Totální endoprotéza kyčle
Děvčata, jak poručík Colombo se vracím zpátky, protože "mi to právě došlo"... Sice je to mimo téma diskuze o TEP, ale jsem přesvědčena, že ten můj Dr. je nemocný, trpí poruchou příjmu potravy. Všechny víme, co je to anorexie (pro okolí tajné, protože anorektik ví, že nejíst je špatně), při bulimii se člověk naopak přežírá a pak to tajně vyzvrací, protože také ví, že je to špatně. K dalším poruchám příjmu potravy patří ORTOREXIE - patologická posedlost zdravou výživou. A zde ten "posedlý" nic netají, protože si je jistý svou "pravdou", kterou šíří i do svého okolí. Zkoumá permanentně složení potravin a jak najde něco pro něj závadného, vynechá to z jídelníčku. A tak se mu v podstatě časem nakupí spousta "nezdravých" potravin, které nesmí jíst. Tato porucha je nejnebezpečnější ze všech, protože se může stát, že vlastně časem vůbec nic nebude "zdravé", nakonec ani ta rýže. No tak to je dnes ode mne opravdu už poslední příspěvek a přestože se netýká přímo TEP (nepřímo ale ano), budu ráda za odpověď na můj názor, a to zejména i proto, že lékař tu svou pravdu předává mladým lidem.
Ano, Colombo, četla jsem o tomhle typu lidí článek. Tak se v tom hledání nejzdravějších potravin ztratí, že končí podvyživení. Jsou to hlavně mladí, co se ještě nechají zblbnout. To nám už, myslím, nehrozí. Takže jak píšou děvčata, ode všeho trochu a hodně optimismu.
Děvčata, díky za reakce. Se vším, co píšete, souhlasím, jen jsem se snažila ve svém psaní o opatrnost, abych se nedotkla případného "alternativního jedlíka". Proto jsem už raději ani nepsala o meditacích a jistém čínském cvičení - jde o bojový sport, ale Dr. si to uzpůsobil na zdravotní cvičení, kdy dech splývá s pohyby těla a podle něj to navazuje i na způsob stravování. Název sem nedám, protože pokud by si náhodně někdo to asi známé cvičení dal do Google, tak by mohl narazit i na naše stránky a to samozřejmě nechci. Po úmrtí svého původního lékaře k němu chodím cca 3 roky, toto jsem od něj slyšela poprvé. Jinak příjemný ve vystupování, galantní, na každou otázku ochotně odpoví. Vzhledově zvláštní. Kolem krku ve dvojřadu dřevěné korálky, v témže provedení náramek. Ve zdravotnických botách zapíchané barevné motýlky. Věk neodhadnu, určitě je o dost mladší než já, ale žádný mladík. Prošedivělý blonďák, vysoký a velmi hubený. Můj dědeček o takových lidech říkal, že vypadají jak "z kozy duch". Jeho teorii o zhubnutí a zdravém životním stylu jsem od něj slyšela poprvé a bohudík snad naposledy. Další kontrolu mám v červnu, tak jsem se šla objednat k sestře do kartotéky a ona mi řekla, že v červnu má Dr. dovolenou, tak jestli se chci objednat k někomu jinému. Proč kvůli jedné kontrole, počkám si, léků mám dost. A ono je vše jinak. Dr. končí, stěhuje se mimo Prahu. Tak budu napříště chodit k pí doktorce, kterou neznám a jenom doufám a věřím, že bude normální. A on bude zřejmě na venkově chovat kozy a vyrábět si svůj vlastní kozí sýr:) Samozřejmě jeho rady neberu vážně, jen nemohu vstřebat to, když jsem se zeptala, co mi tedy vlastně k tomu jídlu zbývá, když je vše nezdravé, a on mi s úsměvem odpověděl, že se ho na to prý ptají skoro všichni pacienti. A to mě dost vyděsilo, protože tam chodí i mladí, kteří by mohli začít něco zkoušet a zničit si zdraví. Jinak to mám s jídlem a pohybem také teoreticky zvládnuté, v praxi je to slabší. Potřebuji nad sebou bič, zatím převládají výmluvy a poté výčitky. Každopádně jíme maso (na rozdíl od manžela mám ráda i ryby), dobrou šunku, mléčné výrobky také, hlavně sýry mám doporučené kvůli kostem, také sardinky i tuňáka v konzervě. Já jsem spíše na zeleninu, manžel na ovoce. Ořechy v mém špajzíku nesmí chybět. Sladké nemusím, jen čokoládu a na té tedy ujíždím dost, což není dobře, takže si poručím, že dnes tedy NE! a pak se neposlechnu. Každopádně se budu muset nad sebou zamyslet, a to nejen kvůli tepkám a osteoporóze, ale i to koleno mě straší. A než popřeji všem hezký zbytek večera, tak něco málo pro pobavení: Dnes jsme měli k obědu hovězí na houbách s rýží (!). A manžel: Á- tak už to začíná. Dnes rýže s masem, zítra jen rýže, pozítří budeme asi chroustat celer? Chudák pan Dr., už poněkolikáté mu musí zvonit v uších. Tak hezký zbytek večera a opatrujte se.
