Děti a punčocháče.
Myslím, že je to rozumný názor. Škoda len, že len málo žien prispieva na týchto stránkach. Je pravdou aj to, že tu nevyriešime problém : pančušky áno či nie. Súhlasím s tým, že nič netreba lámať cez koleno.
V prípade, že niekomu chýba výprask, môžem ho zbaviť stresu. Príďte ku mne a ja vám tie zadky zmaľujem do sýta. A môže to byť podľa vlastného výberu - v pančuškách, alebo na holú.
Jo, mnoho žen tu nepřispíva a o něktrých co se hlási k ženskému pohlaví, by se dalo pochybovat, zda li jsou to doopravdy ženy. Je to zvláštní, neboť, jak vyplýva s mnoha příspěvků, jsou ženy - matky, které oblékaly a oblékají syny do punčocháčů. Často zde čtu, jak maminka nedovolila žádnou diskusi a ohledem punčocháčů měla jasno a jak někdy lítaly facky, nebo se mávalo vařečkou. Možná by bylo dobré, kdyby svůj pohled objasnily i ostatním. Nechci říct, že naměly pravdu, ale postrádam zde jejích názor.
A co se týče těch zmalovaných prdelí, já se přiklánim ke tvému názoru a kdyby to bylo třeba, tak Ti pomůžu. Můžu přispět i nějakou tou fackou navrch. Ale nechci se vnucovat. V bibli se píše o pomoci blížnímu svému. Zájemcům posloužim i hojivou masti po vykonané operaci.
Aj staré komunistické pančušky, pokiaľ mali správnu veľkosť a boli vyprané, vyzerali na chlapcoch estetickejšie ako spodky. Neviem posúdiť sexuálnu príťažlivosť chlapca v pančuškách, lebo som vždy bol na dievčatá, ale rozhodne chalan v pančuškách vyzeral lepšie ako v CG. Aj ja som vždy považoval spodky za asexuálne a trápne. Dievčatá v pančuškách sa mi páčili veľmi. Keď sa zima pobrala na sever, tak som sa nevedel dočkať až prídu dievčatá do školy v sukničkách a pančuškách. Najkrajšie boli v bielych pančuškách.
A co jsou ty rytierky?
Rytierky su vlastne spodky, hrubé, neforemné, neurčitej farby. Keď sa človek spotil, tak sa prilepili na telo a bránili v pohybe. Patent na priehlavku(kotník) povolil do pol hodiny od oblečenia na telo a vtedy sa vyťahoval z ponožiek. Vpredu bol rázporok, ktorý sa nedal použiť na cikanie pokiaľ ich nositeľ mal trenírky, takže sa museli rozopnúť aj nohavice a pindík sa musel vybrať von cez obidve gumy v pase. Často sa stalo, že v takomto postoji nohavice jednoducho spadli pod kolena.
To co jste napsala je doufám jen velmi špatný vtip. nulovou svobodu v oblékání jsem schopný tolerovat max do 10let a i tam už je to dost přes čáru. ale 14 to snad nemyslíte vážně. at už je nechce nosit kvůli šikaně/posmívání protože jsou nepohodlné,huř se v nich hýbe tak je prostě nechce nosit, tak ho nenuttě už je mu 14 už je skoro dospělý a ještě furt mu kecáte do oblečení? a kojit ho nechcete? víte jak je matřské mléko zdravé. skrátka at si vybere sám v čem se cití pohodlně, jaké oblečení se k němu hodí. a abych se vyhnul kecum o teplotách, zatím je venku teplo (oporoti pravé zimě) takže bohatě stačí teplejší kalhoty. Navíc je vědecky potrvrzene že otužování, zvyšuje odolnost proti mrazu, takže je lepší když mu ted bude trošičku zima ale v dopělosti nebude potřebovat hromadu oblečení. než když bude jenom na cestu do práce se oblíkat jak kdyby jel na rok do antarktídy. při nejhořším pokud bude venku trávit moc času tak párkrát nepude do školy, ale to je jen maličkost, pokud nejste teda kráva. potom si nezasloužíte děti a měla byste být "pod vodou"
Mohu poprosit až Vaše děti - kluci i holky - začnou nosit punčocháče sdělte to, použiji to jako argument.
dcera je má už ted pod šaty, je jí 7 a řekla jsem jí že sprostě to k sobě patří, chtěla barevné legíny ale to jsem jí řekla že se to k těm modrým šatům nehodí a tak si nechala dát bílí punčochy.
