Totální endoprotéza kyčle
Tak holky, v sobotu jsem si hezky zatancovala na svatbě, sice druhý den nožky trožku bolely, ale skvělééééé. A víte co byla největší sranda? Když jsme s jedním tanečníkem, čekatelem na TEPku (říjen) zabrzdili uprostřed parketu a já mu vysvětlovala pokud je dřík, co ho čeká a veselá diskuse o výhodách. Málem jsem vyhrnula sukni, aby viděl i jizvu. Manžel se pak ptal, co jsme tam řešili, že byl na nás zajímavý pohled :D
Ještě upřesním, že kvůli hluku kapely jsme si vše špitali do ouška :D
Pajjo, kdoví, co bude za 15.let, třeba už budou každému dělat 3Dtisk. Tak daleko nekoukám.
Mě taky bude opět operovat ten samý lékař a ví, že chci nohy stejně dlouhé, a zkusím na sále ještě připomenout. Říkal, že to dovede nějak minimalizovat...ach jo, já bych chtěla úplně stejně. Teď tu operovanou jsem měla kratší o 1,5 cm, a protože po operaci je noha spíš delší, tak je mám teď stejně. Jenže budou operovat tu druhou ...no..je to něco mimo moji moc, budu se modlit.
Teď je operovaná noha ta nosná, hlavně do schodů. Snad na podzim nepřijde zase kalamita a nezavřou JIP. Že něco bude, víme všichni, tedy já ano. Škoda, že lidi musejí migrovat, nezůstanou v Česku a neutratí peníze tady, a naopak přitáhnou deltu, gamu...a bůhví co. Ale každý koukáme na svět přes jiné brýle, které nám nasadili rodiče. Stejné věci vidíme různě. Je třeba se respektovat, jen ať mi zase nezavřou nemocnici.. Pajjo, jsi bezva, žes zkusila plavat prsa! Gratulace!!! Je
Já na nohu vůbec nemyslím, takže o to je to všechno asi jednodušší.
Necítím totiž žádné limity a vlastně na to zapomenu. Úhel neuhel..nevim...Dnes jsem vymalovala předsíň a záchod a čeká mě ještě kuchyň, obývák a úklid. Když jsem přijela z lázní, byla hotová rekonstrukce koupelny, bordel si asi umíte představit, chtělo se mi brečet, zvlášť, když jsem věděla, že se bude bourat ještě předsíň dlažba atd. Takže hadr a mentální odolnost...
Pro Kateřinu zpráva výše. Jen ať se neztratí.
Věrko, to je báječné, že máš lázně.
Jedine, na co se znova těším. Pajjo, když jsi šla druhou, píšeš, že ses těšila, byla jsi mazák, už jsi věděla, co tě čeká. Víš, já měla s tou první nohou velké štěstí, že se moc bojím, abych takové měla znovu. Všechno šlo tak hladce! Aby byla noha stejně dlouhá a ne delší...Z toho jsi neměla obavy? Vím to od jiných lidí z lázní, co měli stejnou operaci, byli z různých nemocnic a dobre to neměli. Sama na sebe se můžu spolehnout, ale hrozne je být totálně v něčích rukou. Teď je teď, ještě není říjen. Užívejte léta, lázně...