Děvčata, už je mi to blbé, snad moc neotravuju, ale jsem tu zase. Dnes jsem byla na kontrole pro změnu zase já, a to v ÚVN ve Střešovicích. Už při první TEPce zjistil můj operatér, že mám osteoporózu. Ta sama není kontraindikací pro výměnu kyčlí, ale je třeba ji léčit, u mě právě kvůli těm endoprotézám. Tím nechozením mi "zřídly " kosti a zejména u těch stehenních, by prý jejich zlomenina byla snad ještě horší než vykloubení. Je to běh na dlouhou trať, beru léky, podstupuji řadu vyšetření a jsem ráda, že došlo ke zlepšení, což ale neznamená, že je to ok, to už nikdy nebude. U nemocnice se nedá zaparkovat, narváno, za bránou také, takže jsme skončili s autem bůhví kde (MHD teď pro jistotu nejezdím), čili dnes tedy bylo pohybu dost (a také bolest v bedrech, tj. musím se mnohem více hýbat, venku hnusně, tak zkusím ten malý rotoped). Jinak všude u brány auta ČT, Novy atd., kolem dokola připravené kamery, víme proč.
Alčo, mě také před operací bolela dolní část páteře (také ale třísla, stehna a kolena - prý tzv. přenesené bolesti), ta ale jen při chůzi o holích. Po operacích, než jsem se rozchodila a konečně dospěla k téměř normálnímu stereotypu chůze, jsem se zpočátku spíše kolébala ze strany na stranu jako kachna a samozřejmě i ta dolní část páteře zlobila. 2 roky před "o" jsem ale nic moc nenachodila, tak jsem se to musela pomalu naučit znovu jak malé děcko. Musela jsem posílit svaly, zejména stehenní, tedy cvičit a hodně chodit. Před operacemi jsem cvičit nemohla (bolesti 24 hod. denně, a to i v klidu), prostě to nešlo, spíše bych si ještě více ublížila. Ale jak je známo, každý je na tom jinak a pooperační stav se odvíjí od toho předoperačního. V nemocnici mi odebrali všechny léky a teprve po pár dnech mi je podle mého rozpisu začali sami přidělovat. Jen inhalátory mi nechali (mám astma). Vnučka byla sice jen pár dnů na slepáku, ale jak už jsem dříve zmínila, bere antidepresiva, tak ty jí také nevysadili a pravidelně je užívala. Tak ať ti dopadnou dobře všechna předoperační vyšetření, ať ti čas rychle uteče a operace ať dobře dopadne. Pak se ti obrovsky uleví. A to ti moc přeju.
Věrko, jsem ráda, že ti kontrola dopadla dobře a aspoň doma můžeš chodit bez holí. Venku je to teď kvůli počasí horší, tak mě také zaujal jen Pájjin malý rotoped. Nicméně mám dotaz, na který mi asi můžeš podle vlastních zkušeností odpovědět jen ty. Jde o kyčle a kolena. Údajně je výměna kolenního kloubu mnohem náročnější, a to ve všech souvislostech, než kyčelního. Jak to hodnotíš ty? Je to už dlouho, co mě bolelo koleno (psala jsem to tady), pak dlouho nic, pak občas, teď dost často. Při kyčlích mi dělalo velký problém vystoupat schody, sestup byl lepší. U kolene to mám opačně. Po svých cca 15ti operacích (vč. TEP kyčlí) se hrozím případné další, tak zatím dělám "mrtvého brouka", ale obavy mám. Tak se drž, ať se dobře rozchodíš a předem dík za odpověď.
