Gamblerství

Miro, jsem ráda, že tu jsi, že to tady čteš, ale svým příspěvkem nikomu nepomůžeš.Trochu pleteš hrušky s jablky, ale je to v pořádku,je to jen a jen Tvůj názor. Na nic tady nenadáváme, na stát už vůbec ne,každý tady hledá odpověď na svoje bolesti, životní prohry, ale myslím, že tady už hodně lidiček pochopilo, že KAŽDÝ MUSÍ začít sám od sebe. Něco nám láme vaz, jak píšeš ,to ano, ale určitě to není svoboda a demokracie......Ale máš právo si myslet, že dříve to bylo lepší, snadnější....Máma. Přeji hezký den

Už dva dni čítam Vaše príspevky o gamlerstve a o trápení,ktoré Vám to narobilo. Nadávate na herne, na štát a čo ja viem na čo všetko. Ja vám nato odpovedám "To je ono, To je ono" Pamätáte si ako ste jásali a cinkali k?účami? V socializme neboli automaty a preto ste ho šli rúcať, lebo bol pre vás neslobodný. Teraz máte slobodu a demokraciu ale s ňou aj zodpovednosť za seba a svojích príbuzných a práve tá Vám ako vidím láme väz. Teraz keď ste v trabloch tak by ste najradšej vydávali zákazy. Ale to tak nejde, každá vec i každý systém má svoje výhody i nevýhody. Teraz ´dakujte svojim disidentom a demokratom, čo vám to tu naštepili. "To je ono, to je ono??????????????

Renáta - I já jsem prohrál statisíce, a nejsem na to vůbec hrdý, dokonce se moc stydím. Tvůj kamarád, by si nepřipadal jak nemocný, on nemocný je. Pokud bylo, kde si sehnat peníze, tak nějaké myšlenky na nehrání, a že je problém nepřipadaly v úvahu. Až když šlo do tuhého, nebylo kde brát a nebylo ani na splátky, tak jsem příšel za ženou s pláčem, že nevím kudy kam. Navrhla léčení. Já to odmítal, nejsem přeci nemocný, to zvládnu sám. Nakonec jsem souhlasil alespo ň z ambulantní léčbou, což znamenalo docházet na terapie 2 krát týdně, jen aby byl doma klid.
To bylo cca po 7 letech hraní a cca 500 000,- prohry. Výsledek byl nulový, hrál jsem dál.Další 3 roky. V roce 2000 jsem si napůjčoval po bankách zase přes 100 000,- prohrál a znovu s pláčem za ženou. Ta se striktně rozhodla, že musím do léčebny a pak až se vrátím, se rozhodne co dál. Byla rozhodnutá ode mě odejít. Tentokrát jsem vůbec neodporoval a ihned nastoupil. Po návratu, to bylo všechno takové divné, nevědel jsem co bude. Pokud by měl někdo zájem vědět jak to dopadlo, můžu někdy pokračovat.

xz - pokud myslíš rozhodnutí nehrát, tak v tom mi hlavně pomohly skupinové psychoterapie na léčení. Je tam spousta času na přemýšlení a záleží na každém, jak si to v hlavě uspořádá. A hlavně, jestli chce něco uspořádat. Základem všeho, je zcela změnit své myšlení a chování a striktně dodržovat určitá pravidla. Jsou mnohdy ponižující, a někteří toho, pro svou ješitnost nejsou schopni. A to,že hrát je blbost, tak to jsem si uvědomoval po celou dobu, to je od 1989, kdy jsem začal. Ale to je málo, to se vždy hodilo za hlavu, a šlo se na věc. Ještě taková maličkost. Nosím u sebe papírovou kartičku, na jedné straně je na ní napsáno: NEVÝHODY, KDYŽ BUDU HRÁT - 1.Opustí mě manželka. 2.Nebudu mít kde bydlet. 3.Budu stále bez peněz. 4.Neustálé stresy a deprese. 5.Neustálé lhaní a podvody. 6. Samota. Na druhé straně stojí : VÝHODY, KDYŽ PŘESTANU HRÁT - 1.Lepší svědomí a důvěra. 2.Větší pohoda. 3.Více peněz. 4.Více času na sebe a rodinu. 5.Radost z práce. 6.Normální život. Někomu se to bude zdát dětinské a k smíchu, ale pokud si tyto skutečnosti člověk dostatečně uvědomí, má vyhráno.

