Starého Zákona negovat, ale završit poznáním principu lásky k bližnímu, aby lidstvo v harmonickém spolupůsobení obou principů mohlo dospět k harmonii.

Žel dnešní křesťanství zmíněné Ježíšova slova jakoby nebralo na vědomí. Jen jděte do jakéhokoliv z křesťanských chrámů a pozorně poslouchejte. Uslyšíte hlavně a především o lásce. Princip spravedlnosti byl odsunut kamsi stranou, jako by ho Ježíš svým učením skutečně zrušil. Jakoby ho svým učením potřel. Křesťané tedy žel sklouzly přesně k tomu, před čím jich Kristus varoval: uvízli v lásce a potřeli spravedlnost.

Avšak pokud spravedlnost bez lásky musí být nutně tvrdá a přísná, naopak láska bez spravedlnosti se musí nutně stát slabošskou a změkčilou.

Správné působení těchto principů najdeme třeba v ideálním působení muže a ženy. Muž by měl reprezentovat princip spravedlnosti a spravedlivé přísnosti. Žena naopak princip lásky a laskavé tolerantnosti. No a z takového ideálního vzájemného působení muže a ženy má vzejít pravý a zdravý harmonický vztah, který je nejvhodnější půdou pro správnou výchovu příští generace.

Žel, jednostranné zaměření se křesťanství pouze na princip lásky z něj učinilo náboženství změkčilosti a slabosti. No a právě tento nezdravý postoj se v novodobé, ateistické a materialistické současnosti transformuje do slabosti a změkčilosti evropské politiky vůči imigrantům.

Sázením pouze na lásku a toleranci a odmítáním spravedlivé přísnosti se stává Evropa slabošskou a neživotaschopnou. A pastýři křesťanských církví už ani nejsou schopni vnímat smrtelné nebezpečí zániku vlastní víry, která ve své změkčilosti nebude schopna odolat rozpínavosti islámu. Islámu, jako náboženství se silným akcentem spravedlnosti, kterému žel naopak chybí právě láska.

Jak se tedy, na základě všech výše uvedených skutečností postavit k praktickému řešení problému imigrace. Jak se k němu postavit z hlediska hodnot skutečného a pravého křesťanství?

Pokud dnes představitelé církví a politici mluví o lásce k bližnímu, kterému je třeba pomáhat v jeho neštěstí je to v pořádku. Je to správné, křesťanské, lidské a humánní. Ale je to jen jedna strana mince! Pokud totiž bereme v úvahu lásku, je nutně vzít v úvahu i spravedlnost. Dokonalou Spravedlnost Boží, prostřednictvím které je každému jednotlivému člověku na této zemi určeno jeho zrozením přesně to místo na zemi, ten národ a ty poměry, které mu přísluší. Dokonalá Spravedlnost Nejvyššího totiž každému z nás určí, kde se narodí a tedy kde má žít a kde se má hmotně, osobnostně i duchovně rozvíjet.

Toto je třeba jednoznačně respektovat, protože takhle to přece určuje autorita Nejvyšší! Neboť ať jsou už poměry, do kterých jsme se zrodili jakkoli těžké, právě v konfrontaci s nimi může naše osobnost správným způsobem růst a po všech stránkách se vyvíjet.

Pokud to ale člověk nerespektuje a z nejrozličnějších důvodů odchází někam jinam, protiví se vůli Vyšší Spravedlnosti a duchovně tím ztrácí, protože v nových poměrech není jeho osobnost vnějšími podmínkami tak ideálně stimulována, jakoby to bylo pro jeho osobní a duchovní růst potřebné.

Vždyť nakonec, což je člověku prospěšné, pokud by se i měl pozemsky lépe, pokud tím uškodí své duši? Pokud sice žije v blahobytu, ale duchovně při tom ztrácí? Neboť ačkoli se i svou emigrací prozatím vyhne poměrům, které mu určila Vyšší Spravedlnost jeho zrozením na zemi, příště se bude muset ocitnout v poměrech ještě mnohem těžších. Nebo si člověk snad myslí, že je schopen přelstít dokonalou Spravedlnost Boží?

