Mužnost

Karel z Anjou se s Konradinem opravdu nijak nesral, a jednal s ním jako s dospělým hrdelním zločincem.

Někdo by mohl obviňovat tehdejší společnost, že dovolila "mladistvému", aby si "hrál na vojáky", místo aby se postarala o jeho "všestranný a harmonický rozvoj". Standardy 20. či 21. století však nelze aplikovat na století 13. Ne, nelze!

Mužný byl způsob, jakým mladičký Konradin posbíral vojsko, mužný byl jeho vpád do Itálie, mužné byly jeho boje s Karlem z Anjou a italským guelfy. Mužným trestem pak bylo i jeho uvržení do těžkého žaláře ve Vaječném hradu, jeho eskortování ozbrojenou kohortou na neapolské tržiště, proklamace ortelu smrti nad ním ústy Roberta z Bari, a jeho veřejná poprava mečem.

na popravišti nějaké...lehce dotknout šíje, aby tak upravil úhel jejího sklonu. Tohle bývá obvyklé znamení, že stětí přijde v nejbližších deseti či dvaceti vteřinách.

na popravišti nějaké mužné gesto, že jej hodlá stít v nejbližší minutě?

Možná ano, možná ne.

Mužný byl i vztah Konradina...Hluboké a bystré analýzy, drahocenné klenoty lidského ducha!

Dáma v černém

její havraní vlasy ,bledá tvář
onyxová zrcadla
co je zač,sebe se ptám

nemohu si vzpomenout
ale ten zvláštní pohled znám

to tehdy před oltářem
kde stála a já ji ve svatební den
nemohla obejmout

její krása však hloubku ukrývá
je jako jizva v duši a srdci vyrytá...

Mužný byl i vztah Konradina k papeži a Římu. Když Konradin vkročil do Říma, měl možnost se k chřadnoucímu papeži Klementu IV zachovat podobně, jako se o pár dekád později zachoval francouzský král Filip IV. Sličný k papeži Bonifáci VIII. - hrozit mu popravou, bít ho, postarat se o jeho smrt v řádu dní a naoktrojovat církvi nějakou vlastní nastrčenou figurku. Mohl též vyplenit papežské pokladnice, uspořádat hon na římské guelfy a zabavovat jejich majetky. Takto by možná zlomil guelfskou ligu a zajistil si dost peněz na rozšíření svých armád a bezproblémové placení žoldu svým vojákům. Konradin však bral vážně závěť svého otce, podle které měl církev naopak chránit. Tím projevil veliké rytířství, ale papežská kurie a Řím se mu posléze odvděčily po svém. Římský senátor a pán Asturie, guelf Frangipani, Konradina po prohrané bitvě u Tagliozza zajal a vydal Karlovi z Anjou, a papež Kliment IV. poslušně odsouhlasil Konradinovu popravu v Neapoli.

prominenti a hodnostáři,...Je proto i naší povinností vnímat Konradina jako šestnáctiletého chlapa, a nikoli šestnáctileté dítě. Nezapomínejme, že se mu dostalo i speciální výchovy, která jeho chlapství v šestnácti, ba i patnácti, letech umožnila.

prominenti a hodnostáři, kat i spolupopravovaní na Konradina jistě hleděli v onen osudný říjnový den na neapolském tržišti jako na celého chlapa.

Došlo-li vedle toho opravdu k usmrcení Karlova z Anjou protonotáře a logotéta Roberta z Bari Roberem z Flander ihned poté, co řečený Robert z Bari přečetl na popravišti ortel smrti nad Konradinem, je v tom rovněž možné vidět speciální úctu Roberta z Flander, synovce Karla z Anjou, ke Konradinovi.

To jsou všechno velmi významná slova hodná další široké a hluboké diskuse. Široká veřejnost se ale takových diskusí bojí, protože není schopna samostatně přemýšlet o tragických a vážných věcech, a už vůbec není s to myšlenky o takovýchto tématech souvisle a kultivovaně artikulovat.

Konradin byl schopen mezi 15....Jelikož na sebe Konradin v šestnácti letech, ne-li už rok předtím, plně vzal roli muže, vrchního velitele a panovníka, jistě bral jako logické, že s ním bylo po ztroskotání jeho válečného úsilí jednáno jako s mužem, a že mu bylo dáno, aby i zemřel jako muž. I svoji popravu pak ze své strany jistě jako muž podstoupil.

Chce-li muž dosáhnout jakýchkoli výjimečných úspěchů, musí do svých bojů jít s nadějí a vírou v úspěch, jakkoli je možné, že jej tato naděje a víra zklamou, a on bude poražen, ba i zcela rozdrcen a anihilován.