vanda - Život je na to, aby se žil. I já se musel hrabat ze dna a zdá se že to fakt jde. Ale musí se chtít, a Ty určitě chceš, jen to ještě nevíš. Všichni tady Ti drží pěsti, protože dobře ví o čem mluvíš.

xy je to tazke a ak napisem pravdu co som prezila mozno sa nik so mnou ani bavit nebude ale nebavi ma zivot a modlim sa rano nezobudit lebo som slaboch uz 16 rokov odisli sme aj do zahranicia ale aj tu su stavkove kancelarie nikdy sa nezbavime dhov zatiahli sme celu rodinu trpia moje deti vsetci ja som taka hlupa clovek sa snazi pomoct ale som na pokraji teraz si hladam pracu tuna ale zatial nic tak ledva som schopna uvarit mam depresie stiahnute zaluzie mykam sa na kazde buchnutie naozaj nevladzem naco je takyto zivot.......................

Jo, zapomněla jsem napsat, že reaguji na příspěvek Wandy!

Buď trošku konkrétnější. Poděl se s námi o Tvůj příběh. Mě se vždycky trochu uleví, když sem můžu něco napsat, i když ten, který by měl být aktivní, už zase jen pracuje a spí a doporučení psychiatrů a psychologů leží na stole nedočtené a přesto, že je teď klid, ze zkušenosti tuším, že ne navždy.

po precitani som musela plakat a to som uz prestavala verit ze dokazem po tom vsetkom vyronit slzu..tieto pribehy sa podobaju mojmu Andy,Lenka,Petra nevladzem........

XY ahojky, ne jsem tady každý den a mám radost z Vás všech, že tady vzniká přes tu hrůzu něco hezkého, pouto, sounáležitost,pocit, že v tom není člověk sám. Tak jsem Vás jakoby jen poslouchala a přemýšlela....Také chci napsat něco Markovi, ale ještě si to potřebuji v klidu přečíst. Mám radost ze Zdendy, že snad někde kráčí pro modrou knížečku, která mu může hodně pomoci.....Renatě chci napsat, že gamblerství je nemoc a pomoci kamarádovi může snad jen tím, že ho donutí jít alespoň na jedno terapeutické sezení do PL Bohnice, kde rychle zjistí, že to už dávno nemá pod kontrolou. A také mu může pomoci snad tím, když mu nepůjčí ani korunu a místo nudy ho přihlásí na judo. To pochopitelně přeháním, protože, když je to dospělý člověk, tak nese odpovědnost sám za sebe. Jsem ráda, že Tom někde lítá s pejskem a možná zapoměl na svoje limity....Lenka možná píše o Igorovi, ten vztah jsem trochu ještě nepochopila a Igor ten snad jde svým životem....Nevím.
No a Xy -také to je Tvoje volba, odpouštět, dávat všechno do pořádku, ztrácet radost ze života, ale třeba pomalu sbíráš odvahu na radikální řez, protože asi nebude líp......
Tvůj manžel MUSÍ na léčení. Mějte všichni hezké dny. Máma

Mámo, jak se vede? Jsem tady teď často a zjišťuji, že ses nějak odmlčela. Myslím, že jsi pro spoustu z nás taková vrba - opora.

Zdendo,mám kamaráda,který prohrál statisíce. Když jsem zavedla řeč na nějaké léčení, tak řekl, že by si připadal,jak nemocný. Vůbec snad nemá pocit, že je s ním něco v nepořádku. Říká, že hraje hlavně z nudy. Prostě má svoji verzi,jak se uchlácholit, že na tom není tak zle a že to má pod kontrolou. Zajímalo by mě,když říkáš,že necháš nahlédnout do duše gamblera, kdy jsi pochopil, že to "nemoc" je a že sám na to nestačíš. Už sám před léčbou, nebo na naléhání ostatních ses šel léčit a až tam ti došlo, že hraní vede jen k sebezničení? A po kolika letech a prohraných financích to bylo? Buď tak hodný a zkus odpovědět. Já jsem se kamaráda pokoušela navést, jak z toho ven, ale zdá se, že jsem začala být jeho nepřítelem. Poté, co jsem to tady všechno přečetla, vidím, že bych byla asi dost naivní, mít pocit, že mu mohu pomoct nějak já. Spíš mám pocit bezmocnosti a vidím, že mu vůbec není pomoci :-((