Celkem prakticky to znamená, že na základě zohlednění principu spravedlnosti je nepřípustná jakákoliv imigrace za účelem zlepšení svých životních poměrů. Takoví imigranti by měly být okamžitě posíláni domů.

Dočasná pomoc v duchu křesťanské lásky, v duchu lidskosti a humanismu má být poskytnuta pouze imigrantům, kteří utíkají ve strachu o holý život. Má jim být poskytnut dočasný azyl a to dokud se poměry v jejich zemi neupraví natolik, aby se mohli vrátit zpět. Ze strany světové veřejnosti má být proto vyvíjené úsilí, aby se životní poměry v takových zemích co nejdříve upravili.

Takovým způsobem bude pak učiněno zadost i lásce, která pomáhá jiným v jejich nouzi, ale i spravedlnosti, která dbá o to, aby každý prožíval svůj život na místě, kde se narodil.

V dodržování principů pravého křesťanství, které bere na zřetel jak Lásku, tak i Spravedlnost spočívá tedy správné řešení problematiky imigrace.

Pokud však budeme problém řešit jinak, rozumově, pseudohumanisticky, změkčile a slabošsky, v příkrém rozporu s harmonií, spočívající v jednotě principů Lásky a Spravedlnosti, přinese nám to pouze problémy, společenské pnutí, konflikty, či dokonce kulturní i hmotnou destrukci celé Evropy.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Klidně si věř, na co...Jo, dělá mi to celkem dobře, beru to jako takovou malou obranu proti zaběhlé rutině tradičního uvažování o světě. V co věří jiní je mi taky putna :-) Ta entropie je fakt zmatená (neuspořádanost, neurčitost, ale zároveň tendence k harmonizaci). Ohledně té informace - s narůstající entropií se (údajně) určitost informace vytrácí (informace jako taková ne). Informace je základ všeho, co se nějak odlišuje od něčeho jiného, třeba každých několik let se naše tělo kompletně hmotně obmění, ale zůstává ta šablona/informace, takže se nerozpadneme (teda vlastně jo, ale postupně, degenerativně, ne naráz), ani se nezměníme v někoho nebo něco jiného. Energie pak slouží k tomu, aby se ta informace prostřednictvím fyzikálních dějů znejasňovala/šifrovala (nárůst entropie doprovází úbytek přesné, konkrétní informace). Jako když za sebou zločinec zametá stopy, tak nějak tyhle termíny chápu.

V zásadě s tebou...Klidně si věř, na co chceš, když ti to udělá dobře (jinej účel v tom stejně nevidím). Začnu se ozývat, jakmile budeš sebevědomě hlásat, že bůh existuje nebo že je takový a makový. Tím, že tvrdíš existenci nějaký věci, ji jaksi závazně umisťuješ do našeho společného světa. A potom my ostatní máme právo se proti tomu ohrazovat, zvlášť když nám s tím vnucuješ jinak neopodstatněná omezení a z prstu vycucaná morální hodnocení. Což není případ tvůj, ale případ křesťanů, hinduistů a dalších.

Ohledně chaosu světa jsi mě pochopil líp, než jsem doufal. Ovšem s tou energií bych to tak pesimisticky neviděl. Energie je pojem, se kterým dneska široce operujou instalatéři, fyzici i ezoterici, ale čím víc abstraktní kontext, tím menší dává ten pojem smysl. Ve skutečnosti to slovo představuje jen jakousi míru možnosti... Víme my, co je možný? Jsme snad schopni určovat o kameni, o stromu, o člověku, jestli je možnej, nebo jak moc je nemožnej? Vždyť ani nepředpovíme, kdy se náš pejsek vyčůrá a kam. Energie jako taková je abstraktní beztvaré nic neříkající nic.

