Děti a punčocháče.
Já po doma nosím punčocháče normálně ale když jdu ven tak pod kraťasy mám punčocháče silonove ale když je jenom chladno a v zimě pod kalhoty nosím klasické dětské bavlněné a nikdo se mne ve škole nesmeje že. že mám punčocháče. Normálně je nosím i pod zimní kombinézu nejdříve si vezmu plenku hugies a pak dětské bavlněné punčocháče a pak teplou kombinézu mamka mne vše pripravy a to vše si musím vzít ale nikdy dostanu i plenky když mám kalhoty a punčocháče to mám místo trenek tu plinku to používám jednorázové plenky a na doma látkové pleny já se pomocuji tak to mamka chce abych to takto nosil jinak když nemám pleny tak nesmím vyjít ven a to mám plinku nikdy i teď přes léto ale bez punčocháču.
Punčochové všeznalec je rozdíl mezi tkaným a pleteným. A které oblečení není takové?Pouze že by sis oblékal igelitové sáčky.
Mlčeti zlato......
Pokiaľ človek dochádza do školy, či do práce menia sa pančucháče na drtiče mrazu. Pletené oblečenie drží teplo pri tele. Tkané oblečenie skôr odoláva vetru. Kombinacia pančušky a nohavice je veľmi výhodna a výkonna. Ja nedám dopustiť na túto kombináciu.
Zdravím , nevím jak vy ale u nás v rodině jsme my kluci zvyklí nosit punčocháče doma automaticky .Bráchovi už je 15 a nosí je doma uplně v pohodě , mě je 12 a nosim je taky jako domácí / oblečení/ .Pod ně si ale slipy nebereme , proč taky .Do školy si je bereme když je chladno a někdy musíme čekat na bus delší dobu ,od nás k zastávce to máme skoro 2 km takže aspoň za nás klidně řikám kdykoliv .
Když jsem se po prvé setkal s posmívaním, netušil jsem proč. Kluci se mi posmívali a já nevěděl, proč prstem ukazují na moje punčošky. Nabylo to ve škole ale venku na ulici. Punčošky jsem měl poskladaný do harmoniky na kotnícich a lemovaly moje boty. Já si stáhl kalhoty a začal jsem si punčocháče natahovat a kluci se smáli ještě víc. Byli to starší kluci a smáli se mi jenom proto, že jsem měl punčocháče. Chodil jsem do 1. třídy.
Tak ty zcela od dětství nesnáším a moje dcerka to má obdobně. Oblékání je vždy boj.
Keď vieš, že je to zle, tak prečo s ňou bojuješ?
Seter tvoj príbeh, že si sa nestretol s posmechom pre pancuchace, je naozaj svetla výnimka. Aj to čo píše Lenka potvrdzuje, že aj dnešný chlapci sa ich zdráhajú nosiť. Aleš prepáč ale považoval som ta podľa tvojich predchádzajúcich príspevkov za arogantného bula, ale asi som sa mýlil , učiteľske deti to nikdy nemali v škole jednoduché a určite nie keď sa pre telocvikom objavili v pancuchacoch.
Stano, na predchádzajúcej strane máš hneď dvoch chlapcov - Jirka a jeho 15 ročny brat ktorí pančucháče nosia v súčasnosti a bez problému. Myslím si, že ak by sa im pre ne niekto posmieval, asi by ich tak bezstarostne alebo dobrovo%lne nenosili. Aleš a ty ich v súčasnosti nosíš, alebo nie ? Tentoraz som ja nepochopil aký máš dnes k ním vzťah. Myslím si, že ich nosíš, alebo uvažuješ o tom. Radšej o tom napíš a "igelitové sáčky hoď do odpadu na plast". Inak kuriozita, vraj novinový papier v topánkach je výborný termoizolant. Naopak aj zmrazené potraviny zabalené v niekoľkých vrstvách novín sú ako v termotaške.
Jak jsem psal, když jsem je musel nosit, tak jsem je nenáviděl a když jsem s nich vyrostl tak jsem začal po nich toužit. Mám nyní panske polske silonky Adrian, ale to není to, co byly ty staré dětské nenáviděné socialistické. Hlavně se bojím jako by reagovalo na to okolí. I ty silonky nosím potají.
Aleš pozri sa na internetový obchod Ceny řez tam majú viacej druhov “socialistickej” klasiky a sú tam aj 180 a XXL rebrované pancuchace bavlnené. Pozor tie XXL sú na postavu do 190. Na 180 stačia XL a ak si chudší tak aj L. Naozaj veľké klasické pancuchace. Niekedy bývajú vypredané, ale stále ich doplňujúce. Najrýchlejšie sa výpredaju čísla od 160 a vyššie. Neklamný dôkaz že sa stále nosia.