Táňo, jezdila jsem k vyhlášenému primáři do nemocniční ambulance několik let, věděla jsem, že operovat obě nohy bude on, na tom jsme se rovnou domluvili. Takže jsem byla v klidu, protože když jsem třeba obíhala předoperační kolečko, ptali se, kdo mě operuje. Jak jsem řekla jméno, každý hned, že jsem za vodou, že lepšího ortopeda neznají. Tak jsem mu věřila. On dobře věděl, že mít stejně dlouhé nohy je moje nej přání. Při druhé operaci jsem se s nimi bavila, věděla jsem podle zvuků a pohybů, že mi "nahazují" nohu zpět, tak jsem jim to raději připomněla :D Opravdu jsem se těšila na tu úlevu, kterou jsem znala po první operaci. Obavy mám spíše teď, protože už je v důchodu, sice pořád operuje, ordinuje, ale věk nezastavíš. Když bude potřeba jednou opět výměna, asi to už určitě nebude jebo práce a budu se bát. A musím se pochlubit. Jak tady většina ve vodě vesele "prsíte", tak jsem v neděli začala opět opatrně plavat prsa. Po pěti letech blok v hlavě, jak myslím na nohy, zapomínám na ruce, plavu jaksi pomalu. Ale ono se to poddá, musím trénovat. Přeji krásné pohodové léto. Sice dusno posledních dní je zoufalé, snad bude líp.
Táňo, já měla po první operaci tu druhou nohu kratší, tak mi ji při druhé prodloužili. Po první TEPce jsem se necítila zrovna dobře, nic mi nešlo tak, jak by mělo, přesto mi operatér řekl po 6ti týdnech, že mám pomalu odkládat fr. hole. Kvůli druhé to ale nešlo. Po druhé operaci jsem byla téměř okamžitě fit, ale právě kvůli tomu prodloužení jsem nesměla skoro tři měsíce došlapovat, takže teprve potom jsem se začala pozvolna rozcházet. Už nevím přesně, kdy jsem hole odložila navždy. Každopádně mi začal nový život už po operaci, ostatní se dalo vydržet, protože jsem se nejen zbavila stálých bolestí, ale věděla jsem, že budu i normálně chodit jako každý jiný. S tím jsem po strašení bývalým ortopedem ani moc nepočítala. Tak se drž, jsi šikulka :)
Tak, děvčata, dnes mi přišla SMS, že jsem dostala lázně. Pobyt mám už domluvený, takže snad se nic nestane a nastoupím v polovině srpna. Pájjo, šla jsem okouknout znovu ty Legwoodky a už je mám doma. Opravdu jsou lehoučké a i pohodlné - tedy ještě jsem v nich nechodila, ale když jsem je zkoušela, trochu mi je nahřáli a nošením se prý ještě trochu povolí. Budu je mít do lázní a na operace. Teď jen aby se znovu něco nevylíhlo co by nám zavřelo zbytek roku. Mám už obě covidovky, tak jen aby to bylo něco platné. Užijte si léto a ať vás nohy nebolí!
Věrko, tak to je skvělé. Vím, že máš lázně ráda a věřím, že se do té doby nic nesemele a vyrazíš. Spíše se trochu obávám pozdního podzimu. Po uvolnění jsou lidé vždy jak utržení ze řetězu, tak snad nepřijde zas další vlna. Nikoho tím neodsuzuji, chápu to, jen coby starší osoba s řadou zdravotních neduhů jsem už trochu opatrnější. Tak ať Ti to všechno vyjde podle tvých představ a také všem přeji hezké léto. Jo a ještě se podívám na ty Legwoodky (díky za připomenutí), protože ta moje kamarádka, co jsem zde o ní kdysi psala ohledně nemocnice v Kolíně, už má odloženou operaci také za sebou, tak jí pošlu odkaz.
ahoj holky,
mám 4.měsíce od operace.
Pořád jsem se bála, co všechno už nikdy nebudu moci. Není to tak, všechno je po čtyřech měsících jako u zdravých lidí, jen křížit nohu přes nohu ne.
Všechny kleky, dřepy, kolena od sebe... Všechno se může cvičit a každému se vrací rozsahy po různě dlouhé době tam, kde byl zvyklý. Někdo je víc opatrnější, někdo se více obává. Mně řekl lékař, že všechno můžu (jen nohu přes nohu ne). Samozřejmě, kdo nelyžoval před operací, tak začínat se učit po operaci a padat asi ne. Říkal, že můžu i běhat a dělat všechno, co dřív. Já teď ale ještě nemůžu, limituje mě druhá noha.
