ROMOVÉ - žijí tu s námi

Život s bipolární poruchou není vůbec snadný, neustále se učím, jak ji ovládnout

Mackenzie Driscollové (26) byla diagnostikována bipolární porucha, se kterou se učí žít už přes šest let. I přes veškeré těžkosti, které nemoc má, se naučila zvládat práci, sociální situace a každodenní život s nemocí, která není jen neviditelná, ale nese s sebou také spoustu vedlejších účinků.

Dlouho jsem bojovala se svým duševním zdravím. Co si pamatuji, tak vždy jsem byla úzkostná a neustále jsem pociťovala příznaky deprese a obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Přesto jsem nikdy odbornou pomoc nehledala. Během mého prvního ročníku vysoké školy se moje deprese začaly zhoršovat. Neměla jsem žádnou motivaci.

Byla jsem velmi unavená, často jsem nedokázala vstát z postele a můj mozek se rozhodl v jeden moment zabývat asi miliony dalšími věcmi, proto jsem byla mnohokrát i zmatená. Z tohoto důvodu jsem vyhledala lékařskou pomoc a začala užívat svá první antidepresiva.
Psychiatr mi diagnostikoval bipolární poruchu

Později jsem se dozvěděla, že jsem občas prožívala i manické epizody. Nespala jsem, nemohla jsem sedět, hned na to se mě zmocnila letargie a měla jsem strach z lidí. Postupně jsem se vyhýbala všemu, přestala jsem o sebe pečovat, a z důvodu nedostatku energie jsem se nesprchovala třeba i týden.

Můj terapeut navrhl, abych zašla k psychiatrovi, což jsem také udělala. Právě ten mi konečně diagnostikoval bipolární poruchu a začal s léčbou, do které spadal režim stabilizace nálad a antipsychotik. V následujících měsících jsem vyzkoušela nespočet kombinací léků, které většinou měly vedlejší účinky.

Kačo, na Ptáče odvahu nedostanu, to vím jistě. Já nesnáším ubližování slabším, tj. hlavně dětem a zvířatům, a vím, že to tam v nějaké podobě je. Knihy mám ráda a filmy taky, pořád nějaké stahuju a pak nemám čas se na ně podívat. Ještě jsem ti chtěla doporučit jedno odlehčené čtení na léto, je to Updike - Chceš si mě vzít? Patří k těm nejlehčím z jeho knih a čte se jedním dechem. Ale možná už ji znáš.

Kači, taky jsem na Ptáče nedostala odvahu, byl na tom ale přítel a moc se mu to líbilo, je tam prý výborná kamera. Viewegha znám jen málo, četla jsem jen asi tři knihy, ale Účastníky zájezdu znám nazpaměť a moc se mi líbí, kniha i film. Kloubková hrála v Lahvích sestřičku, se kterou opustil doktor Tatianu Wilhelmovou, škube tam ze Svěráka ten přístroj na monitorování srdce. Landovského mám nejradši v Utrpení mladého Boháčka, ale ten fr. film neznám. Vybavují se mi ale naopak Dobrodruzi, nedávno je dávali. Vždycky na konci brečím.

Kloubková!

Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.

Nedávno dávali i Milence a vrahy, ale já je zaspala. Já měla v mládí tu knihu strašně ráda, vlastně všechny Páralovy před érou sci-fi, ta už mě nebavila. A na film jsem si musela zvyknout, měla jsem v představách např. Maddu jako drobnou a snědou, ve filmu ji hraje blondýna-hlasatelka. Juldu jsem viděla jako staršího, Vetchý je výbornej, ale dost mladej. Ale nakonec jsem si zvykla na všechny a film se mi taky líbí.

Kačo, tys mě rozesmála!! Mně se okamžitě vybavil Páral a jeho Milenci a vrazi, když tam před stěhováním na svobodárnu Alex říká - hajzlík nepotřebujeme majíce okno a jedna bedna pod ním přispěje k pohodlí seroucího. Takže to má manžel asi dobře! :))) Za vulgárnost se omlouvám, ale takhle přesně to tam je.

Jinak všechny moc zdravím, doufám, že jste všichni v pořádku. Mám vás ráda.

neříkej to UK, to je pak na přesdržku

Hnusnej pocit je Pils a Fernando jak už se člověk nemění.Jak to nejde aby se změnil on ani já a o to je to těžký.Mrzí mi to.Ale když z bytu odejde on a jsme třeba rozhádaný tak stejně sem v neklidu a nic mě nebaví.Nejlíp mi vždy bylo když sem s nim byla v pohodě a zároveň byl v práci.Zatim pokračuju v rozvážení jídla a jemu se maji ozvat na práci někdy v květnu ale teď nevim kdy,tak se prostě bojim jak dlouho to ještě bude trvat.A to rozvážení jídla Pils to je po lidech tak to musim hledat pořád protože pokaždý to byli jiný objednávky a jiný lidi.Já sice si tou prací odpočinu od něj ale chvíle pro sebe a klid prostě zatim nemam a to sem měla jen v té garáži.Venku to neni ono Pils.Třeba večer když bych ráda venku byla tak už mi venku byla zima a jak teď nemam auto tak kam dojdu pěšky tak všude odpoledne někdo je,tak neni klid nikde.Fernando jak píšeš ty taky se stydim ty svoje stavy přiznávat protože nejhorší když to přiznam ještě mi to někdy vyčte a to mi vadí nejvíc že neni ke mě chápavej jak bych potřebovala.Vždyť za to přece nikdo nemůžem za nálady,různý stavy nebo bolesti! Opravdu nechápu proč mi neumí s tim přijmout a dělá ze mě někdy babku a že sem nemožná a mě to strašně od něj ubližuje tohle.