Ako som zvladla panicku poruchu a uzkost

janica- já jsem si udělala takový malý denní plán a ten jsem splnila, i když mi bylo blbě- pálení, závratě, pocit na močení atd, známé věci. Mě to přepadalo v obchodě. Najednou jsem musela ven, tak tam jsem začala. Teda - ono v obchodě nečekej, že ti bude nějak blaze, ale: chodila jsem tam jen, když bylo málo lidí a koupila jen jednu věc, postupně jsem to vylepšovala. A teď jsem na tom tak, že se mi jednou udělalo nevolno ve frontě v tescu a tak jsem řekla chlápkovi, že je mi nějak blbě a musím ven, aby mě pustil a on řekl, že se taky skoro vyvrací a ostartní se přidali a já jsem nechala vozík a šla na záchod a pak jsem se klidně vrátila. Toto mě utvrdilo, že všude jsou lidi a když mi začíná být divně, dám se s někým do řeči a je to fajn. No to je zatím jedna věc ode mě.

odradit sa rozhodne nedam, bud ma niekto zaujem prispiet alebo nie, o kritiku nestojim, ja sa chcem z toho dostat. Trpim tym 5 mesiacov. Je to miernejsie po tabletkach,ale mne dost pomohlo prestudovanie knih od doc. praska. Ked si pocas dna spomeniem, trenujem dychanie do brucha, palenie tela si snazim nepripominat a dufam, ze sa tak skoro neobjavi. Ak to pride,tak len vtedy, ked si na to spomeniem. Zacinam so sportom, vraj pomaha velmi aerobna cinnost. S nejakymi navratmi k vysokej vykonnosti a ambiciam neratam este na dlhsi cas, kym sa neupokoji akotak vegetativny system. A fajcim tiez menej, da sa povedat, ze s tym prestavam.Budem rada, ak sa pridate so svojimi skusenostami.

janica- nedej se odradit a věř, že se něco nového dozvíš. Ono je to někdy tak, že ti někdo něco radí a tobě to přijde banální a ani to nevyzkoušíš a je to možná ono. Reaguji teď na Lucii. Kde je ta hranice co je normální a co je už porucha? To je u každého jiné a tím bych začala.

janico,moc ti fandím v tvém počínání ale jestli ti připadá přihlouplá a zbytečná debata o panice třeba na PP8 věř,že ti lidé tam mají to,o čem ty píšeš už dávno za sebou a na nic objevného nepřišli....jsem jedna z nich a po zhruba dvouletém povídání s tamními lidmi,kteří jsou moc fajn, musím ti sdělit,že jsem hodně slevila a ustoupila od hrdinských výkřiků a rad typu..já jsem to dokázala,já vím jak na to atd.bohužel,všechno je trochu jinakjsem o sobě přesvědčená,že jsem nad panikou zvítězila (20 let v pohodě),občas minimálně zazlobí agorafobieale věř tomu,že jsem z toho venku jen díky příznivým okolnostem,kdy se mohly dlouhodobě zklidnit moje narušené nervy a splašená dušička ale především proto,že jsem prostě měla to štěstí a paniku jsem neměla v takové míře,jako spousta lidí,co jsem tady poznala...nedá se prostě mnohem víc než u jiných nemocí paušalizovat,tak strašně moc je to u každého jiné a proto tolik probematické vyléčit....ale přesto ti přeju hodně zdaru v nové diskuzi a kdyby ti za čas přišlo,že jste tu nic nového nezjistili,vítej na PP8 :-)

ahojte,rozhodla som sa nacat temu, ako som zvladla panicku poruchu a uzkost. Na stranke je dostatok roznych skusenosti, vacsinou ale len stale dookola o tom, ake ma kto symptomy a nevie , co s tym robit. Rada by som konecne podebatit s ludmi, ktori tym niekedy trpeli a zbavili sa tychto problemov - konkretne skusenosti. Nemam na mysli teraz pomoc psychologicku a psychiatricku, ktora je v tychto pripadoch iste vitana, ale konkretne, ako to nazvat, ludove mudrosti, vlastne skusenosti, co komu v tychto pripadoch pomohlo. Predpokladam, ze zmena myslenia bola medzi prioritami pri liecbe PP resp. uzkosti, ale aky bol konkretny postup pri zmene myslenia, pri zvysovani si sebahodnoty, ako sa da prestat si uvedomovat telesne prejavy a pod.?Takze ideme do toho!