Copak, máš problėm navléknout omladinu do punčocháčů? Taky jsme si tím prošli. Kolik je jim let?
Klukovi bude 14, holce je 11. Kluk je po domluvě ochotný si je vzít i do školy ale holka se vzpouzí a pak se k ní přidá i kluk a je to pod vodou.
Takže náš kluk má taky 14 a punčocháče do školy už nenosí. Hlavní důvod je, že školu má přes ulici a tam je dost teplo, takže punčocháče tam nepotřebuje. Když jde ale v zimě někde ven s kamarády nebo s manželem na fotbal, tak mu je připravím a i když má někdy poznámky nakonec si je vezme. A nosí je teda tak v rozmezí listopad – únor.
Dcera je jiný případ, má 16 a školu asi dvacet minut chůze. Ta nosí punčocháče do školy pravidelně. Silonky pod džínami má na sobě někdy už v říjnu, když je chladné počasí. Ale je to holka a je víc citlivá na chlad. Já jsem vlastně na tom taky tak podobně. Celou zimu nosím 100 denovky pod kalhotami.
Rozumná výchova, mama ide príkladom. Pokiaľ dieťa nemusí cestovať autobusom, alebo kráčať dlho do školy, pančušky mu netreba. Ja som do školy dochádzal autobusom a niekdy sme na zastávke stáli aj 20 minút. Hlavne keď nafúkalo veľa snehu. Vtedy boli pančušky hotový poklad. A ani školy vtedy neboli veľmi vykúrené, takže pančušky neboli príťažou, skôr naopak, lebo keď človek sedí za chvíľu mu je zima. Moja mama by ma do školy bez pančušiek v zime nepustila. Párkrát som ju neposlúchol a pančucháče som si v nestráženej chvíli vyzliekol. Vtedy som obyčajne prechladol.
Jo a chápu to tak, že je ochoten si je vzít až v zimě ? Pokud kluka chcete nacpat do punčocháčů už ted, tak fakt nejste normální. A i v tuhý zimě děti nosí punčocháče jen na prvním stupni.
Samozřejmě jsem myslela v zimě. Měl je ale letos v létě na táboře a přivezl je onošené, že je měli i jiní kluci na spaní.
Ve 14 do školy? To snad nemyslíte vážně. To už je nikdo nenosí, jak se asi bude převlíkat na tělocvik? To se mu budou všichni smát . Na lyže, nebo na ven klidně, ale do školy už ne.
Za babičkou jsem jezdil o víkendech vlakem. Jednou mi máma připravila na cestu i podvlikačky, to jsem se vzbouřil, že přeci v září ještě nemusím. Jenže máma trvala na svém, že minimálně takhle brzo ráno něco pod kalhotama mít . Mámě jsem řek že podvlikačky nesnáším a nikdy nebudu nosit. Tak zašátrala ve skříni vytáhla punčocháče, dala mi pohlavek a řekla ať jí už nerozčiluju, obléknu se ať mi neujede vlak. Chtěl jsem protestovat i nad punčocháčema, přeci jenom mi bylo 13 a punčocháče jsem si myslel že už taky nebudu nosit. K babičce jsem dojel dopoledne, a hned jsem si chtěl punčocháče sundat. Byl jsem v pokojíku a hledal v tašce ponožky ale žádný jsem nenašel,měl jsem tam od mámy strčený jen náhradní punčocháče. Tak jsem zůstal v kalhotách s punčocháčema, čehož si babička za chvíli všimla a kalhoty museli dolů. Byl jsem celý nesvůj, chodil jsem jen v punčocháčích a styděl se sám před sebou. Odpoledne ale nastala katastrofa, neb přijeli všichni bratranci a sestřenice. Celkem asi 10 dětí. Samozřejmě nikdo z nich ještě punčocháče neměl a to byla většina bratranců i sestřenic mladších než já. Tety mne pochválily že mi to v nich sluší, strejdové mi říkali zmrzlina z Prahy. Celý odpoledne jsem byl z toho na nervy, že jsem z toho dostal horečku. V neděli mne babička nechala v posteli a já byl rád, že nemusím být v punčocháčích, i když už všichni odjeli a před babičkou jsem se nestyděl. Babička zavolala mámě, že u ní zůstanu ještě pár dní, ať mne omluví ze školy. Hned v pondělí mne babička vzala k doktorovi, musel jsem si zase obléci punčocháče a šli jsme. V ordinaci když