Nosíte rádi korkové dřeváky?
Popravdě je to víc než úchylnost. Bohužel.
Uchylnost, spis posedlost.. Je to opravdu za trest))))))
Pritelkyne je pryc, mam doma děti.. Spis pubertaky.. 17 a 14 let
a nosí ty naše?
Uplne v pohodě..jen cekam, az se zeptaji, zdali jim je poridim tez... Starsi je zdravce, tak je tam asi sem tam potka
není nic krásného sehnat někoho se stejnou láskou ke stejným botám a užít si, protože ta nádhera je prakticky dokonalá Najít muže i ženy, co to pochopí a chtějí se sejít, je zcela velmi náročné.
Petře, nechces vymenit 80 procent za 20 procent. To je blbost. Zkus proste komunikovat,treba to pomůže.
Komunikování nic nezměnilo
Ale co dělat, když tady by bylo je jediným řešením výměna za tolerantnější model.
U nás to je obráceně a jsem nesmírně šťastná, že jsem mého přítele z naprosté korkáčové neznalosti, zpracovala naprosto ke svým potřebám a touhám. Dnes plně a vzájemně si korkáče užíváme každý den. A aktivity přechází na jeho stranu, což je naprosto úžasné.
Já jsem takové štěstí neměl. Takže, buď si na to nechám zajít chuť, nebo se musím poohlédnout jinde.
Poslední příspěvek je můj. Jana
Pamatujete na chvíli, okamžik nebo situaci, kdy jste poznali a bylo vám, tak vnitřně jasné, že korkáče jsou pro vás to pravé, co chcete a budete s nimi být neustále spojení?
Moje kolegyně je měla v práci. Neskutečná krása a to stále pleskání nádherné, nemohl jsem z jejich nohou oči odtrhnout. Do práce jsem se vždy těšil. Jednou odpoledne jsem si vzal do ruky její korkáče prohlížel je, rukou přejel jejich stélku a bylo rozhodnuto. Nosím je taky dodnes.
První seznámení mohou být různá i s korkáči. Když to pak vyjde rádi na to vzpomínáme.
Korkáče už jako malá holka někdy možná 5-6 třída. Holky jsme je měly skoro všechny a pár kluků taky. Byla to prostě doba korkových dřeváků a byly vidět na každém kroku. Jdou se mnou celým mým životem a ta chvíle kdy byla nevím, prostě od školy. Jsem ročník 1964 s korkáči tedy spojená od školy a mám v nich najeto opravdu hodně.
První korkáče mi koupil můj přítel, dnes manžel před deseti roky. Sám je nosil. Já jsem je normálně pomalu začala nosit taky a postupně odhalovala jejich půvab a tajemství. Před třemi roky jsem dospěla do konečné fáze ze které už není úniku. Vůbec nelituji.
A to je krásný... Šťastný to muž, šťastná to žena.
Díky. U vás to funguje jak?
Reklama
Jak to tak čtu asi budete oba silně úchylní, ale proč ne. A korkáče mravní výchovu neohrozí, jako některé jiné diskuze.
- Odpovědět
Pošli odkaz