ROMOVÉ - žijí tu s námi

Milčo, hlavně zmizni z domu,nebuď tam. Jdi do garaze nebo vyjed autem za mesto, ale zmizni mu z očí. A schovavej si před ním prášky, ať ti je neveme. Uz je Květen tak vydrž. Třeba do té práce vypadne pak budeš mít klid a zase se zmêní. Co mu nakecat že jedeš za kámoškou a zajet přes noc k Otovi nebo Radce? Na jednu noc by snad vypomohli kamarádi. Abys mu zmizla z očí a uvědomil si že tě doma chce. Nebo nechce a tím by se to rozseklo.

Já auto momentálně teď nemam,má ho on.On teď tady neni.V noci se sebral a odjel a ještě se nevrátil,tak vůbec nevim kde je.Já sem v nervech protože nevim teda kdy se vrátí a s jakou náladou a co bude.Nevim jestli se ho mam ptat kde je,jestli mi nezkouší a nebo jestli se na něj vykašlat a nehledat ho.Nevim si rady a Radka už se semnou bohužel nebaví,Ota je u rodičů a jak tu mam teď děti tak o to je to horší.Zdena teda má v pondělí odjet ale kluk tu zůstává tak já vůbec nevim.Je mi strašně.

Kašli na něj, nevolej. Jdi na nákup a uvař sobě a dětem něco dobrého. A konečně udělej to, co ti tady radili dávno. Zajdi na sociálku a požádej o radu. Každej cikán dostane od města byt, dávky, tak nevím, proč bys nemohla požádat o městský byt ty s dvěma dětma. Budeš platit nájem, ale není to tak hrozný jako u soukromníků. Děti jdou na školy, takže kdy když ne teď? Už moc možností není.

Já už se právě na městský byt na podzim ptala jak jsme bydleli v těch více lidech a měli tam podmínku trvalý pobyt ve městě aspoň tři roky a to ještě nesplňuju a až splňovat budu tak se ještě delší dobu čeká.Hrozný je jak nemam šanci vyřešit něco teď.Už se bohužel vrátil a kouká mrzutě pořád dál a zatim moc nemluví.Tu práci kdy bude mít se má dovědět příští týden,tak mam strach jak to dopadne.Asi zase vypadnu ven jen mi sere jak tu jsou ty děti a ještě se mi před nim tak blbě ptali kam prý pořád chodim.Ale děkuji ti za psaní,trošku mi uklidnuje jak vim že tam si.V reálu tohle teď mí trápení nikdo neví tak to dusim v sobě.Já se i stydim o tom mluvit s někym v reálu,těžko se mi přiznává že mi to doma nefunguje a to partnerství se mi začlo rozpadat.Hodně by mi pomohlo kdyby byl takovej jako dřív a omluvil se třeba že se tak choval.Ale je to spíš opačně a za jeho náladama a nespokojeností vidí i mě,sem asi hromosvod.

Milu a nešla bys ven s dětmi? Prostě jako máma a děti, no.

Já bych šla ale děti nikam nechtěji.Teď s rouškama je to už vůbec neláká.Je to všechno tak na nic.On si teď dělá svoje ale já sem prostě z něj v neklidu už.Bojim se kdy zase něco začne vymýšlet.Nedávno mi i začal říkat že sem bílá cikánka že se tak chovam.Je mi to všechno líto a nepříjemný.

Víš Milu, právě v takových situacích s etvoří vztah mezi matkou a dětmi. V jiném prostředí, na procházce, lze o spoustě věcí promluvit a tak nějak se sblížit. Nechtějí? Tak je o to požádej?

Nemyslím, že by to říkala doma. Ale tady se zkrátka svěřuje s myšlenkami, tak to holt napíše. Nejsme cenzura, abychom zakazovali myšlenky...

Milu, nějak nestačím sledovat, ale dnešek jsem si přečetla. Souhlasím se Sany, říct to rodičům. Já tě chápu, že je nechceš rmoutit, ale nezarmoutí je, když se třeba od dětí dozví, jak tě Sergej tituluje? Nebo kdyby na tebe ve zlém sáhl? Já jsem byla tak ráda že ho máš, že je pracovitý a teď tohle. Proč vlastně nejde taky na brigádu? Třeba v noci vybalovat zboží? Nelíbí se mi, že nesmíš v noci spát a touláš se někde venku...Kdyby makal v noci, přišla bys z práce a měla klid. Já jsem hodně ovlivněná svou nemocí a vím, co mi srdce vyvádí, když nespím aspoň 8 hodin. Vím, že máš jiný životní styl, ale mám o tebe strach...a ta tvá situace se jeví jako neřešitelná. Nějací jiní příbuzní, teta, sestřenice,...by dětem azyl neposkytly? Vím, že to co teď napíšu hezké není, ale snad by bylo lepší, kdyby Sergeje vrátili domů. Protože i když si něco seženeš, tak Písek není zase tak veliký, aby ses mu ztratila z očí. Aby se ti nemstil...Hradec má 97 tisíc obyvatel a stejně mám pocit, že o sebe se známými pořád zakopáváme. Každý zná každého...

Pils, děkuji ti za tip na knížku. Máš pravdu, že nikdo z nás Milu neživí, tak proč jí někteří nadávají taky nevím...Jsme byli také na výletě, bylo nádherně, krásná viditelnost a i pivko jsme si u okénka dali. Bylo tam asi 20 lidí - jak turisti, tak i na kolech, po dvojicích, skupinkách, všichni rozesmátí...bez roušek :)....krásný den to byl. I jsme našli rozkvetlou třešeň...

No jo ale jak ještě jinak.Domluva doma nepomáhá.Vidim že už se nezmění a vadí mi čim dál víc.A když už pak jiný řešení neni tak proto chci utíkat.A kdybych měla být nespokojená i pak tak to bude zjištění že už pro mě život neni.A druhej anonyme 16:17 to je vždy jen nárazově kdy u nich byli dýl, jinak to střídáme tak jak sem psala.Takhle to oni sami chtěji a že nepracuju už pravda neni když mam teď ty rozvážky.

pro tebe život není? To říkáš už teď a ještě jsi nic nezkusila? Jestli si život představuješ tak, že ti každý bude plnit tvoje přání a sama proto nic neuděláš, tak se probuď. Píšu ocenit, pochválit, třeba to, že Sergej něco nakoupil domů a zeptat se ho, jak si to představuje, jak by to mělo vypadat a zapojit se do budování domácnosti. A taky dát svoji představu, co bys tam chtěla mít, jak si představuješ, aby to vypadalo pro všechny pohodlně apod. On jak pořád něco chce dělat, tak by udělal třeba nějakou poličku, co já vím, ale nejdřív ty potřebuješ překonat svou lenost něco udělat, domlouvat se a ne jen kritizovat a litovat se. Když děti uvidí, kam se vrací, tak tam taky budou rády. To by byla pro tebe změna a Sergej by se možná taky uklidnil, když by viděl tvoji snahu