sestřička zjistila že je mám na sobě, poručila kalhoty dolů a do půl těla. Pan doktor mi předepsat jen pár dní v klidu že prý to byla jen nějaká vyróza. Povídal ať se prý spíš otužuji a nechodím zbytečně nabalenej v punčocháčích.Do toho se ale vložila babička i sestřička a říkali že mít pod kalhotama víc vrstev je lepší než holá záda. Pan doktor uznal že je to pravda a tím mi zpečetil osud. Od doktora jsme totiž šli přes obuv kde mi babička nakoupila další asi 3 punčocháče, s prodavačkou je přeměřovaly a vedli dlouhou diskuzi o dnešní mládeži. Babička poté volala mamce a říkala o návštěvě u pana doktora a o tom že mám chodit teple oblékanej- v punčocháčích,což si do dneška myslím vůbec takhle neříkal. Domu jsem přijel až za týden a doma mě máma přivítala slovy, tak jsem ti nakoupila zásobu teplejch punčocháčů a ukázala na stůl kde jich bylo asi osm kusů. Najednou se to proti mne zvrtlo a vzhledem k tomu že jsem jich měl takovou zásobu a že to říkal pan doktor...od toho dne jsem je nosil denně. Ve škole tělocvik netělocvik( nosil jsem je také pod trenkama a cvičil v nich) punčocháče se stali mou součástí, stala se ze mne zmrzlina z Prahy, a ať jsem je ročníky před tím tak často nosit nemusel, tak od té doby co to řekl pan doktor skoro furt. Nakonec ale mi dny bez nich byla zima a v podstatě jsem je nosil rád, kór když ve škole to žádné haló nezpůsobilo i když jsem byl myslím jediný z kluků kdo je nosil.
V 8 třídě na dramatickým kurzu jsme losovali postavy do nové hry. Já vylosoval postavu dívky a ani po protestech jsme si nikdo postavy nemohli vyměnit. Do příští hodiny jsme měli přijít co nejlépe oblečení jako naše postavy. Nemělo se jednat o kostýmy ale o vcítění do role. Doma máma říkala že něco vymyslí. Druhý den přišla, že si konečně pořádně zanakupovala a alespoň jednou nakupovala jako pro dcerku. Máma vytáhla šaty a spoustu různě barevných silonek. Celý večer jsem se převlékal a zkoušel co mi nejvíc sluší. Nakonec mamka vybrala k šatum výrazný modrý silonky. Druhý den ráno,mi máma připravovala oblečení a byly mezi tím i jedny ze silonek co včera koupila. Ptal jsem se zda,si je mám obléci,zda to je nutný a máma říkala že je venku stejně pošmourno tak si alespoň na silonky zvyknu a naučím se je oblékat. Ve škole to nikdo,že je mám pod kalhotama, nepoznal neb jsem je maskoval ponožkami. Další ráno jsem mamce vysvětloval až do rozbrečení, že když máme tělocvik tak si fakt nemůžu vzít punčocháče. Marně,máma mi vybrala ty nejčernější skoro neprůsvitný, který alespoň trochu vypadali jako normální dětský punčocháče. Před tělocvikem jsem si je stáhl s kalhotama tak,že si toho nikdo nevšiml. A oblékání jsem vzdal a nevzal si je. Doma mne máma hrozně vyhubovala a dostal jsem i od táty nařezáno. Vybrečel jsem si, že bych chtěl nosit ty klasický dětský žebrovaný punčocháče, když už teda nějaký musím nosit. Máma mi je slíbila koupit. Další ráno mi ale nezbývalo než si znovu obléci silonky. Znovu maskované ponožkami. Odpoledne mi máma přinesla z obchodu klasický punčocháče, normálně bych hrozně protestoval ale teď jsem jí byl nejvděčnější. Hned další den jsem si je oblékl dřív než mi máma stačila připravit silonky. Do školy jsem ani nešel s maskováním ponožkami, což jsem si ani neuvědomil. Ve škole si toho všimli snad úplně všichni,včetně učitelů,ale nebylo to tak hrozný, skoro žádná poznámka nebyla negativní, spíš se všichni divili,že už je mám na sobě když je venku relativně hezky. Silonky jsem pak nosil už jen v den dramaťáku. Punčocháče vroubkovaný pak denně až do jara..
