Líbí se Vám jak holka / kluk / čůrá ??

Hlavně to píše někdo hodně sexuálně zkušenej, tak na čtyřicet let nejmíň. A furt do toho buší jak domina na něj chčije. Jo, mně se to líbí.

Tak z toho je jasné ,že asi ano a já tam silně cítím upnutí se na někoho staršího jako vzor,pokud chodí do kostela tak farář, ale může to být i babička, co byla na chalupě. Všimni si toho vztahu k místu, lesu, bylinkám, houbám, ptákům a ke všemu živému. To je zcela odlišné od vrstevníků. Tam musel být nějaký silný vzor v dětství kam se upnula, když to bylo těžké doma. O to ale lépe. A pak ji tady někdo bude nadávat, že je zlatokopka.

Kláro, děkuji za hloubku, Tony děkuji za super bonus. Velmi jste oba u mne posunuli vnímání a stoupli ve vážnosti.

Holky, stydíte se čůrat na veřejném WC ?

Klárko ....beze slov ,slova omezují.... Tony .....to je Nedvěd, Pokání . Neuvěřitelně empatická tvá zpětná vazba !

Znavenej na dně a jako kůl sám, už v koutě kam dál, no řekněte kam, před sebou utíkat těžko kamkoliv se dá, když domů se nechce, když necháš se svést sám sebou a cosi si namlouváš a nemluvit dáš..... I kámen se ustrne, ale musí mít proč, i řeky proud obrátíš, když důvod je, i sníh v slunci padá, když rozhodne na nebi Bůh ....jen příčina následkem věcí má být a vědomí, že není nic nežli žít a že život je jen na chvíli půjčený milostný dar....A poprosí mlčky, to kdekoliv jde, v chrámech jen svádí to k divadlu vést, ať poprosí člověka jménem pravdy a svým ať snese se pokání po samý kraj, ta víra je svědomí a svědomí ráj a nikdo není čistý, jen někteří lidé snad míň.
ne hněv nebo závist, ani jiné z těch slov, ani touhy, co navíc chceš k životu mít, ani láska ta není důvodem odejít z cest, kdo v poledním žáru hledá hojivý stín, ať vykřičí napřed řeku svých vin, pak obrátí se ke hvězdám pokorně u dlaně dlaň......tak se stań !

Vyznání lásky proč ne? Ale nešlo by to napsat normálně? Takhle nikdo nemluví, možná v nějakém předpředminulém století, ale určitě to nepasuje k současnosti a navíc k tak mladé holce.

Jak moc, holky, prdíte při čůrání?

Libore, já chtěla ti rozevřít křídla lásky a v čistotě myšlenky proniknout tvým světem, bych nalezla tvor tvář štěstí. Já dala ti své nitro, bys jej přijal jako dar a a spojil se se mnou jednu andělskou bytost. Já ve svém ponížení pokoušela se několikrát vstát a ve svých pádech tuze sama byla a v opravdovou lásku nedoufala, jen ochránit maminku a sestru, ty nejcennější bytosti , byl úkol můj a trpká touha všeho, co stalo se dříve. Já šťastná jsem a dávám ti dar nejcennější, sebe, své nitro, své srdce, svou duši ,své všechno. V pokoře oddaná a v důvěře největší přijímám tvou opětovanou lásku též jako dar z nebes, dar, který plní každý den můj život nekonečným plamenem, co hoří v nás obou. Slova díků jsou málo, nestačí, jak bych chtěla vyjádřit to, co cítím. V tento den historické oběti chci vyjádřit a vypsat do vesmíru svou nekonečnou lásku ,své nekonečné poděkování, svou nekonečnou pokoru za to, co je nám oběma požehnáno shůry. Za sebe, za maminku, za sestru, za nás. Tak nechť stane se i dál.