Ali, měla jsem to taky tak. Jednou na dovolené, když jsem šla z prudkého kopce, bolelo mi koleno tak, že jsem šla pozadu dolů. Výměna kolenního kloubu je náročná asi pro operatéra, jinak je pro mě jednodušší v sebeobsluze, protože nemusíš hlídat žádné úhly - kromě dřepů, které stejně neuděláš. Rehabilitace je bolestivější (i když nebyla jsem na rehabilitaci po kyčli, jen po reoperaci mi učili chodit), protože koleno ohýbáš přes jizvu, ale s prášky na bolest se pomalu rozcvičí. Nic nechce přehánět, dala jsem to za tři týdny - ohyb 110°. Víc než koleno mi bolelo asi "si" skloubení. Nemohla jsem ležet na zádech bez bolesti, na bok jsem se neotočila abych skrčila koleno a ulevila si, to bylo nejhorší. Teď na kontrole jsem to řekla operatérovi a on povídal - to víte, mlátí se do toho kladivem, tak se to může pohnout. Teď zkouším doma bez holí schody pravá, levá nahoru a dolů. To je záhul na svaly na noze, ale jde to. Trochu pobolívají. Ještě k té osteoporóze. Právě proto, že mám tak špatné klouby a operace jednu za druhou, měla jsem z ní strach. Četla jsem, že důvod může být i úbytek hormonů po přechodu. Brala jsem hormony od 46 let a vlastně beru pořád, i když už třetí typ a teď už maličké dávky. A přišel za mnou na oddělení operatér a první jeho bylo - co jíte, že máte tak tvrdé kosti? Měli jsme dost práce je přeříznout. Máte kosti jak dobře trénovaný chlap :-) Myslím ale, že kosti mám po mamince pevné. Ta osteoporózu neměla a všechny pády ve vysokém věku přežila jen s modřinami a naraženinami. Víš, zase jsem viděla na kontrole paní a vlastně na pokoji na ortopedi se mnou byla taky jedna (a obě tak 55 - 58 let), obě kolena do o, chodily hodně špatně, vždycky si říkám, proč to nechají dojít tak daleko. Vždyť si zničí páteř, kyčle a taky to nemusí vyjít. Moje sousedka měla koleno už hodně do x a ani po operaci ho nemá rovné. Nosila ortézu aby se jí rovnalo ale pořád kulhá. Maminka by byla taky potřebovala odoperovat ještě obě kolena (kyčle měla, na druhý šla v 85), ale už se bála. Moc špatně chodila, litovala, že nešla dřív. Ali, nedělej "mrtvého brouka" a alespoň rehabilitaci zkus. Víš, že já jdu do všeho :-)
Věrko, díky za odpověď. S těmi hormony máš pravdu. Brala jsem je od svých 48 let po hysterektomii řadu let. Pak mi je dost rezolutně rozmluvil lékař v mamologické poradně, kam docházím jako riziková pacientka preventivně na kontroly po operaci prsu (nic zhoubného) už od konce 90. let. Když mi je poté gynekoložka začala vysazovat, tak mě poslala na denzitometrii (vyšetření hustoty kostí) a vše bylo ok. Takže následný úbytek hormonů určitě hrál svoje a pak i to nechození. Bohudík jsem si při svých pádech nic nepolámala, také tepky vydržely. Jenže jsem v "době covidí" dost zlenivěla a samozřejmě i přibrala. Proto chceme s manželem pořádně prozkoumat ten malý rotoped, oba potřebujeme doma cvičit. Jsme stále na chalupě na Brdech, takže venku sněhy a ledy, sem tam vichr. Dnes mě manžel odvezl do Prahy na kontrolu na plicní (astma), kde musíme všichni i na váhu. Lékař mi poradil změnit stravovací režim, díky kterému nejen zhubnu, ale budu celý život zdravá. A teď čtěte všechny, protože já jsem