Nejdriv lhal,ze potrebuje prachy na nakej jeho nacatej byznys,ze kteryho pak nahle seslo,vzal si pujcku,kterou ted nemuze splatit.Preddvema lety jsme byli na dovoleny u more,za kterou jsme utratili asi 40000.Pak mi to neustale vycital,ze mu podkopavam nohy a ze se mnou nic nenasetri.
Obratem stejnou castku prohral a ja jsem nemohla rict nic.
Par let zpatky na moje narozeniny to byla kytka,parfem,noc v hotylku nebo dobra vecere a letos na moje narozeniny uplne zapomel...(PREJ)
jA SI SPIS MYSLIM,ZE NEMEL PRACHY ANI NA POSRANY PRANICKO...

Tak proč mu je, Lenko, necháš zase sesbírat? Pěkně si je schovej a ať si natankuje třeba vodu. To mně peníze dá, dá mi i výplatu, ale někdy se právě stane, že přijdou složenky na jeho půjčky a protože on je radši schová, aby se na ně nemusel dívat(!!), protože nemá na zaplacení, stejně je nakonec zaplatím já, tzn., že z peněz nemám nic. Stokrát jsem se zapřísáhla, že mě nebude zajímat, kde na splátky vezme a že mi bude pravidelně přispívat na domácnost. Radši to pak ale dám do pořádku, protože se bojím, aby u nás náhodou nezazvonil nějaký věřitel a nezačal odnášet věci (které jsou mimochodem stejně skoro všechny z mých peněz, protože on celý život jen splácí, pak si udělá další dluhy a splácí znovu a tak dokola).

Nejlepsi je,ze vzdy neco vyhraje,prijde domu a zasype me prachama a chechta se.
Pak je sesbira,a druhy den prijde s tim,at mu dam na benzin a cigarety a ze ma vseho pokrk.Tak ja nakonec jeste abych chudacka litovala...Po otazce kde jsou jeho penize jen blbe cumi.

Zdendo, tvá podrážděná reakce je mi trochu povědomá. Je to celkem zajímavý, jako kdyby existoval nějaký mustr gamblera a všichni zúčastnění se podle něho řídili. Myslela jsem si, že to je jen u nás a teď zjišťuju stejný chování, stejný lži, stejný postoje a zoufalství blízkých, že mě to na jednu stranu trochu uklidní, na druhou je to teda hrůza. Přeju Ti doživotní výhru nad těma debilníma světýlkama, nicméně je mi jasný, že to slíbit nemůžeš. A to mne taky odrazuje v mým případě, že si myslím, že i kdyby manžel podstoupil léčení apod., není vyhráno a ta nejistota mě celkem vyčerpává. To rozhodnutí musí přeskočit v hlavě a tomu se asi nedá poručit, to musí samo. Jak jsi ty k tomu dospěl?

xy - nemáš se zač omlouvat, jak říká máma špatně a neadekvátně reaguju, budu na sobě pracovat. Co se týče Tvého rozhodnutí, jak problém řešit, nikdy nebude jednoduchá odpověď. Má žena, se to snažila řešit podobně jako Ty, cestou nápravy, léčení, snad se povedlo, ale opravdovou jistotu nebude mít do smrti, samozřejmě mé. Měla a má mě hodně ráda, hodně hezkého jsme spolu prožili. Kdyby to tak nebylo, měla by o hodně jednodušší rozhodování se mě zbavit. Přesto zvolila tuto nelehkou cestu i se všemi riziky. Nikdy jsem ji přitom neslíbil, že už se to nebude opakovat, protože by to byla další z mnoha lží. Nechci být pokrytec, já to prostě nevím...

Ondra - klasický učebnicový příklad hráče i velice správná analýza jeho autora. Mimo jiné pravdy, jedna velice důležitá. Výhry jsou o mnoho nebezpečnější a zrádnější než případné prohry.

