Bezplatné psychologické poradny

Vis,to je takto tezko rict,to by jsi opravdu musela absolvovat sezeni u Psychologa,aby jste se spolu dobraly k nejake diagnoze.Kazdopadne plati,ze pokud ma nekdo spatnou psychiku a neresi to,tak ta porucha muze po case vzniknout.Jde o tzv.zazite vzorce chovani,ktere si v sobe utvarime v mladi a dospivani.Proto o Poruchach osobnosti v sobe spise nepremyslej;spise na sobe pracuj-za podpory tech,ktere mas rada. :)

Spíš jsem se obávala aby nešlo o nějakou psychickou nemoc či tak něco. Je to možné?

Ahoj Deniso;a spol.Docela te chapu.Myslim si,ze jsi diferentni proste proto,ze odmitas jit s davem.Myslim si,ze jsi trochu introvertni,ze alkoholu asi moc nedas a ze jsi slusna a moralni.Taci lide to maji v dnesni spolecnosti "sirokych ramen" a okazaneho snobstvi holt tezsi.Nekdy z toho muzou cloveka provazet uzkosti,ktere popisujes.Na to pozor! Uzkostne stavy mohou gradovat,ale bojovat se s nimi da.Hlavne nepropadej panice :)
Problem je,ze si malo veris,pochybujes o sobe.Patrne ti chybi nekdo (nebo "neco"),kdo by te motivoval,kvuli komu (cemu) by jsi byla ochotna se snazit.Tvoje rodina a hlavne pritel by ti meli naslouchat a podporovat te.Pokud ti ale jeste vice srazeji sebevedomi,tak te v tom spis topi,to je jasne.Pak je ta motivace nizka,kdyz chybi podpora.
Motivaci mohou byt i zajmy a zaliby.Radost z nejake oblibene cinnosti take pomaha k lepsimu "citeni se".
A jsou tu i motivacni knizky pro posileni sebevedomi,pripadne ruzne terapie,kolektivni i individualni.
Hlavu vzhuru :) Pokud mas pocit,ze ti nikdo nerozumi,tak ho nemej,bo ja ti rozumim moc dobre,bo neco z toho co pises mi neni cizi.Ale proto i vim,ze cesta z tech uzkosti existuje.Pokud tedy clovek chce-a ty chces,coz dokazuje tvuj prichod sem,na vlakno doktorky.cz.To je dobry zacatek :) Tak se drz..
Preji hezky den.
:-J.

S každým nikdo z nás jako nevyjde,s někým si sedneme víc,s někým méně,ale pokud nevyjdeš s nikým,pak je to divné.Každý má přece někoho,s kým si rozumí.U nás taky na ZŠ nebyl ideální kolektiv,ale zase zesměšnování,urážení až takhle zase ne.Je divné,že se ti nechce ani ven,nejraději bys jenom ležela,to může být deprese,nevím,nedokážu poradit.

Mě ani tak nevadí ten fakt, že se spolužáky nevycházím. Jednoduše se i zajímám o jiné věci než holky ze třídy a nebaví mě vést nějaké nesmyslné konverzace. spíš mi vadí, že bezdůvodně se do mě navážejí, smějí se mi, urážejí mě a při každé menší příležitosti si do mě rády rýpnou.

Někde problém je,jen je divné,že dřív to šlo,dnes ne.Mladá holka,která si nerozumí se spolužáky a nejzvláštnější je,že ani s jednou.Někdo je zaprdlejší,nespolečenský,to je normální,ale když si vezmu v mládí ve škole,tak nikdo nikdy nebyl jako sám.Byly skupinky,každý kamarádil s někým jiným.I hádky jsou normální,že se pohádáte a přestanete se přátelit.Zajdi k psychologovi,jsem zvědavá,co poradí.Pak se také neber tak vážně,možná budeš pouze jenom mín společenská a to tě pak nikdo nepředělá.

Přítel o něčem ví ale neustále říká, že musím chtít sama, a musím si věřit apod. Ale to se lehko někomu řekne žejo.

Dřív jsem měl kamarádů dost ale časem sme se začali hádat a přestala jsem celkem s nimi komunikovat a už si tolik nerozumíme, stejně tak ve škole...