jeho rady dosud nebyla schopná vstřebat (část z nich mám i ve zprávě) : Z jídelníčku vynechat všechno maso a masné výrobky, mléko a vše, co je vyrobeno z kravského mléka, vč. jogurtů a sýrů - sýr jen kozí nebo ovčí), vynechat zcela cukr a vše, co obsahuje obilnou mouku (chlebem počínaje, těstovinami konče), ovoce také ne, je nezdravé, totéž luštěniny, maximálně čočka, tu ale vařit v papiňáku, protože vše zlé z ní odejde jen při 120-130 st. varu, čerstvý hrášek taktéž nezdravý - a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Zeptala jsem se ho, zda vůbec zbývá něco, co bych mohla jíst. Ano, prý bílá rýže je možná, zelený salát, brokolice, květák, avokádo atp. Co je to atp. jsem chtěla trochu rozvést, tak jsem se zeptala aspoň na vejce. Ty prý ano. Podle těch vajec jsem nahlas usoudila, že vegan asi nebude, ale velmi přísný vegetarián. A on, že ano, jen ne tak přísný, ryby si povoluje a mně je také doporučuje. Jen jsem se zapomněla zeptat na brambory, ale počítám, že by asi také nebyly zdravé. Když jsem zprávu ukázala manželovi, tak řekl: No jasně, jdi do toho, až přijde tvůj čas, tak umřeš buď úplně zdravá, nebo hlady. Jako fór dobrý, ale podle mne naprosto katastrofální jídelníček nejen pro celý organizmus, ale i pro kosti a svaly, které drží tepky (ty by byly v háji podle mého jako první). Děvčata, co na to říkáte? Přijde vám to ok? Je tu některá z vás, která preferuje alternativní stravování - a pokud ano, tak věřím, že jinak než můj Dr.
Všechny zdravím a přeji dobrou noc. :)
Ali, moc mi rozesmála odpověď tvého manžela a moc nas.... rada tvého doktora. Kolik mu je proboha let? Mladej, zdravej nebo vychrtlej "udržovanej" starší. Kde jsou rady typu pestrá vyvážená strava, pohyb a veselá mysl? Něco tak šílenýho poradit starší ženě s dvěma tepkama a osteoporózou to je snad na žalobu. Když vezmu sebe, snažím se jíst tak nějak zdravěji, ale žádná hitparáda to není. Snídám bílý jogurt (3,9%) s müsli (semínka, ořechy vločky - Kaufland - Lehké a křehké) a do toho třeba trošku pohankových lupínků. To je moje jediné zdravé. A teď po operaci mi tak málo tučný nějak nechutná, tak ho míchám se smetanovým :-) Zeleninu moc nemusím, ovoce taky moc ne, ale mám období, že jím obden tuňáka z konzervy ty maličké co jsou čtyři v balení s mají různé ochucení nebo si dělám salát z uzené makrely (nebo samotnou). To mi drží hlavně v zimě. Peču moučníky a dáme si každý dva kousky ke kávě k snídani, jím tak nějak všechno. Jo, Pájja to má přesně jak by to mělo být, ale já nemám tu vůli ani ty možnosti, zato mám dost výmluv, proč necvičím a nechodím :-( Ono jak něco bolí, tak jsem spíš ráda, že zvládnu doma udělat co je třeba a od jara do podzimu mi dává zabrat sekání zahrady a hrabání lupení. Teď jsem doma nebyla, čeká to na nás na jaře. A zkusím upéct cukroví - mám rozpis asi na 8 druhů, ale uvidím. V neděli jsem vařila i pro dcery rodinu, protože byla ve čtvrtek na operaci křečových žil, v sobotu jí pustili, to vařila druhá babička, tak já jsem to dala v neděli a měla jsem toho dost. Sice jsem 7 týdnů po operaci, ale ještě to není ono. Tak Ali zapojí zdravej rozum a zasměj se tomu, co doktor radí. Je to cvok.
