ROMOVÉ - žijí tu s námi

Teda - vy tu celej den píšete a já jsem si krásně užila 1.máj v přírodě. :-) Aleši, tys to teda rozsvítil, měla jsem tě za chytrého a sečtělého, ale ty nevynikáš odhadem! Kdyby bylo po tvém, tak bychom žili ještě v jeskyních. Samozřejmě, že máme každý laťku někde jinde, možná není třeba, abychom všichni žili v zámku, ale určitou úroveň by snad dnes naše bydlení mít mohlo? Je mi líto Milči, že ji tady vždycky někdo setře, sice by za něco zasloužila, ale nikdo ji neživíme a nepostaráme se o ni, jsme tu jen proto, abychom ji vyslechli a když nevydržíme, tak poradili. Ostatní je na ní.

... .Protože mě by to tak stačilo přesně fabrika s ubytovnou ... Mám před očima, jak v této situaci píšeš : " Ráno do práce, odpoledne na ubytovnu a jsem tu mezi čtyřma stěnama sama. Nikdo mě nepotřebuje, jsem pro všechny nedůležitá. Je to život na ho.no, nic mě nebaví, ani si uvařit. Zas.aný život. " Neříkám, že tě to pár dní nebude bavit, ale jak tě znám ze psaní, tak budeš zase lkát, že tak jsi to nechtěla. Ty nemáš vymyšlený nic, jednáš podle toho, že se něco nedaří a řešíš to vždy útěkem. Pořád dokola stejně. Už by ses mohla poučit, že někdy je dobře si prosadit svou a někdy druhého ocenit, i když to není úplně podle tvých představ. Útěky ti nikdy spokojenost nepřinesou. Zkus to udělat jinak než doteď, za pokus nic nedáš

Je to jak píšu.Sem myslela že to víte.Týden jsou semnou a týden u nich.Když tam byli někdy dýl bylo to jen kvuli něčemu a nebo sem tam byla pak taky chvíli.Ale abych šla na ubytovnu a oni si tam děti trvale nechali nastěhovaný s tim by nesouhlasili.Oni chtěji ať se Sergeje držim a neví že nám to teď nefunguje.Kdybych jim to řekla tak se máma bude jen nervovat a to nechci nebo mi bude radit ať to s nim srovnam a že všude je něco a to že chci žít bez chlapa ona vůbec nechápe.Nechci už jim dělat starosti.

Sany ale rodiče tam děti nemaji nastěhovaný.Vždy je tam nechávaji jen týden a další týden pak jsou semnou a rodiče chtěji mít klid.Oni by si tam děti nenechali trvale nastěhovaný a abych já je jen chodila navštěvovat.Tohle mam blbý a musela bych si je vzít na ubytovnu a to si neumim představit a ani by tam nechtěli.No už aby měli svoje životy a já pak si mohla dělat co chci.Akorát jak tohle vydržet a přetrpět.Doma pořád neni lepší atmosfera,pořád se to nelepší.Jeden chlap a jak dokáže otrávit a zničit dny.Sem strašně smutná už z toho všeho a z celý ty situace z virem a jak děti kvuli tomu maji jen jednu šanci na přijímačky.Já nevim nějak to na mě vše padá a chce se mi akorát zas brečet.A kdyby nás vyhodili tak nevim co bych dělala,to nemam vymyšlený.

A co budeš dělat, když vás vyrazí z bytu? Půjdeš zase s ním, jak něco najde?

Bylo by fajn, Milco, kdybys tohle, cos ted napsala, opravdu zkusila udelat. Mozna bys i tu ubytovnu mohla zkusit a kdybys chtela byt s detmi, tak bys mohla zkusit s rodici vyhandlovat, ze te treba 2 dny v tydnu s nimi nechaji u nich. Nebo treba jen odpoledne, spat bys mohla na ubytovne. Kdyby mozna casem videli, ze sekas dobrotu, tak by na to pristoupili. Kdyz uvidi, ze se o sebe umis postarat a nestridas chlapy jak ponozky. Tak se jen ale ptam sama sebe, neni to utopie? Ale aspon uz zacinas premyslet o tom, co jsem (jsme ) tady to tebe hustili uz davno. :) Casem by sis postupne mohla nasetrit i na ten byt. (kauci)

Já lituju že sem na to nepřišla včas jako ty Alešku a že sem se dostala do týhle pasti,v které sem se sice chvíli měla pohodlně ale když pak něco jako teď tak to pak stojí za to že se ta pohoda nevyplatila.Akorát děti mě prostě nevadí.Jen to mam blbý tim že kvuli nim nemůžu někam na tu ubytovnu.Protože mě by to tak stačilo přesně fabrika s ubytovnou.Tenhle život si můžu zařídit asi až se děti osamostatní.Jestli to nějak vydržim.Zatim budu pracovat a šetřit si peníze.Důležitý že vim že takhle trvale žít nechci a být s nim do konce.On neni žádná opora jak se ukázalo a věkem časem to může být i horší.Přesně Alešku já nic nepotřebuju materiálního,ani tu postel a tim jak nic nepotřebuju tak nemam ale pak tu správnou motivaci k práci ale teď v ní nacházim motivaci ke klidu kterej jak se ukázalo je pro mě nejdůležitější.Jinak mi stačí mobil,internet,matrace,mít kde si něco uvařit,vykoupat a záchod a pár pomůcek na sex sama se sebou a od chlapů už se nenechat oblbnout.Muj vzor tady Alešek.Jednou fakt chci takhle být a chodit si klidně i pro ty knihy.Bude to dlouhodobej proces ale důležitý že vim co chci.Lallo tak doufam že se mi to jednou povede vyřešit a že bych to řešila tajně s majitelem že by to nějak šlo protože ten Sergej opravdu neni v pořádku a nemam zaručeno co udělá kdyby věděl muj plán.Blbý je že jsme ty platby nechali na moje jméno.Já prostě si nemůžu dovolit aby to věděl předem že chci odejít.On když má afekt tak rozbíjí věci a vyhrožuje sebevraždou,jestli by něco udělal mě nevim.S nim se rozejít normálně prostě nejde abych mu vysvětlila jak se cítim a že chci odejít.

Mít bydlení, práci a něco na kontě je fajn a bez auta se dá žít (kromě Aleše) ale nejdůležitější je zdraví.

Jestli chcete slyšet plnou pravdu o původu viru, tak se podívejte na video pod článkem. Škoda, že hlubokou myšlenku naší hrdinky přerušil příchod policie :-)

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tumas-Redaktor-CT-dostal-koblihou-Utocnice-utekla-a-natocila-VIDEO-622128

Není nad prostej život, tak čemu se divíte. Jinak, já samozřejmě nemám ambice posuzovat váš život, pouze jsem použil vaše nicky, abych zjednodušeně poukázal na stereotypy ve společnosti, tak jak to udělal ten anonym, na kterýho jsem reagoval. S tím rozdílem, že jsem mu nastavil zrcadlo. A vůbec, stejně jsem si dělal srandu hlavně sám ze sebe :-)