Jmenuji se Ondra. Je mi 24. let a jsem gambler. Nikdy předtím jsem automaty ani ruletu nehrál. Nevěděl jsem ani jak se ty nesmyslné tlačítka používají. Až jednoho dne jsem nastoupil do herny jako barman. Ze začátku jsem jenom občas koukal, jak někdo hraje. Pak jsem ale zkusil elektronickou ruletu. A hned se mi povedlo vyhrát. A pak ještě několikrát. A tak jsem si občas zahrál.
Někdy jsem vyhrál někdy ne. Až jsem jednoho dne prohrával. Jelikož jsem byl v práci, tak jsem udělal tu největší chybu v mém životě. Došli mi moje peníze, tak jsem si půjčil z fleku. To co jsem prohrál jsem dostal zpátky a ještě jsem byl v plusu. A tak to nějakou dobu šlo. Sázky se pomalu zvyšovali. Párkrát jsem prohrával dost velké částky (půjčené z fleku) ale nakonec
jsem do vždy dostal zpět.
Pak přišla má první velká prohra. Tehdy jsem měl našetřené nějaké peníze (i díky výhrám v ruletě), takže moje úspory padly na prohru. Já se ale neponaučil. A tak jsem zase jednou prohrál. Na prohru mě půjčila moje přítelkyně a kamarád. Pak jsem vše splatil. Nějaký čas jsem nehrál a pak zase jako obvykle po skončení pracovní doby k tomu sedl. Prohrál jsem 14 000. Tentokrát jsem ale už neměl nikoho kdo by mě mohl půjčit. Nakonec jsem šel s pravdou ven a řekl vše rodičům. Vzali si půjčku. Byl jsem v tu dobu přesvědčen, že už nikdy hrát nebudu. Vydržel jsem to asi tak měsíc. A přišla další prohra. Asi 12 000 tisíc. To už naši nesli těžce. Půjčily mě 7000 a přítelkyně 5000. Ještě ten den jsem vyhrál ty peníze zpátky. Což byla nejspíš chyba, protože každou výhru si gambler pamatuje.
Moje poslední prohra teď narostla do výše 40 000. A to ještě nedostanu výplatu. Půjčily mi znovu rodiče, jinak nevím co bych dělal. Vím, že tenhle problém musím řešit a tak sháním teď nějakého doktora. Každopádně musím změnit zaměstnání, takže jsem přišel o práci.
Naštěstí jsem ještě nepřišel o svoje blízké-rodinu a moji holku, kterou šíleně miluju. Za to jak mě podpořili jsem vděčný a vím, že je už nesmím zklamat.
Proč gambler hraje ?? Proč strká výplaty do těch nesmyslných automatů ??
Každý gambler ze začátku totiž vyhrává. Člověk, který na to jde jednou, pak po druhé, třetí a nevyhraje, tak už tam nikdy nepůjde, protože si řekne škoda peněz. Já ale ze začátku pořád vyhrával. Pak někdy prohrál, ale pořád jsem byl do plusu. Pak jsem vyhrával i za cenu, že jsem velkou částku prohrával, ale čekal na ruletě svoje favority a když padli, měl jsem všechno zpátky. Pak ale člověk prohrává, čeká že to vyhraje zpátky a nic. Gambler v tu chvíli nepřemýšlí, že odejde domů s práznou peněženkou. Nemůžu domú přece jít s prohrou 2000. Mám dost peněz na hru, štěstí se otočí, říkal jsem si. A dlužná částka rostla a rostla.
Proč jsem vůbec začal hrát ?? Touha po tom, jak rychle zbohatnout. Taky jsem měl ze začátku rychle našetřených skoro 20 tisíc. A kde jsem dnes ?? Každý hráč tahle dopadne. Nedopadl by v případě, že vyhraje a řekne dost!! Ale to nikdy neudělá, protože s jídlem roste chuť. U mě to bylo špatně zvolenou prácí. Ve volnu jsem nikdy moc nehrál. Vždy po práci.
Rada všem hráčům: Za včas toho nechte, buďte normální lidi. Že jste nedávno vyhráli ?? Hezký, tak si za určité období udělejte stavy +,- ?? Určitě Vám výjde -. Pak příjdete o práci, rodinu a nakonec i o byt. Totálně na dně. A nebo přepadnete nějakou poštu. Radši žijte z toho mála, co vyděláte, než z cizích peněz. Ať nedopadnete jako já a nebo třeba ještě hůř.
ONDRA