Je to cvok! Možná, že to funguje (viz různé pořady o indických mnišich apod.), ale radit to někomu, kdo se do teď stravoval "nezdravě", je nezodpovědnost. Je to teď moderní radit jak žít zdravě. Hlavně ti mladí. Když slyším "já kupují vše jen bio, dítěti bych nedala sladkosti, piju 3litry vody denně....." , tak si myslím svoje. Nic se nemá přehánět. Já si myslím, že to máme každý zakódované v genech (váhu, zdraví) a je jen na nás, jak to ukočírujeme. Po první tepce před lety se chodilo z nemocnice rovnou domů, převezli mě vleže, přendali na postel a starej se sama. Lázně byly do půl roku. Byla jsem u svého přítele, jelikož doma jsem měla 48 schodů a ten se o mě pečlivě staral, včetně jídla. Potřebovala jsem trochu shodit váhu, tak mi nastavil dietu vážením. Jedla jsem vše, ale převažoval mi to do určitých kalorií. Fungovalo to báječně. Člověk by neřekl, jak málo stačí k nasycení. Zhubla jsem, bylo mi dobře i rehabilitovat bylo snadnější. V lázních jsem si dala dietu a bylo mi fajn. Bohužel, jak jsem začala znovu normálně žít, projevila se moje slabá vůle a chuť k jídlu. Když mi něco chutnalo, přestala jsem se hlídat ( projednou se nic nestane zítra si to už budu odpírat) a začala jsem se plíživě zase obalovat. Co z toho plyne. Nic nepřehánět a všeho s mírou.
To co provozoval tvůj přítel Alčo, to přesně jediné zaručeně funguje. Jen je to dost pracné i časově. Vše zvážit, zapsat, přepočítat na kalorie. Je potřeba spočítat si bazální metabolismus, zadat aktivity, klidně nula, zadat cíl - hubnutí, nabírání, udržování. Vyjdou kalorie a ty se snažit dodržovat. Dá se do mobilu stáhnout aplikace, ale pro mne bylo lepší si to psát. Než jsem se najedla, tak jsem studovala obaly, hledala v mobilu kalorie, vážila, občas mě přešla chuť při představě počítání. Pokud chcete vědět alespoň orientačně denní příjem, tady těm tabulkám i Michalovi dost věřím, má rozumný přístup. https://www.michaljoseftoth.cz/kalkulacka
Líbí se mi jeho příspěvky, metody, sleduji ho i na soc. sítích už několik let. A holky jak se říká, břicha hubneme u lednice, pohyb je jen bonus.
Alčo, ten navrhovaný jídelníček mě doslova nadzvedl ze židle. Co to je za doktora? To by sis zadělala na pořádnou podvýživu. Tím myslím v oblasti živin, přesně jako se zjistilo u Zemana. Základem pro hubnutí je, aby příjem byl v deficitu k výdeji. Rozhodně ne jíst tak blbě jako ti radí. Už mě s tím vynecháváním mléčných výrobků štvou, hlavně u žen ve vyšším věk s náběhy na osteoporózu. Docela se poslední roky o stravování zajímám, tak žasnu, co ti radí. Vidíš, já bych ti zrovna tu rýži nedoporučila, moc sacharidů. Jen neloupanou, kterou ale někdo může hůř trávit a nehodí se ke všemu. Takže za mne ti radím jíst co nejvíc bílkovin, omez tuky, rozhodně je nevynechávej, jsou potřeba. A i sacharidy potřebujeme, nevím kolik jich sníš, stačí omezit rychlé cukry. Bíkovinami posílíš svaly a hlavně zmizí chutě na sladké (časem). Skyr, cottage, tvaroh, jogurty do 3%, zákysy, kefíry.... Skyr miluji, kupuji bílý a klidně tam přidám lžíci marmelády, džemu, ovoce..