Mužnost

aspoň víme, že D tady bude...To jako že mě do té doby nikdo nezabije, neboť mi pro to chybí charisma? Nebuď drzý(á)!

..Charisma jako dar v židovsko-křesťanské tradici...

To je pravda. Charismatičtí...aspoň víme, že D tady bude strašit ještě 50 let.

To je pravda. Charismatičtí muži často končí špatně. Zejména když se nenechají vhodně usměrnit či odmítnou držet hubu a krok.

Jinak charismatické muže obecně potřebují mocní buď získat na svou stranu, nebo zlikvidovat. Třetí možností je nechat se jimi převálcovat a popustit jim vlastní moc a bohatství.

Pokud jde o charismatické ženské, těch je jako šafránu. Pokud se však tu a tam nějaká ve svétě objeví (Evita Perón, Marilyn Monroe etc.), má tendenci se buď záhy uchlastat a zdrogovat k smrti, nebo aspoň zemřít v útlém věku na rakovinu. V opačném případě by si po dlouhé dekády kdekoho omotávala kolem prstu, což by bylo příšerné.

neúspěšné tažení a následná poprava vznik několika legend, nepochybně musel být charismatický jedinec, těšící se respektu přátel i nepřátel. Ostatně právě i pro toto své charisma, tuto svoji schopnost již v útlém věku přivést řadu lidí ke svému následování, musel být popraven.

byli odsouzenci natolik urození, a Karel z Anjou byl v Neapoli natolik všemocný, že obstarožní Jean Bricault teoreticky mohl s danými nešťastnými mladými muži diskutovat snad i to, zda si přejí, aby během popravního průvodu a samotné popravy v Neapoli vyzváněli umíráčci.

Samotná reflexe smrti...Je tomu tak. V každé knize je obsažena nějaká pravda, je-li k tomu ta kniha dostatečně dlouhá. Bible není výjimkou.

Samotná reflexe smrti naznačuje pravý smysl života.Život není víc než vánek,křehký,takřka nic.(Žalmy 39; 89; 90)

Když se obstarožní muži angažují ve zprostředkování komunikace mezi odsouzeými k smrti a těmi, kteří tyto odsouzené posílají na smrt, a když se tito obstarožní muži v souvislosti s tím i podílejí na vyjednávání termínu a podmínek popravy, je v tom cosi velmi moudrého a důstojného. Životní zkušenosti a rozhled obstarožních mužů často dokáže poněkud otupit hrany a hroty celé předpopravní a popravní mašinérie, a vyváženěji zohlednit přirozené zájmy všech zúčastněných stran.

Je ovšem ironií dějin a lidského rodu obecně, že Jeanu Bricaultovi zřejmě nikdo bustu na Vaječném hradu ani Piazza del Mercato neodhalí.

To, že Konradin ani Fridrich Bádenský nežádali přes obstarožního Jeana Bricaulta v souvislosti s jeho informací o chystané popravě nic víc, než jen tři dny na sepisování závětí a modlitby, svědčí o jejich velké rytířské skromnosti. Obstarožní Jean Bricault jim jistě teoreticky mohl zprostředkovat i velkorysejší předpopravní podmínky a četnější poslední přání.

původu těšil veliké důstojnosti. Nikdo, ani samotný Karel z Anjou, ani obstarožní Jean Bricault, ani Robert z Bari, dokonce ani kat si mu jistě nedovolil říci něco na způsob "nejraději bych ti naplácal na holou a poslal tě zpět ke tvé mámě". Konradinova osobnost, Konradinovy činy i Konradinova smrt rukou kata byly vnímány s velikou vážností.

Kronikářské záznamy o usmrcení Roberta z Bari, logotéta a protonotáře Karla z Anjou, za veřejné přečtení na popravišti proklamace o trestu smrti pro Konradina, Fridricha Bádenského a jejich leníky , podobně jako zvěsti o zabití kata po dané hromadné popravě, je nutné brát s velkou rezervou. Je více než rozumné předpokládat, že podobé záznamy a zvěsti odrážejí daleko spíše bláhová lidská přání nežli historickou realitu.

Poprava Konradina se jistě dotkla sentimentů mnoha jeho současníků. Brzy po Konradinové smrti se též objevil nejméně jeden podvodník, o kterém mnozí věřili, že je vzkříšeným Konradinem.

si právě cvrnkla do kalhotek

Poněvadž věřili či...WL,pojetí smrti. A pak,že to z něj nedostaneme...

Poněvadž věřili či...Brilantně podáno!

Poněvadž věřili či doufali v posmrtný život, respektive přímo v to jeho pojetí, které bylo poplatné katolickému křesťanství 13. století, odkázali oba urození mladí muži značnou část svých majetků klášterům. Doufali, že jim tento druh předsmrtné štědrosti přičte jejich křesťanský bůh k dobru, a že s nimi díky tomu bude na onom světě po jejich popravě lépe zacházeno.

Naděje není odpovědí na všechny naše proč,
ale dává nám sílu...

...křesťanská smrt...

Když obstarožní francouzský rytíř Jean Bricault, pán z Nancy, informoval Konradina a Fridricha Bádenského přímo v jejich vězeňské cele na Vaječném hradu, že tito budou popraveni, zmínění mladí muži jej požádali o tři dny příprav na křesťanskou smrt. Této jejich žádosti bylo vyhověno. Lze v tom vidět dílčí milosrdenství ze strany Jeana Bricaulta, nebo přímo Bricaultova pána a velitele, krále Karla z Anjou? Ano, lze.