Ja som to mal presne naopak, klasických pančucháčov som mal dostatok, mnohé boli podedené, ale mama mi pravideľne dokupovala aj nové. Nemal som žiadne problémy z ich nesením, až na tých pár poznámok na jeseň či koncom jara -ty už , alebo ešte nosíš pančuchy? Ja som však túžil veľmi po silonkách. Raz som jedny zobral mame a vyskúšal si ich. Veľmi sa mi v nich páčilo a naviac na jeseň a na jar v nich určite nebolo tak teplo, ako v klasických bavlnených. Jedny som si časom kúpil, aby som ich nemusel kradnúť mame, ale stále som nevedel ako ju presvedčiť, aby mi ich kúpila ona a mohol ich nosiť oficiálne. Boli sme na návšteve u jedných známych ktorý mali staršieho chlapca ako som bol ja a pravidelne som dostával po ňom pančucháče s ktorých vyrástol. Teta mi oznámila, že to čo práve pripravila, budú asi posledné, ktoré dostanem, lebo jej syn dosť vyrástol a začala mu kupovať pánske pančucháče, ale nadávala, že sú nekvalitné a drahé, ale spodky on vraj nosiť nechce, tak mu začala kupovať silonky. Mama sa pozrela na mňa, a spýtala sa, či by som aj ja nechcel časom vyskúšať ich, alebo prejdem na spodky? Ja som sa zatváril, že uvidíme, ale vo v duchu som sa ohromne potešil. Z balíkom zdedených pančucháčov sme sa vracali domov, mama mi navrhla či sa nejdeme pozrieť do obchodu, aby sme sa pozreli na silonky pre mňa. Povedala mi, že mi ich kúpi, ale pod podmienkov, že keď sa viac ochladí, budem nosiť bavlnené. Keď sme prišli do obchodu, začali sme vyberať na moju výšku. Ja som bol dokonale zorietovaný, lebo som ich chodieval často obzerať. Kúpili sme hrubšie a tenšie, moja túžba po silonkach bola vyriešená.
Silonky mi ale stejně zůstaly v šatníku. Krom toho dramaťáku jsem je nosil i na kolo pod kraťasy. No a v létě jsme s mámou jezdili na celý léto na chalupu a máma mi je dávala kvůli klíšťatům když jsme chodili do lesa. Když zjistila, že máme klíšťata i na zahradě tak mi nakoupila hodně slabý silonky a nosil jsem je furt. Chalupu máme v takovým údolí, že tam sluníčko svítí jen dopoledne a pak tam bývá zima, tak bych stejně nosil tepláky.Na chalupě před mámou mi jejich nošení nevadilo. Do školy jsem se ale vrátil k nošení bavlněnejch punčocháčů.
Reklama
Sedím doma, Korona vírus na mňa číha za dverami, sľuby starej a aj novej vlády sa ma voľajako netýkajú. Ale o tom nechcem písať. Keďže sedím doma sama, obzerám si staré fotky z detstva. Na fotke z 1. sv. prijímania, kde sme všetci spolu s pánom farárom, je vidieť ako sa vtedy naše mami vytiahli a už od jesene striehli, kde by dostali biele pančušky, aby sme boli ako z cukru.Všetky dievčatá mali oblečené biele pančušky, teda okrem iného. A viac ako polovica chlapcov ich mala oblečené tiež. Oblek s krátkymi nohavicami, k tomu biele pančušky a čierne lakovky s prackou. Dvaja chlapci mali oblečené dlhé nohavice, ale aj tak im nad topánkami svieti niečo biele. Traja mali ku krátkym nohaviciam obuté biele podkolienky. Na fotografii zo 4. triedy na konci roka sú šiesti v krátkych nohaviciach a v pančuškách. Dvaja sedia na lavičke vpredu vedľa dievčat na ľavo a dvaja aj na pravo. Tí majú biele pančušky. Vedľa nich stoja po oboch stranách chlapci s krátkymi nohavicami, ale majú hnedé pančušky. Ako boli oblečení chlapci v druhej rade, na fotografii nie je vidieť.