(ne vše najednou). Potom kvalitní šunku nejvyšší jakost, libové maso, kuřecí tlačena, ryby - klidně jen sardinky, zavináč, tuňák. Omez přílohy. Pokus se zvyknout na cca 1/3 dosavadní velikosti přílohy, v mase se neomezuj. Hodně pij vodu s citronem, bylinkové čaje.... Zeleninu klidně ve větším množství, já ji nejím skoro vůbec. Ovoce s mírou, ale klidně i večer. Sýry bohaté na bílkoviny je eidam, mozzarela a hlavně tvarůžky. Ty jsou bomba na bílkoviny, málo kalorií a hlavně se dají jíst na sto způsobů. Teda pokud ti chutnají. Já mám ráda ty německé z Kauflandu, české jsou přesolené a není to co bývalo. Chleba i pečivo celozrnné, buchty omez. Špaldové placky , neboli jedle bedle jsem tu už radila. Jez naposledy dvě hodiny před spaním. A hlavně nečekej zázraky, pomalé hubnutí je nejlepší, jen vydržet. Já třeba piju vše bez cukru - čaj, kávu. Třeba skyr a tvaroh si přislazuji čekankovým sirupem. Je dražší, ale výborný. Občas použiju javorový sirup nebo med. Vejce nejsou problém, taky superpotravina na sto způsobů. Místo másla používej na pečivo žervé. K tomu troška pohybu. A když honí mlsná, klidně si dej. Já mám problém držet si váhu celý život. Před a mezi operacemi jsem trochu nabobtnala, ale strava je základ. Teorii jsem znala, fakt mě to baví si studovat, neživím se tím :D Takže když jsem chtěla zhubnout, musela nastat praxe a přemýšlet, co jím. Manželovi často vařím jiné jídlo než sobě, ale my to tak máme odjakživa, jsem dost mlsná koza :D Zobej oříšky, nevím, jestli používáš chia semínko, to se dá přidat do tvarohu, jogurtů, udělat z něj puding... Hlavně se vyhýbej produktům, které hlásají, že jsou nízkotučné, často plné škrobů. Číst složení. Teď běží v televizi Tlouštíci. Jedna velká reklama na operace, injekce, tablety, instantní jídlo. Hodně mě to zklamalo, zlatá Cajthamlová a její čištění ledniček. I když taky to občas přeháněla :D A pohyb přes zimu na chalupě? Hezky si s manželem zatancujte, nebo i sama. Stačí chvilka. Super je i velký míč, sedět a pohupovat se, srovná záda, zapojí svaly. To jsem se rozepsala a v 8 mám být ve fitku. Teď mám dny rozplánované na hodiny, abych stíhala. Práce, pečení, cvičení, zábava, úklid, nějak ten čas letí a svátky klepou na dveře. Krásný adventní čas všem.
Alčo, moc moc držím palce, at Ti to vyjde! Hlavně se každý den na něco těš, třeba na kafe, na film, nevím. Každý dno jednou skončí, opravdu. I když se Ti to teď zdá v nedohlednu, ale fakt to skončí. Soustřeď se teď na předoperační proces, je důležité se dobře připravit, cvič v lůžku a takhle se budeš hrabat nahoru. Čím lépe budeš připravena, tím rychleji budeš po operaci fit. A to mi věř!
a ještě Věrko, super, že máš po kontrole. Já ji mám až 2.února, protože mi do toho zasáhly lázně od 29.12. (pův. jsem měla jít na kontrolu 19.1). V Karviné kontrolu po 6.týdnech nedělají, nevím proč. Nohu mám silnou, kost srostlá, sval nepoškozený a pevný. Sama si ale chůzi bez berlí nelajznu, takže budu berlit ty tři měsíce, pak doma vysadím i bez lékaře,venku až po kontrole. Mám z Tebe radost, jsi šikulka!!!
ahoj holky!
Alčo, já se před druhou operací taky bála, možná právě proto, že už jsem věděla, co bude. Přitom mi každý říkal, že to už bude na pohodu, když vím. Na sále jsem se klepala, jak ratlík. Do té doby jen občas, a co mi pomáhalo z dlouhodobějšího hlediska - strach je vždycky do budoucna, nikdy ne teď a tady. Takže se zpřítomnit. Teď dělam tohle a soustředím se na to. Fakt jsem si to takhle říkala. Krok za krokem, jako blázen. Vydrželo mi to až na ten sál. I tam by to šlo, protože se pořád nic nedělo, i když jsem seděla shrbená a čekala, až přijde injekce do páteře, která nijak zvlášť nebolí. Přecejen mě amingdala předběhla a rozklepala. Přišly pochybnosti. Pak už jsem ale byla v limbu a probrala se na JIP. Všechno bylo za mnou. Na druhé straně ta JIPka je vážně blbá. Ale je jenom dva dny. DVA DNY. To se dá přežít. Milník je převoz na normální pokoj. Všechno se odpojí, začíná se chodit na wc, a vlastně už se chodí. A za týden domů. Jela jsem sanitkou a v leže. Doma jsem se štěstím rozbrečela. Byla jsem tak šťastná! A doma--to už letí skokově vpřed.