Celkově jsem přestala věřit lidem, když mě někdo pochválí, je to jako bych ani neslyšela a vidím jen to zlé na sobě. Už nevím co dělat, rodina ani přítel mi moc nepomáhají řeknou mi že mám myslet pozitivně a tečka ale to člověku zrovna tak nejde když už se to veze 2roky a čím dál je to horší, občas jsou týdny kdy je vše lepší a pak týdny kdy se vše opět zhoršuje.

máš nějakou sociální fobii.Jak to bylo dřív,to jsi měla kamarády a bylo všechno v pořádku? Že by něco takového spustilo tvé hubnutí,tím si nejsem vůbec jistá.Určitě zajdi pro odbornou pomoc.

Děkuju moc.
Ne, éž by to...Tak to si rozhodně zajdi za psychologem. Ten tě do léčebny nepošle. potřebuješ si o tom popovidat,najít možnosti reseni,nebyt na to sama,mít to komu rict.
Přítel vubec netuší co se v tobě děje? Víš,jak by reagoval?jeho podpora by byla vhodná.

Pokud se týče příznaků,které popisujes,nebude ri nic závažného,co by vyzadovalo hospitalizaci,ani zatím léky. Ty potřebuješ o tom hlavně mlzvit. A někoho,kdo tě pochopí a nevysmeje se ti.

Tak držím pesti a hledej psychologan

Děkuju moc.
Ne, éž by to byl jen hloupy vtip.
Chci říct.. ty projímadla a tak skrz hubnutí to nebylo až tak moc zlé jak se zdá, jsou holky co dosáhly 35kilo při výšce 170, já ani neměla podváhu ale možná tam byly ty náznaky že něco dělám špatně.
Postava mě trápí do ted, stydím se ve všem a nemužu si na sebe oblect nic. vážím 56-57kilo a měřím 160cm .. spíše jde o to, že nechci jakoby ani chodit do školy a mezi lidi, cítím se méněcená, vím že toho moc nedokážu, nejsem dobrá už ani ve studiu což je trochu na nic, když za rok maturuju... Vlastně každý večer brečím jak moc nechci mezi lidi a už se mi tak 3x stalo že jsem se ve škole rozbrečela... a musela jsem se jít schovat na záchod nebo se snažila to nějak zamaskovat. Je to nějaká uzkost, panika či deprese? Bohužel si myslím že to má co dočinění s tím dávnějším hubnutím, ted jím ovšem normálně, bohužel někdy málo a někdy se přejídám a nesutále se držím toho, že jednou konečně zhubnu.
Bohužel má doktorka není nijak dobrá. Většinou se na mě díve jak na blázna když s ní příjdu i s obyčejnou chřipkou, takže s ní bych o tom nerada mluvila...ale já nechci nikam do léčebny nebo tak, jen chci říct, že jsem vlastně neustále neštastná.. příjdu si tlustá, příjde mi že jsem hloupá, nemám kamarády, mám vlastně přítele a rodinu.. přítel je ted jediný kdo je tak semnou a s rodinou někdy také zápasím.. cítím se že v životě nic nedokážu.. nejraději bych jen ležela celé dny v posteli a koukala se do zdi, ni nevím proč.. jak říkám, nechci vubec mezi lidi mám z toho upplný strach v noci moc nespím a když spím mám zlé sny a budím se opět s křikem. Já už vážně nevím o co jde.

Dobrý den,
potřebovala...Deniso, tvůj příběh je jako z příručky o PPP.
Trochu váhám, jestli na to reagovat, jestli to není nějaký hloupý fór.
Ale tak pro jistotu a mé čisté svědomí:
Vyhledej psychologa, co nejdříve. Pokud důvěřuješ svému praktickému lékaři, svěř se nejlépe ještě jemu, posoudí, nakolik je to vážné, zda potřebuješ i psychiatrickou péči (medikaci).