K souvisejícímu pojmu entropie nemám proto pražádnou důvěru. Viděl někdo nějakou narůstající entropii jinde než při míchání dvou plynů ve zkumavce nebo při čůrání do bazénu? Tím se ptám, jestli někdo viděl její globální nárůst. Existuje to jen ve fyzikálních učebnicích, protože každá část reálného světa je otevřenej systém, skrz nějž neustále zvenčí proudí to, čemu tak důvěrně říkáme energie. Můj náhled je momentálně ve stádiu, že 2.termodynamickej zákon, ze kterýho má naivně plynout studená smrt vesmíru (za předpokladu, že vesmír je konečný atd.), je jen vyjádřením triviálního poznatku, že nic netrvá věčně a vše se mění. Ale tím, že něco přestává existovat, vzniká jaksi příležitost pro existenci něčeho jinýho.

Chaos je věčnej a nevyčerpatelnej a neustále se z něj rodí nové formy. Jak? Tím, že je nově vnímáme. Energie je podle mě jakejsi odvozenej pojem k něčemu, co by se snad dalo nazvat informací. Ale tady už trochu tápu v narůstající mlze...

Entropie souvisí s uspořádáním, řádem, ale samotná fyzikální tradice, počínaje patrně E.Schrodingerem, má evidentně bordel v tom, co je to řád a co bordel. Entropie je míra řádu. Maximální entropie je v podstatě prázdnota. Takže řád = jednoduchost, jednolitost, prázdnota? Oni neví, co si o tom mají myslet. Jak může někdo chtít čistě na základě takto zmatených pojmů předpovídat, co se stane za miliardy let?

V podstatě mi šlo jen o to, zda může existovat něco, co nelze postihnout našimi smysly ani rozumem. Proto nemá cenu se o tom s někým bavit, nemůžu ti ukázat fotku ani to popsat slovy, to si musí každý vyřešit sám v sobě. Tím pádem je nesmysl dělat něco jako teorii z víry, a navíc z víry v něco takového. Nikoho přesvědčovat taky nechci, nejsem misionář, takže o tom nemusím ani diskutovat nebo vymýšlet ad hoc argumenty. Jasněji to už asi vyjádřit nedokážu. Čau

Sorry, nějak jsem se rozjel, vážně jsem nezamýšlel z toho dělat esej :-D

Ohledně tý temný hmoty a...V zásadě s tebou souhlasím, krom jednoho...víra mít smysl nemusí. V každé víře je zrnko pochybnosti, jinak by to bylo vědomí faktu a ne víra. Ten Ind je zajímavý i z toho důvodu, že připouští nedokonalost a omezenost našeho vnímání (co když je něco, co nelze postihnout smysly ani rozumem? dále sice tvrdím, že to pak nemusí existovat, to ano, ale pořád to nebrání mé víře!). Já se nepotřebuju k Bohu modlit, vzývat ho, přinášet mu oběti, zkoumat ho, měřit ho, o to tu nejde, to je to hlavní, čím jsem tu chtěl přispět. Ano, lidské vědomí je opravdu vyladěno jen na to, abychom prakticky přežili a orientovali se ve světě, který si sami dotváříme. Vnímáme velice omezenou část reality, která samotná možná nemá žádný smysl. Když to všechno zavedu do extrému, tak v podstatě nemá smysl vůbec nic, smysl je "jen" konstruktem lidské mysli, smysl všeho je možná opravdu jen v tom, aby si to dokázalo uvědomit sebe sama (mozek). Věda a náš jazyk se pořád snaží vytyčovat hranice, pojmenovávat věci, kategorizovat a tím pádem i redukovat už tak redukovaný obraz reality. Děláme redukci redukce. Takže ve finále asi opravdu existuje jen změť energií, které se na některých místech "uzlují" a vytváří hmotu (viz Einstein, hmota je jen zkoncentrovaná energie). Ve vesmíru vše směřuje k nárůstu entropie, tedy k nárůstu neurčitosti systému. Člověk, ale i vesmír (evoluce?) jako celek proti tomu bojují tím, že si vytváří určité systémy, "uzly" hmoty (hvězdy, planety, příroda, kultura). Ty ovšem stejně jednou zaniknou a entropie se každým procesem stejně stále zvyšuje. Takže té etropii naopak pomáhají. Je to skoro taková sisyfovská práce. Bordel a chaos tedy vlastně děláme spíš my, i když si myslíme, že vytváříme řád. Kdybychom jen pořád seděli na zadku a nic nevymýšleli, tak smrt vesmíru vlastně o něco oddálíme. Celkem absurdní a frustrující, co? Jednou ale přijde okamžik, kdy zbyde jen dokonale rozložená energie o absolutní nule, všechny děje utichnou a vesmír bude v absolutním a věčném klidu (tzv. tepelná smrt). K tomuhle konci se někteří přiklání (jiní zas zmiňují Velký krach, implozi o rozměrech Big Bangu). Vše je tedy tak trochu absurdní, tak proč nemůžu mít absurdní víru :-) ?