Dodržuj cvičení. Udělej si režim a každý den ho jeď.
Co se týče páteře, před první operací mě taky bolela. Už jsem kulhala, nikam jsem nedošla, bedra asi vykřivená. Jednoduchým cvičením (každodenním) jsem páteř spravila, srovnala pánev, která šla taky šejdrem. Cviky na záda cvičím preventivně i teď, i když mě už záda nebolí, ta druhá noha šla rychle po první a příliš mnoho času na kulhání neměla.
A ještě v odpovědi na Tvou otázku - roky, opravdu roky jsem měla problém, rodina se mi přizpůsobila, takže veškerá dovolená byla na kolech. To jsem vyjela kamkoli, hory, ale jezdili jsme i po Londýně, Vádni, Budapešti..zkrátka se mnou nebylo možné chodit, ale na kole všude. No a přidali jsme plavání, protože jiný pohyb byl pro mě nemožný. Lyže, no ty klouzaly samy, stejně brusle. (to byly ale jen sezonní sporty nesporty). Ten nejdůležitější je ten každodenní. Zvykni si po maličkých dávkách, jednoduchá cvičení, třeba už ta pooperační. (lůžková rehabilitace je většinou o protahování, zatínání svalů, nic těžkého, ale po operaci se musí). Už budeš vědět, umět a hlavně - budeš mít ten potřebný návyk.
Tak mám za sebou kontrolu a můžu chodit doma bez holí do bolesti. Zkusím schody pravou a levou dolů i nahoru. Druhé koleno dostalo zabrat, musím mu taky trochu ulevit. Zítra by mohl padat sníh, tak zase žádné chození venku nebude. Odvykám si a není to dobře. Co jsem v nemocnici shodila mám zpátky. A to jsou před námi Vánoce. Mějte se hezky všechny, začíná advent.
Věrko, neřeš kila, hlavně že jsi v pořádku. Chození v zimě je horší, dodnes mám obavu ze sněhu a když je ledovka, jsem ráda, že nemusím ven. Nemáš třeba rotoped? Ten ti chůzi vynahradí a na kolena i kyčle je výborný. Taťkovi jsme před pár lety kupovali takový ten malý, seděl na židli a šlapal. Nebo si ho dal na stůl a cvičil ruce. Když umřel, dala ho sestra tchánovi, má vyměněná kolena i jednu kyčel. Taky mi začíná pohyb venku chybět. Hnus počasí, brzo tma, to se nikam procházet nechce. Mám naštěstí blízko fitko pro ženy, ale v létě jsem tam chodila víc natěšená, teď vím, že musím. Včera jsem v Lidlu neodolala a koupila cvičící kolečko. Jak si myslím, že mám kondici, tak dnes cítím paže, ramena a to jsem ho jen vyzkoušela :D Bojím se, že brzo vše zavřou, tak najedu zase moji domácí tělocvičnu. Zdravím všechny!!!!
Pájjo, ten malý rotoped by mi zajímal nikdy jsem o něm nečetla. Před třemi roky v lázních mi rehabilitační posadila na rotoped a já jsem z něj za 5 minut musela slézt. Myslela jsem, že se mi tozpadnou kyčle. Vůbec to nešlo. Pošli mi, prosím, odkaz, kouknu se. O tom kolečku na cvičení se kdysi povídalo jako o bezvadném prostředku na hubnutí. Možná to znáš. Při prvním cvičení vám ujedou ruce, padnete na pusu, nemůžete jíst a hubnutí přijde samo. Ty máš dobrou kondici, tobě se to nestane a já si nemůžu kleknout, tak mně taky ne :-)
https://youtu.be/UKoP6jkjcSU
Tady je video pro představu.
Reklama
Kam chodíme???? DO NEMOCNICE. Nejdřív k praktickému ortopedovi, který napiše žádanku na operaci a předá ji na ortopedii v nemocnici. Podle pořadí nemocnice vyzve k nástupu na operaci. Pokud si z nás tady neděláte jen legraci, tak to byste měl mít už vyřízené. Neznám žádnou nemocnici, která by nechala pacienta čekat 3 roky!!!
- Odpovědět
Pošli odkaz