Dobrý den,
potřebovala bych a žádám o pomoc. Asi poslední dva roky si nedokážu užvat života, začalo to hubnutím. Za krátkou dobu sem zhubla přes 10kilo, denně cvičila hodinu a pul a téměř nejedla, brala projímadla a polykala psyllium, a vatu, či zvracela. Je proto, abych zhubla. Pak jsem se začala tedy stresovat a mít takový divný pocit ze sebe. Celé dny jsem ležela v posteli a sledovala filmy.. Dnes je mi 17let a stále to přetrvává. Nemám chut jít mezi lidi, ve škole nemám kamarády a jsem jen ta divná holka, co sedí v první lavici a nemá žádné kamarády... Každý večer, nebo každý druhý den na mě příjde šílený nával emocí a začnu vytrvale brečet až hodinu a víc před spaním s tím., že nechci mezi lidi, nechci do školy, nemám se ráda. Vidím se jako tlustou 150kg ženu, myslím si že vlastně nic neumím a v životě mě nečeká nic krásného. Už tak nechci žit ale denně se potkám se šíleným pláčem, křikem, v noci se budím spocená. Neustále mě bolí hlava a dále bych mohla pokračovat. Je možné že se jedná o nějaké psychické poruchy? Prosím o radu. Mám si zajít k lékaři? (rodina si myslí že si jen vymýšlím abych nemusela do školy nebo že se zbytečně stresuju a beru si vše k srdci) děkuju za každou radu.

Aleno, chceš toho najednou nějak moc. Jestli studuješ, tak je tvoje priorita ve studiu. Nemusíš mít hned vztah. Nauč se být sama se sebou. Jestli pracuješ, snaží se vyniknout v práci. Netlač na pilu, život je dlouhý, všechno se vytříbí.

Obrat na odborníky. Nejlepší přes obvodního lékaře k psychiatrovi. Da ti nějake leky a bude líp.

dobrý den snažim se jak mužu ale nic nepomáha měni se mi chovani často si neuvědomím že ponižuji druhe lidé kolem sebe.často přemyšlím nad sebevradma vuči sveho života.mám nechut žit uražim se nadavkama. problem si udržet vztah a jak se chovat ve zvtahu tak aby neby se necitil ponižován druhy. nevym si rady jak omunikovat se svým přitelem. jak se zapojit do společnosti. mužete mi poradit děkuji za pochopení.

Podle toho co jsem zatim ziskal za cetby to vypada na to že je to ta Hysterie...jen ted musím zjistit jak to mít pod kontrolou a co dále al dekuji za pomoc

Noo,dobrá otázka. Porucha...jakou poruchu osobnosti ta slečna má? Já tam žádnou nevidím

Alesi,neni zac.Mas typ holky,ktera se predevsim nesmi nudit! (i pres to,ze se nudi rada).Je treba vymyslet aktivity,akce,cokoliv.Jen,aby nesedela a z nudy nevymyslela kraviny,typu hazani klicu do kanalu,rypani do svych blizkych atp.Jeji zajem o praci je dobry signal - podporuj ji v tom.Hlavne,at' ji to vydrzi...Drzim palce..
Co se literatury tyce,doporucuji odborniky na partnersky zivot.Napriklad Dr.Radkina Honzaka (ma (mel?) i on-line poradnu),Miroslava Plzaka (viz.ten odkaz na clanek,kde je od nej citovano nekolik odstavcu o Hystrionkach) ad...
Take zde na doktorce je vlakno "jak-poznat-histerku" s velmi podnetnou diskusi o vztahu s timto typem osobnosti.
Preji mnoho uspechu;at' se vam dari..
:-J.

Já si nemyslím, že by měl...Děkuji moc...konečně mě někdo chápe. Dekuji za rady zkusím si sehnat nějaké to čtení protože doopravdy nevim jak se kolikrát chovat a na mou psychiku je toho až až...tak pokud by někdo doporučil přímo knihy rád si zajdu do knihovny a počtu si. Ještě jednou moc děkuji i tyto maličkosti mi dodávají sílu a energii....teď se jí začíná dařit pracovně chodí do projektu a ještě od pondělí bude mít brigádu tak snad se to trochu zlepší a hlavně ustálí...ale nejhorší jsou víkendy...tak už teď se začínám bát co bude...ale ještě jednou všem moc děkuji

Noo,dobrá otázka. Porucha...Já si nemyslím, že by měl hned člověk od problematického partnera prchat, kort pokud ho miluje. To že se dva lidé potkají, něco znamená, je to životní lekce, kterou mají oba dva projít a něco se naučit. Až bude čas odejít, tak to tak bude cítit.