Ohledně tý temný hmoty a energie: z mýho pohledu je to jen jakási záplata na nesoulad fyzikální teorie s pozorováním. Mnozí ještě nepochopili, že vesmír je v zásadě chaos a naše existence v něm je způsobena tím, že si v něm nalézáme lokální pořádek, který nikdy nebude úplný. (A dokonce bych řek, že se od počátku civilizace ani nezvětšil.) Chaos bude vždycky mohutně prosakovat.
Totéž se týká oné zdánlivé "vyladěnosti" kosmických konstant. Naše vědomí si jaksi samo zalezlo do vesmíru, kde nám věci dávaj smysl, kde se dá existovat. Tahle vyladěnost není nic jiného než naše smysluplná interpretace chaosu.

Ano, to je. Tohle je prostě...Já už nevim, co chceš slyšet. Existenci věcí poznáváme tím, že se nějak projevujou (tzn. je viditelnej nějakej rozdíl mezi tím, když jsou a když nejsou, příp. JAK jsou nebo nejsou). To, co se neprojevuje, neexistuje. Známý je ten příklad špagetové příšery obíhající galaxii. Může, a nemusí existovat, ale protože se nijak neprojevuje, tak nemá smysl v ní věřit - objektivně neexistuje.
Jestli myslíš, že by bez boha nebyl žádný vesmír, je to další indikace, že si boha ztotožňuješ s vesmírem, čili jednu věc nazýváš dvěma názvy. A opravdu, žádná věc by nemohla být sama bez sebe.
To indický žvatlání jsem nevydržel ani do půlky. Pořád o tomtéž.

Podle posledních výzkumů...Je to možné, jeho rodný list jsem neviděl :-)

Podle posledních výzkumů pochází z České Třebové.

Velmi zajímavéAno, to je. Tohle je prostě víra nejvírovatější, může to tak být a nemusí, v tom je to kouzlo. Snad se ještě ukáže ten Borec a poradí mi, jak chce o tomhle racionálně diskutovat a argumentovat :-)

Tohle není špatné video...Velmi zajímavé

Tohle není špatné video (angličtina) youtube.com/watch?v=grZHZUbeddY...ta charakterizace Brahmanu jako neosobního Boha vcelku odpovídá mé představě...ovšem v čase 4:05 už to jde všechno do kopru.

Tak kdo stvořil boha je...Toho židovsko-křesťanského zřejmě ano, stejně tak jako antický Olymp. Pokud ale za Boha začneme považovat MOŽNOU (netvrdím, že jistou) sílu/energii stojící u samého zrodu vesmíru, která ho možná stále nějak dovytváří, lze o tom vážněji uvažovat, viz mé příspěvky výše. Jeho projevem, manifestací může být pro astronomy zatím záhadný temný proud, temná energie ve vesmíru anebo "vyladěnost" přírodních zákonů umožňující tvorbu těžších prvků a následně rozvoj života? Lze takovýto pohled na Boha ještě označit jako nějaký druh teismu? Nevím. Anebo žijeme ve zcela bezbožném multiverzu, jehož jedna část se zcela náhodou uspořádala tak, aby v ní byl možný vznik vědomí? Ovšem na co by pak byly ty další vesmíry, když by si v nich nikdo neuvědomoval vlastní i okolní existenci? Na níc! Nemusel by vůbec vznikat! No prostě ví Bůh :-)

Tak kdo stvořil boha je úplně jasný - lidská fantazie. A pak to využívali lidé aby strachem s boha udržovaly slaboduché lidi v strachu a poslušnosti.