Katřino, tady se můžeš ptát úplně na vše, já sama jsem řešila vyprazdňování po operaci v nemocnici, nikde jsem to nenašla a byla to noční můra. Vše mi tady holky napsaly. Milování je součást života, jen tahle operace se týká obvykle starších, tak se o tom nikde nepíše. Nepíše se ani o menzes v souvislosti s operací, protože ženy už ho prostě obvykle nemají. Milovaní není vůbec žádný problém. Pokud se obávaš, určitě to jde zezadu v leže, v kleče i ve stoje ( s oporou), a jak píšu výše - kolena od sebe se můžou cvičit a velice brzy jsou dostatečně tak, aby to šlo i v klasické poloze tváří v tvář. Je krásné, že manžela miluješ a těšíš se za ním.
Dnes máme za sebou první noc s manželem po lázních, mnoho hodin jsme se věnovali milování jako novomanželé. Ač bez styku, byl to ráj. Pomaličku budeme postupovat jak píšeš. Děkuji ti za sebe i za manžela za reakci a přeji krásné žití.
Dobrý den. Koukám na vaše starosti i radosti s endoprotézama. Já mám také po operaci a jsem v lázních týden před koncem. Jak se blíží návrat domú, stále se víc a víc těším na manžela a hlavně na milování, které mi hrozně moc chybí. V lázních bylo dost nápadníkú, ale to já nechci. Jenom mě nikdo v oblasti sexu nepoučil, co si mohu dovolit, jaké polohy a tak dále. Možná se vám to zdá nemístné tady o tom psát, budete li k tomu mít co říct nebo poradit, budu vděčná.
Kateřino, jak píše Táňa, všechno jde, stačí najít způsob. V této oblasti žádné omezení nepociťuji, chce to vyzkoušet, co komu vyhovuje, na začátku opatrně, ale postupně je to jako s chůzi. Lepší a lepší :D
Mně pomahá klekačka na zahradu. Při vstávání se opřu o její madla a jde to dobře. Hluboký dřep nepokouším na radu ortopeda.
Ahoj Jitko. Jsem s Tebou a Táňou s přispívajících zde poslední ,co prodělali TEP operaci. Já v červenci minulého roku ,tak jsem asi cca pět měsíců před Vámi .No a též jako Ty jsem na podzim ( už po lázních) smutně koukala na zahradě a nešla jsem do kleku..A letos na jaře jsem měla své POPRVÉ( Jedno z mnohých): Moci se opět dotknout posvátné půdy své zahrady ,hrabat se v ní a lézt po kolenou s rozkoší..Jak batole....Sázet letničky,trhat bylinky vyrýpavat kořeny na tinktury. Takže určitě to jde, myslím že se zákonitě všichni dostanem do stejné kondice co byla před tím ,než začaly problémy vedoucí k TEPCE. Můj nový kyčel byl nyní zhodnocen Pány doktory jako velmi pružný. Zvedneš se podobně jako si klekneš : s pomocí poloh "kočka ,střecha, holubička". LÁZNĚ-mám lázně ale nyní jen nezbytný týden -jde o nutnou brachyradium terapii v Jáchymově,..Byl mi už nyní nabídnut komplexní-hrazený měsíční pobyt ,mám nárok každé 2roky..Ale nevydržela bych nyní v tento krásný čas měsíc v lázních. Absolvuji vždy až na zimu. Tedy troufám si doufat, že covid nezmění (dříve měnil pán Bůh,nyní covid.) ! VAKCINACE -vystačím zatím já i má široká rodina s testy ,bez očkování, ač cestuji pendluji stále mezi dvěma státy ,jsem" nomád". Máme vyjímku ,protože pobyt ve dvou zemích EU...S rodinou využíváme toto období na dovolenou k moři- v pohodlí a bezpečí svého vozu, minimální kontakt s cizími lidmi-tedy ne letecky. Střídáme se od června až do října. Tak užívejme si tento překrásný čas kdy nás životadárné slunce obdarovává, vše v přírodě roste, sílí, rozvíjí se ,včetně nás. Zdravím všechny, děvčata i kluky . Eva.