Konradin byl schopen mezi 15. a 16. rokem svého věku sebrat armádu v Říši, vypravit se s ní do Itálie, a svádět tam bitvy se zkušeným válečníkem Karlem z Anjou. Činil tak, ač měl pro potřeby tak obrovského podniku málo peněz, a ač jej během jeho tažení záhy opustil jeho strýc Ludvík Přísný i jiní významní velitelé jeho říšského doprovodu. Jistě musel činit obtížná rozhodnutí, vydávat rozkazy, sám a skrze své orgány kontrolovat jejich plnění, sjednávat ve svých jednotkách pořádek a utužovat kázeň, jakož i trestat své vojáky za jejich rozmanitá provinění.

Mám tu info v hlavě ze...Jistě, vyloučit to nelze - a s těmi zájmy Vítkovců a Přemyslovců to jsou pochopitelně jen mé spekulace. Záviš mohl do dané kampaně jistě nastoupit jako normální mladý dobrodružství chtivý žoldák, a na strategické zájmy vlastního rodu či království vůbec nepomyslet. Jistě též potřeboval získat nějaké chlapské zkušenosti. Jako šlechtický synek za sebou určitě měl výcvik v používání různých zbraní i v jízdě na koni, a ghibbelini prostě takové potřebovali a byli ochotni i zacálovat.

Každopádně i Záviš měl kule mezi nohama. Nebál se rizika i odpovědnosti, a když se jeho úsilí žvejklo, taktéž hrdě a statečně nesl svoji hlavu ke stětí. Nicméně do čela mezinárodní vojenské kampaně se v šestnácti postavil Konradin, a nikoli Záviš.

Já to udělat nemůžu, ale...Mám tu info v hlavě ze skript a přednášek ze školy, takže žádný odkaz

Záviš mohl být stejně starý jako Konradin a možná se evropští kluci rozhodli spojit k romantickému boji

Jinak inak s těmi Vítkovci to není tak jednoduché, oni vždy intrikovali, nebo dá se předpkládat, že intrikovali, proti Přemyslovi O. II. Vyvrcholilo to Moravským polem tuším 1278, kde ho vlastně zradili. Takže zas kdo ví. Ale možná to někde vyhrabám, teď nejsem v Praze...

Může někdo potvrdit...Já to udělat nemůžu, ale nezdá se mi to moc pravděpodobné.

Záviš je poprvé zmiňován v dochovaných pramenech v roce 1269 již jako dospělý. Pokud táhl s Konradinem do Itálie, musel tedy být ještě velmi mladý, a s největší pravděpodobností by tak učinil jako součást Konradinova říšského doprovodu, který se od něj nakonec odpojil už někde ve Veroně.

Podpora Konradina však nebyla v zájmu ani Vítkovců, k nimž Záviš patřil (jelikož Vítkovci byli tradičními nepřáteli bavorských Wittelsbachů, a tedy i tento rod reprezentujícího Konradinova strýce, ochránce a velitele jeho říšského doprovodu Ludvíka Přísného), ani tehdejšího českého krále Přemysla Otakara II. (jelikož Konradinův druh Fridrich Bádenský si kladl nárok na rakouský vévodský stolec, který Přemysl Otakar II. získal sňatkem s Markétou Babenberskou).

Nicméně když si dnešní mládež chodí pro bojové ostruhy někam k IS, podobné úlety nelze vyloučit ani u mladých dobrodružně založených Vítkovců v druhé půlce 13. století.

Odkud máš informaci, že se Záviš mohl zúčastnit Konradinova italského tažení?

Může někdo potvrdit informaci, že tažení Konradina se zůčastnil i český šlechtic Záviš z Falknštejna?

...volný čas a národní dědictví...

Konradin a Fridrich Bádenský nebyli sťati speciálním popravčím mečem, jelikož ten nebyl vyvinut dříve než někdy v půlce 15. století. Místo popravčího meče tak byl použit spíše meč válečný, na dekapitaci pevně se držícího odsouzence daleko hůře uzpůsobený. Pokud se i tak podařilo oba setnout jednou ranou, byl v tom velký kus štěstí i kus mistrovského úsilí kata.

Jeden vrabcokur mi vytýká, že jsem na jakýchsi podřadných vláknech nezůstal, další zase, že jsem tak strávil příliš mnoho času. Samotného mě mrzí spíš to druhé.

D a kde je psáno,jak máš trávit volný čas,ani ve hvězdách ne...