Baviť sa o tom, či sú pančušky vhodné oblečenie pre chlapcov alebo nie, alebo do koľkých rokov môžu chlapci nosiť pančucháče nemá asi význam. To čo bolo módne na prelome päťdesiatych a šesdesiatych rokov už nebolo módne o pár rokov neskôr. Na konci školského roka 1968, keď som končila 8. triedu, ešte všetky dievčatá mali oblečené biele bavlnené pančušky, ale o rok neskôr už mali všetky silonky. Nohavice dievčatá nosili v zime, ale to boli tzv dievčenské nohavice so zapínaním na boku na jeden gombík, alebo zips. Odkedy si pamätám, to je tak od 3 -4 rokov, všetci chlapci, alebo aspoň drvivá väčšina chlapcov na jeseň a na jar nosila pančucháče ku krátkym nohaviciam, či už do školy, alebo na von na hranie. Jednalo sa o chlapcov do tých 10 - 12 rokov. Vidieť takto oblečeného chlapca po roku 1970 už bola skôr rarita. Dokonca ani dievčatá nechceli nosiť obyčajné pančušky k sukničkám, nosili iba silonky a občas krepsilonky z DDR. Dievčatá húfne začali nosiť nohavice aj v lete a boli to nohavice na zapínanie vpredu. Staré babky vtedy fújkali a spomínali Sodomu a Gomoru. Veľmi ťažko predýchali minisukne. Hovorili: Veď jej vidno až do neba. Vydala som sa a v roku 1976 sa mi narodil 1. syn a potom ešte dve dcéry a nakoniec s odstupom 4 rokov najmladší syn. Do škôlky museli mať deti pančušky. Bolo to napísané v inštruktáži. A museli mať aj náhradné pančušky a tepláčiky. Od mája do septembra k pančuškám boli povinné krátke nohavičky. Keď som synovi ponúkla na 1. deň do školy pančušky ku krátkym nohaviciam, ostal stáť a pozeral na mňa tak ľútostivo, že som túto myšlienku zavrhla a obliekla som mu nohavice dlhé. Pančušky nosil, ale iba pod dlhé nohavice. Občas sa stalo, že keď som sa ráno objavila s pančuškami v ruke, slabo zaprotestoval, že ešte nie, že je ešte skoro a jemu zima nie je. Bežne sa po dome pohyboval v pančuškách a tričku a keď šiel von iba si obliekol tepláky a sveter, bol ako sa hovorí v pohotovosti. Nevadilo mu to ani keď k nám niekto prišiel, ale v 5. triede, keď k nám niekto prišiel, tak si rýchlo obliekal nohavice, alebo sa zašil v izbe a nevychádzal. Na jeseň v 6. triede si po prvý raz odmietol obliecť do školy pančušky, s tým, že dnes majú telesnú. Vraj sa mu budú posmievať. Vonku bolo chladno a teplé oblečenie bolo nutné a priznám sa ani ma nenapadlo zaobstarať mu spodky. Keď jeho odhodlanie smerovalo k tvrdému odporu, zakročil jeho otec. Povedal mu, že on nosil pančušky ešte aj 9. triede. Zo slzami v očiach sa syn podvolil a mne ho bolo ľúto, tak som mu pošepla, že mu na dnes napíšem ospravedlnenku od telesnej a pôjdem mu kúpiť nejaké spodky. A tak vždy ráno, keď mali telesnú, tak si obliekal pod nohavice spodky, ale doma a v dni keď telesná nebola nosil pančušky. Po vianočných prázdninách, som zistila, že sa v praní neobjavili žiadne jeho spodky. Vonku bola zima ako ruskom filme, všade plno snehu a tak som pojala podozrenie, že môj syn chodí na telocvik bez spodkov. Po príchode domov zo školy som sa ho spýtala, že čo má oblečené pod nohavicami. Jeho odpoveď bola - pančušky. Na otázku, či dnes nemali telesnú? Odpovedal, že mali, aleže už sa nehanbí, lebo veľa chlapcov nosí pančušky a už sa mu nikto neposmieva. Následujúci rok som sa ho opýtala, čo mu mám kúpiť na zimu. Povedal, že mu môžem kúpiť aj spodky a aj pančušky. Na telesnú bude nosiť spodky a inokedy pančušky a keď sa objavia prvé pančušky, tak aj on si ich oblečie. Občas si vzal pančušky aj na strednej škole a mal ich aj na lyžiarskom zájazde.
Myslím si, že nič netreba lámať cez koleno, lepšou cestou je vzájomná dohoda a rozumné veci si nájdu cestu samé.
- Odpovědět
Pošli odkaz