Ahoj dámy, moc gratuluji Táně, jak úspěšně se vším potýká a hlavně chodí !!
Veselá mysl půl zdraví. Také vám všem děkuji za skvělé rady. Dávám si teď pozor jak chodím, rovně trup, rovně nohy a ono to postupně jde. Ještě je to trochu znát, ale cvičení, rotoped a schody pomáhají . Z kachny se stává kachnička.......kachňátko.........a snad to snad časem zmizí do ztracena. S manželem se snažíme najít nějaké lázně, že bychom tam jeli na dovolenou nejraději termální s léčivou vodou. Ale teď s tím covidem se pořád mění, všude podmínky - testy ano, testy ne, jak staré atd...Manžel již má obě dávky naočkované, já jdu za 14 dní na druhou. Zatím jezdíme na chalupu, jsou tam mlynářské schody do ložnic. Ty už vylezu pomocí zábradlí a půl hodiny zvládnu pracovat s vyžínačkou. Kleknout si na kolena si zatím netroufnu, takže záhony mají smůlu. Chtěla jsem se zeptat jestli to vůbec jde a jak se potom zvednout do stoje ? Mějte krásný a optimistický každičký den..
Jitko, s kleknutím už nemám problém. Našla jsem si svůj styl, jak se sunout dolů i nahoru, když chci kleknout, sednout, lehnout na zem. Teď většinou dám dlaně na zem v předklonu a kleknu, pak sednu, lehnu :D, podle potřeby. Dříve jsem se něčeho vždy přidržela (občas i teď), ale časem nemám s hlubokým předklonem problém. Jen hluboký dřep úplně vynechávám. Po operaci mi moje zlatá rádkyně z netu poradila, lozit doma po čtyřech. Už ani nevím, co jsem tím trénovala. Neboj, vše chce čas a odvahu daný pohyb začít trénovat. Nic se nemá uspěchat.
Holky, děkuji za podporu! Pojedu zase přípravu, cvičení. Každý jeden den. A nedívat se dopředu, nelpět, žít přítomným okamžikem, teď a tady, to už mám nacvičeno. Každý den si napsat , na co se budu těšit. Strach je vždy času budoucího. Takhle jsem to zvládala před operací prvního kloubu. Jen jsem se už ladila jinak. Na to své štěstí si budu muset ještě počkat a pořádně si ho zasloužit...
Ali, super, že jste bez covidu!
Holky, tak já jdu zase v říjnu.
Druhé kolo.
Nechce se mi, sotva jsem se vyhrabala.
Chodím krásně, tak jak jsem si vysnila.
Ale druhá noha se začíná hlásit.
Nechci kulhat, to jsem si odvarila páteř a pánev , vše jsem náročným cvičením srovnala, pánev cvicim na rehabkach dosud.
Tak prostě půjdu.
Teď na to nechci myslet a Pajjo, moc obdivuji všechny, které jste to daly dvakrát!
Táňo, já jela druhé kolo 5 měsíců po tom prvním. A protože mi po první operaci nic nešlo tak, jak by mělo, čekala jsem, že to bude po té druhé stejné, možná třeba i horší (přece jen jsem skoro 2 roky nechodila), a tak jsem měla náladu často dost neveselou.
Nakonec bylo ale všechno jinak a já byla naopak velmi brzy v pořádku a začal mi nový život. Do října je ještě čas, tak na to nemysli a užívej si.
Reklama
Ahoj holky, hlásím další poprvé.
Včera jsem s manželem ujela cca 45 km na kole, chci vlastně napsat, že jsem poprvé (po operaci), 4,5 měs) čůrala v přírodě. Vůbec žádný problem. Tak zase povzbudivá info pro čekatelky.
- Odpovědět
Pošli odkaz