U nás sa hovorí: Kto chce hľadá spôsoby a kto nechce hľadá dôvody. Tatravit vo Svite vyrába klasické detské pančucháče do veľkosti 180 cm a dámske XXL. Myslím, že aj Loana má podobný sortiment. A ako by reagovalo okolie? No každá senzácia trvá tri dni. Z vlastnej skúsenosti ti môžem povedať, že okolie nereaguje dnes už na nič. Najlepšia odpoveď na otázku prečo? Je , že zo zdravotných dôvodov.
To nemal nikto ľahké, keď zhodou okolnosti prišiel prvý v pančucháčoch a bolo jedno, či bol synom učiteľa. A zvlášť, keď na telocviku musel s pravdou von a musel sa pri prezliekaní objaviť v pančucháčoch pred ostatnými. Dnes viem, že každá senzácia trvá 3 dni a potom sa okuká a ľudia si zvyknú. Vtedy to bolo niečo iné. Občas sa mi podarilo byť prvý a zároveň aj jediný v pančuškách. Najviac sa posmievali tí, čo sa rodičia o nich nestarali a tí, čo prepadli. Vtedy sme sa im za hlúposť neposmievali a dnes leštia lavice na úrade práce, alebo robia za minimálnu mzdu. Pre mňa je to dobré zadosťučinenie. Voľakedy som závidel ja im, že nemuseli nosiť pančušky, dnes oni závidia mne dobrú prácu a dosť dobrý plat.
Letos v zimě mi synáček(10 let) oznámil, že on už punčocháče nebude nosit, že to nikdo nenosí, že se mu všichni smějou, že v škole nebude za blbečka. Usoudila jsem, že když je to tak, tak ho nechám ať se rozhodne sám. Koupila jsem mu thermoprádlo(nekřesťanský prachy) a bylo. Před vánocema měli besídku. A když se převlíkali na vystoupení zistila jsem, že nebyla pravda co mi tehdy říkal. Víte mi říct proč lhal?
Když měl takových spolužáků jako já, tak se mu nedivím. Kto byl v puncháčich tomu nadávali do komunistických mániček. Proto sem si myslel, že to byt výmysl socialistických soudruhů. Já jsem neměl to štěstí, že by mi máma koupila termoprádlo. Ona učila na té samé škole. Kluci je nosili, i starší, ale ve třídě asi neměli takové čísla, jako my. Když jsem je musel nosit, tak jsem je nenáviděl, a když jsem z nich vyrostl, začaly se mi líbit.
Tady se řeší problém punčocháče a kluci. Ja letos v zimě měla problém punčocháče a holka. Naše mladá si za svět nechtěla oblíct punčocháče, že prej se ji holky smějou. Pomohla jenom vařečka hrozba výprasku od táty. A to chodíla do 4. třídy, nevím co to bude letos. Zato kluk paťák si vzal sám od sebe. Když holka dělala ródeo, tak se ji ptal proč vyšiluje. Za naších školních let to bývalo tak jak to tu opisujou skoro všichni. Bráchové šílelý, když máma donesla na pozim punčocháče. Svět se mění asi ve všem.
Já jsem taky ukrýval punčocháče pod ponožkami. Ale kluci dva kluci si toho všimli a jednou o přestávce mě popadli, položili mě na zem, zuli mi bačkory a ty ponožky mi sundali a křičeli jé, on nosí punčocháče a schovává je, jéééééé....Děti se seběhly a smály se mi. Stalo se mi to v páté třídě, je to už dávno. Byl jsem rudý a styděl jsem se. Ještě tak dva, tři kluci taky mívali punčocháče, ale na ty si nikdo netroufl, byli víc o rány, do mě se bohužel rádi strefovali, je to i o tom. Rádi si hledali něco, aby mi mohli nějak ubližovat. Ještě mě pak přes ty punčochy zlechtali na nohách. Tenkrát takovou drobnou šikanu nikdo neřešil, ale já trpěl a nejen kvůli punčocháčům.
Já jsem nosila punčocháče pod kalhotami od podzimu do jara. A navíc návštěva letního kina, večerního koncertu někde venku nebo kempování v stanu automaticky znamenalo obléct si pod kalhoty punčocháče a vzít si svetr i v létě. Mamka na tom trvala a já vždy poslechla.
Reklama
Z punčocháčů mám taky slušně trauma. Moje maminka taky trvala na teplém oblečení, takže jsem musela nosit od října až do jara a to dokud jsem byla doma. Zažila jsem dost posměchu. Musela jsem je mít i třeba v létě do letniho kina nebo na koncert. To si asi každý dovede představit, co jsem zkusila. Párkrát jsem domlouvala, ale to mi bylo rychlé ručně vysvětleno, že takhle ne. Jednou asi v 17 jsem se v létě vrátila z kina bez nich, mamka to zjistila a skončilo to slušným výpraskem. Víckrát už jsem si to nedovolila.
- Odpovědět
Pošli odkaz