Výprask vařečkou

J

Dneska jsem byla bita od maminky 

Přišel jsem domu a mamka už o malérech věděla. Žákovská knížka byla on-line. Jenom mě pozdravila. A ukázala do obýváku. Věděl jsem, že to nebude klasických 25, že tohle bude daleko horší. Maminka tentokrát mi nedala žádné kázání. Jen řekla kalhoty a trenky dolu. Sedla si a ohnula si mě přes kolena. Začala mě vyplácet rukou, ale jenom dvě minuty. Maminka nerada používala ruku, u nás se používala hlavně vařečka. Tou trest pokračoval. Vzpomínám si, že byl příšerný, během pěti minut neudělala ani vteřinku pauzu. Jela pořad a já brečel a jecel. Pak se zeptala bolí tě to? Já řekl ano. Maminka na to: To je dobře. Dělám to hrozně nerada, ale mám Tě moc ráda, a potřebuji aby sis tuto lekci zapamatovat. Po dalších deseti minutách mě poslala klečet s vařečkou mezi pulkami.

trolling

Pro pochopení, jak vůbec celá má výchova probíhá. Když jsem byl ještě hodně malý kluk, tzn. do nástupu povinné školní docházky, tak mě táta trestal pouze symbolickým plácnutím po zadku. No na prvním stupni už ty mé výprasky nabyly mnohem organizovanějšího rázu, ale protože jsem byl pro tátu ještě pořád dítě, tak jsem pouze dostával maximálně vařečkou, a to za velké kázeňské poklesky.
Každopádně, ať už mi je osm, deset, či šestnáct roků, vždy to probíhá svým způsobem stejně. Každý pátek přesně v osm hodin večer se musím převléct do pyžama, kleknout si doprostřed svého pokoje, a čekat na tátův příchod. Ten přijde, vezme žákovskou, kterou mám položenou na psacím stole, nakoukne do ní, a buď řekne, že je všechno v pořádku, a pošle mě spát, anebo následuje „pohlazení“ po zadečku.